Latina pro začátečníky/Lekce 3
 Tato stránka je součástí kurzu:
| |
| středoškolská | |
| Příslušnost: Mmh | |
Kdo co dělá[editovat]
Umíme již pojmenovat a stručně popsat předměty či osoby, ovšem zatím neumíme říci, co dělají (krom toho, že jsou). Ke zjištění toho si můžeme posloužit otázkou, kterou již známe v jiném významu:
- quid agis (agitis)? = co děláš (děláte)?[1]
- quid agit Paula? = co dělá Pavla?
- quid agunt discipulī? = co dělají žáci?
Na což můžeme odpovědět (stejně jako v češtině) samotným slovesným tvarem:
- stō (labōrō, cantō, iaceō, sedeō, vādō, currō, rēpō, legō, scrībō, edō, bibō, requiēscō, lūdō, fugiō, saliō, dormiō) = stojím (pracuji, zpívám si, ležím, sedím, kráčím, běžím, lezu, čtu, píšu, jím, piji, odpočívám, hraji si, utíkám, poskakuji, spím)
- stāmus (labōrāmus, cantāmus, iacēmus, sedēmus, vādimus, currimus, rēpimus, legimus, scrībimus, edimus, bibimus, requiēscimus, lūdimus, fugimus, salīmus, dormīmus) = stojíme (pracujeme, zpíváme si, ležíme, sedíme, kráčíme, běžíme, lezeme, čteme, píšeme, jíme, pijeme, odpočíváme, hrajeme si, utíkáme, poskakujeme, spíme)
- stat (labōrat, cantat, iacet, sedet, vādit, currit, rēpit, legit, scrībit, edit, bibit, requiēscit, lūdit, fugit, salit, dormit) = stojí (pracuje, zpívá si, leží, sedí, kráčí, běží, leze, čte, píše, jí, pije, odpočívá, hraje si, utíká, poskakuje, spí)
- stant (labōrant, cantant, iacent, sedent, vādunt, currunt, rēpunt, legunt, scrībunt, edunt, bibunt, requiēscunt, lūdunt, fugiunt, saliunt, dormiunt) = stojí (pracují, zpívají si, leží, sedí, kráčí, běží, lezou, čtou, píšou, jedí, pijí, odpočívají, hrají si, utíkají, poskakují, spí)
Právě tak ovšem můžeme odpovídat celou větou, ba s využitím spojek a částic, které jsme se již naučili, sestavovat celá souvětí:
- Paula dormit = Pavla spí
- discipulī saliunt = žáci poskakují
- ego labōrō, sed vōs requiēscitis = já pracuji, ale vy odpočíváte
- nōn labōrāmus, lūdimus = nepracujeme, hrajeme si
- amīcī edunt bibuntque, sed nōn dormiunt = přátelé jedí a pijí, ale nespí
Můžeme celkem směle využívat většiny sloves, která najdeme ve slovníku.[2] Zpočátku se budeme možná trochu plést v časování, ale zapamatujeme-li si základní koncovky pro jednotlivé osoby, bude nám latiník povětšinou dobře rozumět, i když občas uděláme chybu.[3]
Abychom si procvičili též druhou osobu, vzpomeneme si na tázací částici -ne:
- labōrāsne (sedēsne, requiēscisne, fugisne, dormīsne)? = pracuješ (sedíš, odpočíváš, utíkáš, spíš)?
- labōrātisne (sedētisne, requiēscitisne, fugitisne, dormītisne)? = pracujete (sedíte, odpočíváte, utíkáte, spíte)?
Na což už umíme odpovídat nejrůznějšími způsoby, třeba:
- ita, ego labōrō! tū nōn labōrās! = ano, já pracuji! ty nepracuješ!
Naše výrazové možnosti se nesmírně rozšíří, když si troufneme vyjádřit též objekt své činnosti:
- legō librum = čtu knihu
- Iōannēs carmen bellum cantat = Jan si zpívá pěknou písničku
- mēnsam tenēmus = držíme stůl (držíme se stolu)
- graphium bonum magister habet = učitel má dobrou tužku
- discipulī litterās longās scrībunt = žáci píší dlouhý dopis
Pak se můžeme na tento objekt i cíleně ptát:
- quid legis? = co čteš?
- legitisne librum bonum? = čtete dobrou knihu?
Ba dokážeme sestavit už i docela dlouhý dialog:
- Salvē, Petre!
- Salvēte, Martha Mariaque! Quid agitis?
- Grātēs, valēmus. Et tū, quid agis?
- Librum legō.
- Quālis liber est? Estne bonus?
- Valdē bonus est, sed brevis.
Nebo vyprávění:
- Agatha, amīca mea, magistra est. Discipulōs bonōs habet. Bene legunt scrībuntque, et magistram amant. Librōs legunt, sed tantum librōs bonōs. Librōs malōs nōn legunt — librōs malōs omnīnō nōn habent!
Souvisící mluvnické jevy[editovat]
Časování latinských sloves[editovat]
Latinská slovesa rozlišují podobné mluvnické kategorie jako česká. Už u slovesa sum jsme viděli, že i latinská slovesa se vyskytují v 1., 2. a 3. osobě jednotného a množného čísla a že mají nějaký infinitiv. Sloveso sum je ovšem nepravidelné, takže pro zacházení s většinou latinských sloves si nyní musíme ukázat jiné vzory.
