Latina pro začátečníky/Lekce 6

Tato stránka je součástí kurzu:

Latina pro začátečníky

středoškolská

Příslušnost: Mmh

Čí je to?

Umíme se už zeptat na totožnost i na vlastnosti předmětů a osob. Nyní si doplníme své možnosti otázkou, komu předmět patří, nebo ke komu má vztah určitá osoba:

cuius est hic liber? = čí je tato kniha?

cuius est istud subligar roseum? = čí jsou tyhle růžové kalhotky?

cuius fīlius est Philippus? = čí syn je Filip?

cuius discipula est Martina? = čí žákyně je Martina?

Odpovědět na takovou otázku zatím umíme přivlastňovacím zájmenem:

hic liber est meus = tato kniha je moje

istud subligar roseum est certē tuum = tyhle růžové kalhotky jsou přece tvoje

Philippus est fīlius noster = Filip je náš syn

Martina est discipula vestra = Martina je vaše žákyně

Pro přiřazení věci nebo osoby k někomu, na koho v kontextu věty nemůžeme odkázat jednoduchým zájmenem, se však musíme naučit přivlastňovacímu pádu — genitivu (jeho tvoření je popsáno níže v mluvnické části lekce):

hoc est liber magistrae meae = toto je kniha mé učitelky

istud Martinae subligar est = toto jsou Martininy kalhotky

Philippus est Paulī Marthaeque fīlius = Filip je syn Pavla a Marty

Martina discipula scholae vestrae est = Martina je žákyně vaší školy

Co dalšího o tom můžeme říci?

Jakmile jsme se seznámili s genitivem, můžeme jej začít využívat v mnoha případech, kde chceme popisovat předměty ve vzájemných vztazích:

genius locī = duch místa

annō Dominī = léta Páně

color camisiae tuae mihi placet = barva tvé košile se mi líbí

domūs prior pars est laesa = přední strana domu je poškozená

amō rosārum agrestium odōrem = mám ráda vůni planých růží

Prostý genitiv stává v latině na mnoha místech, kde by čeština připojila předložku:

iānua hortī etiam obserāta est = branka do zahrady (doslova „branka zahrady“) je ještě zavřená

clāvēs tuī automōbilis super mēnsā iacent = klíčky od tvého auta (doslova „klíčky tvého auta“) leží na stole

vacuum involūcrum violīnae = prázdné pouzdro na housle (doslova „pouzdro houslí“)

Často i tam, kde bychom v češtině použili přídavné jméno, používá latina genitiv:

superbia hominum immēnsa est = lidská pýcha (doslova „pýcha lidí“) je nezměrná

piscēs maris melius quam piscēs fluviī sapiunt = mořské ryby (doslova „ryby moře“) chutnají lépe než říční ryby (doslova „ryby řeky“)

silvae odor āērem implet = lesní vůně (doslova „vůně lesa“) naplňuje vzduch

Lítost a jiné mrzení

Genitivem se v latině vyjadřuje též předmět některých negativních duševních hnutí, zejména ve spojení s neosobními slovesnými tvary piget („mrzí“), pudet („je stydno“) a miseret („je líto“):

Paulum piget huius factī = Pavla mrzí tento čin

magistram pudet discipulōrum = učitelka se stydí za žáky

mātrem miseret fīliī = matce je líto syna

piget mē documentōrum āmissiōnis = mrzí mě ztráta dokumentů

nōnne tē pudet mōrum tuōrum? = nestydíš se za své chování?

nōs miseret amīcōrum = je nám líto přátel

Obdobně se s genitivem setkáváme u sloves vyjadřujících obviňování, odsuzování, ale také případné osvobození z obvinění:

Monica condiscipulam accūsat fūrtī = Monika obviňuje spolužačku z krádeže

hoc factum tē convincit mendāciī = tato skutečnost tě usvědčuje ze lži

eum damnant inaudītī sceleris = odsuzují ho za neslýchaný zločin

absolvimus vōs omnis suspīciōnis = osvobozujeme vás od všeho podezření

Souvisící mluvnické jevy

Genitiv

Ze šesti latinských pádů jsme v dřívějších lekcích poznali pět, a nyní se seznamujeme s posledním, jímž je genitiv, odpovídající našemu 2. pádu. Obdobně jako v češtině jím vyjadřujeme vlastnictví (liber magistrī nostrī = „kniha našeho učitele“) a přináležitost (iānua classis = „dveře třídy“), ale často též obdobné vztahy, pro něž bychom v češtině měli přídavná jména (liber discipulī = „žákova kniha“, doslova „kniha žáka“; piscis maris = „mořská ryba“, doslova „ryba moře“).

