Krizové řízení pandemie/11.Kapitola - Panika a Nepokoje

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí projektu:
Příslušnost: všeobecná

Stránka je součástí výzkumu "Krizového řízení pandemie"

Úvod[editovat]

V případě vzniku pandemie lze očekávat, že nakonec bude docházet k panice a nepokojím. Při vzniku jakékoliv krize (nejenom pandemické, ale i ekonomické či válečné nebo jiné), lze očekávat růst obav i růst nespokojenosti.

Panika[editovat]

Nepokoje[editovat]

Příčiny vzniku nepokoje[editovat]

Nepokoje v USA během covid19 2020[editovat]

Nepokoje proti nošení roušek a vládním restrikcím[editovat]

Už dne 31. března 2020 varoval generální tajemník OSN Antonio Guterres, že epidemie koronaviru by mohla vést k posílení nestability, vzniku nepokojů a konfliktů. Probíhající epidemie také může zhoršit již existující konflikt tím, že naruší sociální a politickou ochranu. Dopady by mohli být závažné pro obyvatelstvo. Ti kteří se ocitli v zajetí války a pronásledování, nebo ti kteří žijí v hustě osídlených oblastech patří mezi ohrožené skupiny pokud jde o eskalaci konfliktů.

Za kritické lze považovat skutečnost, že zemně reagují různou mírou omezení, ke zvládnutí pandemie. Politická rozhodnutí a reakce na Covid19 můžou samy o sobě mýt vliv na vzniku a eskalaci konfliktní situace. Omezení mobility s cílem zploštit epidemickou křivku, zvyšuje náklady a má přímí negativní vliv na konflikt. Kromě nesouhlasu s vládou a organizování občanské neposlušnosti může také růst trestná činnost ve velkých městech. Odvrácenou stranou problémů je také nárůst obětních beránků, které si společnost v době krize hledá.

Autoritářské režimy mohou také využít celosvětového zájmu o koronavirus a využít situaci ve svůj prospěch. Například jako příležitost potlačit opozici, vyvolat nestabilitu v cizí zemi nebo s ní vést válku. Třeba myanmarská armáda zintenzivnila ofenzivu proti etnickým ozbrojeným povstaleckým skupinám v Rakhině, Čjinském, Karenském a severním Šanském státě. Zatímco OSN vyzývá k celosvětovému příměří, které by vyvážilo situaci. Některé režimy rovněž využily globální epidemie jako příležitost k potlačení násilí. V Ázerbájdžánu byli členové opozice uvězněni za údajné porušování zákazu vycházení. Pandemie a restriktivní opatření měly také negativní dopad na hospodářskou činnost což činí všechny zemně na světě nestabilními a je proto jednoduší tuto nestabilitu ještě zvýšit například hybridní a dezinformační válkou. Na druhou stranu státy s omezenějšími zdroji jsou méně atraktivnější kořistí, ale zato kořistí jednoduší a zranitelnější.

Rouška, která se v mnoha zemích stala nutností, je však nejdiskutovanějším opatřením v souvislosti s porušováním individuálních svobod a respektem k soukromému životu. Také společenská smlouva, která uplatňuje obětování individuálních svobod, začíná být zpochybňována. Je voláno pro nové společenské smlouvě, která neporušuje lidská práva a svobody. Tím dochází ke konfliktu mezi absolutní svobodou a zodpovědností na straně druhé. A to vše se odehrává v době, kdy už před pandemií rostla společenská poptávka po sociálních změnách projevujících se hyperkorektností. Na amerických univerzitách nabírá snaha ochránit studenty před duševním nepohodlím až absurdních rozměrů. Pobouření totiž budí Ovidius i další literární díla. Z autorských sloupků studentských novin vydávaných na Columbia Univerzity totiž zaznívají hlasy, které volají po systematickém upozorňování na kontroverzní obsah. Zacházejí přitom tak daleko, že by chtěly bedlivému dozoru podrobit i klasickou řeckou mytologii či římskou poezii.

