BK1: Epištola k Židům (svatého) Pavla apoštola.pf
Bible Kralická, 1. vydání: Epištola k Židům (svatého) Pavla apoštola v textovém formátu pf. Verze z Kychotova archivu z 1997-03-15.
Soubor byl původně (jako výstup z OCR) zpracováván pod DOSem v textovém editoru T602 a poté v editoru emacs. Korektury v té době provedl User:Kychot dle: Biblí svatá. Podle původního vydání Kralického z roku 1579–1593 v Kutné Hoře, Česká biblická práce, léta Páně 1940, tiskem dr. Ed. Grégra a syna v Praze. Jednalo se o spolupráci na projektu elektronického vydání prvního vydání Kraličky, vedeném Václavem Pilátem.
Biblický text slouží jako příklad pro zpracování programem Kanon0.02.el.
Konečný výsledek v HTML formátu, ve špatně zobrazovaném kódování ISO-Latin2, je vidět na http://dulos.cz/cz/jb/bk/zd.htm.
Historicko teologická poznámka:
- nejedná se o epištololu, ale o traktát
- není určen Židům, ale křesťanům
- autor je neznámý, ale apoštol Pavel to nebyl
EPIŠTOLA K ŽIDŮM
(SVATÉHO) PAVLA APOŠTOLA.
V epištole této k utvrzení Židů u víře a k vzdělání jich v pravé
pobožnosti apoštol
I. Vypisuje o Kristu, z strany
A. osoby jeho dvojího přirození, totiž
1. Božského, kdežto mnohé důvody Božství jeho vede, kap. 1.;
2. lidského, kap. 2.;
B. úřadu jeho trojího, to jest:
1. prorockého neb kazatelského,
2. biskupského, od oněch kněží Levítských velmi rozdílného,
3. královského. To pak činí způsobem dvojím:
a) o všech těch třech úřadech sumovně píše v kap. 1.,
b) každý ten úřad obzvláštně rozkládá, nebo o prorockém píše
v kap. 1.-4., o biskupském v kap. 5.7.8.9.10. (v 6. pak domlouvá
Židům), o královském krátce a běžně na svých místech dotýká;
v kap. 1,2.3.8.13., v kap. 2,9., v kap. 7,2., v kap. 8,1.
II. Napomíná Židů:
A. k stálosti u víře,
B. k skutkům dobrým z té víry pocházejícím, jako jest:
trpělivost, pokojnost, při náboženství vroucnost, láska, čistota
ducha i těla, utíkání lakomství, almužen dávání, poslušenství,
při modlitbách horlivost. To pak též dvojím způsobem činí:
1. porůznu k víře slouží, kap. 2,1.3., v kap. 3,1.6.12.13.,
v kap. 4,1.11.14.16., v kap. 6,12., kap. 11. celá.
2. Obzvláštně pospolu a jako shrnutě k skutkům dobrým ponouká,
od verše 19. kap. 10. až do verše 20. kap. 13., kdež pozdravením
a modlitbou epištolu zavírá.
Má kapitol 13.
Kapitola 1.
Důstojnost a slávu Krista Pána, toho věčného vtěleného Slova,
3. kterouž, Otci svému rovný jsa, 5. všecka stvoření převyšoval,
vypravuje apoštol.
