Historie peněz a bankovnictví/Velká hospodářská krize 1929-1933/Knappova theorie peněžní

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Úvodní informace[editovat]

Vydavatel přenášky: Česká společnost národohospodářská

Název přednášky: Knappova theorie peněžní

Druh přednášky: Rozšířená přednáška habilitační

Rok: 1910

Přednášející: Dr. V. Mildschuh

Rozbor a analýza dokumentu přednášky[editovat]

"Peníze kovové zakládají se na hodnotě drahokovů a na vlastnostech jejich, od nichž ony hodnotu svou odvozují; papírům chybí tento podklad, a ony spočívají jen na podkladě peněz kovových, od nichž nesmějí tudíž býti odloučeny."

Knapp tvrdí, že skutečná hodnota peněz je svázána a kryta peněžním kovem (drahým kovem) v mincích a protože jsou papírové peníze v té době kryté kovem jen částečně a později dokonce vůbec, proto považuje papírové peníze bez vnitřní hodnoty. Jde o takzvanou metalistickou teorii od slova metal (kov), kdy peníze musí být kryté nějakým drahým kovem (zlato nebo stříbro) aby si udrželo svou hodnotu.

"Abnormitu peněz papírových dokazují následky, které dostavují se dílem ve znehodnocení těchto peněz, dílem v kolísání tohoto znehodnocení."

Knapp považuje papírové peníze za abnormální, špatné a nevhodné a jako důkaz uvádí jev který papírové peníze často doprovází a tím je ztráta jeho hodnoty (inflace), tedy znehodnocení peněz. Papírové peníze jsou inflační měnou, a proto jej vždy bude doprovázet postupné zdražování veškerých cen.

"Theorií metalistickou nazýváme učení, dle něhož měřítkem hodnoty všech statků je hodnota množství kovu obsaženého v penězích. Tam však, kde peníze samy v sobě hodnoty nemají, jako u peněz papírových, jde o případ abnormální a měnu zvrhlou."

Metalistická teorie říká, že měřítkem hodnoty všech statků je odvozena od hodnoty z množství kovu obsaženého v penězích. Protože papírové peníze nejsou kryty peněžním kovem, lze ji považovat za zvrhlou bez vnitřní hodnoty.

"Ostatně zůstává dle theorie Laughlinovy i při papírové měně měřítkem hodnot kov, neboť hodnota papírových peněz závisí dle theorie této na očekávání, že v budoucnosti na místě peněz papírových zavedeny budou zase peníze kovové, a kolísá obratu tohoto bude použito vládou rakouskou, aby zbavila říši papírové měny a zavedla zase měnu stříbrnou. Stačilo jen po ni sáhnouti, stačilo jen nechati soukromníky razit stříbrné peníze, po případě i na účet státu ražení stříbrných peněz prováděti. Ale nestalo se tak, naopak vláda vydala r. 1879 nařízení, dle kterého nesměly již mincovny raziti soukromým osobám ze stříbra zlatníky."

Pro obavy a nevhodnost papírových peněz se předvídalo, že si svět znovu najde cestu ke kovovím mincím. Rakousko mělo možnost tuto vizi naplnit, ale naděje ekonomů, kteří patřily mezi odpůrce papírových peněz zhatilo rozhodnutí vlády v roce 1879 o zákazu ražby stříbrných mincí.

"Příčinu sluší hledati v tom, že nyní nebyla již cílem měna stříbrná, nýbrž měna zlatá. Bylyť se poměry mezitím silně změnily, většina států evropských měla nyní měnu zlatou a měna stříbrná tudíž neposkytovala již záruky stability mezinárodních kurzů směnečných, a to tím méně, poněvadž hodnota stříbra stále více klesala."

Přednáška popisuje příčinu v tom, že zvyk užívat v Evropě stříbrné mince (protože zlata bylo v Evropě nedostatek), přešla Evropa na zlatý standard a to z důvodu, že hodnota stříbra stále více klesala, zatímco zlato si udržovalo svou hodnotu (pravděpodobně díky své vzácnosti a rostoucí důvěry v něj). Taktéž USA se od roku 1900 nechala svůj dolar svázat ze zlatým standardem a po vzoru Evropy opustila stříbro, chtěla tak lépe proniknout na Evropský trh v té době.