Psychologie pro kombinované lyceum/Psychologický vývoj člověka

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí projektu:
střední škola
Příslušnost: skupinová

Přehled psychologického vývoje člověka[editovat]

Psychologický vývoj se zpravidla periodizuje do období daných fyziologickým vývojem (avšak u různých autorů najdeme často odchylky jak v počtu rozlišovaných období, tak v jejich délce):

  • prenatální období
  • novorozenecký věk — cca do 1 měsíce (někdy uváděny 4 týdny, někdy 40 dní, někdy 6 týdnů)
  • batolecí věk — do 3 let
  • předškolní věk — 3 až 6/7 let
  • školní věk
  • mladší školní věk — 6/7 až 11/12 let
  • starší školní věk — 11/12 až 14/15 let
  • dospívání (dorostenecký věk) — 14/15 až 18/19/20/21 let
  • dospělý věk
  • plná dospělost — cca do 30 let
  • zralost — cca 30 až 45 let
  • střední věk — cca 45 až 60 let
  • stáří
  • rané stáří — cca 60 až 75 let
  • vysoké stáří — cca 75 až 90 let
  • dlouhověkost — nad 90 let

Psychologicky nejvýraznější je přechod do školního věku (školní zralost), přechod do dospělosti a přechod do stáří.

Školní zralost[editovat]

Je zpracováno v pedagogických tématech (Školní zralost a školní úspěšnost), sice hlavně z pedagogického hlediska, ale psychologická charakteristika školní zralosti je tam také obsažena.

Dospívání[editovat]

Puberta (pubescence) je proces rychlého tělesného růstu a fyziologického zrání, podmíněný nástupem hormonální produkce v nadledvinách a v pohlavních žlázách.

Adolescence se nazývá proces zrání ve smyslu psychosociálním. Ten je možno pojmout různě široce — v nejužším smyslu jde o schopnost reprodukce (a s tím spojené psychické a sociální změny), v širším smyslu o schopnost začlenění do společnosti jako dospělý jedinec (plnoletost, ekonomická samostatnost apod.). U různých autorů pojato různě.

Psychologický, resp. psychosociální proces dospívání je zpravidla zahájen dospíváním biologickým, ale je procesem nezávislým (jedinec dospívá psychologicky, i když např. z důvodu hormonální poruchy nedospěje biologicky). Pro chlapce a děvčata je psychosociální dospívání načasováno podobněji než biologické, při němž děvčata dospívají výrazně rychleji.

První mezník se objevuje kolem 12. roku, kdy se začíná rychle rozvíjet abstraktní myšlení (fáze formální operace dle Piageta). Tím se začíná posilovat i schopnost sebereflexe a introspekce, která je podmínkou pro další psychický vývoj. Kolem 14. roku nastává velký rozvoj emočního života, spojený s formováním osobnosti, kterou je na rozdíl od dřívějších fází možno považovat za opravdu vlastní (uvědomění si vlastního osudu nezávislého na rodičích, myšlenková konfrontace s vlastní smrtelností, formulace životních ideálů). Dospívající přestává uznávat přejaté mravní normy a hledá si svoje, často pod vlivem skupiny vrstevníků. Teprve kolem 16./17. roku však k myšlení a cítění dozrává i vůle, která dospívajícímu umožňuje začít též uskutečňovat to, co zatím spíše jen cítí.

Přechod do stáří[editovat]

Stáří se primárně projevuje jako postupný ústup fyziologických funkcí organismu. Jeho nástup není dán jen věkem, ale také způsobem života, dědičnými vlivy, životní aktivitou, sociálními vztahy, psychickou pohodou.

Fyziologicky se projevuje snížení regenerace organismu (pomalejší hojení úrazů), snížení imunity, změknutí a zkřehnutí kostí (větší riziko fraktur) a snížení rychlosti a pružnosti svalů, snížení výkonnosti vnitřních orgánů (srdce, plíce, trávení, žlázy), zhoršení smyslů (stařecká vetchozrakost, nedoslýchavost), zhoršení termoregulace.

Fyziologické změny se mohou výraznou měrou podílet na změnách psychologických: zhoršením funkce smyslů a nervové soustavy se zpomalují reakce, ale také snižuje adaptibilita na nové vjemy a situace (odpor k novému, lpění na stereotypech), zhoršuje paměť (zejména zapamatovávání nových událostí, pročež převažují vzpomínky na věci dávnější), případně snižuje inteligence. Sociálním projevem těchto změn pak bývá větší fixace na konkrétní osoby, sociální oddělenost a uzavřenost do sebe, případně afektivní reakce na nové nebo nečekané sociální situace nebo na vlastní nemohoucnost (snížená frustrační tolerance).

Psychický vývoj člověka je stárnutím ovlivněn, avšak není jím determinován, tedy většině psychologických změn se může člověk ubránit vědomou prací na sobě. V raném stáří je důležité tělesné cvičení (které v pokročilém stáří přestává být možné), po celou dobu cvičení duševní, resp. duchovní — cvičení paměti a intelektu, pěstování zájmu o svět (včetně jeho aktuálních změn), pěstování sociálních vztahů (nástup do důchodu může být dobrou příležitostí pro dobrovolnickou činnost), pěstování spirituality (souhledné vědomí vlastní životní cesty, souhledné povědomí o světě — řada filosofů a duchovních učitelů byla nejproduktivnější ve stáří).

Zdroje na webu[editovat]