1. Častokrát a ^rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům
skrze ~proroky, v těchto <pak> posledních dnech mluvil nám skrze
÷Syna <svého>, [^Nu 12,6.8;~L 1,70;÷Ga 4,4]
2. Kteréhož ^ustanovil dědicem všeho, -skrze ~něhož i věky
učinil. -[~]J 1,3.[~10;^Ž 2,8;Mt 21,38]
3. Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz -osoby jeho, a zdržuje
všecko slovem mocnosti své, =očištění hříchů našich skrze sebe
samého učiniv, +posadil ~se na pravici velebnosti na výsostech,
-2K 4,4;=Ef 1,7;[Žd 9,14];+Mk 16,19;[~Ž 110,1]
4. Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím ^vyvýšenější nad ně
jméno dědičně obdržel. [^Fp 2,9.10]
5. Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn -můj jsi ty, já dnes
zplodil jsem tebe? A opět: Já =budu jemu Otcem, a on mi bude
Synem? -Ž 2,7;=2S 7,14;1Pa 22,10
6. A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí:
A -klanějte se jemu všickni andělé Boží. -Ž 97,7
7. A o andělích zajisté dí: Kterýž činí anděly -své duchy,
a služebníky své plamen ohně; -Ž 104,4
8. Ale k -Synu <dí>: Stolice tvá, ó Bože, <trvá> na věky věků,
berla pravosti <jestiť> berla království tvého. -Ž 45,7
9. Miloval jsi ^spravedlnost, a nenáviděl jsi nepravosti,
~protož pomazal tebe, ó Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad
spoluúčastníky tvé. [^Ž 45,8;~Sk 10,38]
10. A <opět>: ^Ty, -Pane, na počátku založil jsi zemi, a díla
~rukou tvých jsouť nebesa. -[^]Ž 102,26;[~8,4]
11. Onať pominou, ty pak zůstáváš; a všecka jako roucho
zvetšejí,
12. A jako ^oděv svineš je, i budouť změněna. Ale ty jsi
<vždycky> tentýž, a -léta tvá nikdy nepřestanou. -Mal 3,6
[^Ž 102,27.28]
13. A kterému kdy z andělů řekl: Seď na -pravici mé, dokavadž
nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých? -Ž 110,1
Mt 22,44;1K 15,25;[Sk 2,34]
14. Zdaliž všickni nejsou služební duchové, kteříž posíláni
bývají ^k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení?
[^Ž 34,8;91,11]
Kapitola 2.
Kterak by nového Kristova zákona mnohem pilněji posloucháno býti
mělo nežli onoho starého, a zvláště poněvadž 9. i ponížení Páně
v utrpení a smrti, i oslavení jeho nevýmluvné, 11. k našemu
převelikému užitku jest obráceno.
1. Protož musímeť my tím snažněji šetřiti toho, což jsme
slýchali, aby nám to nevymizelo.
2. Nebo poněvadž skrze anděly mluvené slovo bylo pevné, a každé
přestoupení a neposlušenství vzalo spravedlivou ^odměnu pomsty,
[^10,35]
3. Kterakž my -utečeme, takového zanedbávajíce spasení?
Kteréžto nejprvé začalo vypravováno býti skrze samého ~Pána, od
těch <pak>, kteříž Pána slýchali, nám utvrzeno jest. -12,25
[10,29;~Mt 4,17;Mk 1,14.15]
4. Čemuž i Bůh ^svědectví vydával skrze divy a zázraky,
a rozličné moci, i podělování Duchem svatým, podle vůle své.
[^Mk 16,20]
5. Nebo ^nepoddal <Bůh> andělům okršlku země budoucího,
o kterémž mluvíme. [^1,2.4.8]
6. Osvědčilť jest pak na jednom místě jeden, řka: -Co jest
člověk, že naň pomníš, aneb syn člověka, že na něj patříš?
