Losungen/Ursprachen/2014-01-15

Z Wikiverzity
Mittwoch, 15. Januar 2014

(Středa, 15. ledna 2014)

Žalm 86,16a

פְּנֵה אֵלַי וְחָנֵּנִי תְּנָה־עֻזְּךָ לְעַבְדֶּךָ

(Protože Losungen Ursprachen nemáme na Internetu, použili jsme citát dotyčného oddílu z http://bible-server.org/)

Předporozumění[editovat]

Začínáme číst Losungen/Ursprachen prakticky s nulovovou znalostí hebrejštiny a řečtiny a s nevalnou znalostí němčiny. Naše předporozumění hebrejskému jazyku je minimální, naše vědomosti se dají shrnout do několika bodů:

  • Starozákonní hebrejština používá jako písmo jinou abecedu, než na jakou jsme zvyklí (není to ani latinka, ani řecká abeceda, ani azbuka) - v této chvíli neznáme ani písmeno, nemáme tušení, jak se to čte.
  • Hlavní poznatek tkví v tom, že se toto písmo (na rozdíl od těch výše uvedených) čte zprava doleva.

Na tom bychom mohli prozatím skončit.

Pohled na text[editovat]

Při pohledu na dnešní text zjišťujeme:

  • SZ verš je Žalm 86,16a. Mohli bychom si ho vyhledat v bibli (v českém, německém, anglickém či jiném překladu) anebo v Heslech, ale to zatím nebudeme dělat, to až nakonec, abychom si ověřili, nakolik jsme byli úspěšní.
  • Hebrejský text sestává z pěti slov, čtených zprava doleva, jinak nemáme tušení, o co by se mohlo jednat. Ale vypadá to nadějně, těch pět slov bychom mohli nějak přelouskat.
  • Novozákonní text je věcí studia řečtiny, proto se jím zde nebudeme zaobírat
  • Pod čarou jsou čtyři řádky vysvětlivek k hebrejskému textu, což je dobrý poměr - 4 řádky vysvětlivek na 5 slov.

Odhad struktury textu[editovat]

Co jsme se pohledem na text naučili či vydedukovali:

  1. Že se čte zprava doleva, to už jsme si zjistili někde předtím.
  2. Vypadá to, že věty či části vět sestávají ze slov, oddělených mezerami, stejně jako tomu tak je u jiných jazyků, na které jsme zvyklí.
  3. Slova sestávají z písmen, stejně jako tomu tak je u jiných jazyků, na které jsme zvyklí.
  4. Vypadá to, že písmena se nerozlišují na velká a malá, že jsou všechna stejně velká, většinou přibližně čtvercového tvaru.
  5. Pod písmeny, ale někde i přímo v písmenech, jsou nějaká puntíky či jiné drobné znaky; domníváme se, že by to mohla být nějaká forma diakritiky, ale nejsme si tím moc jistí.

První pohled na text nám dává naději, že základní strukturu jazyka bychom mohli pochopit a že by mohla být nějak podobná té naší: Věty složené ze slov a slova složená z písmen.

Übersetzungshilfe (nápověda)[editovat]

K dalšímu porozumění textu už asi budeme muset využít nápovědu (vysvětlující aparát):

  • Jednotlivé části nápovědy jsou odděleny znaky //. Dovtípíme se, že tím asi budou odděleny části nápovědy k jednotlivým slovům, protože:
  • V nápovědě se nejdříve citují jednotlivá slova z textu.
  • Naším prvním úkolem tudíž bude okem porovnat slova z textu s těmi slovy v nápovědě a provést správné přiřazení.
  • Dalším krokem bude rozlouskat nápovědu k jednotlivým slovům, její struktura se ale opakuje:
    1. doslovná citace slova z textu
    2. zkratky, udávající nejspíše gramatický tvar daného slova
    3. zkratka v., znamenající nejspíše von, tedy bude následovat nějaký základní tvar slova, ze kterého daný tvar vznikl
    4. hebrejské slovo
    5. německý překlad tohoto slova

Slovní rozbor[editovat]

Pro přehlednost si budeme psát nápovědu k jednotlivým slovům na jednotlivé řádky a nakonec si za rovnítkem uvedeme český překlad německého slova tak, jak jej známe anebo jsme si jej vyhledali v německo-českém slovníku. Hebrejská slova, kterých se to týká, zatím uvádět nemusíme - ani nevíme, jak bychom je z klávesnice našeho počítače napsali:

  1. Imp. Kal | sich wenden = obrátit se
  2. zu + Suff = k + Suff
  3. Imp. Kal + Suff | gnädig s. = být milostivý
  4. Adh. Kal | geben = dáti
  5. Sg. + Suff | Kraft; Macht = síla; moc
  6. Sg. (i. P.) + Suff + (nějaké hebrejské písmeno) | Knecht = služebník

Co nás asi nejdříve překvapí je, že zatímco jsme předtím napočítali 5 slov textu, máme tu 6 poznámek. V čem je problém?

Problém je v tom, že zatímco jsme 4. skupinu písmen považovali za jedno slovo o šesti písmenech, ve skutečnosti se zřejmě jedná o dvě slova po třech písmenech a ten znak mezi nimi, který má tvar vodorovné čárky, není písmenem, ale zřejmě nějakým spojovníkem. Proto opravíme svůj předchozí poznatek v tom smyslu, že:

Oddělovací znaky[editovat]

  • Slova se od sebe oddělují
    • zpravidla mezerou
    • někdy i jakýmsi spojovníkem, který má tvar vodorovné čáry ve výšce horního účaří.