Přesto se nelze divit, že podobný sloupek vůbec vznikl. Přichází totiž v době intenzivní debaty na téma citlivosti obsahu, politické korektnosti, výuku svobodných umění a sexuálními útoky. Švédsko se v roce 2014 chystá zákonem zakázat veškerou kritiku imigrantů. Což je jedním z hlavních znaků vývoje v Evropě o tématu svobody slova. Jako kdyby problémy zmizeli tím, že se o nich nemluví a všichni se díky tomu začnou mít rádi, ale takto to nikdy nemůže fungovat. Další snahou o omezení svobody slova s cílem chránit svobodu slova jsou i vtipy. Jedná se o klasický dvojí metr politické korektnosti. Nejdiskutovanější jsou proto jak před pandemií tak během pandemie vtipy o islámu. Diskuze se vede o hranice a definice toho, co je ještě slušné a co už urážlivé. V Kanadě si lesbický pár vynutil, aby jejich syn mohl sdílet toalety a šatny s dívkami. Protože se tyto dvě ženy rozhodly, že svého syna budou vychovávat jako dceru. V USA chtějí přepisovat pohádky, například o Popelce. Kreslený seriál Tom a Jery si lidé v Americe pustí na internetové televizi nově jen s varováním, že může obsahovat rasistické a etnické předsudky, které kdysi byly ve společnosti rozšířené. Ve Švédsku zase Pipi dlouhá punčocha a v Čechách například kniha o kocourovi od Josefa Lady, nebo Popelka.

Nikdo zatím neví, jak pandemie a její účinky změní strukturu všech aspektů našeho života, lidských i nelidských, na celé planetě. Ale už teď je jasné, že z sociologického hlediska jsou některé důsledky zřejmé již nyní. Stávající nerovnosti a mocenská nerovnováha se s největší pravděpodobností prohloubí. Mezi tím se již objevují nové nerovnosti. A naopak jako protiváha, nové formy solidarity a pozitivní sociální transformace.

Nepokoje za smrt George Floyda[editovat]

Dle WIKIPEDIE (w:Smrt George Floyda) došlo 25. 6. 2020 k úmrtí 46letého Afroameričana při policejním zásahu v americkém Minneapolis. "George Floyd si šel do místního obchodu Cup Foods koupit cigarety, při platbě ovšem předložil dvacetidolarovku, u níž měla obsluha podezření, že je padělaná. Zavolala proto policii, zatímco Floyd odešel do auta, které měl přistavené poblíž. Podle policejního mluvčí byl Floyd vyzván k tomu, ať auto opustí, čemuž měl údajně „fyzicky vzdorovat“. [1] Této verzi nicméně odporovala později zveřejněná videa, natočená přihlížejícími kolemjdoucími a bezpečnostními kamerami, podle kterých měl zasahující policista problém dostat Floyda z vozidla, ne ale proto, že by Floyd projevoval známky odporu." Natočená videa o zatčení a následné smrti Floyda se stala velmi sledovaným virálním videem na internetu. Lidé ve videích spatřovali důkaz nespravedlnosti, přičemž vnímali policii a vládu jako špatnou a rasistickou. (viz Wikipedie)

Následně hned druhého dne (26. 6. 2020) na místě kde Floyd zemřel, začala první demonstrace. Proti policejní brutalitě. Protestující nesli nápisy „Nemůžu dýchat“. K protestům se také přidala rodina zesnulého George a požadovala zatčení všech 4 policistů, kteří byli na místě v době jeho smrti. Jak uvádí Wikipedie, něco podobného se již stalo v minulosti. "Mezi mediálně nejznámější patří zastřelení Michaela Browna v roce 2014, smrt Freddieho Graye v roce 2015 a zastřelení Philanda Castila a Justine Damondové, kteří byli zabiti v roce 2016 ve městě Minneapolis, stejně jako Floyd. Mediální pozornost na sebe rovněž strhl případ smrti Erica Garnera v New York City v roce 2014, který podobně jako Floyd prosil: „Nemůžu dýchat.“ [1] Možná právě proto se stalo „Nemůžu dýchat.“ heslem skupiny w:Black Lives Matter BLM (aktivistické hnutí upozorňující na případy policejního násilí vůči černochům a systemického rasismu).

Demonstrace neutichly a pokračovali i další dny. Dne 30. 5. 2020 vyšel v článek od Seznam zprávy, který uváděl, že: "Demonstrace v Minneapolisu v reakci na smrt černocha George Floyda pokračovaly čtvrtou noc v řadě, přestože starosta města vyhlásil noční zákaz vycházení. Protesty proti policejnímu násilí se konaly i v dalších amerických městech."[2]

V pondělí 1. 6. 2020 vyšel článek jenž informoval, že: "Řidič Bogdan Vechirko se v neděli večer pokusil vjet se svou cisternou do davu demonstrantů na mostě přes řeku Mississippi v americkém Minneapolisu. Nikoho nezranil, lidé se včas rozestoupili, řidiče pak ale vytáhli z auta a napadli. Policie následně Vechirka zadržela. Lidé na mostě protestovali proti násilí na černoších." [3] K článku je přidáno video o události zachycující tuto událost na mostě jenž také koluje po internetu.

