Výzkum osobního rozvoje/Životní změna

Tato stránka je součástí projektu:

Osobní rozvoj

Příslušnost: všeobecná

Výzkumný projekt, zkoumající a shromažďující informace o osobním rozvoji jednotlivce.

Úvod

Změna je nové chování, něco, co jsme nikdy předtím nedělali. Často se nechceme změnit, protože proto budeme muset něco udělat, ale nechceme. Ačkoliv toužíme aby se náš život změnil, mi sami se měnit nechceme. Jsme zvyklí žít tak, jak žijeme. Nevíme, jak to udělat správně. Nejistí co dělat, žádáme záruky. Jenomže nám tyto záruky nikdo soudný nedá. A tak působí jako sen, že později to bude lepší.

Nechceme trpět, ale jsme zvyklí se chovat tak, aby to k utrpení vedlo. Toužíme po štěstí, ale nejsme si jistí, že vůbec existuje štěstí. Toužíte po lepším životě, ale je pro nás těžké uvěřit, že pro nás existuje lepší život. Toužíme umět, ale nechceme na sobě pracovat a zlepšovat se. A když už to chceme, tak nevíme jak. Chceme sice změnu, ale změny se bojíme.

Každý den stojíme před rozhodnutím. Každý den máme možnost zvolit kam se náš život bude ubírat. Víme toho hodně o mnohém a někdy dokonce více než ostatní kolem nás a stejně, když máme učinit rozhodnutí tak nevíme kterou možnost zvolit. Chceme změnu, akci, pořádný tah na branku, ale bojíme se rozhodnout, a proto zůstáváme přešlapovat na jednom místě.

Trpíme dvěma velkými iluzemi. Věříme, že máme všechno pod kontrolou a věříme, že nemáme nic pod kontrolou, ale pravda leží někde uprostřed. Jsou věci, které nemůžeme mít nikdy pod kontrolou a nedokážeme je ovlivnit a jsou věci, které jsou čistě jenom na nás, ale nevyznáme se v tom, které to jsou. Když se pleteme, tak věci které zcela záleží na nás a tedy je můžeme mít pod kontrolou považujeme za věci, které nelze mít pod kontrolou. V takovém případě budeme neustále obviňovat druhé. Když se pleteme, tak věci, které není možné mít pod kontrolou, považujeme za věci, které bychom měli mít pod kontrolou. V takovém případě obviňujeme sami sebe a ztrácíme sebedůvěru. Když se pleteme, vede to buď k nadměrnému egu nebo ve velkou ztrátu sebedůvěry. Záleží jen na tom, jestli když se pleteme, tak vítězíme, nebo prohráváme. Nadměrné ego vede k pádu a ta ke ztrátě sebedůvěry a tuto ztrátu sebedůvěry znovu maskujeme velkým egem.

Nadměrné ego a ztráta sebedůvěry jsou propojeny ve společném cyklu. Jsou protikladem jednoho a toho samého a extrémním projevem toho samého.

Změny v životě

Pro někoho je změna výzvou či vzrušujícím dobrodružstvím. V jiném vyvolává negativní pocity. Faktem však je, že změna je alfou a omegou našeho bytí. Nic není jistější než skutečnost, že se všechno neustále mění. Ze změn máme často strach, protože znamenají nejistotu. Někdy je pohodlnější zůstat v tom, co známe, i když nám to nevyhovuje. Víme, co nás čeká, a proto nechceme nic riskovat. Jenomže kdo nikdy neriskuje, nic nezíská. Život je natolik složitý a komplexní, že nikdy nebudeme vědět všechno a ocitneme se na nejisté půdě. Takže se vždy nakonec v našem životě objeví alespoň jedna situace, kde jedinou možností jak něco změnit, je napnout své síly a zariskovat. Změny na nás číhají za každým rohem, ať už jde o rozchod s partnerem, stěhování do jiného města, odstěhování nejlepšího kamaráda, smrt v rodině, ztráta zaměstnání, nebo neúspěch v něčem, co pro vás hodně znamenalo. Změny nejsou snadné, ale často nám poskytují příležitost se vyvíjet.

