Přeskočit na obsah

ZSV pro kombinované lyceum/Oblasti práva

Z Wikiverzity
Tato stránka není ještě hotová.
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí projektu:
střední škola
Příslušnost: skupinová

Právo veřejné a soukromé

[editovat]

Veřejné právo

[editovat]
  • Principem je asymetrie, protože stát je nadřazen subjektu práva (subjekty práva dělíme na FO nebo PO - instituce nebo firma)
  • Stát si skrze toto právo chrání své zájmy
  • Typické jsou kogentní právní normy (slovo kogentní znamená donucující) - tj. normy stanovující pravidlo chování, které je pro právní subjekty závazné a neměnitelné

Soukromé právo

[editovat]
  • Principem je symetrie mezi dvěma subjekty
  • Základní formou ujednání je smlouva
  • Typické jsou dispozitivní právní normy (slovo dispozitivní znamená opravňující, dovolující) - tj. pravidlo chování, které právní subjekty mohou, ale nemusí použít

Oblasti práva veřejného

[editovat]

Ústavní právo

[editovat]

- upravuje státní řízení a právní postavení občanů, tedy vše, co je v jednotlivých hlavách ústavy

Správní právo

[editovat]

- určuje jednání úřadů, např. jak si sjednat stavební povolení

Trestní právo

[editovat]

- určuje co je trestné a co není

  • Tři druhy deliktů (protiprávní činy):
  1. trestní čin
  2. přestupek
  3. občansko-právní zodpovědnost
  • Příklady/druhy trestných činů:
  1. proti životu a zdraví
  2. proti majetku
  3. proti republice
  4. proti životnímu prostředí
  • Trestní odpovědnost - odpovědnost za spáchání trestního činu vůči protiprávnímu jednání

Dvě podmínky:

  1. příčetnost - způsobilost být pachatelem TČ, vědomí že osoba páchá TČ
  2. věk - 15 až 18 let poloviční sazba; 18 let plná právní odpovědnost
  • Okolnosti vylučující protiprávnost - sebeobrana; obrana aby se nestalo něco horšího

Finanční právo

[editovat]

- používání státních peněz, např. daně nebo příspěvky na péči

Procesní právo

[editovat]

- postupy žalob, soudů atd.

Oblasti práva soukromého

[editovat]

Občanské právo

[editovat]
  • nejrozsáhlejší právo
  • vychází z občanského zákoníku
  • jde o vtahy mezi občany navzájem
  • zejména ochrana osob a majetku
  • příklady: vlastnictví, náhrady škod atd.

Rodinné právo

[editovat]
  • Tři základní hodnoty: vzájemná pomoc, blaho dítěte, rovnost subjektů

Manželství

  • vznik za souhlasu obou manželů a přítomnosti dvou svědků
  • manželé mají stejná práva, povinnosti a životní podmínky
  • SJM (společné jmění manželů) je to, co manželům náleží a má majetkovou hodnotu

Registrované partnerství

  • vzniká pod dohledem úřadu, ale bez přítomnosti svědků
  • právo na dítě má pouze jeden z páru
  • potřebují plnou moc pro nakládání s majetkem druhého
  • např. nemají vdovský důchod

Formy právních režimů náhradní péče o dítě

  • opatrovnictví, pěstounská péče, osvojení, svěření dítěte do péče jiné FO, poručenská péče, ústavní výchova

Pracovní právo

[editovat]

- pracovní smlouva a práce konané mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce, dohoda o pracovní činnosti)

Živnostenské právo

[editovat]

- individuální podnikání, druhy živností

Obchodní právo

[editovat]

- někdejší obchodní zákoník byl nahrazen novým občanským zákoníkem (NOZ), firmy, společnosti

Právnická povolání (soudce, advokát, notář)

[editovat]

- pro vykonávání funkce musí mít dotyční minimálně magisterský titul na právnické fakultě

Soudce

[editovat]

(Stojí nad stranami)

  • jmenován prezidentem, schvaluje senát
  • nesmí být zároveň prezidentem a členem parlamentu
  • působí ve veřejné zprávě, vlastním podniku či firmě
  • nezávislý na výkonné moci, podřizuje se pouze zákonům
  • věkové omezení: 30-70 let

Advokát

[editovat]

(Stojí za stranami)

  • jedná tedy v zájmu své strany, pomáhá mi jednat s protistranou nebo úřadem
  • může: vymoct peníze, náhradu škody, hájit při soudním řízení, zkontrolovat/sepsat smlouvu

Notář

[editovat]

(Stojí mezi stranami)

  • jedná nestranně a snaží se pomoct oběma stranám (upozorňuje ale slabší stranu na možné nevýhody)
  • náplň práce: úschova peněz, ověřování listin a podpisů, manželské smlouvy, úkony v oblasti obchodního práva (např. založení s. r. o.)


Soudní systém, soud, soudní řízení

[editovat]
  • Moc soudní, vedle moci zákonodárné a výkonné, je další mocí ve státě
  • zákonem je stanoveno jaký druh sporu řeší jaký soud
  • před soudem jsou si všichni rovni
  • soudní jednání jsou vždy veřejná

Členění: soudy v ČR dělíme na obecné (okresní, krajský, vrchní, nejvyšší) a speciální (ústavní soud a nejvyšší správní soud)

  • obecné soudy a nejvyšší správní soud spravuje ministerstvo spravedlnosti, ústavní soud se spravuje sám

Ústavní soud

[editovat]
  • jako jediný rozhoduje, zda jsou zákony v souladu s ústavou
  • může soudit presidenta, rušit nařízení a vyhlášky
  • má ústavně právní pravomoc
  • 15 soudců volených na 10 let
  • spravuje se sám
  • pečuje o ochranu lidských práv a svobod

Nejvyšší soud

[editovat]
  • sídlí v Brně
  • sleduje a zajišťuje zákonnost rozhodnutí vrchního soudu
  • správně právní pravomoc (přezkoumává rozhodnutí správních orgánu)

Vrchní soud

[editovat]
  • vykládá zákony a předpisy
  • sídlí v Praze i v Olomouci
  • slouží jako odvolací soud

Krajské soudy

[editovat]
  • složitější občansko-právní a trestní spory a společensky závažné spory
  • civilněprávní a trestněprávní pravomoc (rozhoduje spory mezi stranami a o vině a trestu)

Okresní soudy

[editovat]
  • má nejmenší pravomoc
  • občanskoprávní , rodinné, pracovní a hospodářské spory a méně závažné trestní činy
  • také civilněprávní a trestně právní pravomoc

Soudní řízení

[editovat]
  • pravidla řízení před soudy v ČR jsou dána procesními soudními řády

Obecný soud může mít tři typy řízení (civilní, trestní a soudní řízení správní, ve kterém je žalovaným orgán veřejné moci) ve dvou stupních:

  1. Řeší vše víše uvedené a končí rozsudkem, usnesením nebo odvoláním
  2. Rozhoduje o odvoláních a končí rozhodnutím, proti kterému se nelze odvolat

Ústavní soud rozhoduje například o ústavní stížnosti proti rozhodnutí či jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod

  1. O nejdůležitějších věcech, které jsou Ústavnímu soudu svěřeny, rozhoduje podle zákona Ústavní soud v plném složení, tzn. v plénu
  2. Každý návrh na zahájení řízení je přidělen podle klíče stanoveného rozvrhem práce jednomu ze soudců, který pak vystupuje jako soudce zpravodaj
  3. Rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná a nelze se proti nim odvolat
  4. Nejzávažnější rozhodovací pravomocí ústavního soudu je pravomoc o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou


Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.

Odkazy

[editovat]