Právě virální videa díky dostupnosti zachytávat video například mobilem nebo pomocí televizního zpravodajství, lze mnohé události relativně snadno zachytit. Všechny vlády i jejich bezpečnostní složky si musí dávat pozor co činí. Většina důležitých událostí je proto na očích veřejnosti. Tak jako moderní technologie spolu s pandemií mění (alespoň prozatím) náš pohled například na výuku (distanční výuka), tak také zviditelňují to co se ve světě děje a tím ji dokumentují. Vlna demonstrací se začala šířit po celých USA až nakonec přesáhla jeho hranice. Vlna demonstrací se tak probouzí jak v Evropě tak i například v Austrálii. Období pandemie covid19 2020 tak není pouze globálním rozšířením viru a globálním rozšířením ekonomické krize, ale také globálním rozšířením občanských nepokojů. Pandemie je tedy globální z vícero úhlů pohledu.

Nepokoje mohou ve výsledku prohloubit ekonomickou krizi, protože mohou znamenat ekonomickou ztrátu v podobě rabování a v podobě nasazení civilních a vojenských bezpečnostních složek (i ty je nutné financovat). Politická rétorika prezidenta USA může situaci dál vyostřovat a hrotit. Tedy podněcovat k dalšímu násilí. Dle článku z 1. 6. 2020 s názvem "Trump se pustil do guvernérů, mají ovládnout ulici a oplácet ránu ranou" je uváděno, že: "Americký prezident Donald Trump označil v pondělí guvernéry za slabé, protože neprosazovali při víkendových demonstracích kvůli smrti Goerge Floyda tvrději právo a pořádek. Pokud podle Trumpa nebudou dominovat, tak budou převálcováni. Při videorozhovoru s guvernéry dodal, že protesty oslabují pozici národa na světové scéně."[4] V ten samý den vyšel článek s názvem "Část amerických policistů podpořila demonstranty" který uvádí, že: "Agentura Reuters v pondělí zveřejnila snímky a záběry amerických strážců zákona, kteří během protestů proti policejnímu násilí pokleknutím nebo jiným gestem vyjadřují solidaritu s demonstranty. Protesty vypukly po úmrtí černocha George Floyda, jemuž klečel bělošský policista při zatýkání několik minut na krku i přesto, že muž opakovaně říkal, že nemůže dýchat." [5] Přičemž prezident USA přiostřil svou rétoriku a tvrdě varoval, že: "Na videokonferenci Trump guvernéry varoval, že ve Washingtonu se během pondělí ještě zvýší přítomnost jednotek prosazujících zákon. „Washington je dobře kontrolován, ale budeme mít ještě větší kontrolu. Nasadíme sem tisíce lidí. Tvrdě si na ně došlápneme.“ řekl Trump poté, co starostka Muriel Bowserová oznámila, že v hlavní městě bude dva dny platit noční zákaz vycházení od 19. hodiny." [5]

Násilí není jen na straně některých demonstrantů a policistů. Článek z 2. 6. 2020 s názvem "Projektil v oku i zatýkání. Novináři v USA čelí nevídanému násilí" uvádí, že: "Na jedné straně protestující, na druhé policie, ale na třetí novináři. Desítky amerických i zahraničních žurnalistů čelí během reportování o událostech po smrti George Floyda přímému násilí." [6] Článek popisuje: "„Právě zatýkají našeho novináře, nevíme úplně přesně proč,“ říká v přímém přenosu moderátorka. Během stejného večera zasáhl gumový projektil do oka fotoreportérku Lindu Tiradovou. Kanadskou reportérku Susan Ormistonovou trefila plynová kartuš."

Na situaci nejspíše začne reagovat také hackerská skupina Anonymous v článku z toho samého dne (2. 6. 2020) je uvedeno, že: "Podle informací některých amerických deníků se hackerská skupina Anonymous, která je známá díky svým ikonickým maskám, rozhodla podpořit rasové nepokoje kybernetickými útoky na web policejního oddělení Minneapolis, čímž způsobila ještě větší chaos." [7] Nelze však jasně určit nakolik je informace pravdivá. Skupina je totiž skrytá a anonymní a může se za ně vydávat kde kdo. Samotný článek také nebudí velkou důvěru. Ovšem lze předpokládat, že se různé skupiny budou k protestům, demonstracím a nepokojům přidávat. Jedná se o efekt nabalování sněhové vločky. Je dost možné, že se budou přidávat různá hnutí a možná i některá nová vzniknou. Lze asi očekávat, že se přidají i některé extrémistické organizace a hnutí a že dojde na kombinaci pokojných i násilných projevů občanské neposlušnosti.