Abkürzungs (zkratky)[editovat]

Nyní si domyslíme uvedené gramatické zkratky (případně si je vyhledáme v seznamu zkratek):

  1. Imperativ Kal | sich enden = obrátit se
  2. zu + Suff = k + Suff
  3. Imperativ Kal + Suff | gnädig sein = být milostivý
  4. Adhortativ Kal | geben = dáti
  5. Singular + Suffix | Kraft; Macht = síla; moc
  6. Singular (in Pausa) + Suff + (nějaké hebrejské písmeno) | Knecht = služebník

Tiskové chyby[editovat]

Přitom jsme objevili zřejmě pár drobných tiskových chyb ve vysvětlivkách, které nás nevyvedou z míry:

  • Zkratka Adh. ve vysvětlivkách není uvedena, ale nejspíš je to to samé, jako uvedená zkratka Adhort. = Adhortativ
  • Slovo Suff (bez tečky) není v seznamu zkratek uvedeno, ale nespíš tam ta tečka chybí a měla to být zkratka Suff., tedy Suffix.

Indukce (hebrejská gramatika)[editovat]

Co z toho vyvodíme za poznatky?

  1. Hebrejština má nějaké gramatické tvary, které asi budou nějak podobné češtině či jiným našim známým jazykům, protože pro jejich popis je použit stejný gramatický termín (což ovšem ještě nemusí nutně znamenat, že použití takového gramatického tvaru je totožné s češtinou):
    • Imperativ = rozkazovací způsob
    • Singular = jednotné číslo
  2. Některé gramatické tvary jsou nám ale neznámé, např.:
    • Adhortativ
  3. Některé zkratky sice něco naznačují, ale moc nevíme, co:
    • Suffix = přípona, ale netušíme, co ta přípona znamená
  4. Něco stále ještě nechápeme:
    • Kal - co je to? Není za tím tečka - zase nějaká tisková chyba? Nějaká zkratka či nějaké slovo? To budeme muset ještě někdy zjistit, vyskytuje se to tam dost často.
  5. Dobré zprávy jsou, že to vypadá (dle těch německých překladů), že hebrejština má podobné slovní druhy, jako čeština, a zřejmě je možno je též rozdělit na:
    1. ohebná, např:
      • podstatná jména (např. síla, moc)
      • slovesa (např. být milostivý, dáti)
    2. neohebná, např:
      • předložky (např. k)
  6. Hebrejština má zřejmě (což se dalo čekat) i některá slova, která v češtině nemají přímé ekvivalenty, či je nutno je opsat několika slovy - např. jedno hebrejské sloveso je nutno při překladu opsat pomocným slovesem a přídavným jménem, např. být milostivý [1].

Interpretace slov[editovat]

Když jsme se už výše dopracovali k překladu jednotlivých slov (z němčiny jakožto prostředkujícího jazyka), pokusíme se na uvedená slova aplikovat gramatické tvary stejným způsobem, jako činíme v češtině, a učinit tak první odhad významu:

  1. Obrať se
  2. k (+suff)
  3. buď milostivý
  4. dej
  5. síla (+suff)
  6. služebník (+suff)

Přitom:

  1. jsme si zjistili, že adhortativ je jakýsi zesílený imperativ, který čeština nemá, převedeme jej tedy stejně jako imperativ
  2. dosud nevíme, co je to kal – nejspíš nějaký obvyklý gramatický tvar, zatím tedy v překladu ignorujeme
  3. dosud nevíme, co tam znamenají ty sufixy; aby nám ta slova ve větě dávala nějaký smysl, učiníme předpoklad, že by ty sufixy mohly vyjadřovat:
    1. nějaká zájmena[2]
    2. nějaké gramatické tvary podstatných jmen (protože nás překvapuje, že u sloves se toho o jejich gramatických tvarech uvádí hodně, u podstatných jmen se uvádí pouze číslo (zde jednotné číslo); z toho si domyslíme, že v hebrejštině se to skloňování nějak vyjadřuje právě těmi sufixy.[3]
  4. si vzpomeneme, že jsme měli nějaké interpunkční znaménko mezi 4. a 5. slovem; je tudíž možné, že právě toto znménko, které vypadá jako nějaký spojovník, vyjadřuje nějaký gramatický vztah, v tomto případě by to byl vztah mezi přísudkem a předmětem, tudíž vztah: 'dát-sílu'
  5. ze dvou možností výkladu 6. slova (síla, moc) jsme zvolili sílu; ale co když by ta moc byla vhodnější?

Překlad[editovat]

Výše uvedeným postupem se konečně dostáváme k čemusi, co bychom mohli chápat jako jakýsi doslovný překlad, pochopení významu hebrejské věty:

  1. Obrať se
  2. ke mně,
  3. buď milostivý mně,
  4. dej
  5. sílu svou
  6. služebníkovi svému.

Srovnání s jinými překlady[editovat]

Teprve na konec si srovnáme náš odhad s jinými překlady:

  • de: Wende dich zu mir und sei mir gnädig; stärke deinen Knecht mit deiner Kraft! (revid. Luther)
  • en: Turn to me and be gracious to me; give your strength to your servant. Psalm 86:16a
  • cs: Shlédni na mne, smiluj se nade mnou, dej svou sílu svému služebníku! (ČEP)
  • cs: Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého. (Kral)

Poznámky[editovat]

  1. Teprve později při porovnání s českými překlady jsem si uvědomil, že být milostivý (anebo možná spíš stát se milostivým?) se běžně překládá jedním zvratným slovesem jako slitovat se – ale dosud si nejsem jistý, nakolik přesný tento překlad je.
  2. Bingo!
  3. Tady jsme se tolik moc netrefili – jak se dozvíme později, takovéto věci (jako například akusativní vazba) se v hebrejštině vyjadřují zpravidla jiným způsobem – např. zvláštním slovem, které předchází předmět. I když například přípona -at může vyjadřovat cosi jako genitivní vazbu.