Psychologie pro kombinované lyceum/Psychologický vývoj v předškolním věku

Tato stránka je součástí projektu:

Psychologie pro kombinované lyceum

střední škola

Příslušnost: skupinová

Přehled prvního sedmiletí dítěte

Periodizace dětského věku:

Prenatální období

• 40 týdnů
• embryo (zárodek) – prvních 8 týdnů nitroděložního vývoje
• fetus (plod) – od 9. týdne do narození

Perinatální období

• porod

Postnatální období

• novorozenecké období – od narození do 28. dne života
• kojenecké období – od 29. dne do 1. narozenin
• batolecí věk – od 1 roku do 3 let
• předškolní období – od 3 let do 6 let
• školní věk – od 7. roku života (raný školní věk, střední školní věk, starší školní věk)

Možno též doplnit z pedagogického tématu Výchova dítěte v předškolním věku, zejm. kapitola Základní potřeby dítěte v předškolním věku.

Charakteristika novorozeneckého období

Novorozenecké období je v podstatě dobou adaptace na nové prostředí, kdy však dochází nejen k adaptaci dítěte, ale i rodičů. Dítě se po porodu ocitá v naprosto neznámých podmínkách a nastává pro něj zásadní změna v způsobu života. Již nepřebývá v plodové vodě, která pro něj byla domovem udržujícím stabilní teplotu, tlumila zvuky či doteky a po ustřižení pupeční šnůry je dítě odkázáno na zcela nový způsob plicního dýchání.

Novorozenecké období je charakteristické především velkou potřebou spánku. Může trvat až 20 hodin denně a mezitím je denní aktivita novorozence v bdělém stavu vyplněna uspokojováním fyziologických potřeb.

Dítě se rodí s mnoha vrozenými, nepodmíněnými reflexy, které mu napomáhají k snazší adaptaci na světě a k přežití. Řadí se mezi ně reflexy pátrací a sací – umožnují příjem potravy. Dále pak vyměšovací, obranný, orientační, úchopový, polohový, Moroův (úlekový) reflex atd.

Ve vývoji dítěte je podstatný rozvoj smyslů. Sluch má novorozence již dobře rozvinutý. Je schopen dobře rozlišovat vysoké tóny, na které je citlivý. Preferuje ženský hlas ve vyšších frekvencích a jako čerstvý novorozenec pravděpodobně rozezná hlas své matky od hlasu cizí ženy. Hlas svého otce zpravidla rozeznává až později. Čich dítěti umožnuje orientaci v prostředí a na příjemné vůně reaguje pozitivně, zatímco od nepříjemných pachů se naopak odvrací. V prvním týdnu věku kojenec dokáže rozeznat vůni prsní bradavky své matky. Novorozenec má více chuťových pohárků než dospělí. Z chutí dává přednost sladké, zatímco hořké či jinak nepříjemné se vyhýbá. Základem orientace v prostředí je zrakové vnímání. Sítnice je dobře rozvinutá, ale zraková ostrost a pohyblivost čočky prozatím zaostává. Dominantní ve zrakové preferenci je lidská tvář a další obrazce ji připomínající. Novorozeňata upřednostňují jasné barevné pohybující se předměty.

Novorozenec disponuje schopností učit se, avšak stav bdění je velmi krátký a prchavý.

V bdělém stavu obvykle zaujímá asymetrické postavení končetin s hlavou otočenou do strany. Pěsti má většinu času zaťaté, nepřipravené pro aktivní úchop.

V tomto období se objevují periody pláče s různou délkou a intenzitou. Křik je diferencovaný a lze tak odlišit např. křik z hladu, či křik z bolesti.

Novorozenec je schopen napodobování jednoduchých mimických výrazů – otevření, zavření očí a úst, vystrčení jazyka, nebo jednoduchou vokalizaci.

Dokáže poznat mateřský jazyk od cizího. Novorozenec asi ve věku 2 týdnů je zneklidněn, pokud se na něj promluví jinou řečí, než kterou doposud slýchal a je mu známa.

Charakteristika kojeneckého období

Za kojence se dítě označuje od skončení novorozeneckého období (u různých autorů 4 týdny, 1 měsíc, 40 dní, 6 týdnů) do 1 roku věku, a to nezávisle na tom, zda je nebo není kojeno. Je to období, kdy se dítě seznamuje se základními zákonitostmi fungování světa kolem sebe.

Motoricky se u kojence rozvíjí především polohování těla a uchopování předmětů. Dítě se učí postupně samostatně držet a zvedat hlavičku, obracet se, lézt, sedět a nakonec (kolem jednoho roku) stát a dělat první kroky. Rukou uchopuje nejprve instinktivně (úchopový reflex), postupně však cíleně nejprve celou dlaní, pak i palcem v protipozici, pak začne předměty cíleně i pouštět, kolem jednoho roku se naučí je i odhazovat (zatím ovšem ne házet kýženým směrem).

