Diskuse s uživatelem:Juandev/Blog/Ve škole mě nenaučili myslet

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Kdo chce myslet?[editovat]

Hele Juane, já ti něco řeknu. Mně se už vícekrát stalo, že mě studenti téměř se sapjatýma rukama prosili, ať jim rovnou řeknu, "jak to tedy správně má vyjít" a nenutím je o tom přemýšlet. Když jsem po nich chtěl, aby o něčem přemýšleli, tvářili se tak bolestně, jako by je kat napínal na skřipec.

U nás děkan vyžaduje, že studenti před každou zkouškou musí vyplnit anketu, ve které hodnotí své učitele z příslušného předmětu. Já jsem dopadnul nejhůře ze všech, někdo si pak na mě stěžoval, že jsem ho nutil přemýšlet o problému, namísto abych mu rovnou řekl správný výsledek, který by se mohl ke zkoušce jednoduše naučit. Takže jsem dostal špatné body, zkazil tím průměr hodnocení celého ústavu a tím pádem nedostane náš ústav na tento kalendářní rok peníze, které dostávají jen ty ústavy, které mají nadprůměrné hodnocení. Náš ústav se kvůli mně dostal asi čtyři setiny pod medián, tak mě za to setřeli a příkaz zní, že se musíme přizpůsobit tomu, co po nás studenti chtějí, aby nás hodnotili co nejlépe. To znamená, chtít po nich co nejméně. Dát jim to, co chtějí, tj. předžvejkané výsledky, které se mohou naučit rychle a nazpaměť ke zkoušsce, aby je pak zase mohli stejně rychle zapomenout a učili se další věci. Je to příkaz doby. --Kychot 17. 1. 2010, 21:39 (UTC)

Ad ti studenti. No já vím, ale ještě si neuvěmili asi o co se ochuzují. Hele a nebojíš se to sem takhle otevřeně napsat? Já bych si to asi na tvém místě nelajs.--Juandev 17. 1. 2010, 21:57 (UTC)

Takhle je to nastavené, není to žádné tajemství. Ankety jsou anonymní tím způsobem, že se na SISu dozvím, kdo na anketu odpověděl, protože jinak nemůže jít ke zkoušce, ale nedovím se, jak odpověděl. Pak asi po půl roce se dozvím statistické hodnocení odpovědí na mou osobu a konkrétní výhrady a stížnosti, ale to zase nevím, kdo je psal. V tom je ta anonymita, ale tím pádem nezbývá, než ty stížnosti "vzít na vědomí" bez jakékoli šance se k nim vyjádřit nebo snažit se něco vzájemně si vyjasnit. Pokud se chce jen někdo za něco pomstít a vymyslí si nějakou pomluvu, tak to těžko bude někdo dál zkoumat. Výsledky jsou zákonitě zkreslené tím způsobem, že ten, komu se něco nelíbilo, má větší motivaci k tomu, napsat své výhrady, než ten, kdo výhrady neměl a považoval vše za "normální" - ten málokdy napíše nějakou pochvalu. Remcalů je v našem státě vždycky víc, to je jasné. Takže stačí pár nespokojenců a už to hrozně ovlivní celou statistiku. Připravíš přednášku, 100 studentů ji vyslechne a je to OK, nic na to neřekne, a pak stačí, když dva z nich napíšou, že tomu nerozuměli a v hodnocení ti pak vyjde, že tvé přednášky jsou nesrozumitelné studentům, tedy k ničemu. Tak poučen minulými roky jsem při přípravě poslední přednášky Biosignály (přednáška) šel až tak daleko, že jsem si v celé biofyzikální přednášce netroufl uvést ani jediný vzorec, protože vzorečky, zvlášť mezi studenty medicíny, nejsou moc v oblibě a někdo by si mohl zase stěžovat, že jim nerozumí. Klást třeba při přednášce otázky do řad posluchačů se moc nevyplatí - na přednášku většina chodí, když ne spát, tak "zapisovat", a ne přemýšlet. Takže jediná obrana učitelů je, dělat si mezi studenty co nejméně nepřátel, vycházet vstříc jejich požadavkům bez ohledu na to, jaké ty jejich požadavky jsou, snažit se chtít po nich co nejméně a vyvarovat se všeho, co by je mohlo nějak naštvat nebo se jich jen dotknout. Jsou silné tlaky proti tomu, že při zkoušce se m.j. počítají nějaké příklady. Protože tam se ukáže, jak kdo je schopný si poradit s nějakým problémem. Ještě se počítá, ale málo, a bodové hodnocení za příklady je minimální - daleko víc i u písemné zkoušky rozhoduje volný "pokec", který se dá naučit zpaměti anebo opsat z taháku. Teď jsem se ptal a zjistil, že na 1.LF jsou ty ankety také, zřejmě je to příkaz rektorátu pro celou Karlovu Universitu a zajímalo by mě, jak je to na jiných fakultách a vysokých školách. Pokud má někdo jiné zkušenosti a řekne mi, že to tak není, jak píšu, tak ať se účastní naší diskuse a napíše svůj názor. Od toho, myslím, Wikiverzita také je, nebo ne? --Kychot 18. 1. 2010, 09:02 (UTC)