V tom samém dnu (2. 6. 2020) vyšel článek s názvem "Trump nařídil mobilizaci všech civilních i vojenských sil proti demonstrantům" jenž uvádí, že: "Americký prezident Donald Trump nařídil mobilizaci všech dostupných civilních i vojenských sil s cílem zastavit již týden trvající nepokoje, které se rozpoutaly po násilné smrti černocha George Floyda. V době prezidentova živého televizního vystoupení zahnala policie s pomocí slzného plynu demonstraci před Bílým domem. V hlavním městě USA byly nasazeni příslušníci federálních policejních agentur, informovaly světové agentury." [8]

Demonstrace ve Francii během covid19 2020[editovat]

Demonstrace v Německu během covid19 2020[editovat]

Panika a Nepokoje z pohledu psychologie davu[editovat]

Za dav se označuje jakékoli větší shromáždění lidí, kteří na veřejném místě vstupují do přímé interakce. Lidé kteří jsou součástí davu jsou sice fyzicky přítomní ve stejném prostoru a uvědomují si přítomnost těch druhých, ale přesto všechno každý jedinec nebo malá skupinka sleduje své vlastní cíle. Lidé v davu mohou působit jako jednolitá skupina, avšak i přesto si jednotliví lidé jdou svou vlastní cestou. Dav je tedy systém větší skupiny lidí, kteří je něčím více, než pouze součtem jednotlivých částí. Dav proto může nabývat nových vlastností (Emergence). Přičemž emergence znamená spontánní vznik makroskopických vlastností a struktur složitých systémů. Tyto vlastnosti a struktury vznikají především z velkého počtu jednouchých interakcí. V případě davů, lze říci, že čím více lidí, tím také narůstá počet interakcí. Protože, každý člověk nebo malá skupinka lidí si jde svým vlastním směrem.

Tyto skutečnosti dělají z davu složitý komplexní systém. Tudíž nelze chování davu jednoznačně a přesně předvídat. Hromadné chování vzniká relativně spontánně a vyvíjí se neplánovitě. A to i v případě, kdy jsou demonstrace a hromadné akce plánované. Proto je dav relativně neorganizovaný a nepředvídatelný. Respektive je z části organizovaný a pouze z části předvídatelný. Podobně je tomu i při studiu chaosu a chaotických systémů. I přes určitou obecnou nepředvídatelnost povstává z chaosu jakýsi základní a elementární řád, v podobě jistých principů. Chování davu závisí především na vzájemné stimulaci účastníků. Interakce tak hraje v hromadném chování zásadní roli a proto je třeba se v případě studia psychologie davů, zabývat především těmito interakcemi.

Emergence rozlišuje slabou a silnou interakci. Jak uvádí Wikipedie tak v případě slabé emergence je: "Matematickým jazykem pro popis slabé emergence je teorie komplexních systémů". Přičemž zdůrazňuje, že: "Slabá emergence vlastně nepředstavuje zásadní problém pro běžný přístup v přírodních vědách, totiž pro redukcionismus." Slabou emergenci lze sice popsat studiem jeho prvků a vztahů, avšak z hlediska složitosti komplexního systému, nemusí být technicky možné, všechny prvky a vztahy poznat a popsat. Komplexní systémy jsou totiž velice citlivé na počáteční hodnoty a i nepatrné změny mohou rychle vést k velkým a zásadním reakcím.

V případě silné emergence nelze reakci odvodit z pouhé znalosti jednotlivých částí a vazeb mezi těmito částmi, jak uvádí Wikipedie. Samotná znalost systému v tomto případě není dostatečným argumentem k předvídání reakce. Protože za složitých podmínek, vznikají vlastnosti nové a proto se obvykle nedají ani předvídat. V případě davů, lze poukázat na skutečnosti, které vedou k eskalaci násilí, avšak nelze jasně říci, kdy se objeví právě ten okamžik, kdy takzvaně "pohár přeteče" a dojde k zásadní změně.

