ZSV pro kombinované lyceum/Kultura

Pojem kultury

Slovo kultura je odvozeno od latinského slovesa „colere“, tj. „pěstovat“, „obdělávat“. Je to slovo používané v mnoha významech, v nejobecnějším (antropologickém) smyslu jako souhrn všech skutečností, které byly vytvořeny nebo významně přetvořeny člověkem. Jejím protikladem je natura (od latinského slovesa „nascere“, tj. „narodit se“), tedy příroda.

V jiných významech hovoříme o kultuře jako složce života společnosti („ministerstvo kultury“), o kultuře jako společenství spojené nějakým kulturním prvkem („kultura zvoncových pohárů“), o kultuře jakožto charakteristickém souhrnu znaků takového společenství („čínská kultura“), o kultuře jako kulturnosti, tedy míře, v níž někdo nebo něco odpovídá očekávání společenství („nemá žádnou kulturu, je to barbar“), případně o kultuře jako míře a kvalitě přetvoření člověkem („štábní kultura“).

V tomto textu používáme slovo kultura v obecném antropologickém smyslu.

Hmotná a nehmotná kultura

Kulturu můžeme rozlišovat hmotnou a nehmotnou.

Hmotná (materiální) kultura je souhrn artefaktů, tedy objektů vyrobených či vůči přírodnímu stavu výrazně pozměněných člověkem (sekeromlat, socha, stavba, město, smetiště).

Nehmotná (duchovní) kultura jsou všechny další součásti kultury, tedy ideje, zvyky, příběhy, symboly, pravidla, výrobní postupy, rituály atd.

Někteří autoři vedou rozlišení mezi hmotnou a nehmotnou kulturou podle účelu, tedy do hmotné kultury řadí to, co slouží uspokojování tělesných potřeb člověka, i když to je samo nehmotné (tedy např. nejen výsledný pokrm, ale i kuchařský recept), a do nehmotné kultury to, co slouží uspokojování potřeb vyšších, avšak toto rozlišení naráží na nemožnost vymezit přesně tělesné potřeby, resp. oblast jejich uspokojování od uspokojování potřeb netělesných — uspokojuje potřebu tělesnou např. zbraň, případně dokonce pro boj určená, ale výrazně zdobená zbraň, nebo kalich, z něhož se dá pít cokoliv, ale který se používá pro eucharistii?

V nehmotné kultuře je možno rozlišit několik základních složek:

• politicko-občanská složka — politické uspořádání společnosti, pozice jedince ve společnosti, sjednocující symboly (vlajka, hymna)

• historicko-zvyková složka — tradice společnosti, dodržované vzorce chování, sebeobraz společnosti na základě dosavadní historie, resp. jejího obecně přijímaného pojetí

• umělecko-technologická složka — umělecké a technologické postupy (včetně např. kuchařských receptů)

• jazyková složka — jazyk jako společností sdílený symbolický systém, umožňující jednak sdílení a udržování kultury, jednak sebeuvědomění a identifikaci

Význam kultury

Kultura je silou, která udržuje lidskou společnost, tedy její uspořádání a její chod. Aby však mohla plnit toto své hlavní poslání, musí být sama udržována, resp. obsahovat mechanismy, které udržují ji samu (tradice, předávání nehmotné kultury vzděláváním, péče o dochované artefakty minulosti atd.).

Podrobněji můžeme rozlišovat funkci kultury:

humanizační

teprve skrze kulturu se člověk stává v plném smyslu člověkem

civilizační

kultura zajišťuje člověku uspořádanou a funkční společnost, do níž se může začlenit

edukační

kultura člověka vzdělává

adaptační

kultura člověku umožňuje přizpůsobit se okolí, žít v různých klimatických podmínkách apod.

regulační

kultura zvenčí stanovuje hranice chování člověka, jeho interakci s jinými lidmi, s přírodou atd.

orientační

kultura poskytuje pojmový aparát i souhrny představ k pochopení světa a k životu v něm

kompenzační

kultura vyrovnává přirozené nedostatky, tedy umožňuje i jedinci s omezeními fungovat ve společnosti a ve světě (např. brýle, bezbariérový přístup, tlumočení do znakového jazyka)

inovační

kultura vytváří možnosti pro hledání nových přístupů k řešení problémů, či dokonce k tomuto hledání podněcuje

konzervační

kultura umožňuje zachovávat kulturní i přírodní statky, které by bez aktivního přičinění propadly zkáze

sociálně terapeutickou

kultura řeší sociální problémy a vzdělává člověka k sociálnímu vnímání a konání

Specifické kulturní pozice

etnocentrismus (kulturocentrismus)

přijímání vlastní kultury za objektivní (a povětšinou též absolutní) měřítko kultur jiných (co nesouladí s naší kulturou, považujeme za nekulturní)

kulturní relativismus

přijímání všech kultur bez poměřování, resp. odmítání absolutních měřítek (např. všeobecně platných lidských práv)

interkulturalita

život mezi dvěma nebo více kulturami, aniž je jedna z nich brána za nadřazenou; komunikace, pěstování vztahů, výměna pojmů, představ a praktik mezi kulturami

multikulturalismus

pojetí kultury jako globální, všelidské, zahrnující různé instance kultury v různých společenstvích (kulturní diverzita), ale s možností kulturní výměny a kulturního mísení v míře omezované nanejvýš základními všelidskými principy (tedy i multukulturalista může uznávat všeobecnou platnost lidských práv)

Další zdroje

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.