Předchozí den

Vstával jsem před šestou, takže jsem ani nestihnul zapsat včerejší sen, běžel jsem s Hesly a pak do práce učit, poslední praktika v Motole v tomto roce a pak jsem sepisoval projekt na připojení úloh biofyzikálního praktika k lokální počítačové učebně. Pak jsem ještě telefonoval kvůli autobusu a pak jsem běžel na staršovstvo na Žižkov, kde jsem zjistil, že je až za týden, zatímco tento týden se tam scházela mládež. Takže jsem přijal konektivitu a společně s mládeží jsme oslavovali narozeniny naší farářky.

Večer

Šel jsem spát asi někdy před půlnocí.

Obsahy snů

Sam

Z celého snu mi zůstal už jen nějaký hrozně matný dojem, ale mám pocit, že jsem jakoby trochu nad zemí, ne že se vznáším, ale spíš na nějakém jakoby můstku. A o něčem se bavíme a padne nějaké hrozně divné slovo, něco jako "podometr" nebo měco takového. V tom snu mě napadne, že to má asi něco společného s řízením lodi nebo něco takového. A vedle mě je Sam a ten se rozpláče. Sam býval dříve jako mladý námořníkem. A já mu říkám, že ho chápu, jak mu asi je, když si vpomene na ty doby, kdy jezdil na lodi. Že já mám také takový pocit, když si vzpomenu, že jsem jezdíval svým autobusem.

Ráno

Dnes nejdu do práce, mám práci doma, tak jsme si přispali až do rozednění a ještě jsme si chvíli vyprávěli, nasnídali se a řešili nějaké věci. Takže k zápisu snu jsem se dostal až po 10 hod.

Ale zajímavé bylo, že když jsem se ráno z toho snu probíral, že jsem si v tu chvíli ještě mohl dost jasně uvědomovat, jak i ta paměť na ty sny se mi pomalinku stírá, jak ty poslední sny pomaličku zakrývají ty předcházející, jako by to byly lístky nějakého hedvábného papíru, nebo jako když roztávají vločky sněhu, nebo tak nějak. Jakoby ta paměť na ty sny patřila do hjednoho království a teď už přicházelo jiné. Jak jsem si to uvědomaval, tak mě napadlo, že skutečně ty mechanismy snové paměti budou asi jiné, než paměti ve bdělém stavu. Nadovedl jsem si vzpomenout, že by někdy v bdělém stavu se mi ta paměť zakrývala a ztrácela takovýmto způsobem, v rozsahu několika desítek sekund či snad několika málo minut, že by se pomalinku stíral jeden sen za druhým a odpolouval do stracena a zůstaly za ním jen takové obláčky mlhy. V bdělém stavu se přeci zapomíná jiným způsobem.

Teprve když jsem o některé části snu začal přemýšlet a zpracovávat ji, tak prostřednictvím toho myšlení se mi dostal do té denní paměti, ale už nějak předestilovaný do té denní logiky. Ale ohledně té snové logiky mě napadlo, že se asi bude lišit od té denní. ale zase ne tak moc. Spíš jen jakoby ty její axiomy byly trochu jiné, ale ten způsob uvažování a logické práce zase tak jiný nebyl. Jako třeba Lobačovského geometrie může na "normální lidi" působit hrozně paradoxne a překvapivě, až bláznivě. ale přitom je to ta samá logika jako u tisícelí osvědčené Euklidovské geometrie, pouze nějaký axiom je jiný.

Třeba tvrzení denní logiky "Pokoušet se létat tím způsobem, že se rozeběhnu a začnu mávat rukama, je bláznivé." stačí jen lehce obměnit tím způsobem, že slovo "bláznivé" nahradím slovem "normální", a další pravidla ponechám, třeba: "Když nedávám pozor, rozmlátím si hubu." Třeba mi to časem někdo potvrdí, že se mu zdálo, že se ve snu rozeběhnul, zamával rukama, vzlétl, nedával pozor, narazil to továrního komínu a rozmlátil si hubu. Nebo se probudil. Co já vím.

Ale ano, i tak se to dá i říci: "Mnoho lidí v bdělém stavu si myslí, že vyřeší problém tím, že strčí hlavu pod peřinu. To je bláznivé." A naopak ve snu ale platí: "Mnoho problémům, vzniklým ve snu, se dá uniknout tím, že spáč vystrčí hlavu zpod peřiny, probudí se a zjistí, že to byl jen zlý sen. To je normální."

Emoce

Ta empatická emoce v tom snu byla dost silná. Spolupocítil jsem velmi blízký záchvěv s tím Samovým pláčem, když vzpomněl na své mládí na lodi, jako když mnou pak pronikly zážitky s naším autobusem.

Interpretace

Na první pohled jasná souvislost, ale hlubší interpretace možná nebude tak triviální. Co se to v člověku děje, když zažívá ve snu empatii.

Ona i empatie v bdělém stavu je dost komplikovaná záležitost. Třeba někdo se rozpláče, že mu umřela matka, a já reaguji slovy: "Chápu Vás, jak Vám je, a cítím s Vámi, také mi umřela matka." Na první pohled to může vypadat empaticky, ale ono to vůbec moc empatické být nemusí. Ten, kdo oplakává matku, myslí na svou matku a v tu chvíli ho moc nezajímá, že vám také umřela matka. Naopak to může vypadat jako snaha odpoutat jeho pozornost od jeho matky k vaší matce, od jeho problémům k vaším problémům a nakonec to může být interpretováno jako projev vašeho egocentrismu a naprostého nedostatku empatie. Pouhá podobnost či analogie předmětu vůbec nemusí vypovídat nic o empatii. To, že jsem prožil něco podobného, může moji empatii jak napomoci, tak ji naopak zablokovat. Jakoby při té empatii skuteřně nešlo o ten předmět, ale o něco jiného, co je až za tím předmětem, o něco nepředmětného, něco za za tím horizontem, ke kterému se přiznáváme, případně za který se i skrýváme.

A tady v tom snu jsem měl takový pocit, jako bych se s tím Smam potkal právě až někde za tímto horizontem, kde ta podobnost zážitků s lodí a s autobusem byla jen jakousi záminkou k nějakému hlubšímu setkání. Jako když spolu lidé jdou "na pivo" nabo "na kafe", tak tím podstatným předmětem jejich setkání není to pivo nebo to kafe.

Vztah k realitě

Ano, řeším právě vztah k tomu našemu autobusu.

Reference