Latina pro začátečníky/Lekce 6

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí kurzu:
středoškolská
Příslušnost: Mmh

Čí je to?[editovat]

Umíme se už zeptat na totožnost i na vlastnosti předmětů a osob. Nyní si doplníme své možnosti otázkou, komu předmět patří, nebo ke komu má vztah určitá osoba:

cuius est hic liber? = čí je tato kniha?
cuius est istud subligar roseum? = čí jsou tyhle růžové kalhotky?
cuius fīlius est Philippus? = čí syn je Filip?
cuius discipula est Martina? = čí žákyně je Martina?[1]

Odpovědět na takovou otázku zatím umíme přivlastňovacím zájmenem:

hic liber est meus = tato kniha je moje
istud subligar roseum est certē tuum = tyhle růžové kalhotky jsou přece tvoje
Philippus est fīlius noster = Filip je náš syn
Martina est discipula vestra = Martina je vaše žákyně

Pro přiřazení věci nebo osoby k někomu, na koho v kontextu věty nemůžeme odkázat jednoduchým zájmenem, se však musíme naučit přivlastňovacímu pádu — genitivu (jeho tvoření je popsáno níže v mluvnické části lekce):

hoc est liber magistrae meae = toto je kniha mé učitelky
istud Martinae subligar est = toto jsou Martininy kalhotky
Philippus est Paulī Marthaeque fīlius = Filip je syn Pavla a Marty
Martina discipula scholae vestrae est = Martina je žákyně vaší školy

Co dalšího o tom můžeme říci?[editovat]

Jakmile jsme se seznámili s genitivem, můžeme jej začít využívat v mnoha případech, kde chceme popisovat předměty ve vzájemných vztazích:

genius locī = duch místa
annō Dominī = léta Páně
color camisiae tuae mihi placet = barva tvé košile se mi líbí
domūs prior pars est laesa = přední strana domu je poškozená
amō rosārum agrestium odōrem = mám ráda vůni planých růží

Prostý genitiv stává v latině na mnoha místech, kde by čeština připojila předložku:

iānua hortī etiam obserāta est = branka do zahrady (doslova „branka zahrady“) je ještě zavřená
clāvēs tuī automōbilis super mēnsā iacent = klíčky od tvého auta (doslova „klíčky tvého auta“) leží na stole
vacuum involūcrum violīnae = prázdné pouzdro na housle (doslova „pouzdro houslí“)

Často i tam, kde bychom v češtině použili přídavné jméno, používá latina genitiv:

superbia hominum immēnsa est = lidská pýcha (doslova „pýcha lidí“) je nezměrná
piscēs maris melius quam piscēs fluviī sapiunt = mořské ryby (doslova „ryby moře“) chutnají lépe než říční ryby (doslova „ryby řeky“)
silvae odor āērem implet = lesní vůně (doslova „vůně lesa“) naplňuje vzduch

Lítost a jiné mrzení[editovat]

Genitivem se v latině vyjadřuje též předmět některých negativních duševních hnutí, zejména ve spojení s neosobními slovesnými tvary piget („mrzí“), pudet („je stydno“) a miseret („je líto“):

Paulum piget huius factī = Pavla mrzí tento čin
magistram pudet discipulōrum = učitelka se stydí za žáky
mātrem miseret fīliī = matce je líto syna
piget mē documentōrum āmissiōnis = mrzí mě ztráta dokumentů
nōnne tē pudet mōrum tuōrum? = nestydíš se za své chování?
nōs miseret amīcōrum = je nám líto přátel

Obdobně se s genitivem setkáváme u sloves vyjadřujících obviňování, odsuzování, ale také případné osvobození z obvinění:

Monica condiscipulam accūsat fūrtī = Monika obviňuje spolužačku z krádeže
hoc factum tē convincit mendāciī = tato skutečnost tě usvědčuje ze lži
eum damnant inaudītī sceleris = odsuzují ho za neslýchaný zločin
absolvimus vōs omnis suspīciōnis = osvobozujeme vás od všeho podezření

Souvisící mluvnické jevy[editovat]

Genitiv[editovat]

Ze šesti latinských pádů jsme v dřívějších lekcích poznali pět, a nyní se seznamujeme s posledním, jímž je genitiv, odpovídající našemu 2. pádu. Obdobně jako v češtině jím vyjadřujeme vlastnictví (liber magistrī nostrī = „kniha našeho učitele“) a přináležitost (iānua classis = „dveře třídy“), ale často též obdobné vztahy, pro něž bychom v češtině měli přídavná jména (liber discipulī = „žákova kniha“, doslova „kniha žáka“; piscis maris = „mořská ryba“, doslova „ryba moře“).

