Výzkum osobního rozvoje/Soustředění se na cíl

Tato stránka je součástí projektu:

Osobní rozvoj

Příslušnost: všeobecná

Výzkumný projekt, zkoumající a shromažďující informace o osobním rozvoji jednotlivce.

Úvod

Každý konflikt, všechny nepatřičné rušivé emoce narušují přirozený rytmus a snižují lidský výkon mnohem víc, než jak jim mohou otřást fyzické potíže (bolest, nemoc, zranění). Emoce jako nenávist, žárlivost, chtivost, závist, pýcha, marnivost, chamtivost a strach ničí vnitřní rytmus člověka. Malé dítě se dívá na všechny věci bez mrknutí, protože jeho oči nejsou soustředěny na jeden konkrétní předmět. Chodí bez toho, že by vědělo, kam jde a zastavuje se, aniž by vědělo, co dělá. Ponořuje se do okolí a pohybuje se s ním. To jsou principy duševní hygieny. Kdo se chce soustředit pevně na svůj cíl, nejdříve musí zvládnout schopnost, které je k soustředění jeho protikladem, tedy schopnost vnímat všechno. Soustředění vytváří napětí a činnost, zatímco uvědomování si pomáhá uvolňovat. Aby se mohla mysl někam upnout, je třeba ji nejdříve umět uvolnit.

Trénink všímavosti

Trénink všímavosti vyžaduj jak fyzické uvolnění po kterém musí následovat uvolnění duševní a duchovní. Mysl tak, nebude jen čilá, ale i svobodná. Aby toho bylo možné dosáhnout, je třeba zůstat tichý a klidný a zvládnou princip wu-wej. Což je princip taoistické filozofie, který v překladu znamená "žádná činnost". Označuje postoj nezasahování do přirozeného toku událostí a představuje spontánní jednání, které neuvědoměle a oproštěné od záměrů se samo přizpůsobuje konkrétní situaci.

Žádná činnost, nebo ne-mysl (wu-hsin), neznamená prázdnou mysl, ale mysl tichou a všímající. Tichá mysl, jako klidná vodní hladina, ve které se vše odráží a neulpívá. Člověk se stává svou myslí a chováním v podstatě zrcadlem klidné hladiny mysli. I když klid a ticho jsou důležité, podstatu principů ne-mysli tvoří "neulpívání". Ten kdo praktikuje princip wu-wej, využívá svou mysl jako zrcadlo - nezachycuje nic a nic neodmítá, přijímá, ale nezadržuje. Jak říká Alan Watts, ne-mysl je "stav neporušenosti, v němž mysl funguje volně a lehce bez toho, že by vnímala druhou mysl neboli ego stojící nad ní s holí". Bruce Lee říká, že "mysli je třeba ponechat volnost, dosáhnout stavu, kdy nedochází k zasahování odděleného myslícího neboli ega v člověku". Protože pokud je mysl svobodná, není vynakládáno žádné úsilí na její uvolnění. Je-li však při meditaci či jiné formě uvolňování vynakládáno úsilí, mysl svobodná není, protože se zapojuje do procesu uvolnění vůle. Není o co se snažit, protože všechno, co okamžik za okamžikem přichází, je přijímáno, včetně nepřijímání.

Klíč k wu-wej potom spočívá v pochopení přirozeného běhu věcí. V přírodě existuje neustálý tok změn, proti nimž nemá cenu bojovat. A že život je organický, vzájemně propletený celek, který prochází neustálou transformací. Pomocí wu-wej se dosáhne "klidné uvolněnosti".

Poddajná (pružná) mysl je vyrovnaná a uvolněná, měkká jako prachové peří, klidná, odvracející se od činu, působící zdáním neschopnosti konat. Pokojný člověk zbavený neklidu jedná ve vhodném čase, pohybuje se a krouží v linii tvoření. Nespěchá kupředu, ale reaguje na vhodnou příležitost. Nedělá nic s ohledem na sebe. Nechá být všechno takové, jaké to je. Pohybuje se jako ozvěna.

Mysl jako voda. Voda je tak jemná, že je nemožné uchopit ji do hrsti a proteče skrze prsty. Udeřte vodu a voda nepocítí bolest, probodněte ji a přesto ji nezraníte, rozsekněte ji a přece se neoddělí. Nemá žádný tvar, zformuje se podle nádoby, do niž ji vlijete. Zahřátá do stavu varu (páry) je neviditelná, ale má tolik síly, že by mohla roztrhnout samotnou zemi. Voda s přetržené přehrady nebo ze záplav dokáže podemlít půdu a unášet auta. Jestli ji zmrazíme, zkrystalizuje v silný kámen. Nejprve proudí jako Niagara, a pak je klidná jako tichý rybník, strašlivá jako záplava a osvěžující jako chladivý pramen za horkého letního dne. Právě takový je i princip wu-wej.