-Jb 7,17;Ž 8,5;144,3
7. Maličkos jej menšího andělů učinil, slávou ^a ctí korunoval
jsi ho, a ustanovils jej nad dílem rukou svých. [^Mt 28,18]
[Ef 1,21.22]
8. Všecko ^jsi podmanil pod nohy jeho. A kdyžť jest jemu všecko
poddal, tedy ničeho nezanechal nepodmaněného jemu. Ačkoli nyní
ještě nevidíme, aby jemu všecko poddáno bylo. [^Ž 8,7]
9. Ale -toho maličko nižšího andělů, vidíme Ježíše, pro utrpení
smrti slávou a ctí korunovaného, aby z milosti Boží za všecky
okusil smrti. -Fp 2,8.[9;Sk 2,33]
10. Slušeloť ^zajisté na toho, pro kteréhož jest všecko a skrze
kteréhož jest všecko, aby mnohé syny přiveda k slávě, ~vůdce
spasení jejich skrze utrpení dokonalého učinil. [^J 1,3]
[Ř 11,36;~L 24,26.46;Sk 3,15;5,31;Fp 2,9]
11. Nebo i ten, jenž ^posvěcuje, i ti, kteříž posvěceni bývají,
z jednoho <jsou> všickni. Pro kteroužto příčinu nestydí se jich
nazývati ~bratřími, [^3,12;~2,17;Mt 12,50;J 20,17]
12. Řka: -Zvěstovati budu jméno tvé bratřím svým, uprostřed
shromáždění prozpěvovati budu tobě. -Ž 22,23.[26]
13. A opět: -Já budu v něm doufati. A opět: =Aj, já a dítky,
kteréž dal mi Bůh. -Ž 18,3;[2S 22,3];=Iz 8,18
14. Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též
^podobně účasten jest jich, -aby skrze ~smrt zahladil toho,
kterýž má vladařství smrti, to jest ďábla, -Oz 13,14;1K 15,54
[^J 1,14;~Iz 25,8;2Tm 1,10]
15. A <aby> ^vysvobodil ty, kteřížto bázní smrti po všecken čas
života <svého> ~podrobeni byli v službu. [^L 1,74;~Ř 8,15]
16. Neboť nepřijal andělů, ale símě Abrahamovo přijal.
17. A protož ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby
milosrdný byl a věrný nejvyšší kněz v tom, což <by> u Boha
k očištění hříchů lidu <jednáno býti mělo>.
18. Nebo -že jest <i> sám trpěl, pokoušín byv, může také
pokušení trpícím spomáhati. -5,2.3
Kapitola 3.
Nesmírně důstojnějšího Krista Pána nad Mojžíše býti dovodě,
7. k upřímému hlasu Páně poslušenství, 9. pilně, i hrozný onoho
starého lidu připomínaje příklad, ponouká.
1. A protož, bratří svatí, ^povolání nebeského účastníci,
spatřujte apoštola a nejvyššího kněze vyznání našeho, Krista
Ježíše, [^Fp 3,14;1Pt 1,15]
2. Věrného tomu, kdož jej ustanovil, jako i -Mojžíš <byl
věrný> ve všem domě jeho. -Nu 12,7
3. <Tím> větší zajisté slávy tento nad Mojžíše jest hoden, čím
větší má čest stavitel nežli sám dům.
4. Nebo všeliký dům ustaven bývá od někoho, ten pak, kdož
všecky tyto věci ^ustavěl, Bůh <jest>. [^2K 5,5;Ef 2,10]
5. A Mojžíš zajisté ^věrný byl v celém domě jeho jako
služebník, na ~osvědčení toho, což potom mělo mluveno býti.
[^Nu 12,7;~Mt 8,4]
6. Ale Kristus, jakožto Syn, <vládne> nad domem svým. Kterýžto
dům ^my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost a tu chloubu
naděje až do konce ~pevnou zachováme. [^1K 3,16;~Mt 24,13]
[Zj 2,10.25]
7. Protož jakž praví Duch svatý: Dnes, uslyšeli-li ^byste hlas
jeho, 4,7;[^]Ž 95,7
8. Nezatvrzujtež srdcí svých, jako při onom ^popouzení <Boha>
v den pokušení toho na poušti, [^Ex 17,7n]
9. Kdežto ^pokoušeli mne otcové vaši; zkusiliť jsou mne
a viděli skutky mé po čtyřidceti let. [^Ex 17,7;Nu 14,22]
10. Protož ^hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito
vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých. [^Ž 95,10]
11. Takže jsem -přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí
mé. -Nu 14,22.23.[28.35];Dt 1,34.35
12. Viztež, bratří, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé,
<a> nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého.
