Latina pro začátečníky/Lekce 1

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí kurzu:
středoškolská
Příslušnost: Mmh

Úvodem prostudovat[editovat]

Pozdravy a oslovení[editovat]

V latinském jazyce se nepoužívá pozdravů rozlišených podle denní doby. Nejčastějším pozdravem je

salvē = buď zdráv (zdráva)
salvēte = buďte zdrávi (zdrávy)[1]

Větší úctu naznačuje pozdrav

avē, avēte

Při loučení (tedy místo českého na shledanou) používáme

valē, valēte

Květnatější je pozdrav

salūtō tē = zdravím tě
salūtō vōs = zdravím vás

K pozdravu můžeme v případě známých osob připojit oslovení vyjadřující náš vzájemný vztah

soror, sorōrēs = sestro, sestry[2]
frāter, frātrēs = bratře, bratři[2]
amīce, amīcī = příteli, přátelé
amīca, amīcae = přítelkyně (j. č.), přítelkyně (mn. č.)
magister, magistra = učiteli, učitelko
discipulī = žáci

případně rozšířené o

, meī, mea, meae = můj, moji, moje (j. č.), moje (mn. č.)

či použít jméno osloveného, pokud je nám známo

salūtō tē, Andreā = zdravím tě, Ondřeji[3]
et vōs salūtō, Paule Teresiaque = i vás zdravím, Pavle a Terezo

U neznámých osob volíme spíše oslovení

vir bone (optime) = dobrý muži[4]
mulier bona (optima) = dobrá ženo
virī bonī (optimī) = dobří mužové, dobří lidé
mulierēs bonae (optimae) = dobré ženy

V případě starších osob můžeme použít též oslovení

pater, māter = otče, matko[2]

Kdo je kdo[editovat]

Při setkání s neznámým člověkem samozřejmě nejprve využijeme právě nabytých znalostí a řádně pozdravíme. Poté se můžeme vzájemně vyptat na svou totožnost:

quis es (estis)? = kdo jsi (jste)?
quis es, vir optime? = kdo jsi, dobrý muži?

Odpovídáme většinou titulem, stavem nebo povoláním ve spojení se jménem:

magister Carolus sum = jsem mistr (magistr, učitel) Karel
sumus viātōrēs, Marīa et Iōannēs = jsme pocestní (cestující), Marie a Jan
ego sum Iacōbus, discipulus = já jsem Jakub, žák (student)[5]
nōs sumus Andreās et Mārcus, mūsicī = my jsme Ondřej a Marek, muzikanti

Po prvním představení většinou následuje protiotázka

et tū (vōs)? = a ty (vy)?

na kterou se odpovídá opět vlastním představením. Přitom můžeme zjistit, že v něčem jsme na tom stejně jako náš protějšek:

et ego sum discipula = i já jsem žákyně
et nōs sumus viātōrēs = i my jsme pocestní (cestující)

Obdobně se můžeme zeptat na třetí osobu, a obdobně i odpovědět:

quis est amīcus tuus? = kdo je tvůj přítel?[6]
frāter meus est = (to) je můj bratr
is magister noster est = to je náš učitel[7]
ea Martha est, magistra = to je Marta, učitelka[7]

Chceme-li si rozšířit slovní zásobu pro takovéto situace, můžeme využít též tematických slovníčků Škola (kapitola Osazenstvo školy), Zaměstnání a Rodina.

Jak se máme[editovat]

Setkáme-li se s člověkem, kterého už známe, můžeme se kromě pozdravu též zeptat, jak se mu daří:

quid agis (agitis)? = jak se máš (máte)?

Na to můžeme odpovědět třeba

grātēs, valeō (valēmus) = děkuji, mám (máme) se dobře
nōn valeō (valēmus) = nemám (nemáme) se dobře

A následovat bude zpravidla opět protiotázka s odpovědí:

et tū (vōs)? = a ty (vy)?
et ego valeō, grātēs = i já se mám dobře, děkuji

Souvisící mluvnické jevy[editovat]

Vokativ[editovat]

Stejně jako čeština, má i latina 5. pád, vokativ, sloužící k oslovování. Vokativ je ve většině případů roven 1. pádu, nominativu (mulier = žena, ženo). Jen končí-li slovo v nominativu na -us, má vokativ povětšinou (ale ne vždy) koncovku -e (amīcus = přítel, amīce = příteli). Slova končící v nominativu na -ius tvoří často vokativ koncovkou (fīlius = syn, fīlī = synu), a stejnou koncovku má i vokativ slova meus, můj, který zní . Trochu složitější je tvoření vokativu u jmen přejatých z řečtiny (Andreās = Ondřej, Andreā = Ondřeji), tam se prozatím spokojíme s tím, že se tvar vokativu prostě naučíme nazpaměť.

Spojky „et“ a „que“[editovat]

Českou spojku „a“ můžeme v latině vyjádřit buď spojkou et, která se umisťuje mezi poslední dvě spojovaná slova stejně jako české „a“, nebo que, která se připíná k poslednímu slovu.

pater, māter et soror = otec, matka a sestra
Mārcus, Camilla Renātaque = Marek, Kamila a Renata

Spojka et se používá též ve významu české spojky „i“:

Mārcus, Camilla et Renāta = Marek, Kamila i Renata
et tē salūtō, frāter = i tebe zdravím, bratře

Časování slovesa „sum“ v přítomném čase[editovat]

Latina rozlišuje u slovesných tvarů tři osoby a dvě čísla, stejně jako čeština. Jednotlivé latinské a české tvary proto můžeme snadno postavit vedle sebe:

esse = být
sum = jsem sumus = jsme
es = jsi estis = jste
est = je sunt = jsou

Základním tvarem, podle něhož se latinská slovesa řadí do slovníku a v němž se nejběžněji uvádějí, je 1. osoba jednotného čísla. Sloveso „být“ tedy v latinsko-českém slovníku najdeme pod písmenem S jakožto sum, a právě tak obyčejně nemluvíme o slovese esse, nýbrž o slovese sum.