S tímto základním významem latinského genitivu si ponejprv vystačíme. Jednu další možnost jeho užití si probereme níže, zbylé si necháme na pozdější lekce. Zatím se ale naučíme genitiv tvořit — můžeme si na to udělat podobný přehled, jako jsme si udělali v minulé lekci u dativu:

  • v jednotném čísle:
  • končí-li dativ na ae, pak genitiv končí rovněž na ae
  • končí-li dativ na ō, pak genitiv končí na ī
  • končí-li dativ na ī nebo e, pak genitiv končí na is
  • končí-li dativ na ū nebo , pak genitiv končí na ūs
  • končí-li dativ na ēī nebo , pak končí genitiv rovněž na ēī nebo
  • v množném čísle končí genitiv vždy na um, které ovšem může být rozšířeno o různé spojovací slabiky, takže celková koncovka je:
  • ārum, pokud genitiv jednotného čísla končí na ae
  • ōrum, pokud genitiv jednotného čísla končí na ī
  • um nebo ium, pokud genitiv jednotného čísla končí na is
  • uum, pokud genitiv jednotného čísla končí na ūs
  • ērum, pokud genitiv jednotného čísla končí na ēī nebo

Latinské deklinace[editovat]

Nyní tedy již známe všechny latinské pády, takže si můžeme udělat úplnou tabulku skloňování podle různých vzorů. Právě genitiv hraje v latině zásadní roli pro jejich roztřídění — skloňovatelná jména se řadí do jednoho z pěti skloňování (deklinací) právě podle své genitivní koncovky. Podstatná a přídavná jména, která končí v genitivu jednotného čísla na -ae, patří do deklinace první; do druhé deklinace náleží ta, která v genitivu jednotného čísla mají koncovku ; třetí deklinace se obdobně vyznačuje koncovkou -is; čtvrtá -ūs; pátá -ēī nebo -eī:

  I. II. III. IV. V.
nom. tabula mūrus liber scamnum rēctor classis carmen mare manus cornū diēs rēs
gen. tabulae mūrī librī scamnī rēctōris classis carminis maris manūs cornūs diēī r
dat. tabulae mūrō librō scamnō rēctōrī classī carminī marī man cornū diēī r
acc. tabulam mūrum librum scamnum rēctōrem classem carmen mare manum cornū diem rem
voc. tabula! mūre! liber! scamnum! rēctor! classis! carmen! mare! manus! cornū! diēs! rēs!
abl. tabulā mūrō librō scamnō rēctōre classe carmine marī manū cornū diē rē
nom. tabulae mūrī librī scamna rēctōrēs classēs carmina maria manūs cornua diēs rēs
gen. tabulārum mūrōrum librōrum scamnōrum rēctōrum classium carminum marium manuum cornuum diērum rērum
dat. tabulīs mūrīs librīs scamnīs rēctōribus classibus carminibus maribus manibus cornibus diēbus rēbus
acc. tabulās mūrōs librōs scamna rēctōrēs classēs carmina maria manūs cornua diēs rēs
voc. tabulae! mūrī! librī! scamna! rēctōrēs! classēs! carmina! maria! manūs cornua! diēs! rēs!
abl. tabulīs mūrīs librīs scamnīs rēctōribus classibus carminibus maribus manibus cornibus diēbus rēbus

Poznámky[editovat]

  1. Tázací zájmeno cuius je nesklonné a má stejný tvar pro všechny rody i čísla. Vlastně se jedná o genitiv (viz dále v této lekci) tázacího zájmena quis.

Úkoly do příští lekce[editovat]

  • Vzpomeňte si na různá slova, která jste se už naučili, nebo která se Vám hodí pro vyjadřování (můžete k tomu použít tématické slovníčky). Vyberte si několik z každé deklinace a sestavte pro každé z těchto vybraných slov pět nebo šest vět, v nichž se bude slovo vyskytovat postupně v nominativu, genitivu, dativu, akuzativu, ablativu, a případně také vokativu.
  • Zkuste si opět přeložit některé z okřídlených latinských rčení a obratů, jimž můžete porozumět se znalostmi z prvních šesti lekcí.

Pomocné stránky[editovat]