13. Ale -napomínejte se vespolek po všecky dny, dokavadž se
dnes jmenuje, aby někdo nebyl zatvrzen oklamáním hřícha. -10,25
1Te 5,11;[Mt 18,15]
14. Účastníci ^zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však
~počátek podstaty až ÷do konce pevný zachováme. [^2Pt 1,4]
[~Ř 8,17;÷Zj 2,10.25]
15. <Protož> dokudž se říká: Dnes, uslyšeli-li byste ^hlas
jeho, nezatvrzujte srdcí svých, jako při onom popouzení <Boha>.
[^4,7;Ž 95,7.8]
16. Nebo někteří slyševše, popouzeli ho, ale ne všickni, jenž
vyšli z Egypta skrze Mojžíše.
17. Na které se pak hněval čtyřidceti let? Zdali ne na ty,
kteříž hřešili, jejichžto ^těla padla na poušti? [^Nu 14,35n]
[Ž 106,26]
18. A kterým ^zapřisáhl, že nevejdou do odpočinutí jeho? Však
těm, kteříž byli neposlušní. [^Nu 14,28n]
19. A vidíme, že jsou nemohli vjíti pro nevěru.
Kapitola 4.
Věřícím právě v Krista jaké připraveno jest odpočinutí,
k němužto jakož oni první pospíchali, 11. tak i my ovšem
znamenajíce cesty nebezpečnost, 13. očí Božích jasnost,
15. i kněze nejvyššího milostivost, se vší snažností chvátati
máme.
1. Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do
odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás.
2. Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla
jim řeč slyšená, nepřipojená k víře, když slyšeli.
3. Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož
řekl: -Protož jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou
v odpočinutí mé, ačkoli <dávno odpočinul Bůh, hned> po vykonání
skutků od ustanovení světa. -3,18;[Ž 95,11]
4. Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto:
-I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých. -Gn 2,2
Ex 20,11;[31,17]
5. A tuto zase: ^Že nevejdou v odpočinutí mé. [^Nu 14,30]
6. A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho,
a ti, kterýmž prve zvěstováno jest, nevešli pro svou nevěru,
7. Opět ukládá den jakýsi, -Dnes, pravě skrze Davida, po
takovém času, jakož řečeno jest, Dnes uslyšíte-li hlas jeho,
nezatvrzujte srdcí svých. -3,7.[8.15];Ž 95,7.[8]
8. Nebo byť byl Jozue v ^odpočinutí je uvedl, nebylť by potom
mluvil o jiném dni. [^Dt 31,7]
9. A protož zůstáváť ^svátek lidu Božímu. [^1.10]
10. Neb kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul
od skutků svých, jako i Bůh od svých.
11. Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl
v týž příklad ^nedověry. [^3,18]
12. Živáť <jest> zajisté řeč ^Boží a mocná, a pronikavější nad
všeliký -meč ~na obě straně ostrý, a dosahujeť až do rozdělení
i duše i ducha i kloubů i mozku v <kostech>, a rozeznává myšlení
i mínění srdce. -Iz 49,2;[^Jr 23,29;1K 14,24;~Zj 1,16]
13. A neníť <žádného> stvoření, kteréž by nebylo zjevné před
obličejem jeho, nýbrž všecky věci jsou ^nahé a odkryté očima
toho, o kterémž jest řeč naše. [^Ž 33,13.14;34,16]
14. Protož majíce -nejvyššího kněze velikého, kterýžto pronikl
nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež vyznání <naše>. -3,1
15. Nebo nemáme ^nejvyššího kněže, kterýž by nemohl čitedlen
býti mdlob našich, ale ~zkušeného ve všem <nám> podobně, kromě
÷hříchu. [^2,17;~Mt 4,1n;÷Iz 53,9]
16. Přistupmež ^tedy směle s ~doufáním k trůnu ÷milosti,
abychom dosáhli milosrdenství a milost nalezli ku pomoci v čas
příhodný. [^Ef 2,18;~3,12;Žd 10,19;÷Ř 3,25]
Kapitola 5.
