Latina pro začátečníky/Lekce 7

Tato stránka je součástí kurzu:

Latina pro začátečníky

středoškolská

Příslušnost: Mmh

Posouzení zvenčí

Umíme už poměrně obsáhle popisovat vlastnosti předmětů nebo osob, jejich vzájemnou polohu a jejich přináležitost. Nyní se naučíme ještě několik slov, jimiž můžeme popsat, jak jsou tyto předměty nebo osoby hodnoceny:

domus vestra magna (esse) vidētur = váš dům se zdá (být) velký; zdá se, že váš dům je velký

Paulus aegrōtāre dīcitur = říká se, že Pavel je nemocný; Pavel je prý nemocný

haec historia vēra (esse) existimātur = soudí se, že ten příběh je pravdivý; podle běžného názoru je ten příběh pravdivý; ten příběh je považován za pravdivý

Slova vidētur, dīcitur a existimātur se používají, když mluvíme o podmětu v jednotném čísle. Pro číslo množné jim odpovídají tvary videntur, dīcuntur a existimantur:

pugillārēs tuī super armāriō iacēre videntur = zdá se, že tvůj sešit leží na skříni

Petrus Martinaque iam nuptiās apparāre dīcuntur = Petr a Martina prý už chystají svatbu

Bella Stellārum pelliculae probātae hodiē existimantur = Hvězdné války se dnes považují za filmovou klasiku

Někdy se s takovouto vazbou setkáme i ve 2. osobě. Opět je však nutno užít jiného tvaru: vidēris, dīceris a existimāris v čísle jednotném a vidēminī, dīciminī a existimāminī v čísle množném:

fatīgātus (esse) vidēris = zdáš se (být) unavený

Latīnē discere dīceris = prý se učíš latinsky

expertus mathēmaticae (esse) existimāris = jsi považován za experta na matematiku

vidēminī nihil scīre = zdá se, že nic nevíte

dīciminī cōgitāre trānsmigrāre = říká se, že se hodláte přestěhovat

scholae nostrae classis optima (esse) existimāminī = jste považováni za nejlepší třídu naší školy

Ještě vzácněji se této vazby užívá v 1. osobě. V jednotném čísle se pak použijí tvary videor, dīcor a existimor, v množném tvary vidēmur, dīcimur a existimāmur:

nunc idiōta absolūtus (esse) videor = teď vypadám jako úplný blbec

dīcor scīre bene cantāre = říká se o mně, že umím dobře zpívat

existimor fidēlis (esse) = jsem považován za spolehlivého

iam omnēs (esse) vidēmur = zdá se, že jsme už všichni

dīcimur bonī amīcī (esse) = říká se, že jsme dobří přátelé

existimāmur ad fīnem nōn perdūrāre = soudí se, že nevydržíme do konce

Trpné vyjádření

Slova, jimiž jsme se výše naučili vyjadřovat zevní hodnocení, jsou slovesné tvary trpného rodu neboli pasiva, jehož tvoření je přesně popsáno níže v gramatické části lekce. Tak například věta dīciminī cōgitāre trānsmigrāre, kterou jsme si výše přeložili „říká se, že se hodláte přestěhovat“, by se dala doslova převést „jste říkáni uvažovat přestěhovat se“. Zde si ponejprv ukážeme, jak je možno trpného rodu užívat v běžných případech, které více odpovídají i jeho používání v češtině; uvedeme vždy nejprve větu v činném rodě a následně větu téhož významu v trpném rodě:

puella carmen cantat = dívka zpívá píseň

→ carmen ā puellā cantātur = píseň je zpívána dívkou

pictor pēniculum tenet = malíř drží štětec

→ pēniculus ā pictōre tenētur = štětec je držen malířem

discipulus librum legit = žák čte knihu

→ liber ā discipulō legitur = kniha je čtena žákem

Christīna audit istam cantrīcem = Kristýna poslouchá tuhle zpěvačku

→ ista cantrīx ā Christīnā audītur = tato zpěvačka je poslouchána Kristýnou

exspectō fīnem mundī = očekávám konec světa

→ fīnis mundī ā mē exspectātur = konec světa je mnou očekáván

praeparātis textūs = připravujete texty

→ textūs ā vōbīs praeparantur = texty jsou vámi připravovány

Tyto v češtině poněkud násilné trpné věty znějí v latině docela přirozeně. Ještě přirozenější je pak používání trpného rodu tam, kde nemusíme vyjadřovat původce děje:

ad fluvium portus novus aedificātur = u řeky je budován nový přístav

hic liber frequenter legitur = tato kniha je hojně čtena

pinacothēcae monachiensēs saepe vīsitantur = mnichovské galerie jsou často navštěvovány

exspectāminī = jste očekáváni

Zatímco v češtině se trpnému rodu spíše vyhýbáme, v latině je velmi běžný. Při překládání z latiny do češtiny proto trpný rod často převádíme do činného nebo používáme zvratné sloveso, které je naopak v češtině přirozené:

rēctangulum aequilaterāle quadrātum appellātur = rovnostranný pravoúhelník se nazývá čtverec (doslova: rovnostranný pravoúhelník je nazýván čtverec)

multa nova aedificia construuntur = staví se mnoho nových budov (doslova: jsou stavěny mnohé nové budovy)

vocāris ad rēctōrem = volají tě k řediteli (doslova: jsi volán k řediteli)

nōn intellegor = nerozumějí mi (doslova: nejsem chápán)

discipulī audiuntur = žáci jsou slyšet (doslova: žáci jsou slyšeni)

