Tato stránka je součástí kurzu:
Vedení a řízení lidí
Příslušnost: všeobecná

Zadání otázek:

Jste v roli předsedy politické strany v předvolební kampaňi. Do cílů a předvolebních bodů vaší strany náleží, zrušení poplatků ve zdravotnictví, ekologie, podpora růstu podnikatelských příležitostí, zvyšování daní.

Je skutečně zrušení poplatků ve zdravotnictví nutné?
Jaká opatření navrhujete proti ekonomické krizi?
Poučila se vaše strana z předchozích voleb? Co uděláte za opatření proti překročení rozpočtu určeného k volební propagaci vaší strany?
Jaké vyvodíte důsledky v případě neúspěchu ve volbách?
Jaký předpokládáte svůj volební výsledek?
Jaký je váš postoj na českou misi v Afganistanu?
Jak se postavíte proti korupci a plýtvání prostředků?
Jaká opatření zavedete proti rostoucímu schodku ve státním rozpočtu?
Jaká opatření zavedete proti narůstání extrémistů? Má se Česká Republika bát?
Aktivita Ruských špionů v ČR se zvyšuje. Vidíte v tom hrozbu? Budete zavádět nějaká opatření?

Vypracování otázek:

Je skutečně zrušení poplatků ve zdravotnictví nutné?

Poplatky ve zdravotnictví jsou rozhodně složité a nevděčné téma. Nejdříve odpovím jednoduše a pak svou tezi rozvedu podrobněji. Rozhodně není nutné poplatky ve zdravotnictví rušit, současně však není férové vůči pacientům, aby existovaly. Samotnou otázku považuji za zaujatou a z tohoto důvodu za zavádějící. Podle mého názoru by bylo nezaujaté se zeptat, „Zda poplatky ve zdravotnictví zrušit, nebo nerušit?“.

Z určitého úhlu pohledu je existence poplatků motivující nejen pro pacienty, ale také pro samotný rezort zdravotnictví a zdravotní pojišťovny. Nutno však podotknout, že samotná existence zpoplatnění návštěvy u lékaře je potenciálně nebezpečné a nespravedlivé z důvodu podporování a kladení důrazu na platící pacienty. Je zcela nelidské, aby byl ošetřen pouze pacient, který má peníze. Veškeré zvyšování jakýchkoliv poplatků ve zdravotnictví, růst cen za lůžko na den, zvyšování cen léků a dohody zdravotních pojišťoven o zrušení hrazení léků nebo jeho částečného hrazení, sice pumpuje do systému peníze, ale také zároveň zhoršuje dostupnost zdravotní péče. Neboť jeli dostupnost léků nebo ošetření omezena finančně, je v takovém případě dostupnost podmíněna vlastněním peněz. Neboli „bez peněz k lékaři nelez.“

Existující poplatky však není nutné zrušit. Poplatek ve zdravotnictví činí 30 Kč, což je relativně malá částka. Takto podobně malou částku musíte zaplatit například za tramvaj v hromadné dopravě (například 20 Kč za jízdu, liší se dle lokality, popřípadě délky jízdy pokud to daný systém v dané lokalitě umožňuje). Jde tedy o prokazatelně malou částku, kterou má většina lidí u sebe k dispozici. Proto se tyto poplatky také tolik osvědčily a přinesly nárůst kapitálu do systému.

Jaká opatření navrhujete proti ekonomické krizi?

Nejrozumnějšími opatřeními jsou fiskální opatření a fiskální politika. Je třeba omezit výdaje na jedné straně a získávat prostředky na straně druhé (například daně). Tím se tlustá čára potřeb státu ztenčí. Stát musí úzce spolupracovat s centrální bankou, omezit tisk peněz a vhodně nastavit úrokové sazby. Tento nutný fakt je však v reálném světě problematický. Dlužno podotknout, že většina současných krizí, se projevuje kromě jiného také nedostatkem kapitálu. Ne že by snad v oběhu bylo málo peněz, ale velké společnosti velmi riskují a hodně investují do rizikových oblastí. Na samotném principu investování není vyloženě nic špatného. Přeci jen podstatou investování je vložení peněz do něčeho co se v budoucnu zhodnotí, tedy vynese zisk. Protože však každá investice má svá rizika, neměly by velké společnosti zapomínat na dostatečnou finanční rezervu ve formě čisté volné hotovosti.

