Pivovar/degustátor/Kychot

degustátor/Kychot

Preference a chutě:

• Dávám přednost produktům domácích, malých a středních pivovarů, zejména proto, že jako biofyzik podporuji diverzitu druhů, a tím pádem i diverzitu kvasnicových, chmelařských a obilných kultur, které při vaření piva synergují.
• Preferuji ležáky, i když v praxi (když je nutno silně hydratovat, zejména při práci) dám zavděk i pivům nízkostupňovým, které piju jakožto účinné iontové nápoje; nicméně nízkostupňová piva piji namísto konzumace většího množství vody, kde ohledy na chuť usupují mírně do pozadí. Přesto chápu, že i nízkostupňová piva si zasluhují degustovat, aby si člověk mohl vybrat to menší zlo.
• Preferuji piva kvasnicová, tj. nefiltrovaná a nepasterovaná, neboť jsou to právě pivní kvasnice, které pivu dodávají velké množství vitaminů řady B.
• Preferuji piva hořká, dobře nachmelená.
• Preferuji speciály.
• Preferuji lokální piva, která mají nějaký vztah k okolní krajině a odlišují se od nicneříkajícíh celonárodních piv.
• Fandím homebrewingu.
• Pivo nepiji příliš často, v průměru asi tak 2-3x týdně, typicky 1-3 piva (při delším sezení ve společnosti).
• Přibližně ve 25 letech mi byl diagnostikován ledvinový kámen a jako nejlepší lék mi nefrolog doporučil pít hodně tekutin, zejména plzeňského piva, neboť je údajně zásadité (dle informací z Plzeňského pivovaru není zásadité, neboť všechna piva pry mají kyselou reakci; ale plzeňský Prazdroj je kyselý velmi málo).
• Od té doby jsem si zvyknul prohánět ledvinami minimálně 3 litry tekutin denně, často i více. Pokud není po ruce (v restauraci) nic lepšího, volím výše uvedený Plzeňský Prazdroj jako určitý standard, připadně pivo Bernard, případně Svijany (kvasničák).
• Z výše uvedeného plyne, že nejraději si dám tradiční světlý kvasnicový ležák, i když zvláštní slabost mám i pro pšeničná piva, pokud se zrovna někomu nějaké povede.
• Piji i řezané pivo, nejraději ale odděleným způsobem, že si dám jedno velké světlé a k tomu jedno malé tmavé, a obě piva piji na střídačku, takže mohu lépe vnímat střídání chutí. (To nikoli v případě degustace, ale běžně např. při obědě.)
• Piva, která pro mě mají celkem neutrální chuť, takže je piji, když není nic jiného, ale bez zvláštního zářitku; je to pro mě určitý neutrální standard: Smíchovský Staropramen (jsem přecijen Pražák a lokálpatriot na Praze 5 jezem zaměstnán již 25 let, takže jsem přivyknul).
• Piva, která zrovna nemusím, i když je v případě nutnosti piju, piiva, jejichž chuť mě příáliš neoslovuje: Gambrinus, Krušovice.
• Piva, která nemusím, ale tu i tam si dám jedno na zpestření, pokud se jiné zpestření nenabízí: Černá hora, Budějovický Budvar.
• Z lahvových piv podle toho, co je zrovna k disposici, volím dle dosavadních zkušeností: ležáky Klášter (11° a 12°), Trutnovský Krakonoš 12°, Svijanský Máz, Svijanský Rytíř, Březňák, Rohozecký Skalák, Náchodské speciály, případně (z větších producentů) Velkopopovický Kozel 11°, Radegast. (Výběr lahváčů je do jisté míry dán i tím, že určitou dobu skoro každý měsíc trávím v Podkrkonoší.)
• Kromě piva mám v oblibě suchá moravská červená odrůdová vína s vyšším obsahem tříslovin, jako je Svatovavřinecké, Frankovka a nejradši jejich křítence, Zweigeltrebe a nejradějí André.
• Pokud piji nealkoholické nápoje, tak čaje, nejraději zelené, nefermentované, opět s vyšším obsahem tříslovin.
• Nemám moc rád sladké věci. Pokud mi někde nabídnou moučník, nejraději jej zapiji pivem, aby byla nějaká kompenzace v chuti.
• Kávu piji nejčastěji jen při společenských příležitostech, a to raději filtrovanou, hořkou, s trochou mléka.