Kognitivně dítě začíná v 9. až 10. měsíci života zaměřovat cíleně svou pozornost na předměty, které si ji přímo nevynucují — zatímco novorozenec či mladší kojenec se zajímá hlavně o to, co je pestré, hýbe se, vydává zvuky apod., nyní dítě např. zkoumá spadlý drobeček, tvar držátka lžičky, prstýnek na maminčině prstě apod. V téže době začíná pasivně spojovat slova s jevy, tedy rozumí označením „máma“, „táta“ apod. a je schopno splnit jednoduchou výzvu (udělej „paci-paci“). Kolem jednoho roku pak začíná samo první slova pro označení jevů používat a rovněž zacházet s předměty podle jejich účelu (hřeben si přikládá k hlavičce, cíleně mačká pískací hračku, točí kolečkem apod.).

Během kojeneckého období začíná dítě také cíleně komunikovat se svým okolím. Zprvu upozorňuje pláčem na situace, které vnímá jako v nepořádku (a pláče zprvu přibývá, protože se zkracuje doba spánku), a okolí přitom vnímá jako jednolité, nevyděluje z něho jednotlivé předměty a osoby. V tomto období je proto mimořádně důležité, aby se dítě cítilo celkově obklopeno jistotou a bezpečím. Cca do 6 měsíců začíná vydělovat osoby a tváře (hraní na „kuk“), ale o předměty se zajímá jen tehdy, když se mu dostanou do zorného pole; jakmile je opět nevidí, ztrácejí pro něj svou realitu a nezajímají ho. Kolem 9. měsíce se začíná bát neznámých lidí a odloučení od „svých“ lidí, dokáže si vybavit maminku i v její nepřítomnosti a snaží se navodit její opětovný příchod.

Charakteristika batolecího období

Za batole se označuje dítě zpravidla ve věku od 1 roku do 3 let. Dítě se v tomto období čím dál tím samostatněji seznamuje s okolním světem, vytváří si postupně vědomí vlastní osobnosti odlišné od okolí a začíná se socializovat s dalšími lidmi.

Prvním předpokladem pro poznávání světa je vývoj motorický. Batole postupně od prvních krůčků přechází k jisté chůzi a pak i k běhu, skákání, přelézání překážek (tříleté dítě by mělo zvládnout např. chodit po schodech nahoru i dolů se střídáním nohou), příp. i jízdě na tříkolce apod. Rukama se učí umisťovat předměty přesněji (stavby z kostek), házet předměty, kreslit (kolem 3 let by mělo umět obkreslit křížek či kroužek), oblékat se.

Druhým předpokladem pro poznávání světa je rozvoj řeči a myšlení, který zpravidla jde ruku v ruce. Kolem 1 roku dítě začíná užívat jednotlivá slova ve zjednodušené výslovnosti pro jevy kolem sebe, kolem 3 let sestavuje jednoduché věty a používá zájmena. Během 3. roku se začíná s jistotou poznávat v zrcadle a následně i označovat zájmenem „já“.

Ve svém zkoumání světa se batole začíná vzdalovat od matky, ale stále očekává pozornost dospělých (hůře snáší, když dospělí odejdou a nechají ho o samotě, rovněž když se věnují jinému — typicky při narození dalšího sourozence). Začíná si uvědomovat sebe sama, a tím i začíná rozumět citům jiných lidí (např. snaží se utěšit nebo je opatrné, aby někomu neublížilo), ale také prosazovat svou vůli vůči ostatním (přichází tzv. období vzdoru).

Charakteristika předškolního období

Dítě prožívá předškolní období ve věku od 3 do 6 let. Toto vývojové období následuje po období batolecím a je charakteristické především rozvojem pohybové aktivity a intenzivním smyslovým a citovým vnímáním. Po završení třetího roku života dítěte nastává období označované někdy jako druhé dětství. Dítě je pohybově již dostatečně zdatné, s jeho motorickými dovednostmi je schopno s větší přesností konat všechny základní pohyby v jemné motorice i v prostoru kolem něj.

Velký pokrok nastává v psychickém vývoji dítěte. Postupně se krystalizují základní schopnosti, jež charakterizují lidskou osobnost. Celkové chování dítěte se kvalitativně proměňuje a vystihuje již určitou harmonickou strukturu vlastností individuality a vzájemně zkoordinovaných pohybů. V projevech chování se rozeznáváme kladné i záporné rysy, které jsou následkem výchovného vedení v batolecím věku.

