Ladění a intonace varhan

Přidat odkazy
Z Wikiverzity

Ladění a intonace varhan

Pojednání se soustředí zejména na problematiku ladění a intonace píšťalových varhan, protože obě činnosti spolu souvisí. Ladění varhan má jistá specifika oproti ladění jiných hudebních nástrojů, nicméně uvedené poznatky lze do jisté míry aplikovat i pro ladění jiných nástrojů, například flašinetu.

Základní pojmy[editovat]

Ladění[editovat]

Výraz ladění se používá běžně používá v několika základních výnamech:

  1. Ladění jako určitý systém, který určuje vzájemné vztahy výšek tónu, které by měl daný nástroj produkovat. Je to tedy jakýsi ideální stav, kterého bychom chtěli dosáhnout. (V této souvislosti mluvíme např. o čistém ladění či o temperovaném ladění)
  2. Ladění jakožto poloha nástroje: mluvíme např. o nějakém nástroji v ladění Es nebo v ladění B atd.
  3. Ladění jakožto výška nějakého srovnávacího tónu, zpravidla komorního a'. Pak mluvíme např. o současném ladění a' = 440 Hz nebo o dřívějším ladění a' = 435 Hz apod.
  4. Ladění jako skutečné absolutní posazení výšky tónů nástroje za současných podmínek: může se měnit např. v závislosti na momentální teplotě a vlhkosti vzduchu.
  5. Ladění jakožto praktický postup, kterým co nejvíce přiblížit výšky tónů, produkovaných nástrojem, ideální představě, reprezentované výše uvedenými body.

2. význam ve vztahu k bodu 3. a varhanám dnešní doby je prakticky irrelevantní, neboť v současné době je rozšířeno univerzální ladění a' = 440 Hz výšky tónů píšťal odpovídají klávesám stejným způsobem, jako tomu je u např. u fortepiana a jiných klávesových nástrojů, s tím, že nejhlubší tón klávesnice odpovídá u 8' rejstříku velkému C. V historii se ovšem výška komorního a' měnila a to dokonce tak, že jiné a' se používalo v instrumentální hudbě a jiné ve vokální. Proto se stávalo, že i varhany, určené k doprovodu zpěvu (tzv. chórové varhany), mohly jiné ladění než varhany, určené k provozování instrumentální hudby. Z těchto důvodů se i dodnes v některých kostelech můžeme setkat se dvěma varhanami, a někdy se problém řešil i tak, že některé stroje (manuály) byly laděny tak a jiné onak, tedy v jednom nástroji se mísilo dvojí různé ladění. Tento fakt je třeba mít na mysli při rekonstrukci a ladění historických nástrojů.

4. význam slova je zapotřebí vzít v potaz v tom smyslu, že během ladění nástroje je bezpodmínečně nutné sledovat absolutní výšku teploty vzduchu i její změny a pokud možo i relativní vlhkost vzduchu, která výšku tónů píšťal rovněž ovlivňuje. (Přžedpokládáme, že hodnota tlaku vzduchu v zásobním měchu je regulována s dostatečnou přesností, ale měla by být rovněž měřena a zaznamenána.) Požadavek pokud možno konstatntního prostředí nelze v praxi nikdy zcela dodržet a je jasné, že varhany nebudeme po každé změně teploty celé přelaďovat: proto je zapotřebí absolutní výšku tónu, na kterou ladíme, přepočítat na normální podmínky tak, aby s případnými výkyvy teploty a vlhkosti výška tónů kolísala symetricky kolem cílených hodnot.

V další textu proto budeme nejčastěji používat slovo ladění v jeho 1. a 5. významu, což by mělo vyplynout z kontextu. Tímto kontextem bude buď teorie (1. význam) nebo praxe (5. význam).

Intonace[editovat]

V běžné hudební mluvě se intonací míní právě správná výška tónu, např. při výuce zpěvu hovoříme o někom, kdo dobře a přesně intonuje, na rozdíl od jiného, kdo intonuje nepřesně či nejistě (lidově řečeno, zpívá falešně). Na tom jsou pak založeny např. učebnice intonace či rytmu.