Slovesa s trpnými tvary

Podobně jako máme v češtině slovesa jako „bát se“ nebo „modlit se“, která se používají jen ve zvratném tvaru, má latina slovesa, která se vyskytují jen v trpném rodě, byť v překladu do češtiny jim odpovídají slovesa činná. Říká se jim slovesa deponentní. Patří mezi ně i hojně užívaná slovesa loquor („mluvit“) a vehor („jet“, vlastně „vézt se“), kterým jsme se kvůli této jejich vlastnosti dosud vyhýbali:

loquerisne (loquiminīne) Latīnē? = mluvíš (mluvíte) latinsky?

paulum loquor (loquimur) = trochu mluvím (mluvíme)

discipulī sōlum Anglicē loquuntur, sed magister et Latīnē loquitur = žáci mluví jen anglicky, ale učitel mluví i latinsky

vehor (vehimur) in scholam = jedu (jedeme) do školy

id est lāophorum, quō veheris (vehiminī) in scholam = to je autobus, kterým jezdíš (jezdíte) do školy

Petrus vehitur lāophorō, cēterī vehuntur trāmine = Petr jede autobusem, ostatní jedou vlakem

Stejně jako běžná slovesa, i deponentí slovesa mohou vyjadřovat nějaký předmět. Některá slovesa, jako třeba sequor („sledovat“, „následovat“, „vyplývat (z něčeho)“) nebo patior („trpět“, „vydržet“, „zažít“), si vystačí s obyčejným akuzativem. Další slovesa vyžadují předmět v jiném pádě, tak třeba ūtor („používat“, „užívat“, „zacházet (s něčím)“, „projevovat“) v ablativu, īrāscor („zlobit se“) v dativu a oblīvīscor („zapomínat“) v genitivu. Jiná slovesa zase potřebují předložku; k nim patří i zmíněné loquor ve významu „mluvit o něčem“, které předmět vyjadřuje předložkou dē s ablativem:

īnvestīgātor suspectum sequitur = detektiv sleduje podezřelého

sequiminī mē = následujte mne

cōnsilia tua semper sequimur = vždy následujeme tvé rady

solūtiō condiciōnem rērum sequitur = řešení plyne ze situace (doslova: řešení následuje situaci)

avia dolōrem magnum patitur = babička má velké bolesti (doslova: babička trpí velkou bolest)

tāle scandalum nōn patior = takovou ostudu nevydržím

scholae hortus lūdōs puerōrum cottīdiē patitur = školní zahrada každodenně zažívá dětské hry

discipulī ūtuntur dictionāriīs = žáci používají slovníky

avus ūtitur remediō cordis = dědeček užívá lék na srdce

nōn ūteris hominibus bene = nezacházíš s lidmi dobře

semper ūtiminī benevolentiā = vždy projevujte laskavost

īrāscerisne mihi? = zlobíš se na mě?

nōlīte nōbīs īrāscī, amābō = nezlobte se na nás, prosím

īrāscor tōtī mundō = zlobím se na celý svět

nōlī oblīvīscere obligātiōnum tuōrum = nezapomínej na své povinnosti

fīlius eius saepe oblīvīscitur bonae ēducātiōnis = její syn často zapomíná na dobré vychování

oblīvīscimur parentum nostrōrum = zapomínáme na své rodiče

dē quā rē loqueris? = o čem (to) mluvíš?

cūr dē problēmatibus nōn loquiminī? = proč nemluvíte o problémech?

loquere lentius, amābō = mluv pomaleji, prosím

Souvisící mluvnické jevy

Trpný rod

Trpný rod slovesný neboli pasivum známe i z češtiny, ovšem jen v podobě složených slovesných tvarů. Latina má oproti tomu i v trpném rodě (povětšinou) tvary jednoduché, tvořené zvláštní sadou přípon, takže kupříkladu složené „jsem slyšen“ se řekne jednoduchým audior. Jednoduchý trpný tvar má i infinitiv, tedy například „být slyšen“ se řekne audīrī. Následující tabulka ukazuje trpné tvary všech konjugací vedle nám již známých tvarů činných:

	I.		II.		III.				IV.
					souhl.		samohl.
inf.	lavāre	lavārī	vidēre	vidērī	legere	legī	capere	capī	audīre	audīrī
1. sg.	lavō	lavor	videō	videor	legō	legor	capiō	capior	audiō	audior
2. sg.	lavās	lavāris	vidēs	vidēris	legis	legeris	capis	caperis	audīs	audīris
3. sg.	lavat	lavātur	videt	vidētur	legit	legitur	capit	capitur	audit	audītur
1. pl.	lavāmus	lavāmur	vidēmus	vidēmur	legimus	legimur	capimus	capimur	audīmus	audīmur
2. pl.	lavātis	lavāminī	vidētis	vidēminī	legitis	legiminī	capitis	capiminī	audītis	audīminī
3. pl.	lavant	lavantur	vident	videntur	legunt	leguntur	capiunt	capiuntur	audiunt	audiuntur
imp. sg.	lavā!	lavāre!	vidē!	vidēre!	lege!	legere!	cape!	capere!	audī!	audīre!
imp. pl.	lavāte!	lavāminī!	vidēte!	vidēminī!	legite!	legiminī!	capite!	capiminī!	audīte!	audīminī!

Ze tří nepravidelných sloves, s nimiž jsme se dosud seznámili (sum, eō a dō), má jen sloveso dō trpný rod. Ten se tvoří podobně nepravidelně jako rod činný, tedy tvary se podobají 1. konjugaci, ale mají vesměs krátkou kmenovou samohlásku: dar, daris, datur, damur, daminī, dantur a v infinitivu darī.

Skloňování osobních zájmen

Z tvarů volně roztroušených po dosavadních textech si nyní můžeme už i sestavit přehlednou tabulku skloňování osobních zájmen pro všechny tři osoby v jednotném i množném čísle a pro všechny pády (kromě vokativu, který se u osobních zájmen netvoří):

	1.	2.	3.			1.	2.	3.
nom.	ego	tū	is	ea	id	nōs	vōs	iī	eae	ea
gen.	meī	tuī	eius	eius	eius	nostrī nostrum	vestrī vestrum	eōrum	eārum	eōrum
dat.	mihi	tibi	eī	eī	eī	nōbīs	vōbīs	iīs	iīs	iīs
acc.	mē	tē	eum	eam	id	nōs	vōs	eōs	eās	ea
abl.	mē	tē	eō	eā	eō	nōbīs	vōbīs	iīs	iīs	iīs

Genitivní tvary eius, eōrum a eārum zastupují zároveň přivlastňovací zájmena (māter eius = „jeho matka“ nebo „její matka“). S ostatními genitivními tvary se setkáme jen zřídka, protože základní funkci genitivu, tedy přivlastňování, vyjadřují právě zmíněná přivlastňovací zájmena. V 1. a 2. osobě množného čísla se navíc v různých situacích (které se naučíme rozlišovat až později) užívá dvojích tvarů, jednak nostrī a vestrī, jednak nostrum a vestrum.

Ve tvarech 3. osoby množného čísla začínajících na i- se někdy setkáváme též s variantami, u nichž se toto i- buď nahrazuje e-, nebo zcela vypouští (takže pak místo tvaru iī potkáme eī nebo ī a místo tvaru iīs zase eīs nebo īs). V dativu jednotného čísla se vedle dlouhého eī vyskytuje též kratší ei. Všechny tyto varianty jsou však plně synonymní, tedy zaměnitelné ve všech kontextech a vazbách.

Úkoly do příští lekce

• Vytvořte několik vět, které popisují vaše fyzické či sociální okolí, a využijte v nich trpných tvarů vidētur/videntur, dīcitur/dīcuntur, existimātur/existimantur k vyjádření toho, jak věci vypadají nebo co se o nich lidé domnívají.

• Vyhledejte si znovu latinské věty, které jste vytvořili v rámci cvičení k minulým lekcím, a zkuste je převést do trpného rodu. U některých (jako třeba salvē nebo Mariae decet vestis alba) to nepůjde, ale na všech ostatních se můžete cvičit (legitisne librum bonum? → legiturne liber bonus ā vōs?).

• Vymýšlejte obraty a věty, které by se v latině mohly vyjádřit přirozeně trpným rodem, byť v češtině trpného rodu nejsou, a zkuste si je zapsat latinsky. Velmi často to budou věty se všeobecným podmětem: „dělá se to tak“ (tedy „je to tak děláno“), „člověk to nestíhá“ (tedy „není to stíháno“), „v rádiu hlásí, že na celém území České republiky je náledí“ (tedy „v rádiu je hlášeno, že…“).

• Vyzkoušejte si ve větách používání deponentních sloves. Určitě to zkuste s probranými slovesy loquor, ūtor, sequor, patior a īrāscor, ale případně si ve slovníku najděte další taková slovesa (vyznačují se tím, že jejich základní slovníkový tvar, tedy tvar 1. osoby jednotného čísla, končí na -or).

• Zkuste si opět přeložit některé z okřídlených latinských rčení a obratů, jimž můžete porozumět se znalostmi z prvních sedmi lekcí.

Pomocné stránky

• Obecná diskuse účastníků kurzu 2023
• Domácí úkol k této lekci (kurs 2023)
• Minulá lekce
• Další lekce