Diskuse:Hlukový limit

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Pro ty, kteří se na Wiki ještě moc neorientují: Toto je diskuse ke stránce Hlukový limit. (Normálně stačí kliknout nahoře na štítek stránka.)

Tichá produkce[editovat]

Dnes jsem šel ulicí Na Příkopech a viděl buskera v tichosti hladil svou kytaru . Ani z 2 metrů jsem neslyšel melodii , text , rytmus ... Chápu každý kdo začíná má své trémy a ulice není pro všechny nicméně pouliční umění je něco víc než jen legislativa a vstřícný krok magistrátu . Na ulici si jdeme něco vyzkoušet , něco co nejde dělat nikde jinde .. ulice testuje a utváří umělcův projev , hlas , bezprostřední kontakt s publikem ... tyto zkušenosti jsou k nezaplacení , naučí sebekontrole , improvizaci , spontánnosti ... Chce li Praha skutečně pomoci pouličním umělcům a umožnit jim svou prezentaci a možná něco víc měla by se ještě zamyslet nad limitem který je spíše diskriminačním než motivujícím.Jsem přesvědčen že každý kolemjdoucí spíše ocení kvalitní hlasitý projev před tichým avšak monotónním projevem umouněného nebožáka se svými věrnými psi či žebráka s nataženou kšiltovkou ... --‎ Ray67 2012-05-15T21:58:13

Včera (tedy ve stejný den jako ty, před 17. hodinou) jsem vyrazil směr Národní ulice – Jungmannovo náměstí – Františkánská zahrada – Václavské náměstí. Proč zrovna tam? Podle mapy na busking.cz/praha je to zóna, doporučená buskerům, ke které to mám z domova nejblíž. Prostě jsem šel cíleně ven, abych si poslechl nějakého buskera. Schválně jsem si k tomu ještě vzal hrst drobných, abych měl na rozdávání. A tak jsem se dost divil, že po cestě pořád nikoho nevidím a hlavně neslyším. Až ve Františkánské zahradě ke mně na hranici slyšitelnosti dolehlo pár neurčitých tónů z nejistého směru, tak mne dalo chvilku vypátrat jednoho člověka s kytarou ve výklenku. Bylo hezky, lavičky byly obsazené staršími lidmi, kteří si tam přišli posedět, a tak jsem chvíli postál. Byl to kytarista s delšími vlasy (zdálky jsem si myslel, že je to buskerka), měl kytaru s nylonovými strunami, před ní mikrofon a malou reprobednu se zesilovačem. Jenže jsem si nebyl jistý, jestli ten zesilovač má vůbec zapnutý. (Dříve bylo snad jakýmsi pravidlem buskingu, že se má hrát pouze na akustické nástroje bez zesilovačů, ale v těch současných pravidlech nic takového není.) Prostě hrál dost tiše, že to bylo sotva rozeznat. Na lidi kolem se snad ani nepodíval, koukal jakoby přes kytaru do země. Nezpíval, byly to snad jen jakési kytarové improvizace. Snad nehrál úplně špatně, ale ta jeho hudba mě nějak moc neoslovovala. Tak jsem mu do klobouku ani nic nehodil. Prostě jsem si řekl, že drobáky budu dávat tam, kde se mi to bude líbit, kde mi ta hudba něco řekne. Ale viděl jsem zajímavou scénku, jak rodiče s malým několikaročním chlapečkem učili svou ratolest házet dvacku buskerovi. Maminka šla s chlapečkem před klobouk, a pořád nic. Tak mu maminka tu dvacku vzala a hodila do klobouku sama, aby mu ukázala, jak se to dělá. V tu chvíli začal chlapeček skákat a rozčilovat se, že ji chtěl hodit sám. Tak maminka vytáhla ještě dvoukorunu a dala mu ji, ale stejně z toho nic nebylo. Prostě chlapeček se furt pro něco vztekal a nebylo moc jasné, co se mu nelíbí. Tak pak šla rodinka dál, tato výchovná lekce házení mincí do klobouku buskerům se zřejmě moc nevyvedla. Ale to jsem chtěl říct, že v podstatě moje zkušenost se dost kryje s tou tvojí a s tvými závěry. Chvíli, jak jsem odcházel, jsem si říkal, že to bych já se svým neuměním mohl dělat buskera taky. No ale pak jsem si zase řekl, že to asi není žádná sranda, že člověk musí mít nějakou odvahu, předvést něco na veřejnosti. --Kychot (diskuse) 16. 5. 2012, 08:22 (UTC)