Přeskočit na obsah

Japonština/Kandži

Z Wikiverzity

Podstránky:

Tato stránka není ještě hotová.

Název kandži (漢字) je odvozen od dynastie Chan (206 př. n. l.-220 n.l.), za jejíž vlády znaky vznikly.

Přehled

[editovat]

Japonské znaky byly převzaty z čínských, ale nejsou s nimi plně identické:

  • převzaty nebyly úplně všechny
  • v Japonsku byly vyvinuty některé vlastní znaky, tzv. kokudži (国字), ty jsou používány jen v Japonsku (v Číně pouze výjimečně, zejména při citacích z japonštiny), rovněž podobně, ještě před zavedením vlastních/současných systémů písma, se totéž odehrávalo v korejštině, vietnamštině apod.
  • čínské znaky byly jak v Číně, tak i v Japonsku, postupně zjednodušovány a tato zjednodušování nebyla vzájemně koordinována, takže mnoho znaků existuje ve třech variantách:
    • jako původnější znaky (používány na Tchaj-wanu, v Hongkongu, historicky v Koreji (nyní používá vlastní systém korejského písma), Vietnamu (nyní používá Francouzy navržený systém (přepisu) v latince), Laosu (nyní používá vlastní systém písma) ap.)
    • zkrácené/zjednodušené znaky (v Číně, v Singapuru)
    • zkrácené/zjednodušené znaky v mezidobí (Korea, Vietnam, Laos aj.) - nyní se nepoužívají (jiný systém písma)
    • a japonská varianta (šindžitai; nezkrácené/původnější znaky: kjúdžitai (旧字体/舊字體))
  • výslovnost je zcela odlišná, viz sekce Čtení
  • v čínštině jsou úplně všechna slova zapisována v čínských znacích, v Japonsku jsou v kandži zapisovány jen některé prvky jako např. podstatná jména a kořeny sloves, zbytek je zapisován ve slabičných písmech hiragana a katakana; podrobnosti viz sekce Zápis.

Klasifikace znaků

[editovat]

Šest kategorií čínských znaků[1][2]

[editovat]
  • piktogramy (2,3 % všech znaků) - graficky znázorňují objekty, které představují
  • symboly (jednoduché ideogramy) (0,4 % všech znaků) - znázornění abstraktních pojmů
  • logogramy (složené ideogramy) (2,8% znaků) - z více znaků se skládající symboly
  • fonogramy (90,9% znaků) - dělí se na:
    • signifika (mají nějakou vazbu na význam)
    • fonetika (mají vazbu na výslovnost)
  • výpůjčky (1,4 %) - znaky převzaté z jiných jazyků[3]
  • synonyma (odvozeniny) (2,2 %) - znak získal kromě původního významu ještě další význam

Kategorie znaků týkající se jen Japonska

[editovat]
  • kokkun (国訓) - znak získal v průběhu staletí jiný význam než ten původně čínský
  • kokudži (国字) - v Číně se vůbec nevyskytují, byly vyvinuty v Japonsku (většina jsou různé druhy ryb), a typ čtení je v (jejich) naprosté většině japonský, existují však velmi ojedinělé případy, kdy kokudži mají sinojaponské čtení
  • Šindžitai dži "moderní" - v japonštině zjednodušené znaky jiným stylem, nežli v čínštině (/dalších nahoře zmíněných jazycích)
  • ostatní - víceméně si zachovaly původní význam i tvar, mají však někdy drobně odlišný design nebo někdy také odlišný postup psaní (viz např. 右).

Zápis

[editovat]

V čínštině jsou úplně všechna slova zapisována v čínských znacích, v Japonsku jsou v kandži zapisovány jen některé prvky jako (některá/většina - hlavně ta se sinojaponským čtením) podstatná jména, některá citoslovce, kořeny sloves, přídavných jmen, japonských (ne sinojaponských!) číslovek, příslovcí... Slova, ve kterých se znaky píše jen kořen, mají připojenu okuriganu (něco jako přípona) v hiraganě, v hiraganě jsou psány také partikule, některá slova či výrazy/přísloví, kde by se jinak vyskytovaly příliš složité, nebo zřídka používané nebo zastaralé znaky, atedži a pod. U 1. méně známých termínů, 2. jmen, 3. pro usnadnění čtení méně gramotným (např. dětem) se menším písmem ke znakům připojuje furigana také v hiraganě. V hiraganě se uvádí výslovnost japonská (v některých slovnících - k odlišení od výslovnosti sinojaponské, která se v takovém případě uvádí v katakaně, v jiných případech také v hiraganě). Katakana se používá v japonštině k zápisu odborných názvů (dříve (někdy málo známými) kandži), k zápisu slov, přejatých z cizích (nečínských) jazyků, ke zvýraznění/odlišení textu...

