Minulé období v reálu[editovat]

2023-03-07 úterý:
2023-03-08 středa:
2023-03-09 čtvrtek:
2023-03-10 pátek:
2023-03-11 sobota: Řešil jsem Projekt: Hesla Jednoty bratrské/2024, Projekt: Hesla Jednoty bratrské/výročí/2024/SPARQL, Projekt: Hesla Jednoty bratrské/výročí/2024. Srovnával jsem hoblíkem pětimetrový trám, který byl trochu do vrtule. A ráno a večer jsem řešil
2023-03-12 neděle: Ráno jsme poslouchali ze záznamu Farářina je super, říká farář Českobratrské církve evangelické Jordan Tomeš a nakonec jsme si řekli, že bychom mohli jet na bohoslužby k Jordanovi do Berouna, našel jsem si spojení a to nám tramvaj jela asi za čtvrt hodiny, tak jsme měli pár minut na to, abychom se oblékli a vypravili a pak klusali asi kilometr na tramvaj, ale ujela nám asi o minutu, už jsme to nestihli. Tak jsme pak jeli od Lihovaru normálně do Braníka. A po Braníku na výlet, dojeli jsme do Vráže a pak pěšky přes Svatý Ján do Srbska na vlak. Po cestě jsme viděli moc uschlých buků a habrů.
2023-03-13 pondělí: Ráno jsem řešil Kategorie: Taneční mistři a založil stránku Bratr Řehoř, dopoledne pak spor o zaplacení materiálu na střechu, který jsme ještě nedostali, ani peníze. Odpoledne jsem pár hodin trochu dělal na roubence a přitom si pouštěl renesanční tance a hlavně šly almandy a když zrovna hrál Earl of Essex Measure a pak Madam Sosillia Alman, tak jsem si ten tanec na prknech opakoval a přestavoval si, že jej s někým tančím. A říkal jsem si, že o tom budu muset na Wikiverzitu napsat esej o tom, Co je na tanci to podstatné. Pak už bylo 16:30 a já musel jít na distanční výuku.

Večer[editovat]

Šel jsem spát nevím kdy, asi někdy kolem 22. – 23. hodiny?

Obsahy snů[editovat]

Hurvínek naproti průchodu[editovat]

Šel jsem průchodem dolů z Malé Štěpánské a najednou vidím, že hned naproti průchodu (přes ulici) na Karlově náměstí stojí Hurvínek. (Stál čumákem doprava, tudíž v protisměru.) A hned jsem ho poznal, že je to ten můj – podle barev, ještě tam bylo něco oranžového.

Měl sundanou haubnu a motalo se kolem něj několik mladých lidí.

Šel jsem k němu dopředu, jakoby na kraj chodníku, takže jsem byl před jeho levým blatníkem.

Chvíli jsem tam tak stál a skoro jsem nechtěl jsem věřit vlastním očím, že ho zase vidím. Byl skoro ve stejném stavu, jako když jsme s ním ještě jezdili. Trochu zubožený, ale zřejmě ještě funkční. A tak jsem byl rád, že ho někdo používá, že ho ještě udržuje v provozu.

Byl jsem tam inkognito, já neznal ty lidi a oni neznali mě. Měl jsem nutkání, představit se těm mladým jako jeho bývalý majitel, ale nakonec jsem si to nechal pro sebe a moc jsem se s nimi nebavil.

Možná jsem chtěl dát najevo svůj vztah k němu, a tak jsem se k němu sklonil, vřele ho objal za ten lev přední černý blatník a uronil jsem i nějakou tu slzičku dojetí. Ale nevzbudilo to žádnou velkou pozornost. Trvalo to jen chvíli.

Pak jsem si ho chtěl ještě vyfotografovat, ale byla tma, takže na fotce nic nebylo a nějak mi nešel spustit blesk. A do záběru se mi pořád pletli ti lidé.

Jak měl otevřenou tu haubnu, tak nahoru na hlavy válců měl někdo něco položeného, nějakou taštičku či co. Tak jsem si tam také hodil svou bundu.

Pak jsem si ho šel prohlédnout kolem dokola. Obcházel jsem ho proti směru hodinových ručiček. A když jsem ho asi z poloviny obešel (byl jsem u zadku z jeho pravé strany, tedy už na ulici), tak jsem si všiml, že z něj teče voda. Tak jsem se divil, že mu ta voda teče vzadu, když chladič má přeci vepředu.

A když už jsem byl zase skoro vepředu, ale stál jsem trochu v povzdálí na ulici, tak jsem viděl, jak se ho ten kluk, asi řidič, snaží nastartovat. Ale nesedí uvnitř, ale před ním něco kutí s nějakými tlustými kabely, spojuje je, aby spustil startér.

Probuzení[editovat]

Probudil jsem se, a slyšel jsem, že na střechu maringotky bubnuje silný déšť. Ale netrval dlouho, taková přeháňka.

Tak jsem tak ležel v posteli a přemýšlel o tom snu. Bylo mi hezky, že se mi zase zdálo o Hurvínkovi, a skoro bych býval uvěřil, že to byla pravda.

Přemýšlel jsem, kolik je asi hodin, myslel jsem si, že už se za chvíli asi pomalu začne rozednívat. A že bych možná ten sen měl zapsat na Wikiverzitu. Dlouho jsem sem už žádný sen nezapsal.

Chvíli jsem takhle ještě ležel a rozhodoval se, jestli vstát anebo ještě spát. Pak jsem vstal a zjistil jsem, že jsou teprve 2 hodiny po půlnoci. To jsem se dost divil, že jsem ten čas vůbec neodhadl. Šel jsem vykonat potřebu a ještě chvíli jsem váhal, jestli takhle v noci zapínat počítač, a teprve po chvíli jsem se rozhodl, že ano.

Emoce[editovat]

Byly docela silné, takové dojemné, že se zase po dlouhé době shledávám se svým bývalým Hurvínkem, a že ještě žije. A že se o něj ti mladí alespoň trochu starají a užívají ho a udržují v provozu, i když je dost chudák.

Vztah k realitě[editovat]

Hurvínka jsem prodal už před mnoha lety. V tom snu jsem si uvědomoval, že mi už nepatří, ale už jsem si to nepropojil vůbec s tím skutečným člověkem, kterému jsem ho prodal.

Podobné sny[editovat]

Kategorie:Sny/Sny o Hurvínkovi

Interpretace[editovat]

Žena mě nutí, abych se konečně spojil s jeho současným majitelem a řekl mu, že už za něj nebudu nadále platit povinné ručení, což stále činím. Naposledy jsem s ním byl v kontaktu před pár lety, on mi vždycky ty peníze zaplatil, ale teď už několik posledních let ne. Tak ten sen mi to možná měl připomenout, abych tu věc konečně dořešil. Takhle, tím placením pojistného, se k tomu autobusu pořád cítím ještě tak nějak připoutaný.

Hypotézy[editovat]

Pokračování[editovat]

Reference[editovat]