Důležitou roli ve změnách v duševním vývoji předškolního dítěte hrají nová sociální zařízení, která tvoří dvě rozmezí pro tento věk. Na počátku je to vstup do mateřské školy a na konci nástup do základní školy. Přestože účast v mateřské škole je přínosná, těžiště jako takové stojí především v rodině. Na soulad v rodině a citové stabilitě rodičů je harmonický duševní vývoj dítěte závislý. Předškolní věk je obdobím hry, nejprve převažuje hra společná (asociativní), poté přichází i hra kooperativní, která je zpravidla založená na fantazii a organizovaná ve spolupráci a také s rozdělením rolí.

Řeč, slovní zásoba i větná skladba se v předškolním věku zdokonaluje. Dítě mluví hodně a rádo a na počátku tohoto věku je schopno delší dobu poslouchat krátké povídky. Vývoj řeči umožňuje rozvoj znalostí o sobě a o okolním světě.

Dítě v předškolním věku touží po samostatnosti, a při činnostech tak často uplatňuje slovní spojení „já sám“ nebo „já umím“. Chce se cítit užitečně, vytvářet přátelské vztahy a jak v prostředí rodinném, tak v prostředí mezi dalšími dětmi ve školce touží být spolutvůrcem na společném díle. Ze strany rodiče je proto důležité, aby tuto přirozenou touhu pochopili a podporovali ji. Vyvíjí se také citové prožívání, které je aplikováno ve všech oblastech psychického dění, ovlivňuje dětské vnímání, hru, osvojování sociálních návyků, způsob řečového vyjadřování. Jak dávat najevo city, se dítěti v mysli trvale zakotví podle způsobu vyjadřování citů, které vidí opět na rodinném příkladu.

Dítě vedle citového vývoje začíná rozumět i základním morálním kvalitám, učí se rozeznávat dobré od špatného. Morální výchova je pokaždé pro vychovatele velikým problémem. Fyzický trest někdy dokáže problémovou situaci rychle a uspokojivě vyřešit. Horší účinek ale mají neustálé zákazy, příkazy či kárání, z čehož jsou děti nervózní, nejisté a stejně brzy veškeré napomínání zapomenou. V tomto věku však není předškolák schopen přijímat rozumové a logické argumenty a často je tak těžké malé svéhlavé dítě přimět k rozumu. Pro mravní vývoj dítěte, který můžeme našimi činy ovlivnit, je podstatný impuls napodobování a tvořivých představ.

Zvídavostí je dítě v předškolním věku pobízeno k verbálnímu projevu a myšlení. Rodiče jsou neustále dotazování na spoustu věcí, což je často přivádí k rozpakům. Na dalších otázkách, které odpovědi dětem navozují, je pak dobře pozorovatelná touha po verbálním vyjadřování. Při rozvoji řečového vyjadřování současně působí také vývoj rozumový. Kvalita myšlení se u předškolních dětí proměňuje, kdy na základě rozvoje řeči a narůstajících informací a poznatků o světě přecházejí z obrazného myšlení do uvažování v pojmech.

Myšlení však zatím nepostupuje podle logických operací a je vázáno na vlastní činnost dítěte. Je egocentrické (např. při zakrytí očí si dítě myslí, že ho ostatní nevidí), antropomorfické (neživým předmětům přidává lidské pocity, všechno polidšťuje), magické (mění fakta dle vlastního přání) a artificialistické (všechno se „dělá“, lidé či podobné bytosti ovládají všechny přírodní děje). Svět dítě vnímá egocentricky, nechápe vztah mezi příčinou a následkem, a proto často dochází k mylným egocentrickým interpretacím („táta nás opustil, protože jsem zlobil“).

V průběhu předškolního věku vrcholí spontánní bouřlivá aktivita a pohyblivost dítěte, které spějí k cíli harmonizovat a koordinovat pohyb. Dochází i k větší hbitosti a eleganci pohybu. Pohybová výchova je podstatná pro správný růst, vývoj svalů, kloubů a kostí a také pro duševní rovnováhu a pohodu dítěte. Pohybové dovednosti působí blahodárně nejen na socializaci dítěte, ale také díky obratnosti na zdravé a přirozené sebevědomí dítěte.

Zdroje na webu

• Rozdělení dětského věku (Wikiskripta, periodizace i podrobná charakteristika jednotlivých období)
• Kognitivní a morální vývoj podle Piageta a Kohlberga (přehled)
• Kognitivní vývoj dle Piageta (podrobnější přehled)
• w:Vývoj myšlení v předškolním věku
• Charakteristika vývoje dítěte předškolního věku (server Rodiče a jejich děti)
• Psychomotorický vývoj dítěte v prvním roce života