Jsem přesvědčen, že za vznikem silné a slabé interakce stojí existence protichůdných vzájemně opačných interakcí, které se u složitých systémů objevují. Vznik opačně směřovaných interakcí může projevy původních interakcí brzdit a oslabovat. Zatímco působení interakcí ve stejném směru může výslednou reakci posilovat. Při oslabování jedné myšlenky, může najednou dojít k jakému si obrácení směru myšlenky a to v okamžiku kdy je opačná myšlenka výrazně silnější než ta původní. Avšak na tyto změny, reaguje každý člověk posvém. Každý člověk má své hodnoty a své přesvědčení a u každého člověka mají jinou sílu. Kombinování těchto různých interakcí pravděpodobně vede ke vzniku nových reakcí. Například při existenci silného agresivního postoje a existenci silného proti-agresivního postoje, může dav dojít k neutrálnímu závěru, že něco pravdivého je přeci jen na obou dvou přístupech. Avšak k tomuto neutrálnímu výslednému efektu nebo i jinému výslednému efektu dojde až v okamžiku kdy převáží v davu určitý názor. Čím méně je dav názorově rozdělený, tím chaotičtější reakce davu. Lidé však mají schopnost se naladit na převažující myšlenku. Z hlediska manipulace pak bohužel často stačí, vytvořit dojem co je převažujícím názorem. Nebo se svést na některých převažujících již existujících názorech a pouze je posunout (postrčit či eskalovat) určitým směrem.

Velice nebezpečné je proto při řečnictví dlouhé vyvozování myšlenek. Kdy jeden argument vychází z toho předchozího a současně každým krokem nový argument v řadě posouvá diskuzi nesprávným směrem. Princip u takové manipulace spočívá právě v tom množství argumentů. U velkého množství argumentů řečníka není snadné udržet myšlenkovou líni a kriticky uvažovat nad pravdivostí každého argumentu. Dochází k jakému si přehlcení argumenty, na což lidé obecně reagují buď ztrátou zájmu ale co je nebezpečnější pokud je uměle udržován zájem a také udržen tento zájem, tak lidé přestávají v záplavě argumentu kriticky uvažovat, přestávají argumenty hodnotit a začnou argumenty přijímat jako pravdivé. K tomuto efektu dochází i při mediích (televize, noviny, internet) přičemž lidé jsou doslova zahlceni informacemi a stávají se spíše konzumenty informací než aby je kriticky hodnotily.

Právě ono zmiňované dlouhé řečnictví se také stávalo metodou sloužící k vymývání mozku při vzniku nějaké pochybné sekty. Lze rozhodně doporučit opatrnost v okamžiku kdy někdo argumentuje dlouhou řadovou argumentů, argumenty sice mohou být pravdivé a řečník nemusí mít za cíl manipulovat z davem, ale chce třeba poukázat na množství existujících argumentů podporující tvrzení. Avšak je to vždy složitá situace a proto je v takovém případě důležité, aby byl čas množství informací strávit a argumentační líni skutečně pochopit. Tedy aby toho nebylo moc na jednou.

Reakce společnosti na zavádění protipandemických opatření[editovat]

Úvod[editovat]

Tato část studie analyzuje podmínky, za kterých pandemie covid19 vede buď k společenskému řádu, nebo k společenskému chaosu. Tedy k dodržování opatření zavedených určenými orgány ke kontrole pandemie, nebo k odporu vůči těmto opatřením a vzniku otevřeného konfliktu. Nejprve je nutné klást základní elementární otázky a poté izolovat faktory, jenž ovlivňují výsledné chování. Ze zkoumání totiž vyplývá, že lidská společnost dokáže reagovat na zavádění protipadnemických opatření jak v tom kladném tak v tom záporném slova smyslu.

Na jedné straně lidé dokáží reagovat na krizi a mimořádné události kontrolovaně, vzájemně si pomáhají a podporují, a to i při značném ohrožení pro sebe, a tato vzájemná pomoc vztahuje i na cizince. Na druhé straně lidé dokáží reagovat společensky agresivně, svůj strach ventilují v podobě zuřivosti na ty, kteří byli identifikováni jako obětní beránci. Neboli lidská společnost má tendenci hledat viníka. Agrese se může projevovat nejen vůči jednotlivcům a konkrétním skupinám a komunitám, ale také vůči státu. V takovém případě roste aktivita a agresivita občanské neposlušnosti, která v případě eskalace do extrému může skončit až revolucí, povstáním a občanskou válkou. Nebo nárůstem kriminality, braní zákonu do vlastních rukou a jiné formy uzavírání se společnosti směrem k anarchismu, popřípadě k určité formě individuální nebo kolektivní rovnostářství.

Obecně se tedy vyplatí pochopit, co určuje, zda pandemie vede k větší sociální soudržnosti nebo k většímu sociálnímu konfliktu?