Kristus Pán jest nejdůstojnější, 4. a zřízeně od Otce nebeského
povolaný nejvyšší kněz, 6. jehož utěšeně figuroval onen slavný
Melchisedech i král i kněz, 11. o čemž apoštol pro hlubokost
věcí i pro nedošlost a mdlobu Židů nemohl tak, jakž slušelo,
vypravovati.
1. Všeliký zajisté ^nejvyšší kněz z lidu vzatý za lidi bývá
postaven v těch věcech, kteréž u Boha <mají jednány býti,
totiž> aby obětoval i dary i oběti za hříchy, [^Ex 30,7n]
2. Kterýž by mohl, jakž sluší, lítost míti nad neznajícími
a bloudícími, jsa i sám obklíčen ^nemocí. [^4,15]
3. A pro ni ^povinen jest, jakož za lid, tak i za sebe samého
obětovati <oběti> za hříchy. [^7,26.27;Lv 9,7;16,3n]
4. A aniž kdo sobě sám té cti osobuje, ale ten, kterýž by byl
povolán od Boha, jako -i Aron. -Ex 28,1;1Pa 23,13
5. Tak i Kristus ne ^sám sobě té cti osobil, aby byl nejvyšším
knězem, ale ten, kterýž řekl: -Syn můj jsi ty, já dnes zplodil
jsem tebe. -1,5;[Ž 2,7;Sk 13,33;^J 8,54]
6. Jakž i jinde praví: -Ty jsi kněz podle řádu Melchisedechova.
-Ž 110,4;[7,17]
7. Kterýž za dnů těla svého ^modlitby a ponížené prosby k tomu,
kterýž ho mohl zachovati od smrti, s křikem velikým a slzami
obětoval, a uslyšán jest <i vysvobozen> z toho, čehož se
strašil. [^Mt 26,38n]
8. A ačkoli byl Syn <Boží>, z toho <však>, což strpěl, ^naučil
se poslušenství. [^Fp 2,8]
9. A tak dokonalý jsa, učiněn jest všechněm sebe ^poslušným
~původem spasení věčného, [^Ř 1,9;~Žd 2,10]
10. Nazván jsa od Boha nejvyšším knězem podle řádu
^Melchisedechova. [^Ž 110,4]
11. O kterémžto mnoho by se mělo mluviti, a to nesnadných věcí
k vypravení, ale vy jste nezpůsobných uší.
12. Nebo měvše býti v tak dlouhém času mistři, opět potřebujete
učeni býti prvním počátkům výmluvností Božích, a učiněni jste
^mléka potřebující, a ne pokrmu hrubšího. [^1K 3,1-3;1Pt 2,2]
13. Kdožkoli zajisté mléka se drží, nechápá slova
spravedlnosti; ^(nebo nemluvně jest). [^1K 3,2;14,20]
14. Ale ^dokonalých jest hrubý pokrm, <totiž> těch, kteříž pro
zvyklost mají smysly způsobné k ~rozeznání dobrého i zlého.
[^1K 14,20;~Iz 7,15.16;Ř 12,2]
Kapitola 6.
Utěšeně napomíná apoštol Židů, aby nekrsali, 7. ale růsti
a prospívati i k dokonalosti se nésti usilovali, 12. na přejistá
Božská, 17. i s přísahou stvrzená zaslíbení doufanlivě
spoléhajíce.
1. Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se
nesme, ne opět zakládajíce gruntu ^pokání z skutků mrtvých,
a víry v Boha, [^9,14]
2. ^Křtů učení, vzkládání rukou, a vzkříšení z mrtvých, i soudu
věčného. Mk 7,3n;[^Žd 9,10]
3. A toť učiníme, ^dopustí-li Bůh. [^Sk 18,21;1K 4,19;Jk 4,15]
4. Nebo -nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili
daru nebeského a účastníci učiněni byli Ducha svatého, -10,26
2Pt 2,20;[Mt 12,31.45]
5. Okusili také dobrého Božího slova a moci věka budoucího,
6. Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž
opět sobě znovu křižují Syna Božího a v ^porouhání vydávají.
[^Mt 12,31.45]
7. Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije
a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází
požehnání od Boha.
8. Ale vydávající trní a bodláky zavržená <jest> a ^blízká
zlořečení, jejížto konec <bývá> spálení. [^Mt 21,19]
9. My pak, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí
a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme.
10. Neboť není ^nespravedlivý Bůh, aby se ~zapomenul na práci
vaši a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho
slouživše svatým, a <ještě> sloužíce. [^Ř 3,4;~2Pa 15,7]
[Mt 10,42]
11. Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval
tu opravdovou pilnost <k nabytí> plné jistoty ^naděje,
[^3,6.14;Mt 24,13]
12. Tak abyste nebyli líní, ale následovníci těch, kteříž skrze
víru a snášelivost obdrželi dědictví ^zaslíbené. [^1,14]
13. Abrahamovi zajisté zaslíbení ^čině Bůh, když neměl skrze
koho většího přisáhnouti, -přisáhl skrze sebe samého,
-Gn 22,16.17;[12,3;^]Ž 105,9;[^]L 1,73
14. Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe.
15. A ^tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení. [^10,36]
16. Lidé zajisté skrze většího, <nežli jsou sami,> přisahají,
a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena
přísahou.
17. A takž Bůh, chtěje ^dostatečně ukázati dědicům zaslíbení
<svých> neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu,
[^7,15]
18. Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné
jest, aby Bůh ^klamal,) měli přepevné potěšení, <my,> kteříž
jsme se utekli k obdržení předložené naděje. [^Nu 23,19]
[Tt 1,2]
19. Kteroužto máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou,
a vcházející až do vnitřku za oponu,
20. Kdežto předchůdce <náš> pro nás všel Ježíš, jsa učiněn
podle řádu ^Melchisedechova nejvyšším knězem na věky. [^3,1]
[4,14.15;5,6;Ž 110,4]
Kapitola 7.
Kněžství Levítské, potom i kněze Melchisedecha, jenž byl figurou
Krista Pána kněze věčného, jadrně vysvětluje, 12. a kterak
divným způsobem Kristus pravda všecky figury převyšoval,
radostně vypravuje.
1. Nebo ten Melchisedech <byl> -král Sálem, kněz Boha
nejvyššího, kterýž vyšel v ~cestu Abrahamovi, navracujícímu se
od pobití králů, a dal jemu požehnání. -Gn 14,18;[~Žd 10,10]
2. Kterémužto ^Abraham i desátek dal ze všeho. Kterýž nejprve
vykládá se král spravedlnosti, potom pak i král Sálem, to jest
král pokoje, [^Gn 14,20]
3. Bez ^otce, bez matky, bez rodu, ani počátku dnů, ani skonání
života nemaje, ale připodobněn jsa Synu Božímu, zůstává knězem
věčně. [^6]
4. Pohleďtež tedy, kteraký ten byl, jemuž i desátky z kořistí
dal Abraham patriarcha.
5. A ješto ti, kteříž jsou z synů Léví kněžství přijímající,
-přikázání mají desátky bráti od lidu podle Zákona, to jest od
bratří svých, ačkoli pošlých z bedr Abrahamových,
-Nu 18,21.[26]
6. Tento pak, jehož rod není počten mezi nimi, -desátky vzal od
Abrahama, a tomu, kterýž měl ^zaslíbení, ~požehnání dal.
