Krizové řízení pandemie/12.Kapitola - Industriální a Ekonomické úvahy

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí projektu:
Příslušnost: všeobecná

Stránka je součástí výzkumu "Krizového řízení pandemie"

Úvod[editovat]

Chaos a Otevřený systém[editovat]

Především je třeba jak pandemii tak i ekonomiku vnímat jako dva komplexní systémy, jenž se vzájemně ovlivňují. Komplexní sytými, se dají popsat jako otevřené, chaotické systémy s nejasnými hranicemi. Současné teorie chaosu potom tvrdí, že izolované systémy se zpravidla vyvíjí pouze směrem nárůstu entropie, k jejímu maximu. Jakési termodynamické rovnováze potom odpovídají stavy s maximální entropií s maximem ztrát energie uvnitř systému. Nárůst hodnoty entropie poté odpovídá samovolnému izolovanému systému a stává se jeho ukazatelem vývoje. Ovšem jak se komplexní systémy ovlivňují navzájem pokud nejsou izolované a přesto jsou komplexní?

Otevřené systémy se však vyvíjí směrem k vyšší a vyšší složitosti, tedy od jednoduchého ke složitějšímu. Přičemž definovat co je jednoduché a co složité nelze zcela jednoznačně. Tvrzení, že takové systémy se vyvíjí od méně upořádaných do více či lépe uspořádané, také nelze jednoznačně tvrdit, protože to co se na jedné straně jeví jako nárůst složitosti se na druhé straně může jevit jako pokles složitosti a stejně tak nárůst uspořádanosti na jedné straně se může jevit jako nárůst chaosu a neuspořádanosti na straně druhé. I v takovémto stavu je systém relativně stabilní, protože se jeho složitost v pravém smyslu nemnění ale přesouvá z jedné misky váhy na druhou. V případě že jeho složitost narůstá bez ohledu, aby se vyvážila, potom je systém nestabilní a vyvíjí se určitým směrem. V takovém případě se může systém nakonec zhroutit a přestat fungovat.

V ekonomice sice platí jakési základní principy podobně jako ve fyzice Newtonovy zákony, přesto všechno nelze vývoj ekonomických krizí jednoznačně předvídat. Z chaosu složitosti vyvstávají jakési univerzální principy jenž fungují, přesto nelze vývoj přesně předvídat. Jak uvádí KISHTAINY, Niall. The economics book. 1st American ed. New York: DK Publishing, 2012, 352 s. ISBN 0756698278. tak: "Pokud reálný svět skutečně funguje tak, jak nám jej vykreslují teoretické modely, proč se nám stále nedaří předvídat krachy na finančních trzích a profitovat na změnách cen?" Odpověď je triviálně jednoduchá. Protože ekonomika je komplexní otevřený systém. Proto má v takových případech také smysl studovat teorii chaosu. V takovém případě je nutné, aby každá ekonomická reforma byla komplexní a všestranná, aby tak vyvážila a zmírnila dopady vyplívající ze změn vyvolané zásahem do tak složitého systému jako je ekonomika. Není totiž nic horšího, než neuvážené a nepromyšlené jednoúčelové rozhodnutí.

Přičemž za závažný problémem současné ekonomie lze považovat její převažující euklidovské východisko. Přičemž matematický aparát dodává ekonomii jakýsi punc vědecké disciplíny. Ekonomika tak vypadá jako změť matematických rovnic a stává se pro laiky nepřístupnou. Euklidovský způsob myšlení vyžaduje jasná a zřetelná východiska, jasné postupy a zřetelné důkazy o správnosti postupů. A právě tady vzniká rozpor mezi jasně definovatelnými a často lineárními systémy jenž jsou v konfliktu s komplexními systémy a teorií chaosu.

On totiž i velice komplexní systém se může jevit jako jednoduchý lineární, ale jde v takovém případě o iluzi. Za analogicky podobný lze uvést případ z fyziky v podobě systému dvojitého kyvadla. Jedná se o složitý systém, kde jedno kyvadlo ovlivňuje chod druhého kyvadla a jsou propojeny výsledným pohybem jenž se díky této propojenosti jeví lineárně. Avšak jeho linearita a předvídatelnost je narušena vzájemným ovlivňováním obou kyvadel. Výsledkem je kolísavý a cyklický pohyb a tedy v jistém smyslu opakující se pohyb. Avšak s tím, že mezi opakujícími cykli jsou drobné odlišnosti.

Taktéž v ekonomice lze pozorovat jisté opakující se cykli, přičemž každý cyklus do jisté míry odlišný a jedinečný. Nelze proto říci jak přesně se co stane, ale lze z poměrně velkou úspěšnosti říci, že se to bude opakovat. Ideální ekonomická teorie, založená na modelech relativity, určuje především vztahy uvnitř ideálních modelů. Pořád však nedokáže uspokojivě obsáhnout složitost reálného světa. Pravděpodobnost shody modelu s vývojem reality je proto nízká.