Trénink soustředění

Podle Bruce Lee není soustředění omezení pozornosti na jediný smyslový objekt, ale jednoduše tiché vědomí čehokoli, co se děje teď a nyní. Běžně však definujeme soustředění jako koncentrování se na jeden bod, nebo upnutí se na jediný cíl. Kvůli rozlišení těchto dvou koncepcí, bylo proto vhodné zavést termín všímavosti (vnímání) a soustředění (koncentraci). Soustředění tedy vytváří napětí a posiluje vůli, zatímco metoda všímavosti mysl osvobozuje a uvolňuje. Podobně jako v posilovně lze střídat uvolnění a napětí. Takto lze mysl posilovat podobně jako při cvičení s činkou.

Jít si za svým cílem vyžaduje cílevědomost a soustředěnost. Zvláště dnes je pro spoustu lidí problém se soustředit, už jenom málo z lidí se dokáže do něčeho naplno a na dlouhou dobu ponořit. Mezi dobručeními se objevují rady jako: Dávejte si vždy jasné cíle; berte překážky jako způsob, jak se posouvat dál; odstřihněte se od okolí, aby vás nic nevyrušovalo atd. Ačkoliv jsou to dobré rady, pravdou je, že co člověk netrénuje to ani neumí. Podstatou soustředění, nebo tréninku soustředění je dělat činnost, vyžadující velkou pozornost. A nezapomínat přitom na přestávky. Soustředění se zapojuje vědomě, cíleně a vyžaduje vůli. Trénink soustředění má vliv na zvyšování vůle a naopak trénink vůle zesiluje soustředění. Jeli vůle unavená ani soustředění není. Svou soustředěnost (pozornost) si můžete vyzkoušet třeba zde což je test pozornosti s polem čísel 5x5 a Vaší úlohou je klikat na čísla v vzestupném pořadí od nejmenšího čísla po největší. Čísel je tedy 25 v rozsahu od 1 do 100 a jsou rovnoměrně rozvrhnuté. Test se snažte dokončit za co nejkratší dobu. Čím kratší čas, tím je Váš výsledek lepší a tím je lepší i Vaše pozornost. Stránka uvádí, že opakováním testu můžete výsledek mírně zlepšit, ale všeobecně to nemusí znamenat celkové zlepšení pozornosti. Mozek si totiž zlepšuje své schopnosti především v konkrétně v tom co je procvičováno. Pro všeobecnější trénink soustředění je proto nutné trénovat různé druhy činností vyžadující pozornost, nebo trénovat ty činnosti, ve kterých se chcete záměrně zlepšit.

Cvičení, díky nimž si zlepšíte pozornost a soustředění (dle časopisu Forbes zde)

1. Dívejte se: Každý den si všimněte něčeho nového.
2. Poslouchejte: Jděte za tichem.
3. Zažijte: Udělejte si fotografickou procházku. Bez foťáku.
4. Propojte se: Říkejte jen to, co je opravdu nutné
5. Uvědomte si: Sepište si inventář

Trénink pozorností souvisí také s tréninkem paměti. Vědomé zapamatování vyžaduje vůli a soustředění a naopak k lepšímu pamatování pomáhá i tréninek pozornosti. Podobně jako paměť, tak i pozornost je možné připodobnit ke svalu, který vyvalím cvičením sílí. Trénovat mozek můžete v mentální posilovně zde kde si můžete vybrat z několika testů od tréninku paměti (memory) slov nebo čísel, trénink paměti sekvencí, test reakční doby (reaction times) atd.

Mozek potřebuje stále nové vjemy, protože rutinou ztrácíme soustředění. Principem duševní hygieny je vyhnutí se extrémům, tedy utlumení toho co děláme pořád a dopřání si toho co nám chybí. Pokud pracujeme příliš, musíme se učit odpočívat. Pokud stále jen odpočíváme, musíme se naučit pracovat. Změna zažitých zvyků sice zpočátku duševně bolí, ale dokáže nakopnout mysl a zvýšit pozornost, pohotovost, soustředěnost a také získat nové zkušenosti. Samozřejmě nemá smysl měnit něco co dobře funguje, ale má smysl se pídit po tom, jak to dělat jinak a jak to ještě zlepšit. I v případě činnosti která nám dobře slouží, dochází po dlouhodobém využívání k jakési přeučenosti a proto je osvěžující dopřát si změnu, přidat bílí šum, dočasný chaos, zapojit do hry náhodu a experimentování. Tedy vše co umožní nějakou změnu.