Dodržování opatření ovlivňuje aktivní spoluúčast Dvěma základními faktory ovlivňující postoj společnosti k zaváděným protipandemickým opatřením, zkoumá tato část práce prostředí a aktivitu jednotlivců i skupin. Bylo touto studii vypozorováno, že existuje jistá významná korelace mezi kladným přijetím opatření, soudržnosti obyvatelstva a aktivním pomáháním. Hypotézu kterou zde předklám a vycházející z pozorování pandemie covid19, je tvrzení, že:

Tam, kde existuje menší názorová rozpolcenost, existuje i větší soudržnost. Tato soudržnost se projevuje aktivním poskytováním pomoci v lidské společnosti a komunitách. Menší názorová rozpolcenost se objevuje hlavně tam, kde existuje větší důvěra v zaváděná opatření.

I přestože, jsme stále uprostřed pandemie a ještě nemáme ten luxus dlouhodobé reflexe nebo komplexních údajů a mnohé argumenty se jeví více ilustrativní než definitivní. Přesto všechno stojí za to zvážit, zda můžeme pochopit, co se doposud stalo. Existuje již mnoho sporů o vedení protipandemické reakci mezi obyvatelstvem a vládou v mnoha státech světa. Avšak není pochyb o tom, že tyto spory porostou v čase a dle závažnosti situace mohou také eskalovat. Nejspíše nebudu schopen uvést všechny spory, ale rozhodně lze zmínit: otálení a pomalá zavádění opatření, neopatrné a příliš rychlé rozvolňování. Dále složitost, nelogičnost či velmi časté aktualizace a úpravy opatření. Nesouhlas se zavřenými obchody, divadly, kiny, sportovními středisky, školami či omezenou zdravotní péčí, omezením počtu návštěvníků obchodů, otevíracích dob bank, pošty atd. Nesouhlas se vyhlášením nouzového stavu, některých legislativních uprav a mnoho dalšího.

Rétorika pospolitosti je však k ničemu a může být skutečně podkopávání, pokud ji neodpovídají praktiky, které nám umožňují se spojit. Bez toho budou slova vnímána pouze jako pokrytectví a poslouží pouze k podkopávání smyslu pro spravedlnost a důvěru v autoritu. Bez tohoto spojovacího mechanismu dochází k prohlubování důvěry v autoritu i v době pandemického zlepšení. Sice díky pandemickému zlepšení nejsou odpůrci toliko slyšet, avšak existují dál. Případné následné pandemické zhoršení, potom situaci dál eskaluje. V takovém okamžiku ať budou rozhodnutí jakákoliv, nepovedou ke smíru a vždy bude někdo nahlas nespokojený.

Politika zaváděných opatření[editovat]

Zatímco uzavírací opatření jsou v různých částech světa podobná, důvody, pro které proti nim lidé protestují, jsou různé. Zatímco například na Slovinsku protestují především lidé levicového zaměření, tak ve v USA popisují účastníky protestů jako směs pravicových liberálů, aktivistů proti očkování a konspiračních teoretiků, včetně umělců a lidí, kteří přišli o práci v důsledku zaváděných opatření. Do plánování protestů jsou často zapojeny místní pravicové organizace nebo strany. Na Slovinsku jsou zmiňovány mix členů fakulty, až po aktivisty za sociální spravedlnost novináře a kulturní pracovníky. S tím, že pravděpodobně takovíto lidé s vazbou na média a kulturu mají dostatečnou pozici k vyjádření kritiky vládních opatření. Taktéž v ČR se na protestech projevuje společenský mix, ale s trochu jinou strukturou. Na organizování protestů se podílí především aktivisté hájící demokratické a polistopadové myšlenky. Při bližším zkoumání, ale mají velmi blízko k anarchismu.

V Polsku se také účastní mix různých skupin, ale organizování přebírají aktivisté LGBT proti jmenování Przemysława Czarneke ministrem školství a vědy. Aktivisté jej obviňují z homofobie, nenávisti, xenofobie, rasismu a pohrdání ženami. Zatímco v Německu sílí antisemitské nálady, kvůli pandemii nemoci covid-19, živnou půdou se staly demonstrace proti karanténním opatřením. Důvody a struktura protestů se různí, mají však mnoho společného.

Zatímco političtí lídři často tvrdí, že jejich reakce jsou založeny na nejlepších dostupných radách vědců a odborníků na veřejné zdraví, výzkumy v této oblasti naznačují, že země napodobují politiku svých sousedů, místo aby reagovaly na domácí podmínky. Politické a geografické úvahy hrají roli při určování toho, které země se navzájem napodobují.