Počet znaků

[editovat]

Celkový počet znaků není znám. Některé slovníky jich uvádějí i přes 80 tisíc, v tom je ovšem zahrnuto i mnoho zřídka se vyskytujících historických variant jako samostatné znaky. Slovníky zaměřené na běžné každodenní použití obsahují mezi 4-13 tisíci znaky. Na japonských základních a středních školách je předepsáno vyučovat 2136 znaků. Pro studium některých oborů jako právo, medicína, teologie je potřeba se naučit asi 10 000 znaků celkem pro nejvyšší dosažitelný stupeň vzdělání. Vzdělaní Japonci se schopností číst většinu literárních děl obvykle ovládají nejméně 5 tisíc znaků. V seznamu japonských znaků Wakan 1,67 je 6355 kandži; v Japanese-English Character Dictionary, Andrew Nathaniel Nelson, Ph.D., Tokio, 1984 (17. vydání), ISBN 0-8048-0408-7, je 5446 znaků, v obou těchto pramenech jsou některé znaky, které se nevyskytují v tom druhém, čili není to tak, že by v prvním bylo všech 5446 znaků jako v druhém + 909 dalších - je tam více dalších, zatímco jiné scházejí. Podobně v dalších pramenech (například ve slovníku 岩波 国語辞典: 岩淵, 悦太郎 a spol. 岩波 国語辞典. 東京都: 岩波 書店, 1997. ISBN 4-00-080040-X. S. 1349. (japonsky)  jsou opět některé další znaky (uvádí "okolo" 4400 šindžitai znaků), které nejsou v některém/obou předchozích pramenech uvedeny atd. atd. ).

Pro srovnání: Wakan 1,67 obsahuje 18522 čínských znaků (hanzi/chan-c')

Klasifikace/řazení znaků

[editovat]

Pro klasifikaci - například pro zařazování do slovníku - je používáno několik různých metod (podle toho se místo zařazení do slovníku může i výrazně lišit). K méně používaným/méně užitečným metodám patří například zařazování podle celkového počtu tahů (a u těch se stejným počtem potom podle výslovnosti "abecedně" - t.j. podle godžúon, obsoletně podle iroha, či dokonce podle "evropské" abecedy přepisu; jako základní výslovnost se bere on'jomi, pokud je takových více, tedy podle častějšího a dále podle nejstaršího - goon; znaky s navzájem totožným (základním on) čtením se potom řadí podle častosti použití/podle toho, které jsou zařazeny do učebních osnov v nižším ročníku). Další z méně vhodných systémů je řazení vůbec jen podle výslovnosti - zde je vyhledávání znaku, který vidím, ale neumím přečíst obzvláště obtížné). Další, již používanější styl řazení znaků je podle metody "Čtyři rohy" podle radikálů (viz níže: radikály): schéma:

  • krok 1.: je celý znak radikál?
  • krok 2.: Obsahuje znak jen jediný prvek, který je radikálem? (takových je málo)
  • krok 3.: Radikál obklopuje zbytek? (tři podtypy:)
    • 3a: ze dvou stran (levá + dolní (njó), nebo levá + horní (tare) nebo horní + pravá - kamae)
    • 3b: ze tří stran (shora, zdola, zleva) - kamae
    • 3c: ze čtyř stran - kamae
  • krok 4: levý radikál? (hen)
  • krok 5: pravý radikál? (cukuri)
  • krok 6: horní? (kammuri; jane) (z více možností se vybere složitější: například 空: radikál je 116 anakammuri, nikoliv jednodušší 40 ukammuri)
  • krok 7: spodní? (aši, njó)
  • krok 8: v levém horním rohu?
  • krok 9: v pravém horním rohu?
  • krok 10: v pravém dolním rohu?
  • krok 11: v levém dolním rohu?
  • krok 12: napříč celým znakem?
    • 12a: svisle
    • 12b: vodorovně
    • 12c: nejvyšší (angl.:highest)

Toto schéma je uplatňováno např. v Nelsonově slovníku a to velmi striktně (nebere se tím ohled na historické souvislosti).

