Diskuse:Historie peněz a bankovnictví/Ekonomika v Mezopotámii

To vypadá že církev byla tehdy hodně provázaná se státem. Ale řekl, bych, že církev měla tehdy jinou konotaci než dnes. Spíše to vypadá, že stát využíval církev ke svému růstu a ochraně - tedy dost opačný model k tomu jak se například křesťané profilovali ve středověku.--Juandev (diskuse) 20. 12. 2015, 17:32 (UTC)

Ano církev byla tehdy hodně provázána státem. Přesněji řečeno církev v té době byla státem, ještě neexistoval vládce ale pouze náboženský vůdce. Dlouhou dobu existovala pouze chrámová vláda. Nejstarší nalezený záznam o titulu Lugal "velký muž", tedy první forma titulu krále se datuje kolem roku 2600 př.nl a pochází z města Kiš za vlády krále/Lugal jménem Mesillim. Když si vezmeš že Sumerské období se datuje přibližně 4000 př.n.l. - 2000 př.n.l. a akkadské období přibližně 2334 př. n. l. - 2154 př. n. l., je tu tedy překlenovací doba zhruba 300 let kdy Sumerové prakticky zmizeli ale posiloval se vliv akkaďanů. Pak to tedy znamená, že nejstarší známé užití titulu Lugal se objevilo zhruba 300 let před počátkem vzestupu akkadů (protože 2600 - 2334 = 266 let, tedy přibližně 300 let). Z toho všeho je i jasně vidět, že první král/Lugal se objevil až ke konci období Sumeru. A to tedy znamená, že většina sumerských městských států až do této doby vedla chrámová vláda. A to znamená, že většinu období Sumerů vládla chrámová vláda. --Kenjiro995 (diskuse) 21. 12. 2015, 20:53 (UTC)

Co se týče toho dluhu? Získal zemědělec na dluh rovnou osivo, nebo získal nějaké platidlo a pak si osivo koupil. BTW jaký máš názor na pojem "dobrý" a "špatný" dluh?--Juandev (diskuse) 20. 12. 2015, 17:32 (UTC)

Pokud jde o období Sumerů tak ano, zemědělec dostal na dluh zrní obilí jinou komoditu nebo jiný výrobek či službu rovnou. Chrám vyhotovil obvykle dvě kopie, ale výjimečně i pouze jednu kopii dokumentu na hliněné tabulce. Ta obsahovala jména nebo identifikační značky obou stran (bohatší lidé mívali svoje vlastní pečetidlo), čas pořízení záznamu (čas nebyl lineární ale počítal se od určité významné události, příklad užití času/data na tabulce vypadal například takto: 25 let, 3 měsíce a 7 dní od postavení Enkiho chrámu ve městě UR), dále obsah dlužního úpisu (co kdo komu dluží a za co a kdy to má být splaceno), na konci byla vyryta přísaha, že dlužník přísahá na své bohy, že dluh v čas splatí. Jedna kopie vždy zůstávala v chrámu, aby se dalo úředně dohledat záznam v případě právního sporu. Druhou kopii si nechával věřitel, aby měl přehled, někdy však kopii nepožadoval. Pokud nedošlo ke sporu mezi dlužníkem a věřitelem nebilo dokladu potřeba. Když věřitel dlužníka znal a věřil mu, tak kopii dokladu nepotřeboval. V případě že by potřeboval, mohli kněží v chrámu záznam dohledat. Dlužník většinou kopii nežádal (aby to tolik nestálo, protože služba byla zpoplatněna). --Kenjiro995 (diskuse) 21. 12. 2015, 20:53 (UTC)

