Uživatel:Auvajs/Lexikografie pro začátečníky/Základní pojmy

Slovo

Co je slovo, intuitivně chápe každý. Přesto mají lingvisté s přesnou definicí velké problémy. Definice, která by na jedné straně odpovídala všem slovům a na druhé straně nemohla být vztažena na jiné jednotky jazyka, by byla značně složitá, proto odborníci radši používají jiné, snadněji definovatelné a přesnější výrazy.

Pro naše účely však mnohdy pojem slovo bude stačit. Pro přesnost uvádíme (hlavní) charakteristické vlastnosti slova:

• skládá se z hlásek (nebo aspoň z jedné hlásky); jiné typy zvuků než hlásky (např. zahvízdání, zamňoukání) slovem nemohou být (aspoň u lidí :-)
• s tím souvisí, že je vyslovitelné (člověkem) (i v případě, že se vyslovovat „nesmí“ nebo výslovnost je neznámá...)
• dá se zapsat písmem (některé jiné zvuky, třeba tóny, se také dají zapsat, ne ovšem písmem; poznámka: písem je velké množství! zdaleka neexistuje jen latinka!)
• má nějaký význam (zda to, co „vypadá“ jako slovo, např. FGHJKLKhksjdhfksjdfhskjfd, ale žádný význam (pravděpodobně) nemá, je slovo, je diskutabilní, pro naše účely budeme předpokládat, že nikoli)
• může být použito ve větě; obvykle není stanoveno, na jakém místě; např. slovem píseček může věta začínat (Píseček mi začínal smrdět.) nebo končit (Přebagroval jsem si svůj píseček.)
• je oddělitelné, osamostatnitelné od jiných slov (např. jméno rytíře d'Artagnana se píše dohromady, ale přeložka de (ve francouzštině před samohláskou zkracována na d') může existovat samostatně, proto se jedná o samostatné slovo)
• je společensky ustálené (tedy existují nebo aspoň někdy v historii existovali lidé nebo aspoň jeden člověk, kteří znají význam toho slova a používají/používali; slova neustálená dost dobře nejsou slovy) .

Zdroj

Encyklopedický slovník češtiny, str. 424