Nejmotivovanější a doporučitelný k použití je způsob odvozování z radikálů s ohledem na historické souvislosti a vývoj znaku. Pro nezasvěcené tato metoda zdánlivě vypadá jako chaotičtější, nežli nahoře vyložená, ikdyž hlavní souvislosti/zákonitosti se uplatní, pro zasvěcené naopak velmi usnadňuje vyhledávání a snižuje možnost neodůvodněného tápání. Znak se přiřadí (historicky (a "gramaticky", t. j. s ohledem na funkci a původ jednotlivých jeho částí) oprávněně) k příslušnému radikálu a doplní se (za tečkou) počet tahů navíc. V rámci stejných kritérií pro zařazení (t. j. stejný radikál a stejný počet tahů navíc) bývá řazení podle různých hledisek: nejčastější bývají tato: buď 1. řazení podle významnosti (častost použití (použití vůbec/ použití v základní slovní zásobě), zařazení do kategorie podle osnov, nebo 2. "abecedně"/godžúonsky podle základní výslovnosti (přednostně sinojaponské, existuje-li), nebo konečně 3. konvenčně podle konvenčně ustálené posloupnosti (přídatných) fonetik (tedy zde již víceméně bez ohledu na první dva aspekty).

Radikály

[editovat]

Podrobněji viz Japonština/Kandži/Radikály.

Podle tradice klasifikace čínských znaků se všechny znaky dají přiřadit jako odvozené z celkem 214 radikálů (případně mnohé jednotlivé s nimi totožné). Tyto radikály se opět klasifikují podle počtu tahů (štětcem).

Pseudoradikály

[editovat]

Některé prvky se v kandži vyskytují relativně často a méně zasvěcené svádí k hledání, zda nejsou je obsahující znaky zařazeny pod tímto "hypotetickým radikálem", neboť se tyto prvky "tváří" jako radikál. V některých slovnících jsou tyto pseudoradikály zařazovány na konec, za řadu stejnětahových radikálů s odkazy, kam přislušné mylně zařazované znaky patří. Je to vstřícnost vůči čtenáři.

Čtení

[editovat]

Čínština

[editovat]

V čínštině je většinu znaků možné číst jen jedním nebo dvěma způsoby. Historicky (v období klasické čínštiny) sice u mnohých znaků existovaly až tři, čtyři nebo i víc způsobů čtení, v dnešní době to však prakticky vůbec není užíváno.

<nevím, jak sem zapracovat>V čínštině se výslovnost postupem času vyvíjela/měnila, ovšem to je obtížné (avšak možné částečně) vystopovat, neboť po většinu historického vývoje výslovnost nebyla nijak fixována (zaznamenávána), stopování vývoje výslovnosti v čínštině se proto opírá o výzkum slov, přejímaných včetně fonetické podoby (a to s určitým zkomolením) do okolních jazyků - japonštiny (nejhodnotnější/největší množství informace; ovšem zase s největším zkreslením, vzhledem k velmi odlišným schopnostem vyslovit určité zvuky) - korejštiny, vietnamštiny, laoštiny a dalších. </nevím, jak sem zapracovat>

Japonština

[editovat]

V japonštině je situace poměrně složitější. V zásadě ale existují dva hlavní způsoby čtení: sinojaponské (音読み [on'jomi]) a japonské (訓読み [kun'jomi]) (viz dále). Dále existuje nemnoho znaků, které mají jen jedno čtení - a to buď japonské nebo sinojaponské. Nemalá část znaků však má více čtení (různé kombinace možností japonské/sinojaponské), u některých ten počet může přesahovat i desítku/desítky. Z těchto různých čtení opět může být několik častějších a několik málo častých - zde je poměr častosti opět individuálně různý.

Sinojaponské čtení

[editovat]

Toto čtení, jak název (sino- - z latiny čínsko-) napovídá, bylo do japonštiny převzato z čínštiny. Většina znaků má pouze jedno sinojaponské čtení. Některé jich ovšem mají víc, protože tytéž znaky byly převzaty vícekrát - buď v odlišných epochách (kdy se slova už četla jinak než v dobách předešlých) nebo z jiných čínských dialektů. Proto je rozlišováno několik druhů sinojaponských čtení.