Za období Akkadu dokázali toto účetnictví dlužních úpisů či směnek na hliněných tabulkách vést mnohonásobně efektivněji. Dalo se identifikovat několik druhů dokumentů a ty měli svůj charakteristickou strukturu a měnili se jen hlavní údaje. Proto akkaďané vyhotovili pečetidla v podobě válečků jenž představovali formy, jakési vzory jednotlivých druhů dokumentů a několik dokumentů předtiskly do hliněných destiček. Potom když je potřebovali tak jednu po druhé vzali a doplnily pouze hlavní údaje. Aby přetištěné dokumenty zůstali vlhké (pokud by se vypařila voda tak by hlína ztvrdla a byl by problém něco dopsat), tak přes ně dávali mokré kusy látky aby hliněné destičky neztvrdly. V určitém smyslu to byla revoluce, akkaďané dokázali vést účetnictví a celou byrokracii mnohonásobné efektivněji než staří Sumerové.--Kenjiro995 (diskuse) 21. 12. 2015, 20:53 (UTC)

Můj názor je, že dobrý a špatný dluh neexistuje, ale existuje pouze dluh. Stejně tak si myslím, že neexistuje dobrá a špatná manipulace, ale existuje pouze manipulace. Obojí jak dluh tak manipulace považuju za neetické. Nicméně jsou to spíše nástroje tak jako pistole nebo nůž, spíše záleží na člověku jak tyto věci použije. Ačkoli je tedy můj postoj k dluhu spíše negativní, nelze popřít, že za určitých okolností může být ku prospěchu i ostatním. Sumerská chrámová vláda podporovala dluhovou strategii protože jí dávala velkou moc. Kdo dluží stává se závislým. Aby si chrámová vláda udržela svou dominanci tak dluh konkrétně vůči chrámu (třeba za pronájem půdy) se dal splatit jen předepsaným produktem. Zemědělci mohli dluh splatit pouze v obilí a pastevci v kozách nebo dobytku, tedy podle toho čím se zabývaly. Tak bylo zajištěno, aby bylo dluh možné splatit jen za určitou dobu a nebylo možné dluh splatit tím co jste zrovna měli bylo užitečné a nutně to nepotřebovaly. Tím že chrámy zamezili předčasnému splacení dluhu, podporovali chrámy u dlužníků závislost na chrámu. Takto začali být upřednostňovány některé produkty a tím vznikaly první komodity. Komoditní platidla tedy vznikala v Sumeru jako platidlo/produktu/komodita kterým se dal splatit dluh. Dluh poháněl Sumerskou ekonomiku z tohoto pohledu se jevil dluh pozitivně. Měl však svou temnou stránku. Dával velkou moc chrámům, kteří jej zneužívali ve svůj prospěch.--Kenjiro995 (diskuse) 21. 12. 2015, 20:53 (UTC)

Výše jsem uvedl jak akkaďané zefektivnili účetnictví v podobě výroby hliněných tabulek (účetních dokladů), ale oni zefektivnily i samotný účetnický systém. Akkáďané zmenšily počet komodit, kterými bylo možné platit dluh a dokonce vytvořili hlavní komoditu jenž užívali jako hlavní účetní jednotku. Tou hlavní účetní jednotkou bylo obilí. Stanovily převodní poměr mezi touto hlavní účetní jednotkou a ostatními komoditami. Hlavní účetní závěrku pak vyjadřovaly v hlavní účetní jednotce, tedy v množství obilí (používaly se jednotky jako šekel). Akkaďané byli na rozdíl od Sumerů říší a ovládali určitý počet měst. Hlavní město Akkad potřebovalo znát stav zásob všech chrámů a vládci stačilo znát hlavní číselné údaje nikoliv nic neříkající dlouhý seznam věcí. Takto se celková zpráva vešla na jednu hliněnou destičku. --Kenjiro995 (diskuse) 21. 12. 2015, 20:53 (UTC)

Šekel jako hlavní účetní jednotka zlidověl, ale až Babyloňané poprvé použili šekel jako stříbrný ingot. Nakonec se jednotka stříbrného šekelu rozšířila z Babylonie do Asýrie a dalších zemí až se z ní nakonec vyvinula stříbrná mince šekel.--Kenjiro995 (diskuse) 21. 12. 2015, 20:53 (UTC)