Chceme-li tedy být schopni se soustředit na jediný cíl po delší dobu, musíme jako protiváhu zařazovat změny, aby si mysl odpočinula a zůstala pružná a čilá. Pouze pokud trénujeme dlouhodobé činnosti (rutiny) a zařazujeme nové změny, tedy pokud do cvičení zařazujeme oba principy, tak se schopnosti mysli zvyšují. Při jednoúčelovém tréninku se dočasně schopnosti zvyšují, ale brzy narazí na nepřekročitelný limit. Překročit limit lze jen protiváhou, principem který je k původnímu protikladem. Podobně to funguje i při posilování svalstva. Nejde pouze o samotné zvedání činek, ale o souhru cvičení a odpočívání. Cvičení stimuluje růst svalstva a odpočinek umožní samotný růst. Pokud však pouze cvičíme, tak dochází k úrazům a poškození svalstva a svaly nerostou a cvičení nás může vyřadit i na celé týdny nebo měsíce. Pokud pouze odpočíváme, svaly taky nerostou. Obě strany věcí mají své limity a lze je překročit pouze souhrou obojího.

Zabývejte se důležitým, nereagujte na naléhavé

Člověk se stává tím, co dělá. Protože se stává tím, na co myslí, co prožívá, jaké jsou obsahy jeho uvědomění a čemu věnuje většinu svého času. Neboť věčnou uskutečňuje to na co myslí a řeší to co požívá. Ovšem nemůžete mít vliv na vše, co se vám děje, ale současně se tím nemusíte nechat omezovat. Proto se nezabývejte tím, co nemůžete ovlivnit. Zato se zabývejte tím, co ovlivnit můžete. Podle čeho se řídíme při určování toho co můžeme ovlivnit a co už ne? Řídíme se naším vlastním přesvědčením nebo přijímáme přesvědčení někoho jiného. Lidé se často vyhýbají rizikům a váhají dělat zásadní rozhodnutí. Takže v rizikových situacích bývá největší výzvou překonat své emoce.

Dejte lidem kolem vás najevo odhodlání utvářet si svůj vlastní život a prokáže tím schopnost takovou výzvu přijmout. Jasně a výslovně jim sdělte, čeho se snažíte dosáhnout, ale nezapomínejte, že když se k něčemu veřejně přihlásíte dáváte tím veřejný závazek. Dejte si čas se zamyslet a dopřejte lidem čas se zamyslet. Nebraňte sobě ani druhým klást nesnadné otázky, ale kdykoliv se v otázkách a odpovědích začnete ztrácet, přerušte tuto činnost. Protože vaše mysl a možná i mysl těch druhých je v takovém okamžiku příliš rozptýlená a ztracena v labyrintu myšlenek. Skoncujte s domněnkami, s teoriemi typu možná, kdyby. Tím že hledíte do budoucnosti, pomáháte sobě i druhým se náležitě připravit. Pokud se některé věci opakují, můžete vytvořit vhodné procesy, jenž vám práci usnadní. Získáte čas, zabývat se tím podstatným, protože to známé, naplánované a opakující jste zautomatizovali. Automatizace umožňuje poznané nechat za sebou s minimem dohledu a umožňuje zaměřit svůj pohled do budoucnosti, na to co ještě známo není. Postavíte tím hráz proti zahlcení.

Udržujte oheň ve svém nitru, který vás pohání vpřed, ale nevyhořte. Svíce která hoří nejjasněji, také nejdříve shoří. Pravidelně obnovujte svou sílu. Plamen musí hořet chvíli tlumeně, aby posléze vydržel hořet jasně. Protože s životní sílou se musí šetřit a současně se nesmí přestat používat. Vyhaslí oheň si vyžádá energii, práci a přípravy navíc, aby se mohl znovu rozhořet. Proto je efektivnější tento oheň udržovat při životě. Oheň je vůle a motivace je jeho palivem.