-Gn 14,[~19].20;[^Ř 4,13;Ga 3,16]
7. A <jistě> beze všeho odporu menší od většího požehnání béře.
8. A tuto desátky berou smrtelní lidé, ale tamto ten, o němž se
vysvědčuje, že jest živ.
9. A ať tak dím, i sám Léví, kterýž desátky béře, v Abrahamovi
desátky dal.
10. Nebo ještě v bedrách otce byl, když ^vyšel proti němu
Melchisedech. [^Gn 14,18]
11. A protož byla-liť ^dokonalost <spasení> skrze Levítské
kněžství, (nebo za toho <kněžství> vydán jest lidu Zákon,) jakáž
toho byla potřeba, aby jiný kněz podle řádu Melchisedechova
povstal, a nebyl <již více> -podle řádu Aronova jmenován?
-5,10;[^7,18.19]
12. A poněvadž jest kněžství přeneseno, musiloť také i Zákona
přenesení býti.
13. Nebo ten, o kterémž se to praví, jiného jest pokolení,
z kteréhožto žádný při oltáři <v službě> nebyl.
14. Zjevné jest zajisté, že z ^pokolení Judova pošel Pán náš,
o kterémžto pokolení nic z strany kněžství nemluvil Mojžíš.
[^Gn 49,10;Iz 11,1]
15. Nýbrž hojněji to zjevné jest <i z toho>, že povstal jiný
kněz podle řádu Melchisedechova,
16. Kterýžto učiněn jest <knězem> ne podle zákona přikázání
tělesného, ale podle moci života neporušitelného.
17. Nebo svědčí <Písmo, řka>: -Ty jsi kněz na věky podle řádu
Melchisedechova. -5,6;[6,20];Ž 110,4
18. Stalo se zajisté ^složení onoho předešlého přikázání,
protože ~bylo mdlé a neužitečné. [^Ga 4,9;~Ř 8,3]
19. Nebo ničehož k dokonalosti nepřivedl Zákon, ale na místo
jeho uvedena lepší ^naděje, skrze ~niž přibližujeme se k Bohu.
[^J 1,17;Sk 13,38;Ř 3,21.28;~Ef 2,18]
20. A to tím <lepší, že> ne bez přísahy.
21. Nebo onino bez přísahy kněžími učiněni bývali, tento pak
s přísahou, skrze toho, kterýž řekl k němu: ^Přisáhl Pán,
a nebudeť toho litovati: Ty <jsi> kněz na věky podle řádu
Melchisedechova. [^Ž 110,4]
22. Takť lepší ^smlouvy prostředníkem učiněn jest Ježíš.
[^8,6]
23. A také onino mnozí bývali kněží, protože smrt bránila jim
vždycky trvati;
24. Ale tento poněvadž zůstává na věky, věčné má kněžství.
25. A protož i dokonale spasiti může všecky přistupující skrze
něj k Bohu, vždycky jsa živ k ^orodování za ně. [^9,24;Ř 8,34]
[1Tm 2,5]
26. Takovéhoť ^zajisté nám slušelo <míti> nejvyššího kněze,
svatého, nevinného, neposkvrněného, odděleného ~od hříšníků,
a jenž by vyšší nad nebesa učiněn byl, [^4,14.15;~1Pt 2,22]
27. Kterýž by nepotřeboval na každý den, -jako onino kněží,
^nejprv za své vlastní hříchy oběti obětovati, potom <za hříchy>
lidu. Neboť jest to učinil jednou, samého sebe obětovav.
-[^]5,3;[^]Lv 9,7;16,6n
28. Zákon zajisté lidi mající ^nedostatky ustavoval za nejvyšší
kněží, ale slovo přísežné, kteréž <se stalo> po Zákonu,
<ustanovilo> Syna <Božího> ~dokonalého na věky. [^5,2.~9]
Kapitola 8.