Nelze se divit, že se snažíme udržet si stůj co stůj pevnou půdu pod nohama. Výzvy ke změně se na nás valí ze všech stran. Reklamy nás nabádají, že jestli chceme žít lepší život, měli bychom změnit prací prášek, granule pro psa, možná auto a zcela určitě banku. Motivační knihy nás přesvědčují, abychom teď hned dali výpověď, překopali svůj denní režim, změnili partnera a co je nejdůležitější, hlavně sami sebe. Nikdo už nám však neřekne, jak to celé dopadne. Můžeme následovat všechna doporučení, ale opravdu se náš život obrátí k lepšímu? Nikdo nezná budoucnost, dokut se skutečně nestane. Vše ostatní je jenom hypotéza, prognóza, věštba. Protože osobní rozvoj je uměním života o práci na sobě. Nemá tedy nic společného s exaktní vědou jako fyzika nebo matematika, a proto nelze z matematickou přesností žádnou takovou odpověď dát. Jako věda spíše souvisí s psychologií, ale vědu přesahuje do rozměrů mimo vědu, protože je uměním života. Existuje mnoho fake guru osobního rozvoje, tedy mnoho falešných učitelů, slibující zaručený úspěch. Jenomže ať už učitel žáka učí cokoliv od osobního rozvoje přes matematiku, literaturu nebo jakýkoliv jiný obor, oblast nebo téma, tak i kdyby to byl ten nejlepší učitel na světě, nedokáže zaručit, že jsou jeho metody natolik spolehlivé, aby se to naučil každý žák. Protože je to žák kdo se učí a dovednosti a ni vědomosti se do hlavy nalít ani nahrát nedají.

Jeden Český guru osobního rozvoje hlásá, že dělá pravý opak toho, co by mu rodiče doporučily. Jiný učí vzít odpovědnost za svůj duševní růst do vlastních rukou, ale přesto nenechá studentovi volnost a svazuje jej vlastními pravidly. Jak vůbec vypadá rozumná hranice při následování nějaké autority? Možná že je přirozené, aby byl učitel autoritou, ale když učitel a žák kráčí spolu, jsou jako dva ptáci svázaní po jedné noze k sobě. Každý bude chtít vzlétnout jiným směrem, ale jejich spojení vytvoří přetahovanou. Podobně jako dva lidé svázaní jednou nohou k sobě, dokáží chodit jen tehdy, pokud jsou jejich kroky synchronní. Což je ovšem svazuje a přesto každý má právo se rozhodnout sám za sebe a nést za sebe odpovědnost. A tak není zdravé nést zodpovědnost za své činy, pokud je do těchto činů autoritou nucen. Proto je to právě učitel, který je zodpovědný za své žáky v jisté vymezené míře vyplívající z povahy výuky samozřejmě.

Jiný učitel osobního rozvoje tvrdí, že se snaží pomáhat lidem orientovat se v současném světě. Aby nacházeli sami sebe. Chce být jejich koučem, aby se oni sami stali kouči své vlastní duše. Ovšem vydává knihy, které získáte tak, že si je koupíte. Pořádá kurzy, které si musíte zaplatit. Přitom diktuje svá vlastní pravidla a názor na věc. Vždy je třeba zbystřit, pokud takový učitel káže vodu a pije vino a ještě ke všemu se na tom snaží vydělat. Stejně tak jako třeba nepůsobí hezky, když obtloustlý doktor vám dává rady typu zdravé životosprávy. A stejně tak máte špatný pocit, když z vás zubní lékař tahá velké peníze, aby si sám vydělal. Nicméně je pravdou, že někdy se žák splete a jeho učitel nekáže vodu a přitom pije víno.

Vždy v osobním rozvoji nejlépe funguje forma jeden učitel a jeden žák, čím vzniká těsnější pouto a příjemnější atmosféra. Učitel se může žákovi věnovat na plno a strávit s žákem hodně času. Ovšem otevřenější a veřejnější koncepce má také svá pozitiva, protože každá transparentnost bezpečněji nastavuje mantinely autoritám.

