Sny/Databáze/Kychot/2009-04-23

Sny/Databáze/Kychot/2009-04-23 středa/čtvrtek

Klíčová slova: chrám, zástupy lidí, počítačová prezentace, jak lidé bydlí, bydlení v kostele, bydlení na chatě, okno, déšť, rodinka, nádraží, vagon, klášterní chodba, převlékání prádla, jádra vlašských ořechů, vitamín C, ultrazvuk, z obrazů rámy, pan Mrtvička

Minulé období v reálu

2009-04-20 pondělí

Byl jsem skoro celý den doma, zapsal sen Sny/Databáze/Kychot/2009-04-20, pak zapsal Hudební nástroje: Databáze/Varhany/Poláček/2009-04-19 – scanning a doladění, pak mi vypadlo přípojení na Internet a tak jsem založil UPC a UPC/Kychot a pak už jsem řešil biosignály SigViewer/0.2.4 a GDF. To mě tak unavilo a dostavil se pocit, že to nikdy nepochopím a nedodělám, že jsem si na chvíli chtěl lehnout. Ale pak jsem začal řešit spolužáky na http://spoluzaci.cz a domlouval návštěvu naší bývalé třídní učitelky na příští týden a to mi zase dalo nějakou chuť do života. Večer jsem jel na Klikovku, dělali jsme Cupido.

předevčírem: 2009-04-21 úterý

Po ránu ani nevím, co jsem řešil, asi ještě http://spoluzaci.cz z minulého dne. Pak zase na mě přišla hrozná únava, že jsem si musel asi na hodinu po obědě lehnout. Probudil jsem se jen tak tak asi v 15 hod, abych ještě stačil udělt přípravu na hodinu a šel jsem učit. Při cestě domů jsme podkal před uterem Honzu P. a zatánhul jsem ho do hospody a pak dorazil ještě Juan.

včera: 2009-04-22 středa

Ráno jsem snídal s manželkou a pak jsem jel do práce, byla schůzka ústavu. Na oběd jsem nešel, řešil jsem zápis na zkoušky přes SIS a tak a večer jsem jel zase na Klikovku, dělali jsme La Geliosa.

večer

Mates měl narozeniny, přišel V., řešili jsme problémy s bydlením. Pak jsem ještě hledal něco o quattrocentu a pak na Inetu našel Zíbrta, tak jsem si ho četl a spát jsem šel až po půlnoci, dost silně unavený, takže jsem si lehnula a ani jsem se nehýbal.

Obsahy snů

chrám

Viděl jsem nějakou hromadu lidi jakoby v nějakém chrámu, ale možná, že už to byla součást té následující přezentace. Ale ne, že by se jako modlili nebo tak, spíš to vypadalo jako takový zástup, jakoby demonstrace nebo tak, jako že těm lidem o něco jde a chtějí za to bojovat.

domy

Vlastně to bylo něco mezi jekoby reálem a nějakou počítačovou prezentací, kde jsem klikal na nějaké jakoby menu a vstupoval tím do nějakého dění. A bylo to celé o bydlení a o tom, jak a kde všude můžou lidi bydlet. A bylo tam v té nabídce třeba i "kostely" a tak, tak jsem si půředstavoval, jak lidé bydlí v kostelech. A pak něco jako "chaty", tak jsem na to kliknul a nějaký chlápek tam u okna vykládal nějaké rodince (asi tatínek, maminka a takový asi desetiletý kluk), jak si koupil levně chatu u lesa, za nějakých 100–200 tis, a jak v ní teď bude bydlet. Ale že je v hrozném stavu a že je to nebezpečné v tom bydlet, že to musí celé přestavět, a že tam pak chce vzít k sobě maminku a že tam není ani výtah.

A vykládal to u toho okna té rodince, a já to viděl jakoby z úhlu, kterým to zabírala ta kamera, ale pořád nebylo jasné, jestli to už vypráví jakoby v té chatě anebo někde jinde. A docela dost u toho lilo, jenže zase nebylo až tak moc dobře vidět, jestli prší za ohnem anebo na ně. A až za chvíli ta kamera popojela dozadu a bylo vidět, že se všichni mačkají u nějakého zábradlíčka vedle nějakého vagónu na nadraží a že se chystají asi někam jet, možná, že na tu chatu. A stál tam nějaký vagǒn a já koukám, že má dole vedle podvozku naontované dost velké dynamo, kupodivu ten vagón vypadal jako takový starý dřevěný vagón, co už přestaly jezdit někdy v šedesátých letech, a to dynamo mělo barvu stříbrného kovu a vypadalo jako dost zánovní.

