Latina pro začátečníky/Lekce 4
 Tato stránka je součástí kurzu:
| |
| středoškolská | |
| Příslušnost: Mmh | |
Kde
[editovat]Umíme už hovořit o tom, jaké věci či osoby jsou a co dělají. Pro přesnější popis se ovšem musíme umět též zeptat, kde jsou, kde něco dělají nebo odkud a kam se pohybují. Začneme prostým dotazem na polohu:
- ubi est mēnsa magna? = kde je (ten) velký stůl?
- ubi sunt Iacōbus Iūdithaque? = kde jsou Jakub a Jitka?
Odpovědět můžeme ponejprv jedním z polohových příslovcí:
- Iacōbus est hīc, Iūditha est domī = Jakub je tady, Jitka je doma
- mēnsa magna est ibi (istīc, illīc, alibī) = velký stůl je tam (tamhle, onde, jinde)
Většinou však budeme k určení místa potřebovat předložkovou vazbu. Nejčastěji nám pomůže předložka in s ablativem, mající význam českého „v“ nebo „na“:
- Iacōbus Iūdithaque sunt in scholā (in hortō, in conclāvī, in cubiculō, in cēnāculō) = Jakub a Jitka jsou ve škole (na zahradě, v pokoji, v ložnici, v jídelně)
Další vhodné předložky jsou apud s akuzativem („u“, „při“), sub s ablativem („pod“) a super s ablativem („nad“, „na“):
- stāmus apud viam = stojíme u cesty
- apud fluvium calthae crēscunt = u řeky rostou blatouchy
- sub armāriō pulvis est = pod skříní je prach
- calceī sub sellā stant = boty stojí pod židlí
- super aquā volat avis = nad vodou letí pták
- lagoena super armāriō stat = lahev stojí na skříni
Naučené polohové vazby samozřejmě můžeme hned využít ve spojení s neurčitou odpovědí, se záporem či s tázací částicí ne:
- nesciō, ubi Marcus est = nevím, kde je Marek
- Teresia in scholā nōn est hodiē = Tereza dnes není ve škole
- estne pila in arcā? nōn, nihil ibi est = je míč v truhle? ne, nic tam není[1]
Kam a odkud
[editovat]Obdobně, jako jsme se ptali na polohu, můžeme se ptát, kam se věci nebo osoby pohybují (první použitelnou otázku dokonce známe z literatury):
- quō vādis? = kam kráčíš?
- quō fugiunt discipulī? = kam utíkají žáci?
Odpovědět můžeme opět příslovcem nebo předložkovou vazbou:
- eō (hōc, istūc, illūc, domum) = tam (sem, tamhle, onam, domů)
- in scholam (in hortum, in subterrāneam, in culīnam, in tabernam, ad fluvium, sub arbōrem, super tēctum) = do školy (na zahradu, na metro, do kuchyně, do hospody, k řece, pod strom, na střechu)
Stejně se pak můžeme ptát, odkud se někdo nebo něco pohybuje:
- unde venītis? = odkud přicházíte?
A obdobně i odpovídat:
- inde (hinc, istinc, illinc, domō) = odtud (odsud, odtamhletud, odtamtud, z domova)
- ē scholā (ex hortō, ē subterrāneā, ā subterrāneā, ā fluviō) = ze školy (ze zahrady, z metra, od metra, od řeky)
Opět můžeme využít předchozích znalostí a zase o něco vylepšit svou schopnost tvořit věty. Přitom si už troufneme používat i nepravidelné sloveso „jít“:
- unde quōque īs? = odkud a kam jdeš?
- eō eō, ubi amīcī meī sunt = jdu tam, kde jsou moji přátelé
- ītisne in theātrum? = jdete do divadla?
- nōn, nēmō eō it = ne, nikdo tam nejde
- Paula Petraque illūc eunt, ergō īmus quoque = Pavla a Petra tam jdou, tedy jdeme také
Text ke čtení a překladu
[editovat]- Schola est vacua. Omnēs classēs dēsertae sunt. Nēmō ibi est. Nūllī discipulī in classibus discunt, nūllī magistrī docent.
- Ubi sunt omnēs?
- Omnēs in hortō sunt vel eō eunt. Omnēs magistrī plūrēsque discipulī iam ibi sunt. Et rēctor, et dispēnsātrīx sunt ibi quoque. Nōnnūllī discipulī adhūc veniunt.
- Nunc omnēs iam in grāmine sub arbōribus sedent. Sōlum classis secunda stat et carmen bellum cantat.
- Schola solemne magnum celebrat.