Možná že je přirozené aby učitel byl autoritou. Například učitel a samuraj Mijamoto Musaši, tvůrce několika knih například Kniha pěti kruhů, říká že žák by měl učitele následovat, tak jako niť následuje jehlu na kterou je navlečena. Stejně tak čínský konfuciánský přístup učitel-žák patří také mezi velmi přísné a autoritativní formy výuky o proti západnímu světu. Asijský přístup učení obecně je založen na napodobování učitele. Což vystihuje ono přirovnání učitele jako jehly a žáka jako nitě, která následuje za jehlou všude tam, kde se jehla pohne. Ovšem je třeba zdůraznit, že každé autoritativní chování, musí mít ty správné hranice. Učit se od někoho je pouze částí cesty, protože vzájemně omezuje jak žáka tak učitele. Chvíli jdou stejnou cestou, aby posléze zase chvíli šel každý sám a možná se zase jednou shledají. "Já dělám svoje věci a ty zase svoje. Nejsem na světě proto, abych žil podle tvých očekávání, a ty nejsi na světě proto, abys žil podle mých. Ty jsi ty a já jsem já. A pokud se náhodou najdeme, bude to krásné. Pokud ne, nedá se nic dělat." (Bruce Lee).

Proto v okamžiku, kdy učitel už nové nedává, stává se spíše omezovatelem rozvoje žáka i vlastního rozvoje. Pravdu nelze konstruovat ani omezovat. Pravdu lze pouze objevit. Protože pravda popisuje skutečnost. Člověk se nemůže vyjadřovat plně a celkově, je-li mu učení vnucováno. Svět je totiž úplný jenom v tom případě, že obsahuje všechno to co je (co existuje) i to co není (co bylo vymyšleno) a to bez jakýkoliv filtrů, oblíbených zvyků, věcí a skutečností nebo oblíbených úhlů pohledu, bez hranic, vždy svěží a aktivní. Jak v podstatě tvrdí Bruce Lee. Ten dále tvrdí, že naše činnost kterou vykonáváme nesmí obsahovat tyto oblíbenosti, protože představují berličky, díky kterým se cítíme bezpečně a pohodlně. Čímž se vlastně vlastně Bruce Lee dotýká tématu komfortní zóny a opuštění komfortní zóny. Mnozí lidé si tak oblíbí své berle, že už bez nich nedokážou chodit. Proto Bruce Lee považuje každou zvláštní techniku, i kdyby byla ve svém jádru správná za špatnou. A považuje toto vytváření umělých a účelových činností filtrující jisté okolnosti za nemoc, kterou může být někdo posedlý.

Někteří lidé proto říkají, že jsou unavení osobním rozvojem, který se snaží lidem linkovat životy. Lidé proto touží dělat věci po svém a ne, aby jim někdo říkal, jak je to správně. Mají své hodnoty a někteří dostatek sebedůvěry aby si řekly: "Přijdu si na to sám, i kdyby to trochu bolelo metodou pokus-omyl". V takovém případě to bude pro ně mýt rozhodně větší význam, než si přečíst nějakou hromadu knih plné mnoha mouder a velkých slov. Osobní rozvoj ve svém současném moderním počátku působil svěžím dojmem a stal se důležitým trendem. Zprvu lehce a v jemných náznacích, ale poté začal sílit a ovládat životy těch, kteří se nechali osobním rozvojem svázat. Útočí na ně z internetu, z knih, z nahrávek i z přednášek a snaží se náš svět co nejvíce zefektivnit. Jenomže tohle není skutečný osobní rozvoj, protože pokud jsou naše nohy svázány doktrínou nemůžete se skutečně pohnout z místa. Ze svázanýma nohama se nedá chodit po cestě života. Bruce Lee o svázání stylem a svázání učením říká, že: "Následovníci zakladatele pak v dobrém úmyslu učiní z takové znalosti nejen svatostánek, ale také hrob, v němž je zakladatelova moudrost nakonec pohřbena." Takže se řešení problémů může stát samo o sobě problémem.

