(16. ledna 2010)

Prostě jsem jen chtěl říct, že jsem dospěl, k jednomu nepěknému poznatku, že mě ve škole nenaučili myslet. Na základce jsem nijak moc neexceloval, pak se to lepšilo s postupem nahoru. Co si pamatuji, tak gympl byl o memorování, memorování, memorování. Teprve až na vejšce jsem se setkal s vyučujícími, kteří nutili studenty myslet, ale bylo jich tak málo, že se to na mě nijak nepodepsalo.

Teď jsem vděčnej za vše co se mohu naučit, jsem závislej i na běžných informacích, protože neumím myslet! Takže co se mohu naučit to se naučím, ale myslet – pfff.

Co se týče vysoké školy tak byly i učitelé co Vás za myšlení diskvalifikovali. Tradičním případem je situace, kdy učitel zvyklý na fakt, že se studenti naučí přednášky a knihu. Tak jsem jednou začal přemýšlet a povídám, že „banánovník je geofyt“ (což nebylo v přednáškách), hned jsem byl tak seprán, že není, že jsem si řekl, že budu u tohoto vyučujícího opakovat přednášky jak opice.

Podobné stěry byly časté hlavně na Agru, kde u zkoušky někteří učitelé vyžadovali myšlení, ale většinou Vaše odpověď byla špatná. Leckdy pak si sami odpověděli a člověk měl pocit, „že to přece říkal, jen jinak“. Čili pochybuji, že jejich metodický přístup byl správný. Zhodnotil bych to tak, že chtěli být IN, chtěli být západní ale neuměli to. Jak se říká je 7 druhů myšlení, pokud je cílem donutit studenta myslet, pak ho nemůžu diskvalifikovat za to, že neodpoví tak já chci. Protože už samo myšlení produkuje velké množství správných odpovědí. Kdybych nemyslel, mohu říct tu jednu správnou odpověď ze skripta či přednášek!--Juandev 16. 1. 2010, 09:36 (UTC)

Jak se učit myslet[editovat]

Nauka = Učební látka + Filozofie Každá nauka v sobě obsahuje dvě strany mince jako Jin a Jang. První stranu mince tvoří samotná látka (vědomosti, znalosti, data, údaje, pochopení). Druhou stranu mince a často podceňovanou, obvykle oddělenou a chápanou jako samostatný obor, tvoří ji filozofie, náš pohled na věc, náš přístup k životu i k samotnému učení. A právě náš pohled na věc a přístup zásadně ovlivňuje, naší schopnost chápat do hloubky, učit se nové věci, vyvozovat nové závěry nebo jinak vyvíjet to co již existuje, používat nauku v praxi atd. Proto nelze filozofii oddělit od žádného předmětu, žádné nauky. Existuje tedy: Matematika a Filozofie, Literatura a Filozofie, Hudba a Filozofie, Bojová umění a Filozofie, Umění a Filozofie, Historie a Filozofie, Cizí jazyky a Filozofie adt.

Učební látka = Informace + Pochopení informace Každá Učební látka obsahuje dvě strany mince jako Jin a Jang. První stranu mince představuje samotná Informace. Druhá strana mince se nazývá pochopení informace, bývá často vyučujícím vynechávaná nebo jsou použity nevhodné metodiky k získání pochopení informace. Pochopení informace umožňuje aplikaci (využívání) naučené dovedností nebo znalosti. Bez pochopení látky, které se učíte, se stává látka pouze naučenou informací bez jakékoli aplikace.

Pochopení informace = Základní pochopení + Pochopení do hloubky Aby bylo možné informaci aplikovat a užívat, neobejdete se bez pochopení informace. Každé pochopení informace obsahuje dvě strany mince jako Jin a Jang. První stranou mince, je Základní pochopení. Jedná se o vzorové příklady, nebo řešení postupů a situací, které jsou od žáka nuceny. Předkládat lze pouze omezené množství takovýchto předpisů nebo vzorů jak věc řešit, a pokud se žák setká se situací nebo příkladem který nezná, je pro něj obtížné si poradit. Tohoto omezujícího důvodu, považuji vzorové příklady pouze za základní pochopení, tedy o pochopení nucené mající charakter informace. A právě z tohoto důvodů, přichází na scénu druhá strana mince Pochopení do hloubky. Zde je důležité samotné myšlení, zapojování svých mozkových dovedností naplno. Už nejde jen o pochopení základních principů naučených ze vzorových příkladů, ale na hledání nových principů a postupů nebo vyvíjení již starých principů a postupů. Pochopení do hloubky vyžaduje důvtip, schopnost kombinovat, představivost, schopnosti dedukce, indukce, analogie atd. V této fázi, musí jít žák svou vlastní cestou a vyvíjet se s co možná nejmenším vlivem od učitele. Učitel musí spíše učit jak se učit, jak se vyvíjet a rozvíjet, a proto pouhé předávání informace přestává být důležité.

Jak se tedy učit myslet?[editovat]

Myšlení je proces a je součástí procesu učení. Je tedy prvkem množiny učení. K rozvoji schopnosti myslet potřebujete určitou dávku svobody. Čím více se vaše schopnosti myšlení rozvíjejí, tím více svobody potřebujete. Pokud máte s vlastním myšlením potíže, a teprve jste ve škole prohlédly a se zaměřením na myšlení teprve přecházíte. Hledejte takové učitele, kteří učí jak se učit. Učitelé, kteří pouze předávají informace, nejsou pro výuku a rozvoj myšlení vhodní, pouze svazují a omezují vaše schopností tím, že vás nutí je nepoužívat a proto zakrní a dál se nevyvíjí. Věnujte svou pozornost samostatným pracím, a vymýšlejte si vlastní samostatné práce a úkoly. Prvním předpokladem, tedy jakýmsi vhodným prostředím pro rozvoj myšlení je svoboda. Druhým předpokladem představuje váš přístup k učení a k vnímání věcí kolem sebe, tedy vaše vnitřní filozofie. Snažte se vidět věci, jaké skutečně jsou.

Samotné myšlení rozvíjejte objevováním, kombinováním, řešením příkladů a situacích, které nepatří mezi základní vzorové příklady, hledání podobností a rozdílností věcí, hledání vztahů mezi věcmi, hledání principů (mají univerzální charakter). Staňte se objevitelem pro vás nových věcí, dobrodruhem, který samostatně a na vlastní pěst (rotože za vás, nikdo nic neudělá), hledejte řešení a objevujte věci týkající se učené látky. Při hledání se kromě jiných věcí zabývejte také hledáním podobností a rozdílností. Nalezení těchto prvků v učené látce, slouží jako informace k hledání pochopení vztahů, fungování věcí, hledání univerzálních myšlenek atd. Trénink kombinačních schopností, umožňuje hledání nových variant, místo toho abyste se vše učily. Pokud tedy znáte několik vzorových příkladů, chápaných jako základní postupy, můžete pomocí kombinačních schopností najít nové vzorové příklady. Jako ukázka může být systém tří znaků. Dejme tomu že existuje systém tvořený znaky U, I, N. Dejme tomu, že jako základní kombinace vás učily, že nejčastěji se užívá kombinace UIN, INU. Jenže vám tyto informace stačí aby jste znali i všechny ostatní kombinace aniž byste si je museli pamatovat, takže když je od vás bude chtít někdo vyjmenovat všechny kombinace, prostě si vezmete kus papíru a začnete psát, UIN, INU, IUN, UNI, NIU, NUI a je to hotové, nemusíte si nic pamatovat, stačí si to jen odvodit a použít vaše kombinační schopnosti.