  1. Goon (呉音 [go'on]) — Převzato přibližně v 5. - 6. století našeho letopočtu, a to z jazyka Wu (吳語) tehdejšího období jižních a severních dynastií z dialektů oblasti dolního toku řeky w:Jang-c’-ťiang); do Japonska zaneseno prostřednictvím (tehdejší) korejštiny, t.j. přes Korejský poloostrov. Historicky nejdříve přejaté znaky.
  2. Kan'on (漢音 [kan'on]) — Přejato v 7. - 9. století, z okolí 長安 ([Čchang-an]) a 河南 ([Che-nan]) v tamějších obdobích Tchang (唐) až Sung (宋) do Japonska v tamějším období Nara (奈良時代) nebo ještě na počátku období Heian (平安時代), tentokrát již poměrně bezprostředně. Ze sinojaponských čtení nejpoužívanější.
  3. Tóon (唐音 [tóon]). — Přejato z Číny v období Kamakura (鎌倉時代) (cca 12.-14. stol).
  4. Sóon (宋音 [sóon]) — Převzato z Číny v období Muromači (室町時代, neboli Ašikaga (足利時代)) (cca. 14-16. stol.) Poslední dvě sinojaponská čtení (sóon + tóon) se někdy nazývají souhrnně (唐宋音 [tósóon]).
  5. Kan'jó'on (慣用音 [kan'jó'on]) — sinojaponské čtení, které je obecně uznáváno (t.j. v Japonsku; jako správné; sinojaponské), ovšem "chybně" převzaté, t.j. mírně pojaponštělé nestandardním směrem. Obvykle/nejčastěji obměnou goon nebo tóon.
  6. Nanori (名乗り), je typ nepravidelného čtení, které se neopírá ani o sinojaponské, ani o japonské čtení) (nebo se opírá jen částečně), používané (jak již název napovídá) ve vlastních jménech (lidí i míst) a názvů sociálního postavení (např. kasty). Nanori však poměrně častěji vychází z japonského čtení (nežli ze sinojaponského).

Problém tohoto druhu čtení je velké množství homofonů. Např. přes 80 znaků se čte „šó”. Sejde-li se v jednom „slově” více často používaných slabik, má pak toto „slovo” velké množství významů - např. „sóšó” může být mimo jiné 宗匠 (pán, mistr), 相称 (symetrie), 創傷 (rána) a 総称 (generální, všeobecný). Zvláštní formou sinojaponského čtení jsou tzv. atedži (当て字). Tyto znaky jsou používány čistě foneticky, nemají tedy žádnou vazbu na význam znaků. Takto bývají zapisovány nejčastěji některé cizí (nečínské) výrazy (například 亜米利加 Amerika), někdy i výrazy japonské, pro které nejsou k mání vhodné znaky s odpovídajícím významem a zároveň odpovídajícího čtení (příklad takového japonského výrazu je 寿司 suši, kde jsou vybrány znaky s odpovídajícím čtením, ale bez kontextové významové souvislosti s výrazem). Nejčastěji používané atedži se v minulosti přizpůsobováním rychlopisu postupně vyvinuly ve slabičnou „abecedu” - kanu. Mužský styl rychopisu se vyvinul v katakanu, ženský - v hiraganu. Jinak se dá s určitým zjednodušením říct, že je v japonštině sinojaponské čtení základem hlavně pro různé odborné termíny a „vznešenou řeč” či "byrokratickou řeč". Čínština tak v Japonsku hrála podobnou roli jako v Evropě řečtina a latina.

Japonské čtení

[editovat]

Jak název (již méně intuitivně napovídá), jedná se o způsob čtení, kde znaky jsou sice (původně) čínské, ale byly přiřazeny k japonským ekvivalentům. Např. znak 東 (východ) se čte v sinojaponském čtení "tó", což přibližně odpovídá čínštině doby, v níž byl znak převzat, ovšem v japonském čtení se čte higaši nebo azuma (což jsou slova pro východ v (původní) japonštině). I japonských čtení může být více: je to způsobeno nepřesným rozlišením synonym v době převzetí znaku, či naopak nepřesným přiřazením čínského znaku k danému významu.

Mezi zvláštní typ japonského čtení můžeme (s odřenýma ušima) zařadit nanori (名乗り), což je typ nepravidelného čtení, které se neopírá ani o sinojaponské, ani o japonské čtení) (nebo se opírá jen částečně), používané (jak již název napovídá) ve vlastních jménech (lidí i míst) a názvů sociálního postavení (např. kasty) + a další nepravidelnosti.

