Diskuse:Sny/Databáze/Juandev/2008-10-22 (b)

Reakce Bey

Tady mě napadá otázka, zda-li se Ti zjevil ďábel přímo v kontextu s t9m sexem a nebo zda řešíš dva rozdílné problémy - sexuální a duchovní. Ono tedy obojí má k sobě nesmírně blízko, ale přeci jen je možné, že se ten "ďábel" netýkal přímo toho sexu. Co se týče toho, že s tebou žije "neznámá bytost", neviděla bych to nijak dramaticky. Takovýchto případů je mnoho a řešení taky. Myslím, že si stačí zapůjčit nějakou odbornou literaturu, nebo třebas zkusit na netu kontaktovat lidi, co se s něčím bodobným už utkali. Většinou jde o to rozeznat kdo, či co to tam s tebou bydlí a pak už jsou různé metody. Ovšem mohlo by to taky být, pakliže tvůj "problém" už prorostl do hloubky, že jsi to ty sám, kdo si stvořil onu neznámou bytost a pak to bude asi trošku těžší. I když si nemyslím, že by šlo takto vytvořené stvoření udržet jen v jedné místnosti, kdežto u důchů či jiných astrálních potvor to tak skutečně bývá, že jejich pohyb je omezen určitým prostorem. A máš pravdu, svěcená voda už není to co bývala. Nevím jestli je to tím, že její kvalita klesla a nebo že bestie jsou odolnější. Spíš to bude kombinací obojího a bude to podtržené tím, že lidé už prostě v moc svěcené vody nevěří. Tož tak. Mnoho zdaru ať už na úrovni tělesné či duchovní. --Bey 28. 10. 2008, 11:25 (UTC)

No to je hezký. Já myslím, že ty úrovně rozlišuju a že je ta potvora jen v jedný mísnosti. A nenechá si vysvětlit, že tu nemá co dělat:-(--Juandev 28. 10. 2008, 11:34 (UTC)

To "nenechá si vysvětlit" se zvukově hodně blíží tomu "nenechá se vysvětit". --Kychot 31. 10. 2008, 11:45 (UTC)

No však, Bey to také říká, že svědcení už není to co bývalo.--Juandev 31. 10. 2008, 16:00 (UTC)

Reakce Kychota

No téma Ďábla je rozhodně zajímavé, viz třeba Goethe a jeho Faust. Do jaké míry v tom může být schiozofrenie, to se dá asi těžko odlišit: jeden můj kamarád dostal ataku takového onemocnění a pak nemohl vidět nic černého, střeba součást oblečení nějakého člověka v tramvaji, aniž by v tom spatřoval příznak čerta – a pak kolem sebe (ve skutečnosti) viděl samé čerty a děsil se jich. Tak to už se asi dá mluvit o psychiatrickém problému. Ale u ďábla ve snu bych takový psychiatrický problém hned nehledal, to by bylo asi dost předčasné.

Také Ježíš dle bible po své smrti sestoupil nejdříve do pekel a až potom vystoupil na nebesa. A ještě předtím na poušti byl pokoušen od ďábla.

Co znamená peklo a Ďábel v dešním pojetí, o tom by se dalo dlouho diskutovat. Já, když jsem jednou prožíval velkou frustraci, kdy jedna evangelička, se kterou jsme byli dříve kamarádi, se najednou postavila proti mě, spojila se s bývalými pracovníky StB a zničila naši práci, tak jsem to prožíval jako tak silný úder pod pás, že jsem její jednání nedokázal vůbec pochopit a říkal jsem o ní, že je to vtěleý ďábel, a myslel jsem to opravdu tak. Až mě jeden kamarád upozornil, že když jsem tu ženu nestvořil, tak nemám právo ji tak soudit.

Takže je možné uvažovat o nějakém Zlu v nás nebo i v jiných lidech. A to, že se to zlo nějak zhmotňuje a antropomorfisuje a přijímá různá těla a zase se jich zbavuje, to je celkem "běžná praxe", známá z různých pohádek a tak. Takže ten sen tomu celkem dobře odpovídá. A ta představa něčeho, co na člověka nějak dotírá a on by se toho rád zbavil, mi přijde taky celkem výstižná.

Nevím, jestli pro disertační práci na Wikiversitě na toto téma by mělo být nutné mít lékařské vzdělání, mně přijde, že by to zapadalo spíš do oblati religionistiky nebo mytologie nebo psychologie, ono se na to dá jít z různých hledisek.

Ten nápad, že ten ďábel si mohl za ta léta vypěstovat resistenci na svěcenou vodu podobně, jako bakterie na antibiotika, mi přijde docela zajímavý. Je to ale problém moderní teologie, že některé mechanismy ze starého světa už dnes přestaly fungovat a co teď s tím, tím si láme po světě hlavu hodně lidí.

