Diskuse:Sny/Databáze/Bey/2009-01-14

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Dům[editovat]

No hned, jak se mi v seznamu posledních změn objevil odkaz na tenhleten tvůj sen a začátek toho článku:

(Nová stránka: Zdálo se mi, že jsem zdědila dům. O tomhle domě se mi už zdálo v životě mockrát, ale neznám ho. V žádném z těch snů mi ale nepatřil, vždycky to jenom vypadalo, že ...)

tak jsem si v tu chvíli vzpomněl na jednu dávnou kamarádku, se kterou jsem si také často vyprávěli o svých snech (vždyť vlastně jeden můj sen, to byl také začátek všech mých problémů s ženskými na Inetu), a jí se už mnoho let opakoval také jeden sen o jednom domě, který ve skutečnosti nikdy neznala, a pokaždé ten sen začínal a končil stejně. A představ si, že mi pak asi po dvou letech psala, že ten dům z toho snu pak našla ve skutečnosti!

Tak to byla tenkrát docela síla, tak jsem dychtivě čekal, co se vyklube z toho tvého. To, že jsi ho zdědila, fakt na mě působilo dost nadějně. Pak mě dost překvapila ta jeho rozlehlost, v tom tvém snu, to byl pak už spíš zámek než dům.

No s těmi nájemníky, to bych také nečekal. Spíš to zpočátku vypadalo na liduprázdný dům, prázdné místnosti, když si říkáš, co z které uděláš. A najednou ti nájemníci. No ono se to asi často stává i v reálu, že člověk zdědí nebo koupí dům, plný nájemníků a teď neví, co s nimi a sám v tom domě nemůže bydlet. (To se stalo jednomu mému kamarádovi, co koupil činžák.) A člověk si hned vybaví tu http://www.dulos.cz/cz/jb/hesla/hes0611.htm#05 sloku z jedné bratrské písně] (160 Zachovej nás při svém slovu, Zázvorkův kancionál z roku 1602, 2. sloka):

Ó pastýři izraelský,
opatruj malé stádce své,
věrnými správci daruj nás
a nájemníků zbavuj včas.

A pak ta reakce nájemníků zase jako v té Hašlerce:

My jsme ti Pražáci, vltavská krev,
třesem se na práci, každej jak lev.
/: My Prahu nedáme, radši ji zbouráme, :/
radši ji zbouráme, zbouráme hned.

No a utíkání po římse ve čtvrtém patře si zažili naši sousedi, když u nás v domě hořelo; já chtěl rodinu slanit, ale nějak jsme v tu chvíli nenašli to lano nebo co. Tak to byla asi druhá událost v mém životě, kdy jsem si myslel, že fakt umřu (spolu i s rodinou). To jsou ty živly (ta první událost byla, když jsem se topil v rozvodněné řece). Tak třeba ten sen má taky co dělat s nějakýi živly?

Já vím, ono se to občas říká, že dům je taková osobnost člověka. Já to vidím spíš jako takovou "další kůži" (tak to vidí architekti). Takovou možnost, že si k sobě pod tu kůži ještě někoho vemeš. A pak takoví nepříjemní nájemníci jsou jako vši, kteří ti nalezli do kožichu.

Taky jsem viděl tu svoji hlavu jako dům, kde bydlí spousta lidiček (viz kapitolu "Moje naivní modely lidské psychiky" v tom mém RCA).

No já ten tvůj sen nevnímám jako nějaký předobraz rozpadu osobnosti. A ani se mi nechce nějak zvlášť moc interpretovat či prorokovat. Ale tak docela jsem napnutej, jak to bude pokračovat. Přijde mi, že to asi nebylo ještě naposledy a že by ses tam mohla zase někdy vrátit. A něco s těmi nájemníky pak začít dělat.

Ta paní dr. Jana Heffernanová (Napsala Tajemství dvou partnerů: teorie a metodika práce se sny: ISBN 978-80-7203-957-9), ke které jsem tenkrát chodil ten semestr na semináře o snech (viz třeba tady), tenkrát říkala o tom pronásledování, když tě něco honí, tak se zastavit a otočit se a utkat se s tím rovnou. Ono se to hrozně hezky říká, takhle "na suchu", ale když pak jsi v tom snu a žene se za tebou armáda rozzuřených bestií, zkus si na ně počkat. No ale někdy, tu a tam, se to podaří si i ve snu vzpomenout na tuhle radu, vyšťourat někde v sobě kousek odvahy a namísto útěku zkusit nějaké jiné řešení – pokus o domluvu či tvrdou konfrontaci.

Heffernanová[editovat]

No ještě mě napadlo, zkusit jí napsat, jestli by se nekoukla na naši databázi a co jí říká. Jenže jsem na ní nenašel e-mail nebo kontakt. Přitom jsem ale našel ještě pár odkazů na ní:

--Kychot 16. 1. 2009, 13:56 (UTC)

No, já myslím, že se mi o tom domu ještě bude zdát. Ovšem kdybych ho pak měla najít ve skutečnosti, tak by to byl asi šok. Rozhodně to není zámek, ale taková ta stará vila, která má několik pater a tahle je hodně členitá. Moc pěkný dům to je a mě by se fakt líbil, i když je to takový strašidelný. On je vždycky opuštěný, ale vždycky se najdou nějaké komplikace. Měla jsem období, kdy jsem ve snu pořád dům hledala, ale o tom už jsem tu možná někdy psala. Byla to celá série snů, kdy jsem jezdila vlakem, chodila pěšky, cestovala po celém světě a hledala ten dům. No a pak jsem se dočetla právě v jedné knize to podobenství toho domu a vlastní osobnosti a docela to fakt na tu dobu sedělo, že to bylo takové moje období kdy jsem vlastně zkoumala co jsem zač. No a pak jsem ho jednoho dne našla a od té doby se mi o něm takhle občas zdá. Možná že je to tak i se mnou, že se ve mě nachází spousta potenciálu a možností, ale vždycky se najde něco, co mi přijde důležitější, než abych se sebou něco dělala. --Bey 17. 1. 2009, 10:34 (UTC)