lidi

To už si moc nepaatuji, byl to takový trochu mumraj, docela dost lidí, někteří pak někam jeli a já pak přiběhl za nimi na poslední chvíli, abych se s nimi mohl ještě rozloučit.

pan Mrtvička

Bylo to v takové veliké chodbě jakoby nějakého starobylého kláštera. Procházel jsem tou chodbou a bylo tam docela dost lidí. A pak jsem se vracel a potřeboval jsem si převléknout prádlo. Jenže to jsem právě nějak prošvihnul tu dobu, kdy tam skoro nikdo nebyl a teď už tam začalo být husto. Tak jsem akorát koukal, jestli náhodou někde není místečko, kde by nebylo moc ženských. Ale vždycky někde aslespoň jedna nebo dvě byly. Tak jsem přišel k jednomu stolu a v ruce držel takovou hromádku svého prádla, ale viděl jsem, že na tom stole už je nějaké cizí prádlo, asi někoho z těch lidí. Tak jse se to cizí prádlo snažil přesunout na jednu půlku toho stolu, aby se nám to naše prádlo nepromíchalo. (Ale k tou převlékání už si nedošlo, protože si na to nevzpomínám).

A pak jsem viděl zástup lidí, kteří něco cvičili. Něco jako meditace nebo tak, ale při tom šli. A byl mězi nimi jeden chlapík, a byl už dost tlustý, ale přitom pořád musel jíst. Pořád v jednom kuse do sebe něco cpal. A když přišel blíž, tak jsem si všimnul, že zase není až nějak nechutně obézní, že by na něm to sádlo až vicelo nebo tak, ale prostě má obličej úplně kulatý a to tělo skoro také.

A nebím, jestli to byl zrovna on, ale je to pravděpodobné, že to asi byl ten samý, prostě najednou se ke mně začal nějaký chlap blížit a tlačit a když byl až u mně, tak žíkal něco ve smyslu: "Jezte jádra vlašských ořechů, obcahují vitamím C a ultrazvuk!". A já si říkal, to bude asi nějaký blázen, co to povídá za nesmysly, jádra ořechů vitamín C a ještě k tomu ultrazvuk!

A začal jsem prosit ty lidi okolo, ať mě vysvobodí od toho člověka, nakonec mě vysvobodili. A byl jsem mezi nimi, ta chodba toho kláštěra tam tvořila takový dost rozlehlý výklenek, takže to bylo jeko dost velká místnost, takže těch lidí se tam vešlo dost. A já si vzpomněl, že někomu dlužím nějaké dva rámy (asi od nějakých obrazů), ale nemohl jsem si vzpomenout komu a kde jsou.

A pak jsem jakoby ucítil, že ještě za druhým rohem té chodby je nějaký chlap a že se ke mně pomalu blíží. Možná, že se jmenoval pan Mrkvička, ale já jsem mu říkal pane Mrtvička. A když už se trochu přiblížil a šel tou chodbou, co byla už za rohem, tak jsem na něj volal: "Pane Mrtvička, jste dost silý? Jestli jste slabý, tak sem ani nechoďte! Já nechci, abych ochrnul! Já chci, abyste mě klepnul pořádně, abych pak už o sobě nevěděl!"

A myslel jsem už na to, jaké to bude, až přijde pan Mrtvička a klepne mě. Že v tu ránu si vzpomenu, koému dlužím ty dva rámy a kde ty rámy jsou. Jenže už mu je stejně nestihnu vrátit, protože v tu chvíli zase zapomenu všechno ostatní a rozplynu se do nicoty a už nebudu. Byl to takový dost zajímavý pocit, takové určité blaženosti rozplývání se a nebytí.

Ráno

Probudila mě asi manželka, která šla do práce, už bylo po 7. hodině.

Emoce

Takový až skoro mystický klid a mír se ve mně rozplýval a říkal jsem si, že kdybych takhle umřel a jen se tak tiše rozplynul do věčného nevědomí, že by to nemuselo být špatné. Byl to pocit takové ohromné širokosti a rozlehlosti rozpínání se jakoby do celého vesmíru, rozplývání se a neustálého zřeďování se a mizení nikam.

Podobné sny

O chrámech, chodbách, kostelích, vlacích, lidech atd. celkem časté.

Interpretace

Nevím, jestli představa nebo očekávání smrti.