Přeskočit na obsah

Latina pro začátečníky/Lekce 7

Z Wikiverzity
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí kurzu:
středoškolská
Příslušnost: Mmh

Posouzení zvenčí[editovat]

Umíme už poměrně obsáhle popisovat vlastnosti předmětů nebo osob, jejich vzájemnou polohu a jejich přináležitost. Nyní se naučíme ještě několik slov, jimiž můžeme popsat, jak jsou tyto předměty nebo osoby hodnoceny:

domus vestra[1] magna (esse) vidētur = váš dům se zdá (být) velký; zdá se, že váš dům je velký
Paulus aegrōtāre dīcitur = říká se, že Pavel je nemocný; Pavel je prý nemocný
haec historia vēra (esse) existimātur = soudí se, že ten příběh je pravdivý; podle běžného názoru je ten příběh pravdivý; ten příběh je považován za pravdivý

Slova vidētur, dīcitur a existimātur se používají, když mluvíme o podmětu v jednotném čísle. Pro číslo množné jim odpovídají tvary videntur, dīcuntur a existimantur:

pugillārēs tuī super armāriō iacēre videntur = zdá se, že tvůj sešit leží na skříni
Petrus Martinaque iam nuptiās apparāre dīcuntur = Petr a Martina prý už chystají svatbu
Bella Stellārum pelliculae probātae hodiē existimantur = Hvězdné války se dnes považují za filmovou klasiku

Někdy se s takovouto vazbou setkáme i ve 2. osobě. Opět je však nutno užít jiného tvaru: vidēris, dīceris a existimāris v čísle jednotném a vidēminī, dīciminī a existimāminī v čísle množném:

fatīgātus (esse) vidēris = zdáš se (být) unavený
Latīnē discere dīceris = prý se učíš latinsky
expertus mathēmaticae (esse) existimāris = jsi považován za experta na matematiku
vidēminī nihil scīre = zdá se, že nic nevíte
dīciminī cōgitāre trānsmigrāre = říká se, že se hodláte přestěhovat
scholae nostrae classis optima (esse) existimāminī = jste považováni za nejlepší třídu naší školy

Ještě vzácněji se této vazby užívá v 1. osobě. V jednotném čísle se pak použijí tvary videor, dīcor a existimor, v množném tvary vidēmur, dīcimur a existimāmur:

nunc idiōta absolūtus (esse) videor = teď vypadám jako úplný blbec
dīcor scīre bene cantāre = říká se o mně, že umím dobře zpívat
existimor fidēlis (esse) = jsem považován za spolehlivého
iam omnēs (esse) vidēmur = zdá se, že jsme už všichni
dīcimur bonī amīcī (esse) = říká se, že jsme dobří přátelé
existimāmur ad fīnem nōn perdūrāre = soudí se, že nevydržíme do konce

Trpné vyjádření[editovat]

Slova, jimiž jsme se výše naučili vyjadřovat zevní hodnocení, jsou slovesné tvary trpného rodu neboli pasiva, jehož tvoření je přesně popsáno níže v gramatické části lekce. Tak například věta dīciminī cōgitāre trānsmigrāre, kterou jsme si výše přeložili „říká se, že se hodláte přestěhovat“, by se dala doslova převést „jste říkáni uvažovat přestěhovat se“. Zde si ponejprv ukážeme, jak je možno trpného rodu užívat v běžných případech, které více odpovídají i jeho používání v češtině; uvedeme vždy nejprve větu v činném rodě a následně větu téhož významu v trpném rodě:

puella carmen cantat = dívka zpívá píseň
→ carmen ā puellā cantātur = píseň je zpívána dívkou
pictor pēniculum tenet = malíř drží štětec
→ pēniculus ā pictōre tenētur = štětec je držen malířem
discipulus librum legit = žák čte knihu
→ liber ā discipulō legitur = kniha je čtena žákem
Christīna audit istam cantrīcem = Kristýna poslouchá tuhle zpěvačku
→ ista cantrīx ā Christīnā audītur = tato zpěvačka je poslouchána Kristýnou
exspectō fīnem mundī = očekávám konec světa
→ fīnis mundī ā mē exspectātur = konec světa je mnou očekáván
praeparātis textūs = připravujete texty
→ textūs ā vōbīs praeparantur = texty jsou vámi připravovány

Tyto v češtině poněkud násilné trpné věty znějí v latině docela přirozeně. Ještě přirozenější je pak používání trpného rodu tam, kde nemusíme vyjadřovat původce děje:

ad fluvium portus novus aedificātur = u řeky je budován nový přístav
hic liber frequenter legitur = tato kniha je hojně čtena
pinacothēcae monachiensēs saepe vīsitantur = mnichovské galerie jsou často navštěvovány
exspectāminī = jste očekáváni

