Latina pro začátečníky/Lekce 10

Tato stránka je součástí kurzu:
Latina pro začátečníky
středoškolská
Příslušnost: Mmh

Počty

Zatím jsme se pro jednoduchost vyhýbali počítání, ale dlouhodobě se bez něho neobejdeme. Číslovkám se prostě musíme naučit, ale pak už není tak těžké jimi svůj latinský projev obohatit:

habēsne germānōs? = máš sourozence?

habeō trēs germānōs, ūnum frātrem et duās sorōrēs = mám tři sourozence, jednoho bratra a dvě sestry

quālēs sunt hī librī? = jaké jsou ty knihy?

trēs sunt bonī, quīnque sunt miserī = tři jsou dobré, pět je špatných

in istā classe trīgintā discipulī sunt = v téhle třídě je třicet žáků

quot offās vīs? = kolik chceš knedlíků?

minimum sex! = aspoň šest!

duo virī sunt minus quam septem virī = dva muži jsou méně než sedm mužů

cum duodecim nāvibus vincere nōn potuit = s dvanácti loděmi nemohl zvítězit

Stejně jako čeština, má i latina vedle číslovek základních, na něž se ptáme otázkou „kolik?“ (quot?), číslovky řadové, na něž se ptáme otázkou „kolikátý?“ (quotus?):

is fīlius eōrum secundus est = to je jejich druhý syn

tertium aedificium ad dextram partem domus nostra est = třetí budova na pravé straně je náš dům

quota hōra est? = kolik je hodin? (doslova: kolikátá hodina je?)

sine decem minūtīs quīnta = za deset minut pět (doslova: bez deseti minut pátá)

quotā hōrā conveniāmus? = v kolik hodin se sejdeme? (doslova: kolikátou hodinou se sejděme?)

nē ante ūndecimam! duodecimā? = ne před jedenáctou! ve dvanáct?

saeculum vīcēsimum prīmum annō bis mīllēsimō prīmō incēpit = dvacáté první století začalo rokem dva tisíce jedna (doslova: dvoutisícím prvním)

Z češtiny rovněž známe číslovky násobné, na něž se ptáme otázkou „kolikrát?“ (quotiēs?, resp. quotiēns?):

quotiēs tibi loquī mihi est? = kolikrát ti to mám říkat?

iam bis ibi fuī = byl(a) jsem tam už dvakrát

septiēs plūre pecūniā nōbīs opus est, quam nunc habēmus = potřebujeme sedmkrát víc peněz, než teď máme

Vedle dosud zmíněných druhů číslovek, které mají obdobu v češtině, najdeme v latině ještě číslovky podílné, na něž se ptáme otázkou quotēnī? (již bychom mohli přeložit „po kolika?“, „kolikerý?“, „kolikátice?“ nebo „v jak velkých skupinách?“):

in omnibus gregibus quaternī discipulī fuērunt = v každé skupině byli čtyři žáci (doslova: ve všech skupinách byli žáci po čtyřech)

quīnās brācās habeō = mám patery kalhoty

noviēs septēna sexāgintā tria sunt = devětkrát sedm je šedesát tři (doslova: devětkrát po sedmi jsou šedesát tři)

Z uvedených příkladů vidíme, že většina latinských základních číslovek má jeden neměnný tvar pro všechny rody i pády. Skloňují se číslovky ūnus, duo, trēs a jejich složeniny (jako třeba vīgintī ūnus), a dále pak násobky stovek a tisíců. Skloňují se rovněž číslovky řadové a podílné. Kromě číslovek ūnus, duo a trēs, jejichž poněkud odchylné skloňování je uvedeno v gramatické části této lekce, si vystačíme se skloňovacími vzory, jež známe od přídavných a podstatných jmen. Číslovky se obecně chovají jako přídavná jména, tedy mají stejný rod a pád jako počítané jméno, až na násobky tisíců, v nichž se skloňuje mīlia jako množné číslo středního rodu, zatímco počítané jméno je vždy v genitivu:^[1]

nōndum sex magōs simul vīdī, et ecce, sex magī hīc sedent! ergō possum sex magīs qaestiōnem pōnere... = ještě jsem neviděl šest zaklínačů pohromadě, a hle, tady sedí šest zaklínačů! mohu tedy šesti zaklínačům položit otázku...

cum duōbus amīcīs vēnī, cum tribus abeō = se dvěma přáteli jsem přišel, se třemi odcházím

cum quīngentīs equitibus tribusque mīlibus peditum in viam sē dedit = vydal se na cestu s pěti sty jezdci a třemi tisíci pěšáky