S tímto základním významem latinského genitivu si ponejprv vystačíme. Jednu další možnost jeho užití si probereme níže, zbylé si necháme na pozdější lekce. Zatím se ale naučíme genitiv tvořit — můžeme si na to udělat podobný přehled, jako jsme si udělali v minulé lekci u dativu:

• v jednotném čísle:

• končí-li dativ na ae, pak genitiv končí rovněž na ae
• končí-li dativ na ō, pak genitiv končí na ī
• končí-li dativ na ī nebo e, pak genitiv končí na is
• končí-li dativ na ū nebo uī, pak genitiv končí na ūs
• končí-li dativ na ēī nebo eī, pak končí genitiv rovněž na ēī nebo eī

• v množném čísle končí genitiv vždy na um, které ovšem může být rozšířeno o různé spojovací slabiky, takže celková koncovka je:

• ārum, pokud genitiv jednotného čísla končí na ae
• ōrum, pokud genitiv jednotného čísla končí na ī
• um nebo ium, pokud genitiv jednotného čísla končí na is
• uum, pokud genitiv jednotného čísla končí na ūs
• ērum, pokud genitiv jednotného čísla končí na ēī nebo eī

Latinské deklinace

Nyní tedy již známe všechny latinské pády, takže si můžeme udělat úplnou tabulku skloňování podle různých vzorů. Právě genitiv hraje v latině zásadní roli pro jejich roztřídění — skloňovatelná jména se řadí do jednoho z pěti skloňování (deklinací) právě podle své genitivní koncovky. Podstatná a přídavná jména, která končí v genitivu jednotného čísla na -ae, patří do deklinace první; do druhé deklinace náleží ta, která v genitivu jednotného čísla mají koncovku -ī; třetí deklinace se obdobně vyznačuje koncovkou -is; čtvrtá -ūs; pátá -ēī nebo -eī:

	I.	II.			III.				IV.		V.
nom.	tabula	mūrus	liber	scamnum	rēctor	classis	carmen	mare	manus	cornū	diēs	rēs
gen.	tabulae	mūrī	librī	scamnī	rēctōris	classis	carminis	maris	manūs	cornūs	diēī	reī
dat.	tabulae	mūrō	librō	scamnō	rēctōrī	classī	carminī	marī	manuī	cornū	diēī	reī
acc.	tabulam	mūrum	librum	scamnum	rēctōrem	classem	carmen	mare	manum	cornū	diem	rem
voc.	tabula!	mūre!	liber!	scamnum!	rēctor!	classis!	carmen!	mare!	manus!	cornū!	diēs!	rēs!
abl.	tabulā	mūrō	librō	scamnō	rēctōre	classe	carmine	marī	manū	cornū	diē	rē
nom.	tabulae	mūrī	librī	scamna	rēctōrēs	classēs	carmina	maria	manūs	cornua	diēs	rēs
gen.	tabulārum	mūrōrum	librōrum	scamnōrum	rēctōrum	classium	carminum	marium	manuum	cornuum	diērum	rērum
dat.	tabulīs	mūrīs	librīs	scamnīs	rēctōribus	classibus	carminibus	maribus	manibus	cornibus	diēbus	rēbus
acc.	tabulās	mūrōs	librōs	scamna	rēctōrēs	classēs	carmina	maria	manūs	cornua	diēs	rēs
voc.	tabulae!	mūrī!	librī!	scamna!	rēctōrēs!	classēs!	carmina!	maria!	manūs	cornua!	diēs!	rēs!
abl.	tabulīs	mūrīs	librīs	scamnīs	rēctōribus	classibus	carminibus	maribus	manibus	cornibus	diēbus	rēbus

Úkoly do příští lekce

• Vzpomeňte si na různá slova, která jste se už naučili, nebo která se Vám hodí pro vyjadřování (můžete k tomu použít tématické slovníčky). Vyberte si několik z každé deklinace a sestavte pro každé z těchto vybraných slov pět nebo šest vět, v nichž se bude slovo vyskytovat postupně v nominativu, genitivu, dativu, akuzativu, ablativu, a případně také vokativu.
• Zkuste si opět přeložit některé z okřídlených latinských rčení a obratů, jimž můžete porozumět se znalostmi z prvních šesti lekcí.

Pomocné stránky

• Obecná diskuse účastníků kurzu 2023
• Domácí úkol k této lekci (kurs 2023)
• Minulá lekce
• Další lekce