Taneční hermeneutika
Obecně hermeneutický přístup se pokusíme aplikovat pro případ tance:
Taneční hermeneutika chce pomocí hermeneutického přístupu porozumět tanci:
- zapsanému (v traktátu, v taneční či hudební notaci atd.)
- prováděnému
Nativní forma tance je, že se tančí – podobně, jako se hudba hraje, píseň zpívá, jídlo vaří a někdo tu hudbu či píseň také poslouchá a jídlo konzumuje.
Tanec se, tak jako většina lidských (i zvířecích) dovedností, učí nápodobou. Tak se učil dříve i nyní. Málokterá žena či muž se učí společenským tancům tak, že si koupí učebnici tance; spíše se zapíše do tanečních hodin k nějakému tanečnímu mistrovi. Podobně je tomu i s uměním hudby, zpěvu nebo vaření.
Nicméně k charakteristice kultury a civilizace patří, že podobné lidské činnosti se zapisují: v notách či učebnicích hry na nějaký nástroj či zpěvu anebo v kuchařkách. K dovednostem hudebníka pak patří nejen hrát známé skladby či improvizovat, ale i dokázat interpretovat notový zápis. Podobně i k tanečnímu vzdělání by měla patřit schopnost tanec zapsat nebo tančit dle zápisu.
Hermeneutický přístup lze uplatnit u obou forem tance.
Tančený tanec[editovat]
Pozorujeme-li tanec, zpravidla záhy dospějeme k závěru, že se nejedná jen o změť náhodných pohybů (i když někdy můžeme být na pochybách), ale že se jedná o jakýsi způsob řeči těla, která může něco vyjadřovat. Často se tančí v doprovodu hudby a tehdy můžeme vypozorovat i jakousi souvislost mezi taneční hudbou a tancem – např. určitou shodu rytmu, frází apod. I když určitý tanec sledujeme poprvé, můžeme se mu snažit nějak porozumět, vyrozumět tomu, co říká – zpravidla nejen rozumem, ale zejména prostřednictvím emocí a citů, které v nás vzbuzuje. Někdy v nás vybudí i touhu se k tanci přidat.
Pokud sami tančíme, můžeme se např. i bez jakéhokoliv zamyšleného systému pohybovat v rytmu hudbu, nicméně naše tělo si pro sebe brzo začne nějaký systém ve svých pohybech hledat. Pokud se tanci věnujeme záměrně a připravujeme se na něj, pak už předem v hlavě máme nějakou choreografickou představu, kterou chceme interpretovat.
Ve všech případech však často pozorujeme i zažíváme, že celý tanec sestává z nějakých celků, vět, i nějakých pohybových elementů, které můžeme vzdáleně přirovnat ke znakům, slovům, větám či příběhům přirozeného jazyka.
Ať už tančíme pro sebe, pro zábavu vlastní či vzájemnou (s partnerkou, partnerem či ve skupině) anebo pro diváky, náš taneční projev by měl mít určitou čitelnost a srozumitelnost – podobně, jako v psaném či mluveném textu bychom měli zřetelně psát či artikulovat hlásky, aby bylo možno našemu projevu porozumět. Nejen proto, aby nám rozuměli jiní, ale abychom dokázali porozumět i sami sobě.
Choreografie[editovat]
Zápisu tance se zpravidla říká choreografie. Různé tance můžou mít různou formu zápisu – od slovního popisu v přirozené řeči až po formu různých symbolů, zkratek, grafů a nákresů. Z hlediska hermeneutiky všem takovýmto formám můžeme říkat souhrnně texty a přistupovat k nim podobným způsobem, jako i k jiným textům.