Má se učitel osobního rozvoje považovat za nevěrohodného, když si nechává za své služby zaplatit? Odpověď je složitější. Pokud se jedná pouze o učení osobního rozvoje, potom to zvláštní je, protože umět žít, se musí alespoň z poloviny člověk naučit sám. Ovšem moje hypotéza zní, že osobní rozvoj se nedá učit jako samostatný obor, ale je doplňkem a součástí doprovázející výuku nějaké jiné dovednosti. Osobní rozvoj se tak stává součástí programátora, manažera, boxera, nebo výrobce meče. Ačkoliv se všechny obory mohou současně učit osobnímu rozvoji, nedá se osobní rozvoj učit univerzálně. Kováře vyrábějícího samurajský meč, dokáže učit osobnímu rozvoji pouze zase jenom mistr kovář. Manažera dokáže učit osobnímu rozvoji pouze jiný manažer. Takže se praktická výuka osobního rozvoje trénuje hlavně během práce v nějakém oboru, kde je možné dosáhnout jistého mistrovství. Bruce Lee má jako učitel bojových umění zdůrazňující osobní rozvoj, pozitivní názor na placení si za své služby. "Jsem učitelem i studentem, protože se stále vyvíjím a zjednodušuji, ale hlavně jsem znám jako učitel, a pořádně drahý, protože mojí žáci, když ode mne vyžadují můj čas, platí za jeho cenu."(Bruce Lee). Říká že, čas pro něj znamená mnoho, neboť také studuje (v té době na University of Washington, filozofii kde později získal titul bakaláře svobodných umění), a často se dle svých slov ztrácí v radosti ze stálého rozvíjení a zjednodušování. Proto nemá mnoho času, věnuje se sobě a jeho čas je mu tedy drahý. Bruce Lee tak učí osobnímu rozvoji skrze obor kterému dobře rozumí, tedy v jeho případě bojová umění.

Takže to ve skutečnosti s tím placením guru není kritikou placení či neplacení svému učiteli. Protože podstatou takové kritiky je vyhození peněz, za učení s jehož průběhem a výsledkem jste zklamáni. Což je pociťováno jako podvod, nebo nefér jednání. Každý chce za své peníze koupit výsledek. Nikdo však nechce platit špatnému učiteli, ale dobrého učitele klidně platí zlatem. Vždyť kdo by se chtěl učit od nějakého neznámého pochybného guru, ale kdy takový člověk měl možnost se učit od Bruce Lee, nehleděl by na částku. Protože každý chce za své peníze získat něco hodnotného. Vše je tedy pouze o vnímání hodnoty.

Cesta jako nekonečný tok proměn

Život není konstanta, neustále se proměňuje. Proto život je změna. Těmito změnami se zabývali i Čínští filozofové. Čuang-c' byl podobně jako Lao-c' považován za taoistického filozofa. Filozof Čuang-c' ve svých dílech opakovaně zdůrazňuje, jak se všechno ve světě proměňuje ve vše ostatní v neustálém a nepřetržitém tanci pohybu a vztahů, proudění a přemisťování. Postupem času se všechno zcela spontánně stane součástí něčeho jiného. Tento proces změny a pohybu probíhá v každém okamžiku. Tráva roste, vadne a schne, až nakonec zetlí a její čchi se přelije do jiných věcí. Červy a brouky žijící v trávě a v tlející trávě sezobou ptáci, kteří se zase stávají potravou větších opeřenců nebo zvířat. I tito živočichové časem umírají, rozloží se, stanou se součástí země a přemění se v půdu, trávu a další přírodniny. Všechno se pomalu stává něčím jiným v koloběhu nekonečné změny a transformace.

Wikipedie hovoří o koloběhu života nebo o koloběhu specifických látek v přírodním či společenském systému. Wikipedie uvádí koloběh ekologický, například koloběh dusíku, koloběh kyslíku, koloběh síry, koloběh uhlíku, koloběh vody. Dále ekonomický koloběh, především jako koloběh peněz či peněžní oběh. Koloběh v rámci oceánografie jako proudový koloběh. Koloběh v sociologii jako například koloběh elit či cirkulace elit. Tedy že koloběh je jakýsi cyklus, opakování, oběh.

