ZSV pro kombinované lyceum/Ústava ČR a správa státu

Tato stránka není ještě hotová.

Tato stránka je součástí projektu:

ZSV pro kombinované lyceum

střední škola

Příslušnost: skupinová

Ústava ČR a dělba moci

přijata roku 1992 tvořena preambulí a 8 hlavami Preambule = úvodní (preambulus), zpravidla slavnostní část textu nějakého písemného dokumentu která stanovuje úmysl, záměr, význam či smysl textu následujícího za preambulí

Hlava první – Základní ustanovení

• Demokratický stát, dodržování mezinárodních úmluv a lidských práv
• Hlavní silou jsou občané
• Součástí ústavy je LZPS
• Politický pluralismus
• Decentralizace moci
• Hlavním městem je Praha
• Státní symboly (velký a malý státní znak, stá

tní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna)

Hlava druhá – Moc zákonodárná

• Parlament na 2 komory
• Poslanecká sněmovna - 200 poslanců na 4 roky, senát - 81 na 6 let (každé 2 roky volba třetiny senátorů)
• Volby
• Imunita
• Rozpuštění poslanecké sněmovny a pravomoci senátu
• Usnášeníschopnost komor
• Legislativní proces

Hlava třetí – Moc výkonná

• Volba prezidenta a návrh kandidatury
• Pravomoci prezidenta, imunita
• Vláda

Hlava čtvrtá – Moc soudní

• Ústavní soud a jeho imunita (závislá na senátu)
• Soustava soudů, soudci
• Nezávislost soudců na moci výkonné a zákonodárné - např. poslanci nemohou odvolat soudce

Hlava pátá – Nejvyšší kontrolní úřad

• Hospodaření se státním majetkem a rozpočtem

Hlava šestá – Česká národní banka

• Péče o cenovou stabilitu, dohled nad bankami

Hlava sedmá – Územní samospráva

• Základní jednotkou obce
• Zastupitelstva
• Volba zastupitelů

Listina základních práv a svobod ČR

• přijata v roce 1992
  
• součást ústavního pořádku ČR, stejně závazná jako ústava (musí s ní být všechny zákony a normy v souladu)
  
• složena z preambule, 6 hlav (44 článků), ty se věnují 5 základním okruhům práv
  

Základní lidská práva a svobody

• zaručují člověku důstojnost v základních oblastech jeho života, např. právo na život, nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, osobní svoboda, právo na lidskou důstojnost a ochranu jména nebo jiných údajů o své osobě, právo na majetek, nedotknutelnost obydlí, tajemství listovních, telefonických a podobných zpráv, svoboda pohybu a pobytu, svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání.
  
• Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Politická práva

• Vytvářejí pro občany možnost účastnit se veřejného politického života, ochranu v rovině občanské a veřejné, např. svoboda projevu, právo na informace, petiční právo, shromažďovací právo, právo sdružovat se, právo volit.

Práva národnostních a etnických menšin

• Chrání před diskriminací, násilným tlakem většinového národa a před násilnou asimilací, např. právo na všestranný rozvoj vlastní kultury, právo na vzdělání v mateřském jazyku a jeho užívání v úředním styku.

Hospodářská, sociální a kulturní práva

• Garantují jistou úroveň života, která pro jednotlivce znamená důstojnou existenci a umožní mu rozvíjet jeho osobnost, např. právo na svobodnou volbu povolání a právo podnikat, právo získávat prostředky pro životní potřeby prací, právo sdružovat se v odborových organizacích, právo na stávku, právo na odměnu za práci a uspokojivé pracovní podmínky, právo žen, mladistvých a zdravotně postižených na zvýšenou ochranu zdraví při práci, právo na důchodové a sociální zabezpečení, právo na ochranu zdraví, rodičovství a rodiny, právo na vzdělání, autorská práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti, právo na příznivé životní prostředí.

Právo na soudní a jinou právní ochranu

• Zajišťuje korektnost a spravedlnost soudního jednání, aby byla vyloučena justiční zvůle, např. možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, právo obviněného odepřít výpověď, právo na obhajobu, právní pomoc, právo na veřejný proces bez průtahů, presumpce neviny, nikdo nesmí být dvakrát souzen za totéž.