No a ten sex na konci na první pohled nabízí takovou "klasickou interpretaci", ve které se sex vykládá jako tradiční svod ďábla ke hříchu. Těžko takovou interpretaci v kontextu toho snu jednoznačně přijmout či naopak odmítnout. Na druhé staně, sex zase může být spojován s láskou jakožto protikladem zla – takže tady se otvírá hodně široké hřiště na různé hrátky s těmi významy. (Zrovna jsem o výkladu biblického pojmu "milovat" četl zajímavý článek Milana Balabána: "Milovat – poskytnout všechny své síly druhému" v seriálu "Aktuální slovníček biblických pojmů" v posledním čísle Protestant 8/2008, viz http://eman.evangnet.cz/protestant/)

A jak píšeš a tak si říkám, jestli jde o to zlomit ďábla, který je vě mě (tedy duševní porucha), nebo jestli je to ďábel reálný, náboženský, tak já v tom nevidím zase až tak velký rozdíl anebo něco, co by si nějak protiřečilo nebo šlo proti sobě. Náboženství (alespoň to křesťanské) věří ve skutečnou realitu Zla, které se samozřejmě projevuje právě skrz lidi, tedy "hledá svoje doupě" v lidech. A teď jde o to, co s tím, a jak hledat cesty ven, jak to "vymést".

--Kychot 31. 10. 2008, 11:45 (UTC)

Ah, tak Ježíš taky? No ono co se týče toho posgraduálu, tak jsem to říkal Vrbovi a myslím si, že by se nechal ukecat jako školitel, ale fakt nevím jestli k tomu ta psychologie, není potřeba - stále si ale myslím, že je k tomu třeba fyziologie člověka až po úroveň biochemie. Velmi by mě zajímalo téma, které by se dotýkalo "pekelných muk, kterými prochází všichni dobří, šamani, spasitelé a guru". Všichni mají totiž spojenou jednu věc a to, že v mládí prožívájí neuvěřitelná psychická muka a ve výsledku se stanou slavnými spasitely schopnými konat zázraky. Samozřejmě to můžem rozebrat po stránce religionistické, kulturní a psychologické, ale mám pocit, že od dizertační práce se očekává přecijenom trochu víc, a musela by nastoupit medicínská fiziologie, biochemie a tyto vědy, které by nastínily cestu, vedoucí k oběvu biologické příčiny tohoto jevu.

Hmmm, tak to je zajímavé. Já si peklo, vůbec nespojuji se zlem, ale spíše se strachem. Já buď zlo beru tak že je, tedy jako ekolog a nebo mě jímá vztek. Když mě jímá vztek, tak to ale není vždy u zla, ale spíš jak to říct, u věcí, které jsou přirozené, ale de facto, nejsou normální.

Co se týče ďábla uvikajícího na svědcenou vodu, tak tomu nevěřím. Spíš se ta svědcená voda už nedělá jako dřív. Stejně jako mlíko z krabice dnes není mlíkem z cecku, ale de fakto obarvenou vodou, obohacenou tukem a dalšími látkami - proto taky nekysne (jak je pro mléko typické, ale hořkne).

A k poslednímu tvému odstavečku. Opět opakuji, že ďáblá si spojiji spíš ze strachem než se zlem. Tedy pokud je ďábel ve mě, tak mám strach. A to je docela pravda, protože já mám strach a teď poslední dobou pracuji na tom, abych se ho zbavil.--Juandev 31. 10. 2008, 16:18 (UTC)

Šamani

Vy sem zase vkládáte nějaké podivné nadpisy, tak já si ho dovolím nevložit a když tak si ho vložte sami. Zaujali mě ti šamani. Co to znamená, že v dětství prožívali psychická muka. To jako že to byly týrané děti? A to záměrně a nebo to tak osud prostě chtěl? A pak mě taky zaujala Tvá poslední věta, že bojuješ se strachem. Bojíš se něčeho reálného? Třeba že nebudeš mít na nájem, nebo tak a nebo máš strach spíš ze své duchovní stránky, jako např. co jsi za člověka, nebo jak přemýšlíš a chováš se a tak. To si myslím, že by mohlo o podstatě onoho "ďábla" totiž vypovídat hodně. --Bey 4. 11. 2008, 20:46 (UTC)

Ne, týrané děti to nebyly. Spíš měli tak silné halucinace zla, že z toho měli zdravotní potíže. No, já se bojím toho, že jiné nepřijmou ten můj problém, bojím se že o ty lidi přijdu.--Juandev 4. 11. 2008, 23:56 (UTC)

@Bey: Ja jsi přišla na ty psychická muka v dětství? Já tam čtu jenom o tom, že sibiřští šamani byli roztrháváni na kousky. A pak dál, že všichni co pak údajně dělali zázraky si museli projít v mládí peklem, což je dost vágní formulace. Ty z toho máš ten pocit, že až tak, že jako týrané děti? --Kychot 5. 11. 2008, 00:03 (UTC)

Kdyby je někdo roztrhal na kousky, tak by pak asi těžko dělaly zázraky. Pokud je jenom nějak mučily, tak pak je to týrání, ať už fyzické či psychické. --Bey 8. 11. 2008, 12:42 (UTC)

No a bylo by fajn tomu přijít na kloub.--Juandev 8. 11. 2008, 17:43 (UTC)

No já jsem trošku vytržená z kontextu, páč nevím jaký máš problém a tudíž nemohu posoudit, zda je skutečně tak těžké pro tvoji rodinu či přátele ho přijmout. Ale problémy jsou přeci od toho, aby se řešily a s kým jiným než s rodinou či přáteli. Nebo ne? --Bey 9. 11. 2008, 19:57 (UTC)