To se samozřejmě ukázalo jako fakt při krizi 2008 v USA na trhu s finančními deriváty CDO. Existovalo v té době tvrzení že CDO jsou systémem investicí s vysokým ziskem a vedou k nižšímu riziku. Ukázalo se však, že CDO je investicí s vysokým ziskem a současně s vysokým rizikem. Zákon o chování investice z pohledu zisku a rizikovosti tedy zůstává stále platný a žádný současný finanční produkt není schopen chovat se jinak. Obecně totiž platí, že čím větší zisk tím větší riziko a čím menší zisk tím menší riziko. Avšak tenkrát si mysleli, že tento nedostatek vyřešili pomocí CDO, neboť tyto deriváty jsou balíčky různých dluhů, nejčastěji hypoték a to takzvaných krytých hypoték. Tyto zajištěné hypotéky byly jištěny majetkem (tedy domem dlužníka) a případě neschopnosti dlužníka splácet byl majetek zabaven. Tyto dluhy byly odkoupeny od věřitelů a zabaleny jako balíčky CDO a prodávány jakožto dluhopisová investice. Splátky dluhu tak putují celým systémem až k samotnému majiteli CDO. Na těchto derivátech se vlastně spekuluje. Každý dluh je přeci vystaven i s úrokem, jenž se musí splatit, tento úrok je základním ziskem dluhopisu. Ovšem splacení dluhu se provádí s určitým odstupem času (tedy v budoucnosti) a tak je třeba započítat také hodnotu peněz (tedy míru inflace). Čistý zisk je tak proto úrok mínus inflace. A právě tato inflace tu hraje roli té spekulace. Je-li inflace velká, vydělá na tom dlužník a naopak je-li inflace malá, vydělá na tom majitel dluhopisu. Je to dáno právě tím, že hodnota peněz se v čase mění.

Zpět k samotnému jádru problému s CDO. Riziko v tomto případě není jen inflace, ta se sice neustále zvyšuje, alespoň se však zvyšuje každý rok přiměřeně stejně, v současnosti to dělá 2% - 3% za rok. Problém tedy nastane jen v případě, že se inflace začne vyvíjet jinak, než bylo předpovězeno. Důležitým, a podstatě skrytým prvkem ovlivňující riziko CDO je samotná schopnost dlužníků splácet své závazky.

Dříve si věřitelé dávali pozor na to, komu půjčují, protože riziko nesli samotní věřitelé. To se zavedením CDO změnilo, neboť jsou dluhy od věřitelů záměrně vykupovány a zabaleny do dluhopisových balíčků a prodávány dál jakožto dluhopisová investice. Riziko tak vlastní majitel CDO, tedy konečný zákazník tohoto produktu, tedy investor. Projevy tohoto chování můžeme vidět i v současné ČR. Noviny, e-maily, i televizní reklamy jsou plné obrovského množství bankovních i nebankovních půjček s hesly typu, „půjčíme vám, kolik potřebujete, na cokoliv i bez ručení“.

Protože věřitelé své půjčky prodávali dál, nezáleželo jim na tom, komu půjčí a tak dostaly půjčky i ti, kteří pravděpodobně v budoucnu nebudou moci splácet. Tento trend lze pozorovat nejen V USA nebo v ČR ale i jinde ve světě. Počet lidí, žijící na dluh roste a stejně tak roste počet lidí, kteří nejsou schopni své závazky plnit a to nejen chybným rozhodnutím dlužníků, ale také snadnou dostupností půjček a účinnému marketingu propagace života na dluh.

Protože lidé přestali být schopni splácet, přicházeli o své domy a ostatní majetek. Tím se začala nafukovat bublina na trhu s nemovitostmi. S růstem neschopnosti splácet, narůstalo také množství opuštěných domů (tedy nárůst domů na prodej). Najednou tedy rostla nabídka domů, jenž letěla až do nebes, ale na straně druhé, skoro nikdo tyto domy nenakupoval. Exekutoři a banky najednou vlastnily domy, které nikdo nechtěl koupit. Majitelům CDO přestaly téct peníze a akcie s těmito produkty začaly dramaticky v roce 2008 V USA klesat. Významné investiční banky obchodující s CDO najednou neměly žádný použitelný kapitál. I drobný pokles o pár procent mohl pro některé firmy znamenat insolvenci. Nesplacené investiční dluhy měly kolikrát větší objem než samotná čistá hodnota společnosti. Společnosti neměly žádný volný kapitál, pouze vlastnily velké množství bezcenného dluhu, který nikdo nesplácel. Velkým investičním bankám začal docházet dech a peníze, nastal počátek konce.