Z pohledu teorie chaosu každý složitý systém obsahuje totiž podsystémy, které kolísají čili fluktuují. Právě tato fluktuace podsystémů způsobuje ono kolísání a onu analogii s dvojím kyvadlem. V nerovnovážných stavech jsou tyto fluktuace místo potlačení zesíleny a mohou zachvátit celý systém. Zdá se tedy, že tyto fluktuace podsystémů jsou způsobeny zesilující nebo zeslabující zpětnou vazbou.

Převážná část ekonomických teorií vychází ze zákonů pohybu, formulovaných v období Izáka Newtona (17. a 18. století). Přičemž základní myšlenkou tu je kauzalita. Tedy, že každý čin má svůj důsledek a každá událost je nedílnou součástí řetězce časově vzájemně propojených událostí. A tím tedy i součástí lineárního procesu. Na tom by relativně nebylo nic špatného, až na skutečnost, že tyto metody nejsou schopny popisovat realitu ve své skutečné složitosti. Pouze tuto realitu zjednodušují do základních principů. Proto je nutné tyto teorie přepracovat nikoliv zrušit, ale ve svém důsledku vlastně rozšířit o další metodiku a teorie uplatnitelné v praxi.

Roste počet ekonomů, kteří považují uváděný lineární systém v ekonomice za překonaný. Ekonom rakouské školy Fridrich Hayek také věřil, že ekonomie je natolik komplexní, že ji nelze pospat matematickými modely jako třeba fyziku. Ten ovšem neznal matematiku využití fraktálu, jenž pomocí jednoduchých rovnic vysvětluje, jak každá další iterace vytváří posloupnost čísel, přičemž každý další výpočet je odvozen z předchozího výpočtu a části, jenž vnáší do výpočtu změnu (variabilitu). Protože fraktály se vypočítávají ze předchozích výpočtů způsobují tak fluktuace v podobě zesilující nebo zeslabující zpětné vazby. Tedy podobně jako, když kamerou snímáte obrazovku na kterou je tento výsledek promítán. Vytvoří se tím obraz v obraze, jenž se neustále zmenšuje a opakuje, což vytváří vícenásobnou zpětnou vazbu. Právě proto se jeví využití fraktálu v ekonomické matematice jako určité východisko.

Hypotéza efektivního trhu je proto neplatná. Tato hypotéza totiž tvrdí, že ceny všech finančních instrumentů v každém okamžiku přesně odrážení veškeré známé informace. Což je ve skutečném reálném světě nemožné. V reálném světě dochází k jistému zpoždění a skutečnosti se neprojeví hned. Což je možná zapříčiněno zmiňovanou vícenásobnou zpětnou vazbou (jenž popisují například fraktály). Hodnoty či výsledky jsou tedy zpočátku tak malé, že nejsou vidět. Tudíž se významně neprojeví a ztratí ve složitosti systému. Jakmile díky posilující nebo zeslabující zpětné vazby přesáhnou určitou mez, začnou být vidět. Lze to přirovnat jako k jedné červené tečce, která se ztratila ve velké skupině černých teček. Lze jí snadno přehlédnout. Jevy se začínají projevovat až v okamžiku, kdy přesáhnou určitou mez a stávají se alespoň lokálně dominantním.

Pro tuto nedostatečnost hypotézy efektivního trhu, dochází v současnosti mezi ekonomy k formulování hypotézy fraktálního trhu. Ta sama o sobě taky není dokonalá, ale je k popisu reality mnohem blíže než teorie předchozí. Přičemž hypotéza fraktálního trhu spadá do rámce teorie chaosu a představuje tak nové paradigma, které zkoumá a vysvětluje a popisuje ekonomické a tržní cykly. Tato hypotéza pracuje především s fraktální geometrií. Ceny chápe jako něco ze své podstaty nestabilního a tudíž ani nelze splnit předpoklad efektivnosti trhů. Hypotéza se tak dívá na ekonomické jevy z jiného skoro až opačného úhlu pohledu.

Pro účely formulování ekonomické reformy je zapotřebí znát budoucí chování trhu na navrhované změny. Právě z tohoto účelu zmiňuji hypotézu fraktálního trhu jako možnou metodu k modelování chování složitých změn. Tedy za účelem predikce (předpovědi). Predikce je proces, který začíná před událostí, probíhá při procesu a končí po události. V první fázi je nutné zvolit metodu predikce a časový horizont.

Pokoronová reforma ekonomiky[editovat]

Závěr[editovat]

Reference[editovat]