Latinská slovesa se dělí do čtyř konjugací (časování), z nichž třetí rozlišuje dva typy, souhláskový a samohláskový. V přítomném čase činného rodu vypadá těchto pět vzorů časování takto:
| I. | II. | III. | IV. | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| souhl. | samohl. | ||||||||
| stāre | (stát) | iacēre | (ležet) | legere | (číst) | fugere | (utíkat) | salīre | (skákat) |
| stō | (stojím) | iaceō | (ležím) | legō | (čtu) | fugiō | (utíkám) | saliō | (skáču) |
| stās | (stojíš) | iacēs | (ležíš) | legis | (čteš) | fugis | (utíkáš) | salīs | (skáčeš) |
| stat | (stojí) | iacet | (leží) | legit | (čte) | fugit | (utíká) | salit | (skáče) |
| stāmus | (stojíme) | iacēmus | (ležíme) | legimus | (čteme) | fugimus | (utíkáme) | salīmus | (skáčeme) |
| stātis | (stojíte) | iacētis | (ležíte) | legitis | (čtete) | fugitis | (utíkáte) | salītis | (skáčete) |
| stant | (stojí) | iacent | (leží) | legunt | (čtou) | fugiunt | (utíkají) | saliunt | (skáčou) |
Podle kterého vzoru se má sloveso skloňovat, poznáme ze tvarů první osoby jednotného čísla a infinitivu, které se zpravidla uvádějí ve slovnících, např.
- coquō, -ere, -xī, -ctum vařiti, péci[4]
Akuzativ[editovat]
Z celkem šesti latinských pádů již známe dva: nominativ, odpovídající českému 1. pádu, a vokativ, odpovídající českému 5. pádu. Českému 4. pádu, který potřebujeme ve většině vět s předmětem, odpovídá akuzativ.
Přesná pravidla pro tvoření akuzativu se naučíme až s jednotlivými vzory. Do té doby se spokojíme s hrubým přehledem:
- neutra mají akuzativ vždy rovný nominativu (a to v jednotném i v množném čísle)
- slova mužského a ženského rodu končící na -a mají v akuzativu -am
- slova mužského a ženského rodu končící na -us mají v akuzativu -um
- slova mužského rodu končící na -er připojují v akuzativu většinou -um (méně často -em), přičemž mnohdy vypouštějí e
- slova mužského a ženského rodu s jinými koncovkami mají v akuzativu -em, přičemž koncovka -is se ztrácí a jiné se rozličně proměňují
- množná čísla končící na -ēs a -ūs mají akuzativ stejný jako nominativ
- množná čísla končící na -ae mají v akuzativu -ās
- množná čísla končící na -ī mají v akuzativu -ōs
Podle tohoto zjednodušeného přehledu můžeme tvořit akuzativ podstatných a přídavných jmen, ale také přivlastňovacích zájmen, s nimiž jsme se seznámili již v první lekci. Pokud při tom uděláme chybu, pak se můžeme spolehnout na to, že ve většině případů nám latiník bude rozumět, a případně nás též opraví a dozvíme se od něho správný tvar. Poněkud odlišně se ovšem tvoří akuzativ od osobních zájmen, který může být pro porozumění větě klíčový, a proto si jej uveďme přesně:
| mē = mě, mne | nōs = nás | ||
| tē = tě, tebe | vōs = vás | ||
| eum = ho, jeho, jej | eam = ji | eōs = je (m.)[5] | eās = je (f.)[5] |
Poznámky[editovat]
- ↑ Sloveso agere znamená „hnát“, „vést“, „provádět“, „konat“, „dělat“ i „jednat“, pročež podle kontextu může posloužit jak k dotazu, jak se někomu vede, tak k dotazu, co někdo dělá.
- ↑ Zatím se vyhýbáme slovesům, jejichž infinitiv končí na něco jiného než na -āre, -ēre, -ere, -īre a příslušná první osoba na něco jiného než -ō, -eō, -ō nebo -iō, -iō. Tím třeba zatím nemůžeme použít sloveso „jít“ (eō, īre) nebo „mluvit“ (loquor, loquī), ale dokážeme je nahradit například slovesy „kráčet“ (vādō, vādere) či „vyprávět“ (narrō, narrāre).
- ↑ Stejně jako v češtině máme dvojice sloves jako „volám“ a „volím“, tak i v latině existují slovesa, která se mohou poplést — třeba iaceō (ležím) a iaciō (hážu). Taková záměna však hrozí jen zřídka — proto raději směle používejme všechna slovesa, která nám přijdou pod ruku, a nechme se případně opravit, než abychom jen potupně mlčeli.
- ↑ Třetí a čtvrtý slovníkový údaj u latinského slovesa jsou perfektum a supinum, k nimž se dobereme až o něco později.
- ↑ 5,0 5,1 Všimněme si, že akuzativ množného čísla se zde na rozdíl od češtiny liší pro mužský a ženský rod.
Úkoly do příští lekce[editovat]
- Popisujte, co kdo dělá, ptejte se na to, sestavujte krátké rozhovory a vyprávění. Pokud nevíte, jak něco říci, používejte slovník a učte se nová slova. Využívejte příležitostí, kdy se potkáte s jiným latiníkem, a zapřádejte rozhovory, jaké se vám jen povede sestavit.
- Na stránku pro domácí úkol sepisujte věty, souvětí i delší texty, které se vám podařilo sestavit. Pokud už jste si jisti, můžete si vzájemně opravovat chyby; jinak můžete počkat, až případné chyby opraví učitel.
- Snažte se porozumět písemným výtvorům ostatních studentů. Čtěte si je nahlas (a dohledávejte si k tomu správné délky samohlásek, pokud je ještě neznáte zpaměti).
- Zkuste si opět přeložit některé z okřídlených latinských rčení a obratů, jimž můžete porozumět se znalostmi z prvních tří lekcí.