ZSV pro kombinované lyceum/Vznik a význam filosofie

Tato stránka je součástí projektu:
ZSV pro kombinované lyceum
střední škola
Příslušnost: skupinová

Filosofie

vědní obor, který se zabývá světem jako celkem
důležitější jsou otázky než odpovědi, každá odpověď zároveň znamená novou otázkou (filosofie jako věčné tázání)
z řeckých slov filein (milovat), resp. filos (přítel) a sofia (moudrost); filosofii lze tedy přeložit jako „lásku k moudrosti“
slovo filosofie poprvé použil Pýthagorás (podle něj je filosof lovcem pravdy)
k čemu je dobrá? — může nám dát odpovědi na některé otázky, můžeme dojít k pochopení světa, ale také jí pěstujeme své myšlení, svou duši, své etické postoje atd.

Pravopis slova

V dnešní češtině se většinově užívá pravopisu (a výslovnosti) filozofie. Filosofové a lingvisté znalí řečtiny se však často tomuto pravopisu (a někdy i výslovnosti) vyhýbají, protože zatímco sofia znamená řecky „moudrost“, zofia znamená „temnota“. Protože pravopis filosofie je oboustranně přijatelný (pro člověka neznalého řečtiny je pravopis se s sice starší, ale zcela korektní, zatímco pro člověka znalého řečtiny je pravopis se z nepříjemný, nebo dokonce urážlivý), používáme v tomto materiálu v hlavním textu jednotně pravopis se s (a na diskusních stránkách necháváme každého, aby to psal, jak se mu zlíbí).

Vznik filosofie

Filosofie vzniká ve starověkém Řecku během tzv. etického zlomu (8.–5. stol. př. n. l.). Do té doby lidé nacházeli odpovědi ohledně fungování světa hlavně v náboženské metafyzice, v obrazných mýtech, tedy vládlo mytologické myšlení, proti němuž se filosofické myšlení staví do protikladu. Zatímco dosud na základní otázky člověka odpovídal mýthos (mýtus), tedy zjednodušené, obrazné vyprávění o podstatě světa, o jeho vzniku, smyslu, trvání, zániku, o zásvětí (bozích, posmrtném životě apod.), filosofové postulují jako novou možnost odpovědi logos (slovo, myšlenka, smysl, vysvětlení, logické odůvodnění).

Kolem přelomu 7. a 6. stol. př. n. l. první filosofové zpochybnili samozřejmost obecně přijímaných mýtů a snažili se obrazná mytická vysvětlení nahradit rozumovými. Za první filosofickou školu bývá označována škola milétská (resp. Milétos jako kolébka filosofie), za prvního filosofa Thalés z Milétu.

Souběžně se objevuje filosofické myšlení též v jiných oblastech světa (Čína, Indie), ale nikde jinde než v Řecku se nevymaňuje naplno z náboženství, resp. mytologie.

Místo filosofie v životě člověka a v lidské společnosti

Filosofie formuje životní přístup člověka a vyjasňuje smysl života, který může mít každý jiný, stejně tak, jako může mít každý člověk jinou filosofii. V tomto smyslu může každý člověk být filosofem. Každý člověk si někdy klade nějaké existencionální otázky, na které mu filosofie může odpovědět. Jakožto lidé totiž máme schopnost uvědomit si své vlastní bytí; když si něco uvědomujeme, tak nás to přirozeně i udivuje, tedy vybočuje to z dříve uvědoměného (vysvětleného, zodpovězeného), a z onoho údivu vyvstávají otázky.

Filosofie, resp. filosofování umožňuje člověku povznést se nad každodennost a samozřejmost, vytrhnout se z nevědomého rutinního života. Je zdrojem nového údivu vůči jevům světa, zdravé pochybnosti o dosavadních schématech a nalézání smyslu života.

