Metody výuky cizích jazyků/Hermeneutika

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Hermeneutická metoda výuky cizích jazyků vychází z obecně hermeneutického pojetí.

Hlavní rozdíly mezi tradiční a hermeneutickým přístupem výuky cizích jazyků:

Pohled Tradiční přístup Hermeneutický přístup
směr přístupu Tradiční přístup jde "odspoda nahoru": představuje základní elementy jazyka (hlásky), poté slova, poté základní gramatiku, s jejichž pomocí konstruuje jednoduché věty. Hermeneutický přístup postupuje "shora dolů": Vyhledává struktury v komplexních projevech jazyka (např. vyprávění) a z nich se teprve snaží analyzovat části, ze kterých sestává.
danost gramatiky V tradičním přístupu se základní elementy jazyka (abeceda, výslovnost, slovní zásoba, gramatika) studentovi předkládají jako předem daná fakta, se kterými se student učí (pomocí logických úvah, drilu atd.) pracovat a konstruovat vlastní věty. V hermeneutickém přístupu je student konfrontován s komplexním projevem jazyka, kterému se snaží porozumět, aniž by byl předtím seznámem se základními elementy jazyka; naopak, tyto elementy se snaží sám objevovat a následně i aplikovat.
syntéza/analýza Tradiční přístup je tím pádem více syntetický. Hermeneutický přístup je tím pádem více analytický.
autorita, direktivnost Tradiční přístup je více autoritativní a direktivní: Od studenta se očekává, že bude akceptovat didaktický postup učitele, řídit se programem hodin, který učitel předem připravil. Hermeneutický přístup je více individuální a flexibilní: Student si sám vytváří svou vlastní cestu, kterou chce cizí jazyk pochopit.
přímost Tradiční přístup je tím pádem víc přímý, po malých krocích postupuje stále vpřed za předem vytyčeným cílem; úspěšně absolvované lekce jsou neměnným základem a předpokladem pochopení následujících lekcí. V jednotlivých lekcích se student učí přesně chápat jednoduchá vyjádření a věty, které jsou postupem výuky stále komplikovanější a komplexnější. Můžeme to přirovnat k postupu mlhou, kde student v dálce nevidí nic, proto hledí upřeně k zemi, kde ještě vidí na metr dopředu celkem ostře; tak, jak postoupí, se před ním objevují postupně další a další metry nepoznané země. Hermeneutický postup je spíše iterativní, student se k cíli (pochopení, uchopení jazyka) přibližuje nepřímo, po jakési spirále, kdy svá předchozí pochopení stále znovu reviduje a upřesňuje tak, jak se dále setkává s dalšími projevy daného jazyka. Můžeme to přirovnat k postupu mlhou, kdy student hledí do dálky a spíše než vidí, jen zdálky tuší nějaké rozmazané obrysy významu, ke kterému se jen pomalu přibližuje a svá předchozí pozorování upřesňuje (co se zdálo být postavou, ukáže se být skaliskem u cesty).
Samostudium Tradiční výuka vychází z učením žáka učitelem, optimálním způsobem výuky jsou kursy nebo lekce, vedené zkušeným lektorem, které student pravidelně navštěvuje. Samostudium je chápáno spíše jako doplňková část (domácí úkoly) anebo náhražka (učebnice pro samouky) plnocenného studia. Hermeneutický přístup je naproti tomu pro samostudium výhodnější, vyžaduje od studenta větší námahu a aktivitu. Naproto tomu nelze tvrdit, že by hermeneutický přístup byl omezený na individualistické studium, naopak je možno jej využít i při skupinové výuce, kdy studenti (každý dle svých možností) pracují nad společným materiálem a přitom se vzájemně obohacují o své poznatky, sdělují si a diskutují své objevy.

Příklady[editovat]

Konkrétní příklady hermeneutické metody při výuce cizích jazyků: