Diskuse s uživatelem:Juandev/Blog/Proč jsem založil Wikiverzitu

Re

Díky za to, Juane, že jsi to sem byl schopný a ochotný to takhle napsat.

Když jsem si přečetl první odstavec, tak jsem si řekl, tak to je trochu průšvih, jestiže Wikiverzita vzniká z takovýchle negativních motivací, to nemůže mít dlouhé a perspektivní trvání Jenže vzápětí jsem si uvědomil, že v mém případě je to možná podobné, akorát že, na rozdíl od tebe, jsem si to ještě neuvědomil až takhle na rovinu, i když jsem tu pravdu o sobě také trochu tušil.

Já jsem sice vysokou školu dostudoval, a to ještě za hluboké normalizace, není to málo, ale pro vědu to nestačí. Během školy mě živili rodiče, ale já jsem se ještě během studia oženil a tak jsem diplomku psal už s prvním dítětem na klíně. Živily nás alimenty od otce, které jsem dostával během studia, prospěchové a sociální stipendium a menza, kde byly obědy za 2,40 Kčs.

Už během studia jsem měl nějaké politické problémy a tak není divu, že po jeho skončení jsem nemohl najít práci. Několik měsíců jsem byl nezaměstnaný, což mi nikdo nevěří, že by za bolševika bylo možné. Bylo, a navíc nám odebrali přídavky na dítě, protože přídavky se dle komunistických zákonů vyplácely jen těm, kdo studují anebo pracují, a nikoli těm, kteří jsou bez práce. Navíc nade mnou visela hrozba kriminálu, protože v té době byly takové zákony, že jako člověk bez práce jsem mohl být souzený za "příživnictví". Naštěstí jsem mohl prokázat, z čeho žijeme, a to z vkladní knížky, kterou jsem si našetřil z brigád během studia. Ale těch 10 tisíc korun, které jsem tehdy šetřil několik let, bylo za pár měsíců rodinného rozpočtu pryč.

Pak jsem sehnal brigádu na přehazování balíků na nádražní poště. Problém byl v tom, že to nebylo na dlouho, protože to bylo zase proti nějakým zákonům na "nevyužívání kvalifikace". Pak jsem sehnal nějaké místo na zástup střední škole pro pracující, ale to už se nám narodilo další dítě.

Teprve pak se mi podařilo sehnat místo v nemocnici, a dokonce jsem během zaměstnání udělal tzv. "malý doktorát", tj. titul RNDr. Následně jsme udělal jsem přijímací pohovory na externí aspiranturu, což bylo v té době postgraduální studium. Jenže můj šéf v nemocnici Lehovský mi naznačil, že není v zájmu "strany a vlády", abych pokračoval v dalším studiu, a jak naznačil, tak také oznámil kádrovému oddělení: sice mi podepsal souhlas se studiem, ale vzápětí jim zatelefonoval, aby dali mou žádost "k ledu". To mi později říkal kádrovák, když ho vyrazili. Takže to tak vydrželi koulet skoro deset let, kdy se pořád ztrácely nějaké kádrové materiály a něco se zdržovalo. Teprve v roce 1989 mi přišel najednou papír, že se mi povoluje pokračovat v započaté aspirantuře.

Jenže to přišel převrat a já se začal stydět, že bych měl pokračovat v aspirantuře a dostat titul CSc., když jsem viděl, že to dostávali jen komunisti a ti, kteří byli ke komunistům loyální. A navíc jsem předpokládal, že tyhlety tituly stejně přestanou platit, když to byl jen bolševický výmysl.

To jsem ještě netušil, jak hlubce jsem se mýlil a že ještě řadu let po skončení komunistické nadvlády jsem bitý za to, že mi ten titul chybí. Začal jsem učit na vysoké škole a dostal jsem ten nejhorší plat právě kvůli tomu, že ten titul nemám, nedostal jsem granty. Na "stará kolena" jsem udělal přijímačky na PhD studium, jenže to si málokdo dovede představit, jaké to je studovat při práci mezi padesáti a šedesáti lety a živit přitom rodinu a (původně) čtyři děti (když teď už jsem ve věku, kdy už děti jedno po druhém odchází z domu), a já před sebou vidím už poslední příležitost, jak to svoje studium dovést k nějakému úspěšnému konci, i když se k tomu také přidávají problémy s bydlením, že pamalu přestáváme mít na nájem a když i všichni lidi v mém okolí přestali věřit tomu, že to vůbec někdy v životě dokážu dodělat. Takže nezbývá než věřit jen sám sobě, když druhým jsem už jen pro smích.

Omlouvám se ti, Juane, že jsem takhle zaplácal tvoji diskusní stránku svými vlastními problémy, ale shlédnul jsem tu filmovou ukázku, na kterou jsi odkazoval a napadlo mě, jestli tedy náhodou ta naše Wikiverzita není dílo nějakých zkrachovalých existencí, kteří na nic "lepšího" už nemají sil. --Kychot 14. 1. 2010, 20:54 (UTC)

Tak, že je to dílo zkrachovalých existencí proč ne. Ale že na nic lepšího nemají sil bych netvrdil. Ono Wikiverzita není nic špatného. Jen potřebuje čas a to zatraceně hodně času. To něco lepšího by bylo to co by hned začalo fungovat. Jinak to že WMF projekty tvoří obecně sociální typy z levého a levostředového proudu, je nezpochybnitelný fakt, stejně tak jako, že např. Wikipedii pak vesele využívají i pravičáci jak se jim to hodí. To že jednotky komuny wikiprojektu jsou většinou chlapy je taky fakt a já bych řekl, že chlapy s frustracemi. To si ostatně poznamenal i náš kolega Čestním Štuka na přednášce o Wikiknihách: [1] původní zdroj: [2]. Já bych si ale troufnul věřit, že na Wikiverzitě to může být v budoucnu lepší, protože mi stejně jako jakákoliv škola dáme na komunitu (viz moje přednáška), protože všude jinde na komunitu kašlou a editor je pro ně dobrý, jen když edituje. Jakmile se dostane doproblémů, nebo je vysát, tak je odhozen jako ohryzek a Wikipedie čeká na dalšího. To si myslím, ani z principu Wikiverzita dovolit nemůže. Tedy, ne že by např. na Wikipedii neexistuvala komunita, ale její fungování je podřízeno zájmům projektu.--Juandev 15. 1. 2010, 09:20 (UTC)