Čtení složenin

[editovat]

Pokud se výraz skládá ze dvou kandži, jsou možné čtyři kombinace/typy čtení (základní typologie):

湯桶 jutó, nádoba z lakovaného dřeva na vařící nálev/odvar po pohankových nudlích soba nebo s pár zrnky rýže - k napití po jídle
  1. fúša jomi (podle plně sinojaponského, tedy on-on (音音) jomikata (読み方)) - název podle sinojaponského čtení výrazu 風車 - fúša (větrný mlýn)
  2. džúbako jomi (podle kombinace sinojaponsko-japonského čtení, tedy on-kun (音訓) jomikata - název podle způsobu čtení výrazu 重箱 - džúbako (masivní lakovaná dřevěná krabice na jídlo); džú je sinojaponské čtení, hako (→ bako) je japonské čtení
  3. jutó jomi (podle kombinace japonsko-sinojaponského čtení, tedy kun-on (訓音) jomikata - název podle způsobu čtení výrazu 湯桶 - jutó (viz obrázek)
  4. kazaguruma jomi (podle plně japonského, tedy kun-kun (訓訓) jomikata - název podle japonského čtení výrazu 風車 - kazaguruma (větrník (hračka))

Pokud je výraz složen z více kandži, klasifikují se buď oddělené dvouznakové části, nebo se označí například on-kun-on a podobně.

Vedle těchto typických kombinací mohou existovat i nepravidelná čtení (nanori a jiná), kdy složenina má zcela odlišné čtení, nežli jaké mohou mít oddělené znaky. Tato odlišnost čtení se může týkat buď jen prvního znaku, nebo jen druhého znaku, nebo se může týkat obou (případně více, je-li výraz delší) znaků.

Cumaruon/sokuon

[editovat]

Rendaku/dakuon

[editovat]

Na švu dvou "slabik" - přesněji mór - může (ale nemusí) docházet ke změně znělosti z móry neznělé na móru znělou (na druhé móře). Tento jev se pochopitelně může uplatnit pouze u mór, u kterých se ta změna znělosti může uplatnit - v zápisu v kaně se u příslušné móry ("písmene") může vyskytovat dakuten (濁点, synonyma: nigori (濁り); u řady ga, za, da, ba), případně handakuten (半濁点; u řady pa). Tento jev se nazývá rendaku (連濁). Vyskytuje se poměrně často, a to jak u složenin (řidčeji i u výrazů, které nejsou složeninami) s druhou složkou se čtením japonským, tak i sinojaponským. Jako rendaku se však neoznačuje výskyt u přejímaných cizích (odjinud, než z čínštiny) slov a dále u výrazů, kde druhá část by tak jako tak byla znělá (nedošlo tedy ke změně). Tento jev je třeba mít na paměti při vyhledávání významu/znaků/registraci typů čtení jednotlivých částí výrazu. Například u kandži 花 - [hana] se za další čtení nepovažuje [-bana], přesto, že se vyskytuje například ve výrazu 生け花 - [ikebana].

Čtení -oう, -eい

[editovat]

Psaní ó, dži, zu

[editovat]

Partikule s nepravidelným čtením

[editovat]

Sem patří は (tedy psáno "ha", vyslovováno wa). Partikule, vymezující hlavní téma ve větě. Dále へ (tedy psáno "he", vyslovováno e). Partikule, vyjadřující směr (kam?). Částečně by se sem dalo zařadit を (tedy psáno "(w)o", vyslovováno o/'o). Partikule, vyjadřující přímý předmět ve větě (koho? co?).

Cizí slova v japonštině

[editovat]

Historický vývoj 漢字

[editovat]

Tato část projektu by měla být spíše na wikipedii. Zatím je problém, že 1. na to nejsou lidi, a především 2. by byl problém to na wikipedii (dostat a) udržet v přijatelném tvaru. Wikislovník na to odkazuje, ovšem na wikipedii - některé články dosud chybí - další jsou nevhodně spojeny (=nerozloučeny) do společného článku.

Způsoby transliterace

[editovat]

Čínština

[editovat]

Tak jak existuje mnoho jazyků, které nepoužívají chan-c', tak existuje i mnoho systémů přepisu, každý z nich vhodný pro určitou cílovou skupinu a zároveň nevhodný pro cílovou skupinu odlišnou, s výjimkou těch cílových skupin (nejčastěji uživatelů jazyka), které si svůj systém dosud nevytvořily. Mezi takové uživatelé českého jazyka nepatří, pro ty již existuje pro ně vhodný systém podle Švarného.