Souvisící mluvnické jevy
[editovat]Ablativ
[editovat]Pro určení polohy musíme k dosud poznaným pádům — nominativu, vokativu a akuzativu — přidat ablativ, který odpovídá přibližně českému 6. a 7. pádu. Přesná pravidla jeho tvoření i možnosti jeho využívání poznáme později; zatím se můžeme orientovat podle této přibližné tabulky:[2]
| nominativ | ablativ | ||
|---|---|---|---|
| sg. | pl. | sg. | pl.[3] |
| -a | -ae | -ā | -īs |
| -us nebo -er | -ī | -ō | -īs |
| -um | -a | -ō | -īs |
| -is aj. | -ēs | -e nebo -ī | -ibus |
| -e aj. | -ia nebo -a | -ī nebo -e | -ibus |
| -us | -ūs | -ū | -ibus |
| -ū | -ua | -ū | -ibus |
| -ēs | -ēs | -ē | -ēbus |
Výše uvedená tabulka nám pomůže tvořit ablativ podstatných jmen, přídavných jmen i přivlastňovacích zájmen. Pro osobní zájmena se ovšem opět musíme ablativu naučit zvlášť:
| mē = mnou | nōbīs = nás | ||
| tē = tebou | vōbīs = vámi | ||
| eō = jím | eā = jí | iīs = jimi | |
Polohové a směrové předložky
[editovat]Podle větných příkladů si můžeme sestavit též přehlednou tabulku základních polohových a směrových předložek:
| quō? | ubi? | unde? |
|---|---|---|
| in (acc.)[4] | in (abl.) | ex, ē[5] (abl.) |
| ad (acc.) | apud (acc.) | ā, ab, abs[6] (abl.) |
| super (acc.) | super (abl.) | dē (abl.) |
| sub (acc.) | sub (abl.) | —[7] |
Polohová a směrová příslovce
[editovat]Seznámili jsme se též s řadou polohových a směrových příslovcí, která nám rovněž zpřehlední tabulka:
| quō? | ubi? | unde? |
|---|---|---|
| eō | ibi | inde |
| hūc, hōc | hīc | hinc |
| istūc | istīc | istinc |
| illūc | illīc | illinc |
| domum | domī | domō |
Nepravidelné sloveso „eō“
[editovat]Jako poslední tabulku k této lekci si můžeme napsat časování nepravidelného slovesa eō, „jdu“. Můžeme si všimnout, že sloveso se podobá samotným koncovkám 4. konjugace, jen v 1. osobě singuláru a 3. osobě plurálu se i před samohláskou mění na e:
| īre | (jít) |
| eō | (jdu) |
| īs | (jdeš) |
| it | (jde) |
| īmus | (jdeme) |
| ītis | (jdete) |
| eunt | (jdou) |
Stejně jako sloveso eō se časují jeho složeniny, tedy redeō („vracím se“), trānseō („přecházím“, „míjím“), adeō („přistupuji“), abeō („odstupuji“), coeō („setkávám se“), ineō („vstupuji“), pereō („zanikám“) atd.
Poznámky
[editovat]- ↑ V latině se neužívá vícenásobného záporu, jak jej známe z češtiny. Záporné slůvko by mělo být ve větě jenom jedno, resp. použijeme-li dvě, pak se obě vyruší a význam je naopak s důrazem kladný. Proto říkáme nihil est (nic není), nēmō est (nikdo není).
- ↑ Při pohledu na tabulku možná už začínáme tušit latinské skloňovací vzory a jejich skupiny. Těmi se však budeme zabývat až poté, co se jednotlivě seznámíme s pády a jejich používáním ve větách, abychom se neučili jen abstraktním tvarům.
- ↑ Zkratky „sg.“ a „pl.“ jsou standardně používané zkratky pro singulár, tedy jednotné číslo, a plurál, tedy množné číslo.
- ↑ Stejně jako jsme si zapamatovali standardně používané zkratky pro jednotné a množné číslo, můžeme si zapamatovat zkratky pro jednotlivé pády, které už známe: nom. (nominativ), acc. (akuzativ), voc. (vokativ), abl. (ablativ)
- ↑ Z předložkových variant ē a ex se dá ex použít kdekoli, ale před souhláskou se může pro libozvučnost zjednodušit na ē.
- ↑ Z předložkových variant ā, ab, abs se ā používá před souhláskou, ab před samohláskou a abs před počátečním t.
- ↑ Latina nemá předložku odpovídající našemu „zpod“. Tato se dá nahradit složitým opisem, ale v běžném případě by se užilo méně přesného ā nebo dē.
Úkoly do příští lekce
[editovat]- Přečtěte si ještě jednou nahlas věty z tého lekce a uvědomte si jejich význam. Zopakujte si stejným způsobem věty z lekcí minulých.
- Sestavujte si věty o tom, kde kdo nebo co je a odkud kam jde. Když potkáte jiného latiníka, neptejte se ho jen na to, jak se má a co dělá, ale přidejte hned otázku odkud přichází a kam kráčí. Dohledávejte si ve slovníku slova, která Vám chybějí k tomu, abyste dokázali po pravdě odpovědět (můžete také využít zdejší sbírky slovíček s tématem školy).
- Zapište si opět věty, které se Vám povedly, či důležitá slova, která se Vám podařilo dohledat. Zkuste si sepsat krátké vyprávění, v němž budete co nejvíce používat vyjádření polohy a směru.
- Zkuste si opět přeložit některé z okřídlených latinských rčení a obratů, jimž můžete porozumět se znalostmi z prvních čtyř lekcí.
- Přečtěte si nahlas a přeložte cvičné texty, odpovídající mluvnickým znalostem probraným do této lekce.