Zatímco v češtině se trpnému rodu spíše vyhýbáme, v latině je velmi běžný. Při překládání z latiny do češtiny proto trpný rod často převádíme do činného nebo používáme zvratné sloveso, které je naopak v češtině přirozené:

rēctangulum aequilaterāle quadrātum appellātur = rovnostranný pravoúhelník se nazývá čtverec (doslova: rovnostranný pravoúhelník je nazýván čtverec)
multa nova aedificia construuntur = staví se mnoho nových budov (doslova: jsou stavěny mnohé nové budovy)
vocāris ad rēctōrem = volají tě k řediteli (doslova: jsi volán k řediteli)
nōn intellegor = nerozumějí mi (doslova: nejsem chápán)
discipulī audiuntur = žáci jsou slyšet (doslova: žáci jsou slyšeni)

Slovesa s trpnými tvary[editovat]

Podobně jako máme v češtině slovesa jako „bát se“ nebo „modlit se“, která se používají jen ve zvratném tvaru, má latina slovesa, která se vyskytují jen v trpném rodě, byť v překladu do češtiny jim odpovídají slovesa činná. Říká se jim slovesa deponentní. Patří mezi ně i hojně užívaná slovesa loquor („mluvit“) a vehor („jet“, vlastně „vézt se“), kterým jsme se kvůli této jejich vlastnosti dosud vyhýbali:

loquerisne (loquiminīne) Latīnē? = mluvíš (mluvíte) latinsky?
paulum loquor (loquimur) = trochu mluvím (mluvíme)
discipulī sōlum Anglicē loquuntur, sed magister et Latīnē loquitur = žáci mluví jen anglicky, ale učitel mluví i latinsky
vehor (vehimur) in scholam = jedu (jedeme) do školy
id est lāophorum, quō veheris (vehiminī) in scholam = to je autobus, kterým jezdíš (jezdíte) do školy
Petrus vehitur lāophorō, cēterī vehuntur trāmine = Petr jede autobusem, ostatní jedou vlakem

Stejně jako běžná slovesa, i deponentí slovesa mohou vyjadřovat nějaký předmět. Některá slovesa, jako třeba sequor („sledovat“, „následovat“, „vyplývat (z něčeho)“) nebo patior („trpět“, „vydržet“, „zažít“), si vystačí s obyčejným akuzativem. Další slovesa vyžadují předmět v jiném pádě, tak třeba ūtor („používat“, „užívat“, „zacházet (s něčím)“, „projevovat“) v ablativu, īrāscor („zlobit se“) v dativu a oblīvīscor („zapomínat“) v genitivu. Jiná slovesa zase potřebují předložku; k nim patří i zmíněné loquor ve významu „mluvit o něčem“, které předmět vyjadřuje předložkou s ablativem:

īnvestīgātor suspectum sequitur = detektiv sleduje podezřelého
sequiminī mē = následujte mne
cōnsilia tua semper sequimur = vždy následujeme tvé rady
solūtiō condiciōnem rērum sequitur[2] = řešení plyne ze situace (doslova: řešení následuje situaci)
avia dolōrem magnum patitur = babička má velké bolesti (doslova: babička trpí velkou bolest)
tāle scandalum nōn patior = takovou ostudu nevydržím
scholae hortus lūdōs puerōrum cottīdiē patitur = školní zahrada každodenně zažívá dětské hry
discipulī ūtuntur dictionāriīs = žáci používají slovníky
avus ūtitur remediō cordis = dědeček užívá lék na srdce
nōn ūteris hominibus bene = nezacházíš s lidmi dobře
semper ūtiminī benevolentiā = vždy projevujte laskavost
īrāscerisne mihi? = zlobíš se na mě?
nōlīte nōbīs īrāscī, amābō = nezlobte se na nás, prosím
īrāscor tōtī mundō = zlobím se na celý svět
nōlī oblīvīscere obligātiōnum tuōrum = nezapomínej na své povinnosti
fīlius eius saepe oblīvīscitur bonae ēducātiōnis = její syn často zapomíná na dobré vychování
oblīvīscimur parentum nostrōrum = zapomínáme na své rodiče
dē quā rē loqueris? = o čem (to) mluvíš?
cūr dē problēmatibus nōn loquiminī? = proč nemluvíte o problémech?
loquere lentius, amābō = mluv pomaleji, prosím

Souvisící mluvnické jevy[editovat]

Trpný rod[editovat]

Trpný rod slovesný neboli pasivum známe i z češtiny, ovšem jen v podobě složených slovesných tvarů. Latina má oproti tomu i v trpném rodě (povětšinou) tvary jednoduché, tvořené zvláštní sadou přípon, takže kupříkladu složené „jsem slyšen“ se řekne jednoduchým audior. Jednoduchý trpný tvar má i infinitiv, tedy například „být slyšen“ se řekne audīrī. Následující tabulka ukazuje trpné tvary všech konjugací vedle nám již známých tvarů činných:

  I. II. III. IV.
souhl. samohl.
inf. lavāre lavārī vidēre vidērī legere legī capere capī audīre audīrī
1. sg. lavō lavor vid videor legō legor cap capior aud audior
2. sg. lavās lavāris vidēs vidēris legis legeris capis caperis audīs audīris
3. sg. lavat lavātur videt vidētur legit legitur capit capitur audit audītur
1. pl. lavāmus lavāmur vidēmus vidēmur legimus legimur capimus capimur audīmus audīmur
2. pl. lavātis lavāminī vidētis vidēminī legitis legiminī capitis capiminī audītis audīminī
3. pl. lavant lavantur vident videntur legunt leguntur capiunt capiuntur audiunt audiuntur
imp. sg. lavā! lavāre! vidē! vidēre! lege! legere! cape! capere! audī! audīre!
imp. pl. lavāte! lavāminī! vidēte! vidēminī! legite! legiminī! capite! capiminī! audīte! audīminī!