Japonština

[editovat]

Tak jak existuje mnoho jazyků, které nepoužívají kandži a kanu, tak existuje i mnoho systémů přepisu, každý z nich vhodný pro určitou cílovou skupinu a zároveň nevhodný pro cílovou skupinu odlišnou, s výjimkou těch cílových skupin (nejčastěji uživatelů jazyka), které si svůj systém dosud nevytvořily. Mezi takové uživatelé českého jazyka nepatří, pro ty již existuje pro ně vhodný systém čekošiki rómadži. Mezi nevyhraněné cílové skupiny (nemající důsledně a zřetelně definovaný systém přepisu) patří například uživatelé litevského jazyka. Tam sice určitá pravidla existují, ale rozhodně nejsou ucelená a pro všechny možnosti.

  • Pro české prostředí existuje チェコ式ローマ字 [čekošiki rómadži]
  • Pro anglickojazyčné prostředí ヘボン式ローマ字 (hebonshiki rōmaji) [hebonšiki rómadži]. Tento systém je pojmenován podle Jamese Curtise Hepburna avšak byl několikrát upravován, takže existuje několik jeho variant.
  • Pro přepis kandži pro japonce se používá kana: pro běžný text hiragana, pro odlišení/označení sinojaponského čtení (od japonského) se používá katakana. Katakana se používá taktéž pro odborné/vědecké názvy (hlavně v biologickém názvosloví) a také pro přepis cizojazyčných výrazů (nepřejatých z čínštiny).
  • Pro přepis do latinky pro japonce se používají:
  • Pro ruskojazyčné prostředí (nebo i jiné, používající cyrilici) se používá キリル文字表記 [kirirumodži hjóki] (кирирумодзи хё:ки). Tento systém má opět varianty: ruskou neboli systém Polivanova, ukrajinskou neboli systém 中澤英彦 Hidehiko Nakazawy a další.

Tabulky

[editovat]

V hlavičce tabulky jsou uvedeny zkrácené názvy: hira pro hiraganu, kata pro katakanu, čekošiki, hebonšiki (pro moderní zápis) hebon var. (variace hebonšiki rómadži: původní styl, "odfláknutý" (t.j. nepřesný) styl, jiné variace včetně "německého" stylu), nihon/kunrei (vzhledem k malým rozdílům mezi nihonšiki rómadži a kunreišiki rómadži budou rozdíly uváděny za lomítkem pro kunreišiki rómadži a to jen na místech, kde je to rozdílné - v témže sloupci, wápuro, ruský a ukr. (pro systém Hidehiko Nakazawy).

* Upozornění: pro relevanci převodu mezi jednotlivými přepisy platí pouze vztah: kana →‎ jiný jeden konkrétní přepis (např. hiragana →‎ ukr. nebo katakana →‎ hebonšiki ap. nelze se však spoléhat na porovnání mezi jednotlivými jinými přepisy navzájem, tedy ne např. hebonšiki →‎ čekošiki, a už vůbec ne hebon var. →‎ čekošiki, neboť to v určitých případech může vést k závažným chybám a mystifikacím.