Zatímco Bruce Lee hovoří o procesu jako o neustálém pohybu a změně. Nejen naše těla, ale i naše myšlenky a sny prochází procesem života a smrti. Vlivem různých okolností, některé naše touhy a nápady ožívají a znova umírají. "Abychom pochopili význam zacházení s věcmi, abychom věci přivedli zpět k životu, musíme je znovu změnit v proces. Zhmotnění, vytvoření věcí z procesu je výsledkem toho, čemu říkám imploze nebo katatonie či vznik vrstvy smrti." (Bruce Lee). Zabývá se v tomto ohledu pastí, slepou uličkou, fobickou vrstvou. Přitom umírání a oživování věcí (myšlenek, motivací, nápadů atd.) zkoumá jako proces změny jak se dostat pryč s duševních pastí. Zkoumá proces změny jako nástroj terapie duše. "Jakmile se dostaneme za fobický stav, za námitky, zjistíme, že se v tu chvíli ocitáme ve slepé uličce."(Bruce Lee). Proto doporučuje v každém kousku terapie projít touto implozivní vrstvou, abychom se dostali k autentickému já. Říká že zde se většina škol terapie a sami terapeuti stahují zpět, protože se také bojí smrtelnosti. Při průchodu implozivní vrstvou vidíme, že se děje něco velmi zvláštního. Nejdramatičtěji to vypadá v katatonickém stavu, kdy živý člověk bez hnutí a reakcí najednou exploduje k životu. "A k tomu dochází, když je implozivní stav vyřešen - nastává exploze."(Bruce Lee). Pohyb a bojová umění se mu stávají terapií pro duši, mistrovství jej posouvá na vrchol intelektuální a fyzický. Občas jeho názory připomínají tvrzení "ve zdravém těle, zdravý duch". Zkoumá propojení mezi pohybem těla a jeho vlivu na mysl. Vnímá rozvíjení schopností bojových umění jako prostředek léčby a kultivaci duše. A vnímá sám sebe jako umělce života.

Budhizmus se dívá na tento proces nekonečných změn ve velmi podobném duchu jako Bruce Lee. Bolesti duše umrtvuje meditací. Vytváří tak katatonický stav v podobě prázdné mysli, klidného těla bez pohnutí, připomínajícího spánek nebo smrt. Aby na konci meditace, člověk začal znova vnímat všemi smysli naplno bez omezení a explodoval v život. A tak se člověk po meditaci budí svěží a odpočatý, plný elánu a chuti žít. Taoisté věří, že čas strávený meditací prodlužuje život. To je podle nich velmi důležité, neboť čím déle jedinec žije, tím větší jsou jeho šance dosáhnout naprosté harmonie a souladu s principem Tao.

Skutečnost, že Bruce Lee používal ve svých esejích pojmy jako imploxe, exploze, katatonie je na první pohled trochu zvláštní. Ovšem nejspíše to souvisí s jeho zraněním zad a následnou rehabilitací. Hledal způsoby jak se léčit a zaujal jej holistický přístup. Studoval proto také knihy zabývající se psychologií a ne pouze za účelem pochopení fungování mysli. Neboť byl přesvědčený, že když chce člověk ovládnout své tělo, musí nejdříve ovládnout svou mysl. Ale zabýval se také různými formami terapie a věřil, že mysl dokáže léčit tělo a tělo dokáže léčit mysl.

Bruce Lee napsal během svého života své myšlenky a představy o tom, jak žít život naplno a tyto poznatky získal ze svého studia bojových umění, studia filozofie, občas i psychologie a jiných témat. Byl horlivým studentem za lepším životem v transcendentním smyslu. To se odráží v nesčetných hodinách strávených čtením knih. Potom vzal jednotlivé aspekty, které vyčetl z knih a uvedl ji do akce. Každou důležitou lekci, kterou mohl pochopit na intelektuální úrovni, aplikoval na svůj každodenní život. Stal se tím typickým příkladem člověka, který své nápady zhmotňoval ve skutečnost, a uváděl do každodenní praxe.

Když své myšlenky sdílel, lidé jej často kritizovali a obviňovali z namyšlenosti a arogance. Lidé si totiž pletli projevy silné vůle a silné sebedůvěry v egoismus. Jenomže to co propagoval tím se sám řídil. A tak za sebe nechal mluvit své výsledky. Lidé mu potom platili velké částky za to, aby je učil, protože chtěli dosáhnout stejných nebo podobných výsledků. Prostřednictvím svých knih, filmů a rozhovorů se snažil vyjádřit moudrost, kterou získal během let studia a praxe. Jenomže to co bylo jeho praxí, bylo druhým jen teorií. Protože málokterý člověk, byl ochoten vyjít ze své komfortní zóny a pracovat na sobě tak tvrdě jako Bruce Lee. Takže se sice lidé občas naučili a pochopili jeho filozofii, ale už pokulhávali vlivem své lenosti ve schopnosti tyto myšlenky skutečně a každodenně aplikovat.