Ze tří nepravidelných sloves, s nimiž jsme se dosud seznámili (sum, a ), má jen sloveso trpný rod. Ten se tvoří podobně nepravidelně jako rod činný, tedy tvary se podobají 1. konjugaci, ale mají vesměs krátkou kmenovou samohlásku: dar, daris, datur, damur, daminī, dantur a v infinitivu darī.

Skloňování osobních zájmen[editovat]

Z tvarů volně roztroušených po dosavadních textech si nyní můžeme už i sestavit přehlednou tabulku skloňování osobních zájmen pro všechny tři osoby v jednotném i množném čísle a pro všechny pády (kromě vokativu, který se u osobních zájmen netvoří):

  1. 2. 3. 1. 2. 3.
nom. ego is ea id nōs vōs eae ea
gen. meī tuī eius eius eius nostrī
nostrum
vestrī
vestrum
eōrum eārum eōrum
dat. mihi tibi nōbīs vōbīs iīs iīs iīs
acc. eum eam id nōs vōs eōs eās ea
abl. nōbīs vōbīs iīs iīs iīs

Genitivní tvary eius, eōrum a eārum zastupují zároveň přivlastňovací zájmena (māter eius = „jeho matka“ nebo „její matka“). S ostatními genitivními tvary se setkáme jen zřídka, protože základní funkci genitivu, tedy přivlastňování, vyjadřují právě zmíněná přivlastňovací zájmena. V 1. a 2. osobě množného čísla se navíc v různých situacích (které se naučíme rozlišovat až později) užívá dvojích tvarů, jednak nostrī a vestrī, jednak nostrum a vestrum.

Ve tvarech 3. osoby množného čísla začínajících na i- se někdy setkáváme též s variantami, u nichž se toto i- buď nahrazuje e-, nebo zcela vypouští (takže pak místo tvaru potkáme nebo ī a místo tvaru iīs zase eīs nebo īs). V dativu jednotného čísla se vedle dlouhého vyskytuje též kratší ei. Všechny tyto varianty jsou však plně synonymní, tedy zaměnitelné ve všech kontextech a vazbách.

Poznámky[editovat]

  1. Podstatné jméno domus nám názorně ilustruje princip latinského skloňování: slovo patří do 4. deklinace, která je sice většinově rodu mužského, ale má mezi sebou takovéto výjimky rodu ženského. Ty se pak skloňují úplně stejně jako mužská jména 4. deklinace (i když zrovna domus jakožto často užívané slovo mívá v některých pádech nepravidelné tvary), ale vyžadují přídavné jméno v rodě ženském. Podobně třeba manus mea nebo humus bona.
  2. Pozor na pravopis latinského slova condiciō („dohoda“, „podmínka“, „okolnost“, „stav“), které se v přejímkách do novodobých jazyků píše někdy s t (jako např. anglické condition). S t psané slovo conditiō v latině existuje také, ale znamená „koření“.

Úkoly do příští lekce[editovat]

  • Vytvořte několik vět, které popisují vaše fyzické či sociální okolí, a využijte v nich trpných tvarů vidētur/videntur, dīcitur/dīcuntur, existimātur/existimantur k vyjádření toho, jak věci vypadají nebo co se o nich lidé domnívají.
  • Vyhledejte si znovu latinské věty, které jste vytvořili v rámci cvičení k minulým lekcím, a zkuste je převést do trpného rodu. U některých (jako třeba salvē nebo Mariae decet vestis alba) to nepůjde, ale na všech ostatních se můžete cvičit (legitisne librum bonum?legiturne liber bonus ā vōs?).
  • Vymýšlejte obraty a věty, které by se v latině mohly vyjádřit přirozeně trpným rodem, byť v češtině trpného rodu nejsou, a zkuste si je zapsat latinsky. Velmi často to budou věty se všeobecným podmětem: „dělá se to tak“ (tedy „je to tak děláno“), „člověk to nestíhá“ (tedy „není to stíháno“), „v rádiu hlásí, že na celém území České republiky je náledí“ (tedy „v rádiu je hlášeno, že…“).
  • Vyzkoušejte si ve větách používání deponentních sloves. Určitě to zkuste s probranými slovesy loquor, ūtor, sequor, patior a īrāscor, ale případně si ve slovníku najděte další taková slovesa (vyznačují se tím, že jejich základní slovníkový tvar, tedy tvar 1. osoby jednotného čísla, končí na -or).
  • Zkuste si opět přeložit některé z okřídlených latinských rčení a obratů, jimž můžete porozumět se znalostmi z prvních sedmi lekcí.

Pomocné stránky[editovat]