Základní filosofické otázky

První filosofie vycházela z dosud obecně přijímané mytologie, vůči níž se snažila vymezit, resp. podat jako její alternativu rozumové vysvětlení. Filosofie tedy zpočátku odpovídala na stejné otázky jako mytologie, jen na tyto otázky hledala nemytologické odpovědi.

Mýty popisovaly nezjevné souvislosti našeho světa, tedy zásvětí, metafyziku, a tím odpovídaly na otázky jako: Co je podstatou tohoto světa? Z čeho se svět skládá? Co světem hýbe? Podle jakých zákonů svět funguje? Na stejné otázky tedy začala odpovídat i filosofie: Proč svět vůbec existuje? Co je podstatou světa? Na čem je založeno fungování světa? Atd. Tyto otázky jsou otázky ontologické, tedy zabývají se bytím (řecky on, genitiv ontos = jsoucno).

Zatímco mytologické vysvětlení bytí světa bylo přijímáno jako samozřejmě pravdivé (lidé mýtům přirozeně věřili), filosofické vysvětlování nastolovalo další otázky, totiž nakolik je toto vysvětlování spolehlivé, potažmo zda a jak můžeme svět (a zásvětí) poznat. Otázky po možnostech a způsobech poznávání světa jsou gnoseologické neboli noetické neboli epistemologické (řecky gnósis, genitiv gnóseós = poznání; noein = vnímat, chápat, rozumět; epistémé = vědění).

Mytologické odpovědi na ontologické otázky bezprostředně popisovaly zásvětnou skutečnost, nepřímo však zdůvodňovaly morálku, tedy soubor pravidel spojených se společenským očekáváním, že se podle nich bude jedinec chovat. Mytickému popisu vyššího světa lidé plně věřili, pročež nezpochybňovali ani pravidla chování, která se z tohoto popisu odvozovala. Jakmile ovšem někdo nahradil mytologické odpovědi filosofickými, ztratilo se přirozené zdůvodnění morálních pravidel, a ta bylo nyní nutno stanovovat a zdůvodňovat nezávisle. Otázky, jak se máme chovat, proč se máme takto chovat, čím se má řídit naše jednání atd., jsou otázky etické (řecky éthos = zvyk, mrav).

Tyto tři skupiny otázek (resp. souhrnně viděno tři otázky) se označují za základní otázky filosofie, z nichž se odvozují tři základní filosofické obory:

ontologie = věda o podstatě světa
gnoseologie neboli noetika neboli epistemologie = věda o poznatelnosti a poznávání světa
etika = věda o správném chování

Protože etika je z podstaty vědou sociální, tedy zabývající se hlavně vztahy v lidské společnosti, je někdy pojímána nikoli jako podobor filosofie, nýbrž jako samostatná věda vedle filosofie.

Filosofické problémy jiných věd

Všechny vědní obory se přinejmenším v hraničních oblastech svého zkoumání musí zabývat též filosofií, resp. filosofickým zkoumáním. Předmět a metodu vědního oboru není možno vymezit a popsat v něm samotném, nýbrž jedině zvenčí, což znamená filosoficky. Například biologie zkoumá život a jeho formy, ovšem otázka, co už je a co ještě není život, se nedá zodpovědět biologicky, nýbrž jedině filosoficky, tedy zkoumáním obecnějšího základu, než je samotný život.

Filosofické zkoumání otázek souvisejících s určitým vědním oborem se zpravidla formuluje jako samostatný podobor filosofie i samostatný podobor dotyčného vědního oboru:

filosofie práva v právní vědě (např. může mít ochrana majetku přednost před ochranou lidského života?)
filosofie medicíny v medicíně (např. otázka interrupce nebo eutanazie)
politická filosofie v politologii (čím je zdůvodněna státní moc? co jsou lidská práva?)
sociální filosofie v sociologii (nakolik potřebuje člověk jiné lidi?)
filosofie výchovy v pedagogice (jak správně vychovávat dítě?)
filosofie náboženství v religionistice (existuje bůh? jak funguje modlitba?)

Další zdroje

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.