Buddhistické texty hovoří o čtyřech základních překážkách, které musí člověk překonat, má-li být meditace úspěšná. První je mentální rozptýlenost, či nesoustředěnost, která vzniká na hrubé úrovni mysli a vztahuje se k tendenci naší mysli nechat se rozptýlit. Druhá překážka je otupělost a ospalost nebo sklon usnout. Třetí je mentální laxnost, což znamená, že naše mysl je neschopná udržet si ostrost a jasnost. Nakonec, na mnohem jemnější úrovni, je zde duševní vzrušení či nervozita, které pramení z kolísavé a proměnné přirozenosti mysli. Když provádíte meditační cvičení, spíše než abyste sledovali svůj dech, raději se s ním postupně ztotožněte, jako byste se jím začali stávat. Dech, dýchající a dýchání pomalu splynou; dualita a rozdělení se rozpustí. Než získáte kontrolu nad svou myslí, potřebujete napřed zklidnit její prostředí. V této chvíli je mysl jako plamen svíčky - nestálá, mihotavá a stále se mění a třepotá v prudkých větrech našich myšlenek a emocí. Plamen bude hořet klidně jenom když zklidníte okolní vzduch. Začít spatřovat přirozenost mysli a spočívat v ní lze, až když utišíte neklid svých myšlenek a emocí. Na druhé straně jakmile pomocí meditace naleznete rovnováhu, hluky a rozptýlení všeho druhu budou mít daleko menší účinek.

"Mysl nemůže nalézt mysl. Mysl jako taková neexistuje. Její povaha je prázdná - prázdná a bez hranic, všechno ozařuje. Buď mistrem meditace, jenž praktikuje nemeditaci: spočívej nerozptýleně ve Velké blaženosti, v níž jas a prázdnota už nejsou odděleny." (Gendün Rinpočhe). Proto, každý člověk hledající sám sebe, se ztrácí v té hloubce vlastní mysli. Ztrácí svou identitu a nemůže se věčně najít. Najít sám sebe není ani toliko o samotném hledání, ale hlavně o přijetí a smíření se s tím, co najdeme, co se o sobě dozvíme. Člověk tedy imploduje do sebe, noří se do nekonečné hluboké propasti mysli. Stává se nehybným tělem a nehybnou myšlenkou v katatonickém stavu, aby tím překonal čtyři překážky meditace. Aby se v tomto stavu wu-wej nemyšlení a nečinění dospěl ke smíření a přijmutí toho, jaký svět a život skutečně je. A v tomto okamžiku smíření a přijmutí se, exploduje v ohromnou sílu života. Stává se bdělým a aktivním.

Dopady nechtěných životních změn

Život přináší každému z nás mnoho změn. Některé jsou vítané, jiné naopak. Přitom každá změna v našem životě vyžaduje určité množství psychické energie, abychom se sní dokázali vypořádat. Nechtěné životní změny nás vystavují novým problémům a kladou si zvýšené nároky na adaptaci. Prakticky každý člověk čelí menší či větší nutností přizpůsobit se něčemu, co ve svém životě nechtěl. Zažívá změny od těch malých ztrát, až po ty zásadní, které ohrožují jeho zdraví a existenci. Z výzkumu psychologické praxe často vyplívá, že si většina lidí slovo "změna" spojuje s něčím nechtěným, s problémem který vyžaduje řešení, úsilí a ztrátu energie. Například pokud vás čeká svatba, lze to považovat za radostnou událost, ale přesto často lidem způsobuje zármutek, obavy a úzkost, protože je čeká mnoho dílčích rozhodnutí, organizování a zařizování.

Tvrzení různých učitelů osobního rozvoje, že to chce změnu, je tedy zavádějící. Protože nejde o změnu jako takovou, ale soustředit se na změnu k lepšímu. Změn v našem životě probíhá mnoho a ne všechny změny vedou k něčemu dobrému. Pouze porozuměním vlastních chyb můžeme pochopit jaké změny skutečně učinit. Abychom porozuměli vlastním chybám, musíme nejdříve porozumět sobě. Abychom porozuměli sobě, musíme také porozumět druhým. Ovšem cesta k tomu změnit právě to skutečně důležité, nevede často vůbec přímo, ale oklikou. Protože velké a důležité změny jsou často nepříjemné a bolestivé. I drobné změny mohou nastartovat nový způsob myšlení a nový náhled a stávají se začátkem restartu života.

„	"Pokud má problém řešení, není nutné si dělat starosti. Pokud se problém řešit nedá, starosti nepomohou."	“
Dalajláma