Některá data naznačují, že nacionalismus, radikalizace či levicové politiky jsou na vzestupu. Mnoho autoritářských a hybridních autoritářských zemí zažilo nárůst nacionalistických nálad a nacionalisticky smýšlející vůdci se v mnohých zemí dostávají k moci. Zantelná zěmna se projevuje také u demokratických zemí, včetně Velké Británie a Spojené státy, ale také například v Indii, Filipíny, Japonsko, Jihoafrická republika a Turecko. I tam se začíná dařit zejména nacionalismu. Svůj podíl zvýšily také ve Švédsku, Francii, Německu, Rakousku a Nizozemsku.

Je však nutné rozlišovat rozdílné formy a úrovně nacionalismu. Banální nacionalismus pracuje na normalizaci národů a občany i cizince a je patrný po celý každodenní život, včetně vlajek, razítek, mapy a předmětů denní potřeby. Zatímco revoluční nacionalismu lze označit za “zhoubný nacionalismu”, který odmítá status qoo a snaží se znovu potvrdit vůli domnělého společenství nad politickým nebo kulturním prostorem.

Vzhledem k tomu, že nacionalisté upřednostňují členství ve svém vlastním národě a usilují o “rozdíl od jiných národů”, je tato myšlenka v různých zemích po celém světě částečně protichůdná. Také vytváří tlaky pro uzavírání společnosti vůči okolí (cizincům). Robert Mikecz (2019. The cornerstone of economic nationalism: National Self-image. Fudan Journal of the Humanities and Social Sciences) navíc tvrdí, že nacionalismus může být překvapivě všestranný v závislosti na tom, jak národ definuje svou národní identitu. Jinými slovy není nacionalismus jako nacionalismus a lze se na něj dívat mnoha úhly pohledu.

V Portugalsku sílí zejména aktivisté prosazující bydlení jako základní lidské právo a jako něco, co má významný vliv v oblasti veřejného zdraví. Se spuštěním vyjmečného stavu s povinným sociálním distancováním a omezením pohybu, a důsledkem odporu nad hospodářskými dopady těchto opatření se zintenzivnila diskuze o právu na bydlení. Ukázalo se, jak špatný přístup k právu na bydlení zhoršuje socioekonomickou nerovnost. Je také překážkou při dodržování opatření. Protože, kam se mají uchýlit lidé do izolace, kteří domov nemají.

V mnohých zemí lidé považují autoritářské vlády za neúčinné. V jiných zemích naopak volají spíše po autoritářství a pevné ruce. Demokratické společnosti se bojí ztráty svobody, jinde je voláno po tvrdosti a razantnosti opatření. V tomto smyslu bývá společnost do jisté míry názorově rozdělená.

Aktivisté po celém světě zaměřili svou energii na realizaci pěti rolí:

  • Protesty
  • Hájení práv pracovníků nebo demokratických principů
  • Vzájemná pomoc a solidarita
  • Sledování politiků
  • Všeobecného vzdělávání

Názorová polarita[editovat]

Někteří považují za svou morální povinnost, společensky se distancovat, aby tak chránili zranitelné spoluobčany před infekcí covid19. Jiní naopak nesouhlasí, protože jsoou přesvědčeni, že takové akce jsou nemorální a poškozují ekonomiku, což různými způsoby zvýší nezaměstnanost a spustí společenské šoky. Kromě toho budou jednotlivci zažívat dilemata mezi svou povinností dodržovat pravidla sociálního distancování a povinností poskytovat dostatečnou péči zranitelným osobám ve své komunitě. Tyto protichůdné moralizace mají vysoký potenciál pro vznik mezilidských konfliktů. Morální neshody jsou obzvláště bolestivou a nepřátelskou formou neshody. Pokud obě strany spektra cítí, že jejich zvláštní preference je morálně správný postup, druhou stranu vnímá odlišně jako špatnou stranu. Vnímaná morální motivace vede k chování, bez ohledu na konkrétní obsah morálních argumentů. Stačí k tomu, aby v jiných zemích vyvolala defenzivní postoj, což může vést jednotlivce k dvojímu chování a odchýlit se od ostatních, kteří se chovají jinak. Tímto způsobem stačí pouhý potenciál morální motivace k praxi, aby se dovolával vnímání úsudku a projevoval rozhořčení vůči těm, kteří se chovají jinak.

Normalizační procesy mohou být formovány z více zdrojů. Vládní komunikace funguje jako normalizované přesvědčování a přispívá k výkladu nových morálních norem ve společnosti.

Morální normy lze také kolektivně vyjednat neformálně v sociálních interakcích mezi jednotlivci a v rámci komunit.

Moralizace byla popsána jako dvousečný meč, který funguje jako silný motivátor změny chování, ale také vytváří defenzivu a mezilidské potíže.

