Přeskočit na obsah

Sny/Databáze/Kychot/2009-03-19

Z Wikiverzity
< Sny‎ | Databáze‎ | Kychot

Sny/Databáze/Kychot/2009-03-19 středa/čtvrtek

Klíčová slova: nákladní auto, tatrovka, cesta s kopce, skála, přední náprava, zatíčka, sráz, velvyslanec, psací stroj, formulář, kabelka, klády, kámen

Předchozí den[editovat]

Jak jsem ráno měl budíja na 4 hod, tak mě poak skoro celý den bolela hlava. V 8:30 jsem byl na TPÚ, ale nikdo se mnou mluvit nechtěl, takže zbytečně. Pak na cvičení a na konci jsem potkal Z. a že schůzka, kvůli které jsem vstával ve 4 ráno, abych to dopočítal, dnes odpadá, divil se, že jsem nedostal zprávu od P., že není v Praze. No tak jsem šel na šlapačky a pak se stavil na I. chirurgii na ambulanci, kde jsem asi hodinu čekal na chodbě s netbookem, který se zalíbil sestřičce, a pak jsem přišel na řadu, tak jsem si nechal rozříznout pravý ukazovák, který mě pořád pobolíval, když mi tam předminulý čtvrtek nic nenašli, a nakonec mi ho zafíčovala ta samá sestřička, které se líbil ten netbook, a tak na mě byla hodná a obvazovým materiálem na mně nešetřila, takže mám ukazovík skoro jakoby v dlaze.

Pak jsem šel na oběd, neměl jsem chuť na maso, když je to postní období, tak jsem si nechal dát nejdřív bramborovou kaši a pak k ní opečený sýr a pak jsem jel na TPÚ, kde jsem byl zase už hodně unavený, asi z toho ranního vstávání, a pořád ta hlava, tak jsem si musel aspoň na chvíli lehnout na podlahu, abych si odpočinul. Pak mě vzbudil mobil, Honzovi, kterého jsem chtěl dnes navštívit na rehábce, se to dnes nehodí.

Tak pak jsem šel ještě na Klikovku a pak domů a ani se mi nechtělo už zapínat počítač, tak jsem si lehnul do pelechu a vyluštil akademickou křížovku a pak už jsem jen ležel a usnul někdy mezi 22–23hod, asi.

Večer[editovat]

Obsahy snů[editovat]

tatrovka[editovat]

Jel jsem s nějakou nákladní Tatrovkou s kopce po nějaké horské cestě. Ale kupodivu byla docela rovná. A mně se nezdálo něco na přední nápravě, na tom jejím odpružení nebo co. A řekl jsem si, že to nejlépe vyzkoumám za jízdy, když to budu pozorovat, jak se to všechno třese a nadskakuje. Tak jsem pustil volant a vylezl ven a po nějakých chyutech se spustil, takže jsem visel před tou přední nápravou. A koukal jsem, jak nadskakuje a skutečně se mi zdálo, že tam s ní není něco zcela v pořádku. Trochu jsem měl při tom strach, že kdybych se neudržel, že tam visím v takové blbé posici, tak kdybych spadul, tak akorát pod kola a že mě to auto převálcuje.

Podél levé strany cesty byla taková kolmá skála a najednou jsem si všimnul, že to auto se k ní pomalu přibližuje. To jsem si říkal, to je teda průšvih, nejvyšší čas, abych se dostal zase zpátky k volantu, jinak jsem za chvilku v té skále. Jenže mezera mezi kabinou auta a skálou byla už méně jak metr a pořád se zužovala. Tak jsem si představil, že než dolezu do těch levých dvířek, tak to bude už pod půl metru a jak tam budu, tak mě to auto během chvilky přimáčkne k té skále, to jsem měl už větší strach.

Tak jsem si řekl, jediná šance je dostat se před tou přední nápravou nějak na pravou stranu vozidla a pak dovnitř kabiny vlézt pravými dvířky. Vyžadovalo to už větší odvahu, ale nakonec se mi podařilo to tam pod tím autem nějak přeručkovat na pravou stranu. A najednou kouká dopředu a vidím, ta silnice se po nějakých 50–100 m zatáčí vlevo a po pravé straně je sráz ze skály. Zbývá mi tedy už jen pár sekund na to, abych se dosoukal do kabiny, přeskočil k volantu a strhnul ho doleva, jinak to bude katastrofa.

