Latinská abeceda

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí úložiště:
Latina
Příslušnost: všeobecná

Klasická latinská abeceda má 21 písmen (A, B, C, D, E, F, G, H, I, K, L, M, N, O, P, Q, R, S, T, V, X), k nimž se ve slovech řeckého původu připojila písmena Y a Z, v cizích slovech pak i W.

Zatímco K se používá v latině výjimečně, V se většinou píše ve dvou podobách — samohláskové U a souhláskové V. Méně často se pak rozlišují dvě podoby písmena I — samohláskové I a souhláskové J. Užívá se rovněž písmen Æ a Œ jako zkratek za AE a OE, dvojtečky nad E po A či O k vyjádření oddělené výslovnosti. V jazykovědných textech a v učebnicích se můžeme setkat s vodorovnými čárkami nad samohláskami k označení jejich délky (Ā) a občas též s obloučky k označení krátkosti (Ă) a čárkami k označení přízvuku (Á).

V českých zemích se při výuce latiny tradičně používá varianta abecedy s rozlišením U a V, ovšem bez rozlišení I a J, označuje se délka samohlásek pomocí vodorovné čárky a oddělené E pomocí dvojtečky ve skupinách a , a jednoslabičné AE a OE se píší dvěma znaky (nikoliv jako Æ a Œ).