Ve varhanářské hantýrce má však slovo intonace odlišný význam. Tón varhanní píšťaly je určen jednak svojí výškou (fyzikálně frekvencí), a o té jsme již pojednali v souvislosti s laděním. Kromě své výšky má každý píšťalovy tón mnoho dalších parametrů, které se můžeme snažit postihnout výrazy jako síla tónu, barva, čistota, nasazení a ukončení, stabilita či průběh. Fyzikálně akusticky můžeme tyto parametry postihnout jako časově proměnné výkonové spektrum tónu, začínající okažikem, kdy varhanník počně tisknout klávesu, a doznívající i chvíli poté, co ji již uvolnil.

Tento průběh síly a barvy tónu může varhanník svým způsobem hry (silou, rychlostí či razantností stisku kláves), na rozíl od hry na jiných klávesových nástrojích, ovlivnit jen minimálně. Naproti tomu ohromný rozsah těchto parametrů jednotlivých tónů u různých rejtříků je u varhan dán již disposicí, která se přímo promítá do konstrukce a rozměrů jednotlivých píšťal. Zatímco výška tónu (retných) píšťal je v podstatě z větší části dána její délkou (krytých a otevřených píšťal), na barvě tónu a jeho nasazení se podílí prakticky všechny další rozměry píšťaly a její konstrukční detaily, které mohou být vzhledem k její délce v různě proměnlivých poměrech v průběhu celého rejstříku (případěn může docházet i ke skokovým změnám); v souvislosti s tím hovoříme o mensuře píšťal. Na žádanou barvu zvuku má tedy největší vliv stavitel varhan, varhanář.

Kromě materiálově, konstrukčně a rozměrově zachytitelných rozměrů jednotlivých píšťal, stanovenými mensurací, mají na výsledný zvuk ohromný vliv i nepatrné změny a zásahy u píšťal, jakymi je např. přesné nastavení průtoku vzduchu v noze píšťaly, přesné nastavení štěrbiny rtu, prohnutí jádra, případné vpichy na jádře, přihnutí vousů atd. atd. Zde i změny v řádu zlomku milimetu mají čsto drastický dopad na výsledný efekt.

Této práci i jejímu výsledku pak říkáme intonace píšťaly či intonace varhan, neboť zde zejména záleží na konečné úpravě vzájemných zvukových poměrů píšťal jak mezi jednotlivými rejstříky a celými varhanními stroji, tak i v průběhu jednotlivých rejstříků. Je to práce, jejíž pravidla se dají jen obtížně formulovat teoreticky; kromě teoretických znalostí zde více než kde jinde záleží šikovnosti, trpělivosti, velkých zkušenostech, vycvičeném sluchu. Lze říci, že intonace varhan je daleko náročnější disciplínou, než jejich ladění, a proto se jí často věnuje zvláštní profese, intonéři. Nicméně každý ladič varhan i varhanář by měl mít alespoň základní vědomosti o intonaci. Bez náležitých schopností a zkušeností by se ale do této práce neměl pouštět, protože zde více než kde jinde hrozí nebezpečí, že svou dobře míněnou snahou napáchá více škody než užitku, v krajním případě může dojít i k nevratnému či těžko napravitelnému poškození píšťaly.

Související články a kategorie[editovat]

Literatura[editovat]

Další odkazy[editovat]

  • Ladění varhan: Ladění probíhá podle vedoucího hlasu ( Principálu 8´nebo Oktávy 4´). Proběhne kontrola temperatury (velká nebo malá) - rovnoměrná nrbo historické ladění. Sladění vedoucího hlasu a podle něj naladění dalších rejstříků, popř. intonace píšťal.
  • Karel Čaloud: Kurz Harmonie bez not – Ladění
Citováno z „https://cs.wikiversity.org/w/index.php?title=Ladění_a_intonace_varhan&oldid=102345“