Sny/Databáze/Kychot/2013-11-06

Z Wikiverzity
< Sny‎ | Databáze‎ | Kychot
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Sny/Databáze/Kychot/2013-11-06 – středa

Klíčová slova: autobus, malý řidič, hory, silnice, strach, radost, věk, bílý plášť, konference

Minulé období v reálu[editovat]

  • 2013-11-03 neděle: Sborový den v SueRyder, odpol. přednáška armádního kaplana, večer na hřbitov do Libně, kde leží můj otec a jeho rodina.
  • 2013-11-04 pondělí: Ráno jsem byl na Úřadě a pak jsem šel za právničkou, začal jsem se (asi beznadějně) soudit se státem, zřejmě prodělám boty i kalhoty. Odpoledne jsem normálně učil, večer Saltum Dare.
  • 2013-11-05 úterý: Dopoledne Hesla, odpoledne jsem normálně učil, večer staršovstvo; kde vzít nějakých deset melounů na kostel? Bojím se, že nakonec jako statutárního zástupce zavřou mě, když se zadlužíme. Šel jsem spát někdy před půlnocí.

Obsahy snů[editovat]

Autobus[editovat]

Jeli jsme nějaká skupina lidí autobusem, vypadalo to možná jako stará w:Škoda RTO. Taková docela široká asfaltka s mírnými zatáčkami směrem nahoru, jakoby do hor. Na chvíli jsme zaparkovali vlevo u silnice. Šofér tam měl svého malého synka, který chtěl řídit, tak mu dal do ruky volant. Rozjeli jsme se šikmo napříč z levé strany silnice směrem k pravé, synek se snažil točit volantem doleva, aby to vyrovnal na silnici. Měl jsem trochu strach, jestli to zvládne a jestli do nás něco nevlítne z levé strany, ale naštěstí silnice pod námi byla prázdná. Najednou jsme si všimli, že ten pruh silnice nad námi, kam jsme chtěli jet, je rozkopaný, a že se tamtudy nedá projet. Bylo už dost nejisté, jestli ten manévr ten malý klučina (sotva se mu do ruky vešel ten velký volant) zvládne, ale čekal jsem, že mu jeho tatínek šofér s tím nějak pomůže. No nezvládli to. Už bylo jisté, že náš autobus sjíždí šikmo ze silnice, pod silnicí byl dlouhý svah, louka. Tragédie se zdála být už celkem nevyhnutelná, autobus byl už polovinou mimo silnici a nebezpečně se nakláněl. Čekal jsem, že se začneme koulet ze svahu, držel jsem se a čekal nárazy. Ale najednou, jakoby zázrakem, se ten autobus zase dostal do rovnováhy, že jsme se nepřevrátili a jen pomalu šikmo sjížděli z toho jen trochu hrbolatého travnatého svahu dolů. Asi tak po nějakých 100-200 metrech se podařilo ten autobus ubrzdit a zastavit. Ten první pocit, to byla nepopsatelná radost, že jsme se takovýmhle zázrakem vyhnuli téměř jisté tragédii, že se nikomu nic nestalo, ani autobus nevypadal být poškozen. Vyběhli jsme z toho autobusu ven na tu louku a všichni jsme se hrozně radovali.

Věk[editovat]

Byla to nějaká věta ve smyslu, že "mladému pánovi je 21 let" a asi vyváděl nějaké skotačiny. Nevím, jestli ta věta byla řečena nebo někde napsána. Tak nějak jsem si ji vztáhl na sebe, ale pak jsem si řekl, mně je přeci už 30 let. Až teprve po delší době jsem si uvědomil, že mi je už dvakrát tolik, 60 let.

Bílý plášť[editovat]

Už ani nevím přesně, jak to bylo a kde to začalo, že jsem na sobě měl bílý laboratorní plášť. Bylo to v nějaké budově a byl jsem tam s větším počtem lidí. Pak jsem zjistil, že tam také někde vedle probíhá nějaká lékařská konference, a že i někteří z těch lidí tam mají také bílé pláště, takže nejsem sám. Dokonce jsem občas poznal nějakého známého. Pak jsem ale ucítil, že jsem pod tím pláštěm nahý, a měl jsem strach, aby se mi ten plášť nějak neodhalil.

Ráno[editovat]

Probudil jsem se sám před 6 hod. ranní, ještě za tmy. Chvíli jsem ještě ležel, rozpomínal se na sen a když jsem usoudil, že se asi brzo začne rozednívat, rozhodl jsem se vstát a brzo jsem se rozhodl, že svůj sen po dlouhé době opět zapíšu do databáze, že by mohl být určitým důležitým mezníkem.

Mezitím jsem přemýšlel, jaké si vzít z toho snu poučení. Už mě zase začala jímat úzkost z toho, co všechno mám dnes udělat a co nestihnu. Naproti tomu rozhodnutí zapsat sen sen na Wikiverzitu reprezentuje ztrátu další hodiny, zní to kontroverzně. Dospěl jsem si k určitému pojmu minimální akce – určité věci, ke kterým jsem dal v minulosti určitý podnět, se nesnažit neustále kontrolovat, opravovat, napravovat a mít pod dohledem. Dejme tomu jsem odeslal e-mail a pak si uvědomil, že některé věci jsem tam asi psát neměl, že kdyby se ty informace šířily dál, mohly by se třeba někoho (byť nechtěně) dotknout, takže prvotní úmysl byl, napsat další e-mail a upozornit, že si to mají lidi nechat pro sebe, aby nevznikalo zbytečné dusno. Proti tou teorie minimální akce říká, že člověk má mít důvěru v ty lidi, kterým píše, že jsou natolik rozumní, že sami pochopí, co z toho si mají nechat pro sebe a co mohou pustit dál. Anebo člověk začne nějaký soudní proces a pak znejistí a bojí se následků, které se mohou obrátit proti němu samotnému, a raději by zase vše odvolal. Proti tomu teorie minimální akce říká, že když už to člověk jednou začne, že tomu má ponechat určitou volnost průběhu a důvěřovat tomu, že spravedlnost si může najít svou cestu, i když ta pravděpodobnost je téměř mizivá.

Emoce[editovat]

Myslím, že dominovala stále ta přetrvávající radost z toho happy-endu s autobusem. Přes ni určitý závoj úzkosti z toho věku a že některé úkoly už těžko zvládám, že toho mám moc, co nestihnu, že do některých hazardních podniků jsem se raději neměl ani pouštět.

Vztah k realitě[editovat]

Autobus[editovat]

Míval jsem vlastní autobus, od té doby se mi relativně často zdávalo, že ho zase řídím.

Věk[editovat]

Tento měsíc mě bude 60 let, už delší dobu se s tím věkem vyrovnávám. Nedávno mi přišla pozvánka na divadelní představení Šest miliard Sluncí o stárnutí a Alzheimerově chorobě, kde je věta A když se podíváte do zrcadla, ta vrásčitá tvář vám náramně připomíná vaši babičku, ale vy to přece nejste, ne rozhodně ne, vám přece ještě nebylo ani třicet…

Bílý plášť[editovat]

V práci při výuce v laboratořích nosím jako jediný bílý plášť.

Podobné sny[editovat]

O autobusu relativně často:

Interpretace[editovat]

Autobus[editovat]

Ten malý řidič v autobusu jsem byl asi já. Možná i ten jeho otec. Zřejmě se jedná o projekci vztahu otec-syn, ať už to byl můj otec anebo já sám jsem tím otcem. Otec povolný, dovolí malému dítěti řídit autobus, a i když vidí, že náročné situace nezvládne, nechá ho svým způsobem v tom, autoritativně nezasáhne. Nechá ho projít tím strachem, o to víc pak působí radost z vysvobození od následků. Možná je to i projekce vztahu Bůh–člověk.

Bílý plášť[editovat]

Bílý plášť je něco nápadného, zvlášť vyniká v davu mezi normálně oblečenými lidmi. Asi se tu řeší vztah určité výjimečnosti, která na druhou stranu může být i nepříjemná. Určité uklidnění z toho, když se tam objeví i jiní lidé v pílých pláštích, takže člověk pak už není takovou "bílou vránou".

Věk[editovat]

Pocit vnitřního času, běhu hodin stárnutí, je asi všudypřítomný, ve všech lidech. Na intenzitě nabývá při takových blížících se výročích, jako jsou třeba kulaté narozeniny, kdy člověk rekapituluje dosavadní život, jeho užitečnost či neužitečnost, kalkuluje, co je ještě reálné stihnout a co už je čas opustit a přenechat mladým (napříkald Wikiverzitu, kde zřejmě nejsem vítaným hostem). Člověk si více uvědomuje a prožívá blížící se smrt, zvlášť když pociťuje různé problémy stáří či choroby na svých blízkých vrstevnících. Tělo chřadne, a co duše? – taková je otázka.

Hypotézy[editovat]

  • projekce: Člověk ve snu promítá sám sebe do jiných lidí (zde např. do postavy malého dítěte). V reálu to dělá také často, aniž si to uvědomuje, ale sen mu umožňuje takovéto projekce v procesu interpretace nahlédnout a objevit.
  • emoce: Člověk prožívá ve snu podobné emoce, jako v reálu, ale ve snu ten prožitek může být vyhraněnější a během interpretace názornější (zde např. dvojice strach -> radost), člověk pak dokáže zpětně ocenit význam strachu a objevit cesty, jak je možno jej transformovat v radost.

Reference[editovat]