Tabulky pro krátké móry
[editovat]
Godžúon (五十音)
hira kata čekošiki hebonšiki hebon var. nihon/kunrei wápuro ruský ukr. IPA
あ ア a a a a a а а [a]
い イ i i i i i и і [ɪ]/[i]
う ウ u u u u u у у [ɯ]/[ü͍]
え エ e e e/ye e e э е [e]/[ɛ]
お オ o o o o о о о [o]
か カ ka ka ka ka ka ка ка [ka]
き キ ki ki ki ki ki ки кі [ki]/[kɪ]
く ク ku ku ku ku ku ку ку [kɯ]/[kü͍]
け ケ ke ke ke ke ke кэ ке [ke]/[kɛ]
こ コ ko ko ko ko ko ко ко [ko]
さ サ sa sa sa sa sa са са [sa]
し シ ši shi shi si si/shi си ші [ɕɪ]/[ɕi]/[ɕi̥]
す ス su su su su su су су [sɯ]/[sü͍]/[sɯ̥]
せ セ se se se se se сэ се [se]/[sɛ]
そ ソ so so so so so со со [so]
た タ ta ta ta ta ta та та [ta]
ち チ či chi chi ti ti/chi ти чі [t͡ɕi]/[t͡ɕɪ]
つ ツ cu tsu tsu tu tu/tsu цу цу [t͡sɯ]/[t͡sü͍]/[t͡sɯ̥]/[t͡sɯ̈]
て テ te te te te te тэ те [te]/[tɛ]
と ト to to to to to то то [to]
な ナ na na na na na на на [na]
に ニ ni ni ni ni ni ни ні [ȵi]/[ȵɪ]
ぬ ヌ nu nu nu nu nu ну ну [nɯ]/[nü͍]
ね ネ ne ne ne ne ne нэ не [ne]/[nɛ]
の ノ no no no no no но но [no]
は ハ ha ha ha ha ha ха ха [ha]
ひ ヒ hi hi hi hi hi хи хі [çi]/[çɪ]/[çi̥]
ふ フ fu fu fu hu hu/fu фу фу [ɸɯ]/[ɸü͍]/[ɸɯ̥]
へ ヘ he he he he he хэ хе [he]/[hɛ]
ほ ホ ho ho ho ho ho хо хо [ho]
ま マ ma ma ma ma ma ма ма [ma]
み ミ mi mi mi mi mi ми мі [mi]/[mɪ]
む ム mu mu mu mu mu му му [mɯ]/[mü͍]/[mɯ̥]
め メ me me me me me мэ ме [me]/[mɛ]
も モ mo mo mo mo mo мо мо [mo]
や ヤ ja ya ya ya ya я я [ja]
ゆ ユ ju yu yu yu yu ю ю [jɯ]/[jü͍]
よ ヨ jo yo yo yo yo ё ьо [jo]
ら ラ ra ra ra ra ra ра ра [ɽa]
り リ ri ri ri ri ri ри рі [ɽi]/[ɽɪ]
る ル ru ru ru ru ru ру ру [ɽü͍]/[ɽɯ]
れ レ re re re re re рэ ре [ɽe]/[ɽɛ]
ろ ロ ro ro ro ro ro ро ро [ɽo]
わ ワ wa wa wa wa wa ва ва [ɰa]/[w͍a]
ゐ ヰ (w)i/wi i (w)i/wi/i wi/i wi и/й ? [i]/[ɪ]
ゑ ヱ (w)e/we e (w)e/we/e we/e we э ? [e]/[ɛ]
を ヲ o/'o/(w)o/wo o o/'o/(w)o/wo wo/o wo о о [o]/[ɰo]
ん ン n/n' n/n' n n n/* н/нъ н/? [ɴ]/[ũ͍]/[ŋ]/[ɱ]
Dakuon (濁音; znělé)
hira kata čekošiki hebonšiki hebon var. nihon/kunrei wápuro ruský ukr. IPA
が ガ ga ga ga ga ga га ґа [ga]
ぎ ギ gi gi gi gi gi ги ґі [gi]/[gɪ]
ぐ グ gu gu gu gu gu гу ґу [gɯ]/[gü͍]
げ ゲ ge ge ge ge ge гэ ґе [ge]/[gɛ]
ご ゴ go go go go go го ґо [go]
ざ ザ za za za za za дза дза [za]
じ ジ dži ji ji zi zi дзи дзі [ d͡ʑi]/[ d͡ʑɪ]
ず ズ zu zu zu zu zu дзу дзу [zɯ]/[zü͍](/[dzɯ]/[dzü͍])
ぜ ゼ ze ze ze ze ze дзэ дзе [ze]/[zɛ]
ぞ ゾ zo zo zo zo zo дзо дзо [zo]
だ ダ da da da da da да да [da]
ぢ ヂ dži ji ji zi/di di дзи дзі [ d͡ʑi]/[ d͡ʑɪ]
づ ヅ zu/dzu zu zu du/zu du дзу дзу [zɯ]/[zü͍](/[dzɯ]/[dzü͍])
で デ de de de de de дэ де [de]/[dɛ]
ど ド do do do do do до до [do]
ば バ ba ba ba ba ba ба ба [ba]
び ビ bi bi bi bi bi би би [bi]/[bɪ]
ぶ ブ bu bu bu bu bu бу бу [bɯ]/[bü͍]
べ ベ be be be be be бэ бе [be]/[bɛ]
ぼ ボ bo bo bo bo bo бо бо [bo]
ぱ パ pa pa pa pa pa па па [pa]
ぴ ピ pi pi pi pi pi пи пи [pi]/[pɪ]
ぷ プ pu pu pu pu pu пу пу [pɯ]/[pü͍]
ぺ ペ pe pe pe pe pe пэ пе [pe]/[pɛ]
ぽ ポ po po po po po по по [po]
Jó'on (拗音; složené/"diftongy")
hira kata čekošiki hebonšiki hebon var. nihon/kunrei wápuro ruský ukr. IPA
きゃ キャ kja kya kya kya kya кя кя [kʲa]
きゅ キュ kju kyu kyu kyu kyu кю кю [kʲɯ]
きょ キョ kjo kyo kyo kyo kyo кё кьо [kʲo]
しゃ シャ ša sha sha sya sya/sha ся шя [ɕa]
しゅ シュ šu shu shu syu syu/shu сю шю [ɕɯ]/[ɕü͍]
しょ ショ šo sho sho syo syo/sho сё шьо [ɕo]
ちゃ チャ ča cha cha tya tya/cha тя тя [t͡ɕa]
ちゅ チュ ču chu chu tyu tyu/chu тю тю [t͡ɕɯ]
ちょ チョ čo cho cho tyo tyo/cho тё тьо [t͡ɕo]
にゃ ニャ nja nya nya nya nya ня ня [ȵa]
にゅ ニュ nju nyu nyu nyu nyu ню ню [ȵɯ]
にょ ニょ njo nyo nyo nyo nyo нё ньо [ȵo]
ひゃ ヒャ hja hya hya hya hya хя хя [çʲa]
ひゅ ヒュ hju hyu hyu hyu hyu хю хю [çʲɯ]/[çʲü͍]
ひょ ヒょ hjo hyo hyo hyo hyo хё хьо [çʲo]
みゃ ミャ mja mya mya mya mya мя мя [mʲa] /
みゅ ミュ mju myu myu myu myu мю мю [mʲɯ]
みょ ミョ mjo myo myo myo myo мё мьо [mʲo]
りゃ リャ rja rya rya rya rya ря ря [ɽʲa]
りゅ リュ rju ryu ryu ryu ryu рю рю [ɽʲɯ]
りょ リョ rjo ryo ryo ryo ryo рё рьо [ɽʲo]


