Tancujeme Bruselák

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Tancujeme podle Bruselského rukopisu

Kdo už teoreticky analyzoval Bruselský rukopis a taneční hermeneutiku, dospěl k tomu, že je na čase tento rukopis interpretovat, tj. začít podle něj tančit. Anebo i ten netrpělivec, kdo dosud nic moc teoreticky nestudoval a co nejdřív by rád začal tančit, je teď na správné stránce.

Zkusíme shrnout teorii Bruselského rukopisu do minima:

Basse dance[editovat]

Tance v Bruselském rukopise jsou zvány Basse dance, což se dá přeložit jako nízký tanec – tj. tanec, během kterého nijak neskáčeme, tj. držíme se celou dobu při zemi. V popise se dokonce namísto slova tančit používá slovo marchier, tj. chodit. Budeme tedy celý tanec chápat jako určitý způsob chůze.

Chodit se dá všelijak. Zkusíme si představit, jak bychom asi mohli jít, aby se ta naše chůze dala nazvat taneční chůzí. Bruselský rukopis popisuje tance, které se tančili v patnáctém století u Burgundského dvora – takže neměli bychom se přitom klátit jako nějací hejsci. Zkusíme prostě jít, kráčet – ani nikam spěchat, ani se nikam táhnout, ve vzpřímeném postoji, mírná tenze všech svalů, široký hrudník, vnitřní klid.

Můžeme zkusit i těchto rad nedbat – zkusit tu chůzi všelijak narušovat, poskakovat, šklebit se, parodovat – a vnímat, co to s námi dělá – a poté se opět vrátit do klidné, vyrovnané chůze. Tady bychom se měli cítit nejlépe. Pokud ne, bude asi někde chyba.

Mesury[editovat]

Celý tanec se skládá z tzv. mesur; mesura doslova znamená něco jako míra. Existují tance pravidelné a nepravidelné; my začneme s těmi pravidelnými, kde vystačíme se třemi či čtyřmi různými mesurami, nicméně u většiny pravidelných tanců nám dokonce stačí znát jen mesury dvě. Ty základní jsou:

  • perfektní: ss d+ ss rrr b
  • imperfektní: ss d+ rrr b

Na první pohled vidíme, v čem je imperfektní mesura jakoby "nedokonalá" – zatímco v prefektní se vyskytuje dvakrát ss, v imperfektní jenom jednou.

Ještě zbývá vysvětlit, co znamená d+: na tomto místě může být buď d, nebo ddd, anebo dokonce ddddd. Podle toho se mesura nazývá:

  • malá: d
  • střední: ddd
  • velká: ddddd

Tímto způsobem dostáváme šest možných kombinací pro šest různých mesur:

velká perfektní ss ddddd ss rrr b
střední perfektní ss ddd ss rrr b
malá perfektní ss d ss rrr b
velká imperfektní ss ddddd rrr b
střední imperfektní ss ddd rrr b
malá imperfektní ss d rrr b

Kroky a noty[editovat]

Po krátkém vyložení takové teorie už je na čase zkusit si tyto mesury tančit. Písmenka znamenají kroky [v hranaté závorce uvedeme přibližnou výslovnost]:

  • s = simple [simpl]
  • d = double [dúbl]
  • r = desmarche [dezmárš]
  • b = branle [bránl]

Simple[editovat]

Simple znamená jednoduchý krok. Zpočátku nebudeme takový krok příliš řešit. Opět zkusíme jít volným krokem a přitom si uvědomovat, že co krok, to simple. Kroky se nám přirozeně střídají – pokud vyjdeme levou nohou (L), bude naše chůze vypadat jako L, P, L, P, ...

Samozřejmě můžeme zkusit vyjít i pravou nohou (P), pak naše chůze bude vypadat jako: P, L, P, L, ...

Zkusíme! Můžeme se přitom počítat: Levá, pravá anebo Jedna, dvě, Honza jde.

Teď přijdou dva malé problémy. První je v tom, že basse danse se tančí v šestidobém rytmu: 1 2 3 4 5 6.

Jak jít v šestidobém rytmu levá, pravá? Můžeme si počítat po skupinách 123 456 anebo si zvýraznit 1. a 4. dobu: 1 2 3 4 5 6 a právě na tyto doby udělat krok: třeba na 1. dobu levou a na 4. dobu pravou.

Zbývá poznamenat, že na uvedené doby teprve nevyrážíme do kroku, to by bylo pozdě; na tyto doby by měla daná noha došlápnout na zem. Zkusíme si počítat raz dva tři čtyř pět šest a podle toho chodit.