Tak se chci vzepřít na rukách, abych se dostal ke dvířkům kabiny, a nejednou cítím, jak mi docházejí síly. Asi jsem se vyčerpal, jak jsem tak dlouho visel za ruce před tou nápravou a pak přelejzal na druhou stranu. Snažím se vzepřít a nejde to. Koukám a k okraji srázu je to už necelých 10 metrů.

velvyslanec[editovat]

Potřebujeme jet s ALenou do nějaké ciziny, kde je zapotřebí mít nějaké vízum. Tak jdeme za nějakým velvyslancem on už má u sebe nějaké lidi a tak nám dává nějaké formuláře a kopírák a takový kufříkový psací stroj, abychom si tam zatím vyplnili žádost. A já to poříd nedokážu nějak napsat. Mezi tím tam přijdou další lidi z opačných dveřích a nadávají nám, že jsme je předeběhli, že jsme šli k tomu velvyslanci zadem. Já o tom neměl ani tušení, že jsme tam přišli zadem, ale když jsem viděl, jaká je vepředu za dveřmi hrozná fronta, tak morálka stranou a byl jsem docela rád, že se nám takhle nevědomky podařilo tam k němu proniknout a že nás nevyhodil.

Jenže jsem měl poříd nějaké problémy s vyplněním toho formuláře, pořád jsem něco kazil, ty formyláře byly nějaké oranžové a pak vedle ještě nějaké bílé, ale na takovém divném podlouhlém formátu papíru, v nich bylo víc okének, na jméno a adresu a tak, zatímco na těch oranžových nebyly skoro žádné rubriky, a tak jsem nevěděl, který je ten správný anebo jestli se musí vyplnit oba anebo stačí ten oranžový a tam že se to všechno napíše, jak se chce, jen taková žádost. A každou chvíli se mi ten formyláž ještě nějak zmuchlal v tom psacím stroji anebo přetrhnul, když jsem se snažil odtrhnout další z toho bloku, ve kterém byly ty nové, až mi najednou všechny formuláře došly a já nevěděl, kde mám vzít další.

Tak jsem šel ven a tam měli lidi nějaké věci, a v jedné otevřené kabelce jsem viděl štůsek takových oranžových kartiček, tak mě napadlo, že možná stačí vyplnit nějakou kartičku. A nikdo tam nebyl, tak jsem šáhnul do té tašky, že si nějaký nevyplněný lístek odtrhnu, a mezitím se vrátily nějaké dvě ženské, já jsem nevěděl, jestli ta taška není náhodou některé z nich, těch tašek tam bylo víc, ale bylo i trapně, že se hrabu v cizí tašce, a bál jsem se, že si třeba pomyslí, že tam něco kradu, tak jsem se ptal, jestli ta taška není jejich a že bych si jen potřeboval vzít ještě nějaký formulář.

A pak jsem šel dál a tam ležela hromada takových obrovských klád, ale nebyly dřevěné, ale kamenné. A nějaký chlápek tam chodil s motorovou pilou a pak jen s nějakým takovým jakoby páčidlem a on ty klády takhle rozloupnul ve dví. A vlastně to nebyly ani kamenné klády, ale kus takové skály.

[editovat]

[editovat]

Ráno[editovat]

Budil jsem se na několikrát, už od šera, nakonec ženiným budikem asi v 7:45. Zapisuju to to od 8 do 9 hod těmi zbývajícímui prsty a přitom přemýšlí, jestli si Hurvínka přece jen ještě nenechat a dva roky na něm nepracovat a nedat ho do pořádku.

Emoce[editovat]

Vztah k realitě[editovat]

Podobné sny[editovat]

Takový ten pocit slabosti. A také, jak se něco pořád nedaří.

Interpretace[editovat]

Hypotézy[editovat]

Reference[editovat]