Sny/Databáze/Bey/2011-05-19

Z Wikiverzity
< Sny‎ | Databáze‎ | Bey
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Po hodně dlouhé době jdu zase zapsat sen. Neměla jsem v uplynulém čase na to čas ani způsob a přišla jsem o spoustu zajímavých snů, které se mi zdály a tak dneska tenhle zaznamenávám, protože to byl zase po dlouhé době jeden hodně emotivní.

Počátek snu není až tak zřetelný. Vím, že jsem byla s rodinou na nějaké oslavě, ale nevím čí a nevím kde, jen vím, že se slavilo venku na nějaké louce. A já si vzala své nejstarší mládě, že spolu dojedeme domů pro nějaké oblečení a po cestě že koupíme dárek. Jeli jsme tedy domů a zaparkovali auto před panelákem, kde jsem bydlela jako dítě. Před vchodem domu se válely nějaké rozbité věci. Vešli jsme do vchodu a všude tam byla voda. Pracoval tam nějaký údržbář a tak jsme se ho ptali, co se tu stalo. A on řekl, že tu nějaká mladá holka spáchala sebevraždu a že před tím než vyskočila z balkónu, vyházela ven spoustu věcí a nějak poškodila vodovody, tak proto že je všude ta voda. Vešli jsme do výtahu a tady se to trošku podobalo výtahovému snu, protože výtah jako už mockrát nezastavil v požadovaném šestém patře, ale odvezl nás až nahoru, kde naštěstí zastavil a my museli jít několik pater dolů. Nevím proč do šestého. Když jsem v tom domě bydlela, bydleli jsme v desátém. Vešli jsme do bytu, ale nebyl to byt z mého dětství, byl to byt, kde jsem bydlela v době, kdy mi bylo osmnáct. Nepřišlo mi to ale nijak divné. Syn šel balit nějaké ty věci a já vešla do kuchyně a koukám, že se tam po zemi válejí nějaké hračky. Dvě takové jakoby bárbíny, nějaký plyšák a dívčí deníček. Začala jsem si prohlížet ten deník a bylo mi to všechno hrozně divný, protože ty hračky nebyly evidentně mé dcery. Tak koukám do toho deníku a došlo mi, že jsou to věci té mrtvé holky. To mě dost vyděsilo a šla jsem k jedné z těch panenek, že ji zvednu, ale panenka mě chtěla pokousat. Tak jsem zkusila zvednout toho plyšáka, ale taky po mě vyjel. Ten o dost agresivněji než panenka. Ale najednou stál ve dveřích můj syn a majznul ho nějakým klackem. Říkám mu, že ty věci musíme dostat z bytu, že je to všechno hodně divný a tak se nám je nějakým kuchyňským náčiním podařilo dostat do pytle a že je taky vyhodíme z okna. Otevřela jsem dveře na balkón, ale nebyl to panelákový balkón, ale balkón nějakého starého činžovního domu a vedl do vnitrobloku. Koukám na to a zase říkám, že je to divný. Ten balkón byl celý obložený dřevem a pnuly se v něm růže. A jak tak stojím na tom balkónu s tím pytlem s těmi zmítajícími se hračkami, najednou cítím, jak mě to táhne k okraji toho balkónu a nemůžu s tím vůbec nic dělat. V tom okamžiku jsem se probudila.

Musím říct, že takovouhle noční můru už jsem něměla hezkých pár měsíců.