Osobní zájmena[editovat]

Latina rozlišuje stejná osobní zájmena jako čeština. Ve výše uvedených příkladech jsme jich již většinu potkali, nyní si můžeme udělat přehlednou tabulku (zatím vynecháváme střední rod, aby toho nebylo moc najednou):

ego = já nōs = my
= ty vōs = vy
is = on ea = ona = oni eae = ony

Přivlastňovací zájmena[editovat]

Ve výše uvedených příkladech jsme se setkali i s přivlastňovacími zájmeny. Podrobně se jim budeme věnovat v pozdějších lekcích, zatím nám stačí přehled několika základních tvarů:

meus = můj (bratr) mea = moje (sestra) meī = moji (bratři) meae = moje (sestry)
tuus = tvůj tua = tvoje tuī = tvoji tuae = tvoje
noster = náš nostra = naše nostrī = naši nostrae = naše
vester = váš vestra = vaše vestrī = vaši vestrae = vaše

Poznámky[editovat]

  1. V latině se nevyká. Tvary množného čísla (salvēte, avēte, valēte) používáme jen tehdy, mluvíme-li s více osobami. Při hovoru s jednou osobou používáme vždy jednotného čísla (salvē, avē, valē), i kdybychom jí česky vykali.
  2. 2,0 2,1 2,2 Oslovení soror, frāter, pater, māter není omezeno jen na pokrevní příbuzné. Jako sestru či bratra můžeme oslovovat kohokoli, kdo je přibližně stejného věku a s kým se cítíme spřízněni, tedy například i spolužáky nebo kamarády z oddílu, jako otce či matku zase libovolnou starší osobu, ke které pociťujeme úctu.
  3. Chceme-li s přáteli hovořit latinsky, je vhodné si zvolit latinská jména nebo přezdívky, aby bylo možno je dobře skloňovat a začleňovat do vět. V tom vám pomůže stránka Jak polatinštit nelatinské jméno.
  4. Slovo optimus, které je v oslovení záměnné se slovem bonus (ve vokativu optime, bone), znamená doslova nejlepší, předobrý. V tomto případě ho ale překládáme jako dobrý (oslovení nejlepší muži zní v češtině poněkud přitrouble, zatímco v latině je úplně normální).
  5. Stejně jako v češtině nemusíme v latině používat u slovesných tvarů osobních zájmen, ba dokonce v latině je můžeme vynechat leckde, kde bychom je v češtině použili. Pokud uvedeme osobní zájmeno, pak to znamená zdůraznění.
  6. Když se ptáme na třetí osobu v její přítomnosti, je samozřejmě zdvořilejší ji označit za přítele osloveného, než se na ni ptát pouhým zájmenem.
  7. 7,0 7,1 Latina má i zájmeno id, odpovídající našemu „to“, ale v případě, že hovoříme o osobě, je lepší použít is („on“) či ea („ona“).

Úkoly do příští lekce[editovat]

  • Přeložte si své jméno do latiny. Pokud své jméno nenajdete ve zdejších seznamech jmen a příjmení nebo pokud se vám tam navržené podoby vašeho jména nelíbí, hledejte jiné možnosti, dokud nenajdete latinské jméno, s nímž budete spokojeni. Přečtěte si zdejší stránku o polatinšťování jmen, zeptejte se na diskusních stránkách zmíněných seznamů nebo na diskusní stránce svého kurzu, a jistě nakonec najdete nějakou možnost, která bude přijatelná pro vás i pro latinu.
  • Připište své latinské jméno ke svému wikiverzitnímu jménu v seznamu účastníků kurzu.
  • Kdekoli se setkáte s jinými účastníky kurzu (ať už v reálném světě, nebo onlajn), zdravte se vzájemně latinsky a používejte při tom svá latinská jména. Ptejte se latinsky, kdo je kdo a jak se kdo má, a odpovídejte si. Nestyďte se, nějak s tou latinou musí člověk začít, a skrze takovéhle užívání začne člověku pomalu přecházet do krve.
  • Zajistěte si přístup k nějaké latinské gramatice a slovníku. Můžete si je koupit v papírové podobě (třeba něco podle na Wikiverzitě sesbírané bibliografie), můžete si je pořídit elektronicky, můžete si je vyhledat onlajn — na konkrétní podobě nesejde, důležité je, abyste věděli, kam nahlédnout, když budete chtít vědět, jak se tvoří vokativ u substantiv 2. deklinace nebo jak se latinsky řekne „nudlová polévka“.
  • Zkuste si přeložit některé z okřídlených latinských rčení a obratů, jimž můžete porozumět už se znalostmi z této lekce (a s občasným nahlédnutím do slovníku).
  • Případně si můžete napsat pár cvičných vět z toho, co už znáte, na stránku pro domácí úkol.

Pomocné stránky[editovat]