Duše
Duše = termín, který může znamenat ledacos.
Základní info[editovat]
Problémy[editovat]
- Je duše nesmrtelná?
- Může se převtělovat?
Řecko[editovat]
Platon[editovat]
Dle něj byla duše nesmrtelná.
Aritotelés[editovat]
Duše byla vázána na živého tvora.
Bible[editovat]
Zdroje[editovat]
- Prof. ThDr. Jan Heller: Duše, krev a život v bibli – kupodivu tento Hellerův text uveřejňují ve Strážné věži Svědkové Jehovovi. Nutno ověřit.
- Marta Marková: Biblická antropologie (duch, duše, tělo nebo nesmrtelná duše v těle?):
Bible svým učením o vzkříšení se diametrálně odlišuje od učení o nesmrtelné duši, která po smrti opouší tělo a jako samostatná existence žije dál.
Hebraismus a kabala[editovat]
Kabala rozlišuje tři duše, od nejnižší do nejvyšší
- nefeš – původně znamenala hliněnou nádobu, kterou Stvořitel naplnil krví a tak povstal Adam. Po smrti těla je vázána k místu hrobu, dokuď se tělo nerozpadne
- ruach , jiskra života – odpovídá spíše řeckému pneuma = duch
- nešama – stoupá k nebi
Problém ovšem je, že ne každý člověk je proniknut paprskem vyšších duší (ruach, nešama) a tak ne každý dosáhne nesmrtelnosti.
Zdroje[editovat]
Starověk a středověk[editovat]
- Tomáš Akvinský: prosazuje Aristotélovo myšlení a tak se staví proti myšlence nesmrtelné duše v křesťanství
Současní myslitelé[editovat]
Jan Sokol[editovat]
Platónská a křesťanská představa duše teprve otevřela cestu k uznání lidské jedinečnosti, svobody a ovšem také odpovědnosti. Toho, co člověk napáchá, se nikdy nezbaví. Dokonce ani smrtí ne – to je převratný význam myšlenky duše, která neumírá. Právě proto, že má takovou duši, potřebuje každý člověk být svobodný; a jen proto, že má duši, si to také může dovolit. Tak tomu rozuměl Masaryk, který byl přesvědčen, že bez představy duše není mravní život vůbec myslitelný. Viz Jan Sokol: Můžeme "být mrtví"?