Jak polatinštit nelatinské jméno

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí úložiště:
Latina
Příslušnost: všeobecná

Pokud používáme svého nebo cizího nelatinského jména v latinských textech, může být vhodné je polatinštit, jednak aby se dalo dobře latinsky skloňovat a tím jasněji sdělovalo svou pozici ve větě, jednak aby tím vznikla nadnárodně a nadčasově čitelná a platná podoba jména.

Nesklonně přejaté jméno i příjmení[editovat]

První možností je převzít jméno v jeho původní podobě, tedy buď přímo psané latinskými písmeny, nebo transliterované z jiného systému písma. Často je smysluplné odstranit diakritiku, která může být zavádějící.

Jmenuji-li se tedy Milan Horák, budu se pak v latinském textu psát přímo takto, nebo v nediakritické podobě Milan Horak (protože česká čárka nad „a“ může být v latině chybně interpretována jako přízvuk). Jméno pak bude v latinském textu nesklonné.

V textu by pak použití takovéhoto jména mohlo vypadat třeba takto:

Textus ille de Josef Novotny a Milan Horak scriptus est.

Latinské jméno s ponechaným příjmením[editovat]

Druhá možnost, historicky nejčastěji používaná, spočívá v polatinštění křestního jména a ponechání příjmení v původní, resp. transliterované podobě. Polatinštěné jméno se pak skloňuje, zatímco příjmení zůstává nesklonné.

Křestní jméno mohu polatinštit v zásadě dvěma způsoby. Buď jméno přeložím (viz Latinské ekvivalenty českých jmen), nebo najdu podobně znějící jméno latinské.

Jmenuji-li se stále Milan Horák, mohu tedy místo svého prvního jména zvolit buď latinský překlad Amatus, případně z řečtiny do latiny přejaté Phliletus, nebo použít podobně znějící polatinštělé řecké jméno Milo či Milon, případně si vyrobit novolatinské jméno Milanus.

V textu by takové použití jmen mohlo vypadat třeba takto:

Textus ille de Josepho Novotny ab Amato Horak scriptus est.

Latinské jméno i příjmení[editovat]

Třetí možnost, oblíbená zejména mezi renesančními humanisty a mezi novodobými ctiteli latinského jazyka, spočívá v polatinštění jména i příjmení. Jméno i příjmení se pak v latinském textu budou skloňovat.

Jmenuji-li se stále stejně jako ve výše uvedných příkladech, mohu si nyní k polatinštěnému jménu doplnit příjmení buď přeložené — třeba Montanus — nebo podobně znějící — třeba Horatius (viz Latinské ekvivalenty českých příjmení).

V textu pak může takové použití jmen vypadat třeba takto:

Textus ille de Josepho Novali a Milone Montano scriptus est.