Jan Sokol/Kychot

Jan Sokol/Kychot – osobní vzpomínky na Jana Sokola

Text

S Janem Sokolem jsme se nijak pravidelně nevídávali. Občas jsme se potkali na nějaké té Wikikonferenci. Na naše pravidelná setkávání po různých hospodách nechodil. (A pokud by začal chodit – tak leda v době, kdy už jsem tam moc nechodil já.)

To, co nás nejvíc spojovalo, byla práce na Wiki. Stejně tak jako pro jeho studenty, tak i pro mé studenty je Wikipedie silným zdrojem informací. Už se samotným vznikem Webu mi bylo jasné, že se zde otvírá prostor nejen k pasivnímu přijímání, ale zejména pro aktivní vytváření vlastních webových stránek. A wiki technologie tuto možnost zpřístupnila prakticky každému. K tomu se snažíme vést naše studenty např. při vytváření seminárních prací.

Snad k nejtěsnějšímu kontaktu s Janem Sokolem došlo při samotné editaci na Wikipedii. Každý wikipedista to už zažil, že jeho představy o tom, jak by měl nějaký článek vypadat, se mohou lišit od představ jiných. Nejednoho začínajícího wikipedistu jejich reakce zcela odradí, ti ostřílení po sobě někdy pálí v revertačních válkách: Pro někoho vítaný adrenalin, pro jiného třeba i těžké trauma. Někdy může být předmětem sporu znění textu, ale někdy i taková nevinná věc, jako je vzájemné prolinkování, tedy wikifikace.

Onehdy jsem si chtěl doplnit své vzdělání ohledně Karla Velikého. Rozlehlost jeho říše ilustruje hned začátek článku vyjmenováním jazyků, jakými se v jeho úřadovalo: V Karlově franské říši se úřadovalo latinsky, různé dialekty (franský, saský, bavorský, fríský, durynský, alamanský, langobardský) tu zněly vedle dialektů galských, románských a slovanských. Kdo to dneska zná, co je to za jazyky a dialekty a kde bývaly ty říše, o kterých se tu píše? Dlouho trvalo, než se mi podařilo skoro vše dohledat. Skoro vše. Co si třeba představit pod pojmem románské dialekty v té době?

Co nyní udělá altruistický wikipedista? Chce výsledkem své práce podělit i další čtenáře a usnadnit jim jejich klopotnou práci za vzděláním. A tak jsem další hodiny strávil důkladnou wikifikací celého článku. Dopoledne v tahu, nicméně sladký pocit na duši, že jsem zase něco udělal pro záchranu světa.

Sladký pocit mi ale nevydržel dlouho. Když jsem se chtěl tím vyšperkovaným článkem potěšit ještě druhý den, zbyly mi už jen oči pro pláč: Polovina mých těžce vydřených linků v háji!

Indián nepláče, ten hned vykopává tomahawk. Wikipedista se hned sápe po revertu.

A k tomu všemu přivěšená zpráva na mé diskusní stránce:

Vážený kolego, velmi oceňuji Vaši práci pro Wikipedii, ale s linkováním v článku o Karlu Velikém jste to poněkud přehnal. Je mi hloupé Vám jako zkušenému wikipedistovi radit, ale možná byste si měl oživit pravidla pro "linkování" (např. [1]) nebo ještě lepší pravidla enwiki. V těch českých chybí důležitá zásada, že se linkují jen pojmy a data s přímým vztahem ke hlavnímu tématu článku a odkazuje na něco, co poučeni o předmětu rozšiřuje. Přílišná hustota "modrých" i "červených" odkazů naopak ruší při čtení a linkováním např. všech dat vznikají sáhodlouhé seznamy, které nejsou k ničemu. Omlouvám se, že jsem část přidaných linků a nbsp vymazal - pokud byste trval na svém znění, můžete to jednoduše revertovat. Zdraví --Sokoljan (diskuse) 28. 7. 2020, 17:38 (CEST)

Byť vyzván – nerevertoval jsem. Namísto toho jsem všechny ty své linky – nahradil jedním linkem. A možná, že právě tenhle link za to může – že se mi derou slzy do očí. Změnil teď tenhle link mezi našimi dušemi barvu? Zčervenal? Vede do prázdna? Celou noc se mi o něm zdálo.

Před jedenácti lety jsme řešili nesmrtelnost duše i zde na Wikiverzitě. Článek jsem tehdy ukončil citací:

Platónská a křesťanská představa duše teprve otevřela cestu k uznání lidské jedinečnosti, svobody a ovšem také odpovědnosti. Toho, co člověk napáchá, se nikdy nezbaví. Dokonce ani smrtí ne – to je převratný význam myšlenky duše, která neumírá. Právě proto, že má takovou duši, potřebuje každý člověk být svobodný; a jen proto, že má duši, si to také může dovolit. Tak tomu rozuměl Masaryk, který byl přesvědčen, že bez představy duše není mravní život vůbec myslitelný. Viz Jan Sokol: Můžeme "být mrtví"?

Díky, Jane Sokole. A nashledanou!