ZSV pro kombinované lyceum/Náboženství v životě člověka

Tato stránka není ještě hotová.

Tato stránka je součástí projektu:
ZSV pro kombinované lyceum
střední škola
Příslušnost: skupinová

Náboženství je antropologická konstanta, tedy je trvale spjato s člověkem a jeho kulturou, byť někdy není explicitně rozpoznáno a pojmenováno. Tradiční kultury zpravidla náboženství neodlišují od jiných sfér života jedince a společnosti, pročež nemusí mít vůbec povědomí o náboženském charakteru různých představ, pravidel a úkonů. Naopak ve společnostech, v nichž je náboženství explixitně vymezeno vůči jiným složkám kultury, často nebývají náboženské jevy rozpoznány jako náboženské, protože se vyskytují mimo toto vymezení. Ve skutečnosti však všude, kde se vyskytuje lidská kultura v nejširším smyslu, najdeme i náboženské prvky, tedy religionisticky zkoumatelné jevy.

Náboženství, kryptonáboženství, pseudonáboženství

Definice náboženství vycházejí z explicitního pojetí náboženství (organizovaná skupina vyznavačů, jasně formulované články víry, mravní pravidla, předepsané obřady atd.). Jakmile však zahrnou všechna takto explicitně pojatá náboženství (tedy například i ty směry, které se obejdou bez pojmu boha, které odmítají světskou organizaci, které připouštějí spásu nerozpoznatelnou podle zevních znaků atd.), zahrnou i mnoho jevů mimo explicitně vymezené náboženství. Už nejstarší definice, která zahrnula všechna explicitní náboženství, když jako jejich spojující a charakteristický prvek rozpoznala posvátno, současně zahrnula všechny prožitky posvátného vyskytující se mimo explicitní náboženskou sféru.

Nalézáme-li někde náboženské jevy, jejichž účastníci nebo pozorovatelé je za náboženské nepovažují, hovoříme o kryptonáboženství („skryté náboženství“). Může se jednat o bezmeznou a iracionální důvěru ve vědu, o uctívání sportovní nebo kulturní celebrity jejími fanoušky, o politické hnutí využívající náboženských prvků (nejvýraznější to bývá u politických směrů extrémních, např. komunistické májové průvody jako náboženská procesí nebo obraz Lenina jako posvátná ikona). Posvátný vztah mohou mít někteří lidé též ke svým hodnotám, ať už vůči světu orientovaným pozitivně (pomáhat lidem, obětovat se pro dobro lidstva), nebo negativně (touha po moci a majetku).

Setkáme-li se naopak s explicitním přihlášením k náboženství tam, kde projevy náboženství v religionistickém smyslu nenalézáme, hovoříme o pseudonáboženství („falešné náboženství“). Může se jednat o zevní náboženské projevy za účelem sebepropagace (např. veřejná modlitba nebo nošení nábožnského symbolu u člověka, který tomu nevěří), o záminky k politickému konání (např. zdůvodnění útoku na sousední zemi Boží vůlí), o podvodné získávání peněz (např. založení nominálně církevní organizace pro krytí obchodní činnosti) apod.

Potřeba jistoty

Náboženství naplňuje lidské potřeby jistoty. Ty jsou velmi existenciální a blízké fyziologickým potřebám, ale zatímco fyziologické potřeby je možno naplnit hmotným úkonem — mám-li hlad, najím se, a už nemám hlad — pro naplnění jistotních potřeb nám žádný hmotný úkon nestačí — bojím-li se, že by mohl přijít hladomor, nepomůže mi žádné množství potravin, ale musím uvěřit, že hladomor nepřijde, nebo že mé zásoby nebudou zničeny, nebo že mi někdo přijde pomoci, atd.

Pro potřeby zkoumání náboženského prožívání je praktické rozdělit si jistotní potřeby člověka do čtyř oblastí:

potřeba posílení (cítím nejistotu, protože jsem slabý)
potřeba ochrany (cítím nejistotu, protože mě něco zvenčí ohrožuje)
potřeba vysvětlení (cítím nejistotu, protože něčemu nerozumím)
potřeba naděje (cítím nejistotu, protože nevím, co bude dál)

Náboženské prvky v životě člověka

posvátno

transendence/přesah – opora mimo tento svět, metafyzicky ukotveno, přesahování smyslových i rozumových možností a skutečností
tremor/chvění – jiný stav duše, vnitřní rozechvění (náboženská zkušenost může být i strašná – otřásající)
fascinace/poutavost/přitažlivost – okouzlení, vracím se k tomu

hierofanie

posvátné místo (kostel; park)
úkon (pokřižování se; zaklepání na dřevo)
osoba (Ježíš/kněz; populární zpěvák, politik)
předmět (relikvie; amulet/talisman/maskot)
čas (neděle; narozeniny)
text (Bible; kultovní kniha)
symbol (kříž; srdíčko, smajlíky, tetování)
Zákon/pravidlo/tradice

Náboženské prvky je možno pozorovat na mnoha místech, a ne všechny musí nutně přímo souviset s náboženstvím. Například můžeme pozorovat stejné prvky u egyptského chrámu a dnešního běžného obchodního domu. Prostor před – u chrámu shromaždiště, u obchodu parkoviště. Na něm se tyčí výrazné – v Egyptě obelisky, v obchodních domech většinou vlajky. Výraznější vstup do budovy – v Egyptě nazývaný pylon. Poté následuje hlavní prostor, kde se v Egyptě lidé modlili, v obchodech lidé nakupují. Pro někoho může být například pravidelné chození v neděli do obchodu také druhem posvátna. Pro takového člověka se obchod stává něčím, jako pro křesťana kostel (kryptonáboženství).

Dalším příkladem mohou být nacistické proslovy. Ty probíhaly v místech dosti podobných kostelu. Oltář, místo proslovu, v čele. Vše se k němu sbíhá. Pocit monumentálnosti lépe působí na člověka, vytváří pocit čehosi posvátného.

Činnosti, které naplňují lidské potřeby a jistoty, a mají tedy náboženské prvky, mohou být uplatňovány v rámci nějaké (ateistické) komunity, která smýšlí podobně a navzájem sdílí a utvrzuje vlastní myšlenky, názory a zážitky.

Náboženství je součástí kulturního bohatství daného národa a ve společnosti bývá hluboce zakořeněno, s náboženskými prvky se tedy můžeme setkat u různých tradic, svátků během roku, pojetí lidské důstojnosti, vztahu k životu a smrti...

Náboženství jsou jevy související s lidským prožíváním posvátného a vztah člověka k transcendetní skutečnosti (ke skutečnosti, jejíž existenci nelze vědecky potvrdit ani vyvrátit).

V posvátném se projevuje vyšší skutečnost, ta je většinou autonomní, vstupuje podle své vlastní vůle do tohoto světa, tudíž není racionálně zdůvodnitelná (je iracionální).

Jedinec v náboženských strukturách

Zde by bylo vhodné ještě doplnit základní vysvětlení.

Svatá tradice

většina hinduismu (ten nejtypičtější), starší vrstvy čínských tradic, šintó, starověká etnická náboženství, náboženství přírodních národů („pohanství“); při regresi do starších forem též společnosti, kde se buddhismus, křesťanství nebo islám staly státním a všelidovým náboženstvím

jistota = tradice (svaté musí být chráněno, je zbytkem zlatého věku)

odpovědnost = kněžská kasta

cesta jedince = vlastně neexistuje, jedinec je součástí společnosti