Když něco v minulosti trvalo

Perfektum, s nímž jsme se seznámili v 8. lekci, se dá v latině používat jako univerzální minulý čas. Pokud však chceme vyjádřit, že děj v minulosti probíhal nějakou dobu (tedy v případech, kdy bychom v češtině použili tvar nedokonavý, nebo dokonce opakovací), máme k dispozici imperfektum:

pluēbat et fulgurābat septem septimānās = pršelo a blejskalo se sedm neděl

fuistīne herī domī? herī domī tōtum diem eram = byl(a) jsi včera doma? včera jsem byl(a) doma celý den

cum domum vēnit, parentēs iam dormiēbant = když přišel domů, rodiče už spali

dum ad mēnsam sedēbāmus, nihil vidēbāmus = dokud jsme seděli u stolu, nic jsme neviděli

Chtění a nechtění

V minulé lekci jsme se naučili vyjadřovat přání pomocí konjunktivu. Poté, co jsme se nyní seznámili s imperfektem, můžeme začít tvořit konjunktiv i v tomto minulém průběhovém čase, a rozšířit tak svou škálu prostředků pro vyjádření přání. Konjunktiv imperfekta totiž poměrně přesně odpovídá českému podmiňovacímu způsobu, protože sděluje přání, jehož splnění mluvčí nepředjímá, ať už proto, že to nepovažuje za možné, nebo proto, že nechce být nezdvořilý:

comederem aliquid bonī = snědl(a) bych něco dobrého

iam īrēmus domum = už bychom šli domů

utinam adesset = kéž by tu byl(a)

utinam nē possent venīre = kéž by nemohli přijít

Chceme-li ovšem přesněji hovořit o tom, kdo si co přeje či nepřeje, resp. kdo co chce či nechce, musíme se seznámit se třemi novými slovesy volō, nōlō a mālō, která do češtiny obvykle překládáme „chtít“, „nechtít“ a „raději chtít“ (jejich nepravidelné časování je uvedeno v mluvnické části lekce):

vīsne etiam edere? = chceš ještě jíst?

edere nōlō, mālō dormīre = jíst nechci, spíš chci spát

cūr nōn vultis, quid omnēs cēterī volunt? = proč nechcete to, co chtějí všichni ostatní?

vellem vōbīs adesse, sed nesciō, quōmodo = chtěl bych vám pomoci, ale nevím, jak

Souvisící mluvnické jevy

Skloňování číslovek

Jak jsme si už připomněli, číslovkám se musíme prostě naučit. Můžeme k tomu využít tabulky zařazené mezi tematické slovníčky. Skloňování číslovek by nám povětšinou nemělo dělat těžkosti — číslovky jsou buď nesklonné, nebo se skloňují podle nám již známých vzorů. Jen první tři základní číslovky se těmto vzorům poněkud vymykají, byť žádná z koncovek by nám neměla být úplně neznámá:

	1			2			3
	m.	f.	n.	m.	f.	n.	m.	f.	n.
nom.	ūnus	ūna	ūnum	duo	duae	duo	trēs	trēs	tria
gen.	ūnīus	ūnīus	ūnīus	duōrum	duārum	duōrum	trium	trium	trium
dat.	ūnī	ūnī	ūnī	duōbus	duābus	duōbus	tribus	tribus	tribus
acc.	ūnum	ūnam	ūnum	duōs n. duo	duās	duo	trēs	trēs	tria
abl.	ūnō	ūnā	ūnō	duōbus	duābus	duōbus	tribus	tribus	tribus

Imperfektum

Tvoření imperfekta je mnohem snazší než tvoření perfekta. Ke kmeni slovesa prostě připojíme -ba-, přičemž ve 3. a 4. konjugaci před něj vložíme ještě -ē-, a slovesný tvar pak zakončíme osobní koncovkou ze sady, s níž jsme se setkali při tvoření konjunktivu. Výsledné tvary jsou pak zakončeny -(ē)bam, -(ē)bās, -(ē)bat, -(ē)bāmus, -(ē)bātis a -(ē)bant v činném rodě a -(ē)bar, -(ē)bāris, -(ē)bātur, -(ē)bāmur, -(ē)bāminī a -(ē)bantur v trpném rodě:

	I.		II.		III.				IV.
	I.		II.		souhl.		samohl.		IV.
1. sg.	lavābam	lavābar	vidēbam	vidēbar	legēbam	legēbar	capiēbam	capiēbar	audiēbam	audiēbar
2. sg.	lavābās	lavābāris	vidēbās	vidēbāris	legēbās	legēbāris	capiēbās	capiēbāris	audiēbās	audiēbāris
3. sg.	lavābat	lavābātur	vidēbat	vidēbātur	legēbat	legēbātur	capiēbat	capiēbātur	audiēbat	audiēbātur
1. pl.	lavābāmus	lavābāmur	vidēbāmus	vidēbāmur	legēbāmus	legēbāmur	capiēbāmus	capiēbāmur	audiēbāmus	audiēbāmur
2. pl.	lavābātis	lavābāminī	vidēbātis	vidēbāminī	legēbātis	legēbāminī	capiēbātis	capiēbāminī	audiēbātis	audiēbāminī
3. pl.	lavābant	lavābantur	vidēbant	vidēbantur	legēbant	legēbantur	capiēbant	capiēbantur	audiēbant	audiēbantur