Podporujte étos zdravé energie vůči étosu tvrdého člověka a nepodporujte étos tvrdého, do roztrhání těla pracujícího člověka. Možná taková slova působí jako když kážu vodu a piju víno. Obzvláště od zatvrzelého workoholika jako jsem já. Jenomže tím spíše znám na vlastní kůži, jaké to může mít důsledky. Jistě, někdy se rozhodneme pracovat dlouho. To je holá skutečnost. Pokud ale společnost oslavuje lidi, kteří s vypětím sil pracují dlouho do noci, zaděláváme si jako společnost na krizi. Raději vzdávejte hold lidem, kteří sice tvrdě pracují a dosahují vynikajících výsledků, aniž by se na pracovišti měnili v oživlé mrtvoly. Tito lidé jsou ti nejlepší, které máme, protože pracují chytře.

Eisenhowerův princip představuje techniku určování priorit a spadá do oblasti sebeřízení. Využívají ji vrcholoví manažeři. Jejím autorem je Dwight Esenhower, bývalí americký prezident a armádní důstojník. V této technice vše stojí na rozdělení úkolů podle dvou kritérii, tedy důležitosti a naléhavosti. U každého úkolu se ptáme jak moc je úkol důležitý s ohledem na následky, cíle a souvislosti. A dále následuje otázka, jak rychle musí být úkol vyřešen (jak moc je naléhaví). Jakmile máte činnosti roztříděné do čtyř kvadrantů 1) Důležité a naléhavé 2) Důležité a nenaléhavé 3) Nedůležité, ale naléhavé 4) Nedůležité a nenaléhavé. Můžete se zamyslet, jak svůj časový rozvrh upravit, abyste nejvíce času měli na aktivity, které považujete za smysluplné. Psát si to vede k vyšší efektivitě než takovou věc držet pouze v hlavě.

Naléhavé a důležité úkoly z prvního kvadrantu tvoří 15% všech úkolů a přinesou 65% výsledků. Úkoly druhého kvadrantu tvoří 20% všech úkolů a přinesou 20% výsledků. Úkoly třetí a čtvrtého kvadrantu jsou nejobsáhlejší a tvoří 65% všech úkolů, ale přinesou pouze 15% výsledků. Ovšem i bez čísel je logicky jasné, že dává největší smysl zaměřit se převážně na činnosti, které považujete za důležité, protože vás mohou dovést ke stanovenému cíli.

Nelze tedy řešit úkoly tak jak se chronologicky objevili, protože úkoly mají různou důležitost a naléhavost. Proto je nutné přeskakovat to nepodstatné a naučit se říkat slovo "ne". Zmatek a chaos v práci je také často způsobem tím, že nikdo nechce odmítnout šéfa nebo narovinu říci, že se na daný úkol profesně necítí. Všichni tedy nový projekt odsouhlasí a poté nastane chaos, nikdo neví, co má dělat, jak to má dělat a často ani, kdy je termín dokončení. Řídit úkoly je životně důležité a opak vede k plýtvání, chaosu a neefektivitě.

Svůj pracovní den rozdělte do krátkých úseků, ve kterých se budete maximálně soustředit na jedinou činnost. Každou cestu lze zdolat krok za krokem, nikoliv najednou. Věnujte se jednomu úkolu a dokončete, co jste začali. Pokud z nějakého vážného důvodu nelze pokračovat, věnujte se dalšímu úkolu. Raději přeskočte úkol, než ztrácet čas čekáním. Ovšem neskákejte zbytečně, především se vyhněte rychlému a častému skákání v činnostech, protože to vede ke ztrátě soustředění a demotivaci. V takovém případě raději počkejte, alespoň si odpočinete.

Obecně patří přeskakování z jedné činnosti na druhou jako špatné řešení, protože mozek potřebuje dostatek času, aby se přeladil. Současně však mozek potřebuje pauzu nebo změnu, protože se dokáže soustředit maximálně 90 minut, poté si potřebuje vydechnout. Mě osobně se nejvíce osvědčila metoda 20 minut jeden úkol a 20 minut druhý úkol, poté 20 minut pauza. Ke své škodě však ne vždy svůj způsob dodržuji a pokud jsem do činnosti zabraný, vydržím u ní hodiny. Proto moje druhá metoda představuje nepřetržitý proud činnosti, dokud inspirace nevyprchá. Až poté odpočinek. V případě vícero důležitých úkolů, je ovšem tato metoda nevhodná. Zato však více vyhovuje mé povaze workoholika s vysokou cílevědomostí a vůlí jet dál. Bohužel tedy, každý používáme ty metody které nám vyhovují, což ale nutně nezmámená, že je taková metoda efektivní.