Politický systém ČR

1. Zákonodárná moc – volí občané 

vytváří, projednává a schvaluje zákony – základní pravidla soužití ve státě 
hlavní zákonodárná iniciativa 
Parlament:

Poslanecká sněmovna (200 poslanců) 
Senát (81 senátorů) 

2. Výkonná moc

Prezident 
Volí jej občané (v roce 2012 rozhodnuto, poprvé přímo volen prezident v roce 2013) 
stojí v čele státu, reprezentuje ho 
jmenuje soudce 
jmenuje předsedu vlády – premiéra (ten pak sestavuje vládu)
S přímou volbou prezidenta přišlo několik změn. Prezident získal větší legitimnost ve svých rozhodnutích (přímá volba lidem je silnější mandát) a také nevychází z poslanecké sněmovny, tedy není nijak zavázán poslanecké sněmovně – nic jí za své zvolení „nedluží“.
Vláda 
Řídící orgán státu
Prosazuje zákony schválené Parlamentem
Tvoří ji ministři a premiér
Měla by mít přímo, nebo přímo většinu ve sněmovně (101 a více poslanců) 

3. Soudní moc 

Rozhoduje a trestá nedodržování zákonů 
Nezávislé soudy (okresní, krajské, vrchní, nejvyšší, ústavní) – nezávislé na zákonodárné a výkonné moci – spravedlnost, nemožnost zneužití soudce, obhájce, státní zástupce

Veřejná správa a samospráva

V moderní demokratické společnosti se vytvořil systém veřejné správy, který má dvě větve, a to větev samosprávy (Územní samospráva) a větev státní správy. Státní správu vykonávají státní orgány (úřady a pod.).

Veřejnou správou lze chápat jako:

• správa území, státu, kraje, obce
• správa věcí, ke kterým má veřejnost vlastnická práva
• správa veřejných záležitostí
• správa veřejných financí
• správa užívání veřejných objektů a zařízení

Funkce veřejné správy

• mocenská – realizuje svou moc ve státě prostřednictvím právního řádu a působením státního zřízení
• ochranná (bezpečnostní) – povinnost zajistit a organizovat vnitřní a vnější bezpečnost a pořádek státu
• organizační – veřejná správa organizuje záležitosti státní, záležitosti institucí a záležitosti občanů
• regulační – prosazování systému založeném na politickém pluralismu, solidaritě a toleranci
• služba veřejnosti – činnosti poskytované ve veřejném zájmu.

Státní správa

Státní správa je činnost státu prováděná buď přímo státními orgány nebo jinými orgány, na které stát výkon státní správy v určitém rozsahu přenesl.

Ústředními orgány státní správy jsou především jednotlivá ministerstva, která mají celostátní působnost. Územní orgány státní správy se liší především tím, že  mají pouze místní působnost. Do skupiny ostatních státních orgánů patří např. státní fondy. Mezi jiné subjekty, oprávněné vykonávat v určitém rozsahu státní správu, patří například veřejná stráž.

Rozlišujeme státní správu specializovanou a všeobecnou. Příkladem specializovaného výkonu státní správy je např. finanční úřad. Všeobecnou (politickou) státní správu v přenesené působnosti vykonávají např. územní samosprávné celky prostřednictvím svých úřadů.

Územní samospráva

Územní samospráva je prostorově vymezený funkční celek, který je nadán právem sám rozhodovat o svých záležitostech. Příkladem územní samosprávy jsou obce jako základní územní samosprávné celky a kraje jako vyšší územní samosprávné celky.  Samosprávné celky vytvářejí vlastní orgány, jejichž prostřednictvím je výkon samosprávy uskutečňován. Územní samospráva může vydávat podzákonné právní předpisy. Zájmová samospráva

Právo na samostatné rozhodování o vlastních záležitostech může být svěřeno i subjektům, které spojuje určitý společný zájem. V takovém případě se jedná o zájmovou či profesní samosprávu. Příkladem profesní samosprávy mohou být Česká advokátní komora, Česká komora architektů, Exekutorská komora České republiky, Notářská komora České republiky, Česká lékařská komora, Česká lékárnická komora či Česká stomatologická komora.  Za zájmovou samosprávou je považována školní samospráva, jejímž prostřednictvím se na řízení školy podílejí žáci a jejich rodiče. Na veřejných vysokých školách samosprávu vykonávají členové akademické obce prostřednictvím jimi voleného akademického senátu a prostřednictvím dalších akademických orgánů.