Programovatelnost přístrojů nám slouží k ulehčení práce. Díky tomu, že přístroj naprogramujeme k určité práci, např. nastavení vzoru na tkalcovském stavu, nemusíme následně investovat tolik času pro jeho obsluhu. Proto aby programování stroje fungovalo musí stroj být schopen si zapamatovat úkony, které po něm žádáme. Pokud stroje s možnou programovatelností fungují, úkoly můžete měnit a přeřazovat a stroj je bude pořád plnit.
Jednoúčelové stroje jsou takové, které jsou nastaveny na výkon pouze jedné aktivity.
Kdyby jste chtěli, aby stroj dělal něco jiného, než dělal doposud, museli byste ho zpravidla předělat.
Takový stroj umí pouze jeden program, pouze jednu věc, kterou po něm chcete.
Jeden z prvních takovýchto složitějších jednoúčelových strojů je například starověký stroj na mytí rukou, zkonstruovaný Filonem Byzantským. Mezi Římany nebyl úspěšný, neb otrok s lavorem vody byl levnější.
Bylo možné vložit dírkované kartičky a stav podle nich do látky vyšil určitý vzor.
Ve městě Strmilov je malé rodinné muzeum, kde mají k vidění nejenom tkalcovské stavy z různého období, ale i ostatní stroje, které jsou potřeba ke zpracování potřeba.
Za války bylo spoustu strojů po celé zemi zabaveno, když skončila, tak byla jenom malá část vrácena a to v stavu, který nebyl hodný používání.
Tato cvičná stránka je součástí projektu:
.jpg)