Dakujó'on (濁拗音; znělé složené/"znělé diftongy")
hira kata čekošiki hebonšiki hebon var. nihon/kunrei wápuro ruský ukr. IPA
ぎゃ ギャ gja gya gya gya gya гя ґя [gʲa]
ぎゅ ギュ gju gyu gyu gyu gyu гю ґю [gʲɯ]
ぎょ ギョ gjo gyo gyo gyo gyo гё ґьо [gʲo]
じゃ ジャ dža ja ja zya zya/ja дзя дзя [d͡ʑa]
じゅ ジュ džu ju ju zyu zyu/ju дзю дзю [d͡ʑɯ]/[d͡ʑü͍]
じょ ジョ džo jo jo zyo zyo/jo дзё дзьо [d͡ʑo]
ぢゃ ヂャ dža ja ja dya dya дзя дзя [d͡ʑa]
ぢゅ ヂュ džu ju ju dyu dyu дзю дзю [d͡ʑɯ]/[d͡ʑü͍]
ぢょ ヂョ džo jo jo dyo dyo дзё дзьо [d͡ʑo]
びゃ ビャ bja bya bya bya bya бя бя [bʲa]
びゅ ビュ bju byu byu byu byu бю бю [bʲɯ]
びょ ビョ bjo byo byo byo byo бё бьо [bʲo]
ぴゃ ピャ pja pya pya pya pya пя пя [pʲa]
ぴゅ ピュ pju pyu pyu pyu pyu пю пю [pʲɯ]
ぴょ ピョ pjo pyo pyo pyo pyo пё пьо [pʲo]
Tabulky pro dlouhé móry
[editovat]

Příklady

[editovat]

Odkazy

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. ↑ Srov. Kategorie čínských znaků na webu Čínština pro praxi
  2. ↑ a vysvětlení na en.wikipedii
  3. ↑ Výpůjčky na webu Čínština pro praxi
Citováno z „https://cs.wikiversity.org/w/index.php?title=Japonština/Kandži&oldid=131586“