Ta doba, na kterou napočítáme raz dva tři čtyř pět šest se v rukopise nazývá nota. Vypadá to, že hudba, která je psaná v takovýchto dlouhých, pomalých notách, bude velmi nudná. Pravda je ta, že v té době se často do not zapisoval jen jeden hlas, tzv. cantus firmus, který byl zpravidla v tenoru – a ten plynul v takto pomalých notách. Kolem něj pak běhaly v rychlejších notách různé doprovodné hlasy, které hráli hudebníci tak, že prostě improvizovali.

Z výše uvedeného si dovodíme, že dva semply, které zapisujeme jako ss, trvají dohromady jednu notu.

Z pohledu do mesur vidíme, že semply se vyskytují právě jen ve dvojicích. Dvojka je sudé číslo a z toho plyne prostý, leč závažný poznatek – tva semply za sebou nám nezmění krok, nezmění nohu, kterou jdeme: Vykročíme-li do ss levou, pak pro další krok máme připravenu opět levou.

Další důsledek je v tom, že tímto způsobem bychom v basse dance moc daleko nedošli: protože se vyskytuje právě jen ve dvojcích, ten další krok už musí být nějaký jiný.

Double[editovat]

Písmenem d se označuje krok, nazvaný double. Česky bychom možná mohli říci dvojitý krok anebo dvojkrok, ale to by mohlo být zavádějící: nejedná se o dva kroky, ale, kupodivu, o tři kroky. Ono dvojitý se totiž nevztahuje k počtu kroků, ale k době trvání: zatímco jeden simple trvá půl noty, tedy dva simple trvají po dobu jedné noty, pak po dobu jedné noty trvá rovněž jeden double. Máme-li za tuto dobu učinit tři kroky, a to v tomtéž šestidobém taktu, je zřejmé, že naše nohy budou muset kmitat o něco rychleji. Například takto: 1 2 3 4 5 6.

Můžeme si hned udělat malé cvičení: Počítáme si raz dva tři čtyř pět šest a vzápětí vyrazíme dvěma simple a třemi double (ss ddd):

raz dva tři čtyř pět šest, raz dva tři čtyř pět šest, raz dva tři čtyř pět šest, raz dva tři čtyř pět šest.

Už na tomto jedoduchém cvičení si můžeme všimnout jednoho celkem logického, ale zajímavého úkazu, který vynikne o to víc, pokusíme–li se svému kroku na každé raz přidat trochu větší důraz – vyznačíme si jej například podtržením raz:

raz dva tři čtyř pět šest, raz dva tři čtyř pět šest, raz dva tři čtyř pět šest, raz dva tři čtyř pět šest.

Při simplech byla naše chůze pravidelná v tom smyslu, že pokud jsme vykročili např. levou nohou, tak na raz nám pak vždy vycházela rovněž levá noha. U double tomu tak ale není: pokud do double na raz vykročíme levou nohou, pak na raz u dalšího double nám vyjde noha pravá, a na další opět levá – nohy se nám střídají.

Můžeme si naše cvičení ještě rozšířit a naši sestavu na konci rozšířit o další va simply (ss ddd ss): raz dva tři čtyř pět šest, raz dva tři čtyř pět šest, raz dva tři čtyř pět šest, raz dva tři čtyř pět šest, raz dva tři čtyř pět šest.

Zde se nám to ještě jasněji zjeví na tom, že zatímco první dva simply jsme začínali levou nohou, do posledních dvou simplů už vcházíme nohou levou.

Z tohoto dětsky prostého objevu si zkusíme udělat drobnou zábavu: Trochu uvolníme svůj postoj v tom smyslu, abychom nechodili jako prkna: být vzpřímený, široká ramena, hlavu rovně – to ještě pořád neznamená, že budu "jako prkno". Zejména zkusíme malinkou uvolnit své tělo ve smyslu rotace podle páteře: uvědomíme si, že naše páteř sestává z obratlů, které se mohou vůči sobě lehce natáčet. V tanci by toto natáčení nemělo být přehnané, nicméně v rámci tréningu a hraní si se svým tělem si můžeme i takový extrém dovolit: půjdeme naše dva semple a tři double, budeme dávat určitý důraz na krok při prvním raz a necháme naše tělo se trochu kroutit, jako by to byly korálky na provázku. Úmyslně nepodáváme žádný návod, jakým směrem se otáčet, když např. vykračujeme levou nohou, jen si při tom budeme uvědomovat, že máme pánev, boky, hrudník, ramena – a každá taková část našich těl má určitou volnost, určitou autonomii, jakými se může při chůzi pohybovat.

Pokud toto cvičení neprovádíme sami, ale ve dvojici anebo ve skupině, můžeme se vvzájemně pozorovat, jak pohyby našeho těla působé navenek. To je důležité zjištění – každý pohyb těla je jednak vidět na venek, jednak jej sami nějak pociťujeme. I ve vlastních pocitech, i v projevu navenech by se měla objevit nějaký prvek estetiky, což může být vnímáno jako určitý druh pohody, spávnosti, loadnosti a můžeme sami hledat další vhodná slova, jakými to vyjádřit.