Tvoření konjunktivu imperfekta není o nic těžší. Za základ vezmeme tvar přítomného činného infinitivu končící na -re, a k němu pak připojíme tytéž osobní koncovky, takže výsledné tvary budou zakončeny -rem, -rēs, -ret, -rēmus, -rētis a -rent v činném rodě a -rer, -rēris, -rētur, -rēmur, -rēminī a -rentur v trpném rodě:

	I.		II.		III.				IV.
	I.		II.		souhl.		samohl.		IV.
1. sg.	lavārem	lavārer	vidērem	vidērer	legerem	legerer	caperem	caperer	audīrem	audīrer
2. sg.	lavārēs	lavārēris	vidērēs	vidērēris	legerēs	legerēris	caperēs	caperēris	audīrēs	audīrēris
3. sg.	lavāret	lavārētur	vidēret	vidērētur	legeret	legerētur	caperet	caperētur	audīret	audīrētur
1. pl.	lavārēmus	lavārēmur	vidērēmus	vidērēmur	legerēmus	legerēmur	caperēmus	caperēmur	audīrēmus	audīrēmur
2. pl.	lavārētis	lavārēminī	vidērētis	vidērēminī	legerētis	legerēminī	caperētis	caperēminī	audīrētis	audīrēminī
3. pl.	lavārent	lavārentur	vidērent	vidērentur	legerent	legerentur	caperent	caperentur	audīrent	audīrentur

Ani dosud probraná nepravidelná slovesa se v imperfektu nevymykají pravidelnému schématu:

Sloveso sum má v indikativu tvary eram, erās, erat atd., v konjunktivu essem, essēs, esset atd.
Sloveso eō má v indikativu tvary ībam, ībās atd., v konjunktivu īrem, īrēs atd.
Sloveso dō má indikativ imperfekta dabam, dabās atd., konjunktiv darem, darēs atd. Na rozdíl od předchozích dvou sloves tvoří i pasivum, které je rovněž zcela pravidelné (dabar, dabāris atd., darer, darēris atd.).

Slovesa „volō“, „nōlō“ a „mālō“

Přítomné tvary sloves „volō“, „nōlō“ a „mālō“ jsou skutečně nepravidelné, byť aspoň malá pravidelnost se projevuje v odvozování druhých dvou od prvního, z něhož jsou odvozena:

velle = chtít	nōlle = nechtít	mālle = raději chtít
volō = chci	nōlō = nechci	mālō = raději chci
vīs = chceš	nōn vīs = nechceš	māvīs = raději chceš
vult = chce	nōn vult = nechce	māvult = raději chce
volumus = chceme	nōlumus = nechceme	mālumus = raději chceme
vultis = chcete	nōn vultis = nechcete	māvultis = raději chcete
volunt = chtějí	nōlunt = nechtějí	mālunt = raději chtějí
(nepoužívá se)	nōlī! = nechtěj!	(nepoužívá se)
(nepoužívá se)	nōlīte! = nechtějte!	(nepoužívá se)

Ostatní časy i konjunktiv se už tvoří pravidelně — perfektum voluī, nōluī, māluī, imperfektum volēbam, nōlēbam, mālēbam, konjunktiv prézentu velim, nōlim, mālim, konjunktiv perfekta voluerim, nōluerim, māluerim, konjunktiv imperfekta vellem, nōllem, māllem. Pasivum tato slovesa nemají.

Poznámky

↑ Číslovka mīlia se tedy chová jako podstatné jméno, podobně jako když česky skloňujeme „hromada hřebíků“, „bez hromady hřebíků“, „ke hromadě hřebíků“, „na hromadu hřebíků“ atd.

Úkoly do příští lekce

Obohaťte své výrazivo o číslovky, tedy oprašte věty z minulých lekcí a domácích úkolů, ale místo jednotlivých podmětů a předmětů do nich dosaďte určité počty (např. místo magister discipulīs narrat řekněte duo magistrī decem discipulīs narrant).
Srovnávejte, co děláte dnes a co jste dělali včera (např. hodiē domī sedeō, sed herī in silvā ambulābam nebo herī legēbam librum, hodiēque legō eum quoque).
Říkejte si, co chcete, co nechcete a co chcete raději.
Zkuste si opět přeložit některé z okřídlených latinských rčení a obratů, jimž můžete porozumět se znalostmi z prvních deseti lekcí.

Pomocné stránky

[1] Číslovka mīlia se tedy chová jako podstatné jméno, podobně jako když česky skloňujeme „hromada hřebíků“, „bez hromady hřebíků“, „ke hromadě hřebíků“, „na hromadu hřebíků“ atd.

[1]