Jako očividně je to blbá metodika, jak nechat studenty ohodnotit výuku. Neříkám, že je správné, aby učitel věděl, co kdo o něm napsal, to by tak být nemělo. Nicméně z toho co tu vyprávíš je jasné, že to je jednoduché ovšem nic nevypovýdající. To u nás na ČZU se učitelé nebáli pokládat dotazy do pléna, nebo studenty nutit myslel - ale bylo to zřídka kdy (o tom jsem psal ve své úvaze). U nás se nějaký průzkum dělá. Teď nevím, jestli celoplošně, nebo to byla nějaká sólová akce Oddělení informačních služeb. Nicméně v každém předmětu studenti dostali 10 minut, aby vyplnily takový hodnotící papír. No "v každém předmětu" je moc silné slovo, třeba v předmětech, které byly otřesné jsme se toho papíru nedočkali. Takže žádná páka, jak tlačit na blbé učitele. Jinak mě ale u nás také ta metodika nepřipadala jako vhodná, já bych to viděl radši až po zkouškách a zápočtech. A pak si myslím, že by bylo vhodné to samé zjišťovat po půl roce, po roce, při ukončení studia a po několika letech. A vzájemně to nějak porovnávat a propočítávat.
Jinak co se týče přemýšlení, k tomu mě přivedla návštěva sociologicko-ekonomického semináře na Vysoké škole finanční a správní. V podstatě na veřejné vysoké škole máš přednášky. Ty jsou určeny k tomu aby ti vyučující vyložil látku. Pak máš cvičení, které je k tomu aby sis něco nacvičil (počítat, orat, připravovat krmné směsy, vypočítat odpor při orbě atd.). Pak jsou terénní cvičení, což je vlastně cviční v terénu (jdeš do lesa a určuješ rostliny, zkoumáš edafon atd.). Ty se bohužel u nás moc nepořádali. Hlavním důvodem byl asi čas, nikdo na ně neměl čas. Pak tu jsou praxe. Myslím si velmi dobrý nástroj, jak se fakt něco naučit. Když já jsem v roce 2001 lezl na Suchdol, tak jsem měl předepsáno asi 7 měsíců praxe, teď jich je asi 14 dní. Hlavním důvodem je "údajný nedostatek peněz" a tak ti učitelé vykládaj, že moderní trend je "teoretické studium". Já si myslím, ale že to je finanční situací a vůbec způsobem fungování. Vem si takové mediky, ty snad tu praxi mají stále ne? A taky někdo fňuká, že na to nejsou peníze? No další věcí jsou semináře, kde by se dle mého názoru měla vést diskuse a studenti tlačit k přemýšlení - to se u nás dělalo, ale spíš to studenty obtěžovalo (např. ve 4. si připravit prezentaci své diplomky a podobné zhovadilosti). No a pak jsou tu kolokvia, ta jsme u nás něměli a nevím k čemu jsou. Nicméně tato struktura i sama o sobě ukazuje, že těch seminářů moc není, tak jsou naše školy spíš zaměřené na šrocení. Proto bych i přesto, že řada lidí nemohla za totáče studovat, ten systém považoval za šťastnější, jednak na to ti studenti měli a druhák, měli jak teorii tak praxi.--Juandev 18. 1. 2010, 13:22 (UTC)