V dalším stupni cvičení zkusíme chodit v držení za ruce ve dvojicích, případně i více tanečníků v jedné řadě vedle sebe: zde už nevnímáme jen sami sebe, pohyby vlastního těla, ale i pohyb svého partnera, své partnerky anebo sousedů.

Hledáme rytmus double[editovat]

Na tomto místě musíme poznamenat, že naše pravidelné rozdělení šestidobého rytmu do jednotlivých fází double:raz dva tři čtyř pět šest bylo tím nejjednodušším, které nás v tu dobu napadlo – podle analogie, že jsme to rozdělili podobně pravidelně, jako když jsme dělili šestidobý rytmus na dva simple: raz dva tři čtyř pět šest. Nyní však přichází drobná zrada: v bruselském rukopisu se totiž nikde nepíše o tom, že by ten krok double měl být právě takto pravidelný – o tom se zde nepíše vůbec nic.

Zkusíme si matematicky vyzkoušet všechna možná rozdělení šestidobého rytmu na tři díly, což by teoreticky mohlo být být:

  1. možnost: 1 2 3 4 5 6
  2. možnost: 1 2 3 4 5 6
  3. možnost: 1 2 3 4 5 6
  4. možnost: 1 2 3 4 5 6
  5. možnost: 1 2 3 4 5 6
  6. možnost: 1 2 3 4 5 6
  7. možnost: 1 2 3 4 5 6
  8. možnost: 1 2 3 4 5 6
  9. možnost: 1 2 3 4 5 6
  10. možnost: 1 2 3 4 5 6

Vychází nám tu celkem 10 možností: Která z nich je ta správná? Pravidlené střídání nohou je v tomto seznamu na 6. místě a už jsme si jej vyzkoušeli. Zkusíme si vzpomenout, jak jsme se při něm cítili, jak se nám při něm pohybovalo tělo.

Zkusíme si vzít tělo zase na pomoc. Vidíme, že některá rozdělení – konkrétně 1., 4. a 10. – jsou svým způsobem extrémě nepravidelná: vychází tam tři kroky rychle za sebou a pak zase na tři doby mezera. V naší metodě si nejdříve vyzkoušíme všechny možné extrémy – krajně pravidelné a krajně nepravidelné kroky – a pak zkusíme hledat nějaké optimum mezi nimi. Můžeme si tedy nejdříve zopakovat pravidelnou verzi (6. v pořadí) a potom ty krajně nepravidlené případy: 1., 4. a 10. Nejdříve samostatně – jako několik double za sebou, a pak v kombinacích se simple: ss ddd ss, ale můžeme si zkoušet i kombinace ss d ss a ss ddddd ss.

Nakonec nám podobným způsobem zbývají k vyzkoušení varianty 2., 3., 5., 7., 8., 9. Zde jsou doby, ve kterých nám jedna noha míjí druhou, rozmístěny lehce nepravidelně. Znamená to, že v průběhu všech šesti dob máme v různém pořadí udělat kroky, které trvají jednu, dvě nebo tři doby – řekněme jim například rychlý, mírný a pomalý krok:

  • 2. možnost: 1 2 3 4 5 6 – rychlý, mírný, pomalý
  • 3. možnost: 1 2 3 4 5 6 – rychlý, pomalý, mírný
  • 5. možnost: 1 2 3 4 5 6 – mírný, rychlý, pomalý
  • 7. možnost: 1 2 3 4 5 6 – mírný, pomalý, rychlý
  • 8. možnost: 1 2 3 4 5 6 – pomalý, rychlý, mírný
  • 9. možnost: 1 2 3 4 5 6 – pomalý, mírný, rychlý

Zkusíme si je všechny prochodit a pozorovat zevnitř i zvenku naše těla, jak reagují na takovéto rytmy chůze. Přitom si vyzkoušíme všechny uvedené možnosti ve všech variantách – tj. jeden, tři nebo pět double za sebou, prokládané vždy dvěma simple, případně si zkusíme tyto možnosti zakomponovat do uvedených perfektních a imperfektních mesur.

Potom se pokusíme postupně vyloučit všechny možnosti, které nám připadnou v nějakém ohledu nevhodné či nehezké. A které možnosti – pohyby – nám nakonec vyjdou jako ty nejhezčí či nejpřirozenější?

A až si to všechno sami vyzkoušíme, můžeme prozradit, že dle mínění většiny odborníků ta historicky správná kombinace je možnost pátá:

  • 1 2 3 4 5 6

Vyšla vám také?

(Zbývá dopsat ...)