Protesty během pandemie[editovat]

Rozsáhlé protesty by mohly mít a mají dopad na sociální chování a tím ovlivňují šíření nemoci během pandemie negativním směrem. Děje se tak prostřednictvím dvou klíčových skupin obyvatelstva. Těch, kteří se protestů zúčastnili, a těch, kteří se neúčastní. Přitom správné měření nákladů na veřejné zdraví v důsledku protestů závisí na pochopení chování těchto skupin obyvatelstva a také jejich velikosti a demografických údajů.

Chování účastníků protestů je aktivitou, při které je obtížné se pro účastníky společensky distancovat, protože předpokladem vzniku protestů je shromáždění skupiny obyvatel. Současně během pandemie byli vyzkoušeny také protesty online, které měli společensky zanedbatelný efekt. Proto je demonstrujícími stále v oblibě klasická forma.

Účastníci protestů, ať už demonstranti nebo policie, mají tendenci se shromažďovat kolem bodu zájmu, jako je například místo konaní protestu. A jsou proto v relativně těsné blízkosti. I když účastníci mohou využívat některé kompenzační způsoby chování, aby se zabránilo šíření infekce, jako je nošení roušek a udržování vzdálenosti mezi jednotlivci. Pokud se cítí nebo dokonce necítí nemocní ale jsou, je v takovém případě obtížné se zcela vyhnout kontaktu s dalšími lidmi.

Mnohé činnosti, které jsou na protestech běžné, jako je skandování nebo křik, mohou nákazu ještě více zhoršit. Navíc mnoho forem rozptýlení davu používaných donucovacími orgány k rozhánění protestů, jako je pepřový sprej nebo slzný plyn vyvolávají kašel, což zvyšuje pravděpodobnost, že infikovaný bude šířit nemoc. Kašel vytváří proud vzduchu a aerosolu kapének a přenos infekce je efektivnější a dosahuje větší vzdálenosti a může dosahovat i větší virové nálože.

Důležité je také zvážit dopady účasti z dalších úhlů pohledu. Lidé, kteří se účastní protestů by jinak mohli být doma, ale také by mohli být ve své práci. Z čehož vyplívá také ekonomický dopad či omezení služeb.

Všudypřítomný strach a úzkost, které doprovázely Covid19, vedli k rozsáhlým omezením fyzického kontaktu ve snaze zmírnit šíření viru. To zase vedlo k ochromení ekonomiky, což dále vedlo k růstu nezaměstnanosti v některých zemích s různou intenzitou. Hluboké politické rozpory formují okamžik vzplanutí hněvu. Mnozí proto vyšly se svou frustrací do ulic, což přispělo ke zvýšené míře občanského aktivismu. Pandemie Covid19 prohlubuje stávající socioekonomické nerovnosti. Virus uvrhnul ekonomiky mnoha zemí do uzavření (Lockdown). A tato opatření si vyžádala obrovskou daň na trhu práce, kde prudce vzrostla nejen nezaměstnanost, ale také protesty.

Ztráta pracovních míst se soustřeďuje v odvětvích s nižšími mzdami a mezi ženami a mladými lidmi, což naznačuje první známky zhoršení distribučních výsledků. Což vede k nedostatku některého zboží a služeb a následně zvyšuje inflaci do dlouho nevídaných hodnot.

Závěr[editovat]

Reference[editovat]

  1. 1,0 1,1 Smrt George Floyda. WIKIPEDIE [online]. Dostupné online. 
  2. Protesty proti policejní brutalitě se šíří do dalších amerických měst. Trump hrozí střelbou. Seznam Zprávy [online]. Dostupné online. 
  3. Řidič cisterny v Minneapolisu vjel ve velké rychlosti do davu demonstrantů. Novinky.cz [online]. Dostupné online. 
  4. Trump se pustil do guvernérů, mají ovládnout ulici a oplácet ránu ranou. Novinky.cz [online]. Dostupné online. .
  5. 5,0 5,1 Část amerických policistů podpořila demonstranty. Novinky.cz [online]. Dostupné online. 
  6. Projektil v oku i zatýkání. Novináři v USA čelí nevídanému násilí. Správy seznam [online]. Dostupné online. 
  7. Velký návrat Anonymous: Nepokoje v USA vylákaly ze stínu i nejslavnější hackerskou skupinu. G.cz [online]. Dostupné online. 
  8. Trump nařídil mobilizaci všech civilních i vojenských sil proti demonstrantům. Novinky.cz [online]. Dostupné online.