Kristus Pán nové smlouvy milostivé předůstojný prostředník,
5. staré smlouvy prostředníky i služebníky všecky, (jenž k němu
přirovnaní, nebyli než stín pravdy) nevypravitelně převyšuje.
1. Ale suma toho mluvení <tato jest>, že takového máme
nejvyššího kněze, kterýž se ^posadil na pravici trůnu velebnosti
v nebesích, [^Ef 1,20]
2. Služebník jsa svatyně a ^pravého toho stánku, kterýž Pán
vzdělal, a ne člověk. [^9,8.11.24;2K 5,1]
3. Všeliký zajisté nejvyšší kněz k obětování darů a obětí bývá
ustanoven, a protož potřebí bylo, aby i tento měl, co ^by
obětoval. [^5,1;Ef 5,2]
4. Nebo kdyby byl na zemi, aniž by knězem byl, když by
zůstávali ti kněží, jenž obětují dary podle Zákona,
5. Sloužíce podobenství a -stínu nebeských věcí, jakož
Mojžíšovi od Boha řečeno bylo, když dokonávati měl stánek:
Hlediž, =prý, abys udělal všecko ku podobenství, kteréžť jest
ukázáno na hoře. -Ko 2,17;[Žd 10,1];=Ex 25,40;Sk 7,44
6. Nyní pak <tento náš nejvyšší kněz tím> ^důstojnějšího došel
~úřadu, čímž i lepší smlouvy -prostředníkem jest, kterážto
lepšími zaslíbeními jest utvrzena. -9,15;[^1,4;~9,21]
7. Nebo kdyby ona první byla bez úhony, nebylo by hledáno místa
druhé.
8. Nebo obviňuje Židy, dí: -Aj, dnové jdou, praví Pán, v nichž
vejdu s domem Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou.
-Jr 31,31.[32.38;33,14]
9. Ne podle smlouvy té, ^kterouž jsem učinil s otci jejich
v ten den, když jsem je vzal za ruku jejich, abych je vyvedl
z země Egyptské. Nebo oni nezůstali v smlouvě mé, a já opustil
jsem je, praví Pán. [^Ex 19,5n]
10. Protož tatoť jest -smlouva, v kterouž vejdu s domem
Izraelským po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v mysl
jejich a na srdcích jejich napíši je, =a budu jejich Bohem,
a oni budou mým lidem. -10,16;Ez 11,19;Ř 11,27
=Za 8,8 2K 6,16.[18];Zj 21,3;[Jr 24,7]
11. A nebudouť učiti jeden každý bližního svého a jeden každý
bratra svého, říkajíce: Poznej Pána, protože mne všickni znáti
budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich.
12. Nebo ^milostiv budu nepravostem jejich, a na hříchy jejich,
ani na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více. [^Jr 31,34]
[Ř 11,27]
13. A kdyžť praví o nové, <tedy> pokládá první za vetchou;
a což vetší a schází, blízké jest zahynutí.
Kapitola 9.
Rozkošné rozložení, a jako rozvinutí figury stánku, 3. i těch
věcí, jenž v něm byly, učiniv apoštol, 11. vypravuje, kterak
Kristus Pán nejvyšší sám jediný kněz, a do jaké všel svatyně
jedinou, kdy a s jakou obětí, 15. i co nám tím zjednal.
1. Mělať pak i ^první ona <smlouva> ustanovení z strany služeb
a svatyni světskou. [^15;Ex 25,8]
2. Nebo -udělán byl stánek první, v kterémž byl svícen,
a =stůl, a posvátní chlebové, a ten sloul svatyně. -Ex 26,1n
=Ex 35,13;[25,23.30]
3. Za druhou pak oponou <byl> stánek, kterýž sloul ^svatyně
svatých, [^Ex 26,33]
4. Zlatou maje kadidlnici, -a truhlu smlouvy, všudy obloženou
zlatem, kdežto <bylo> =věderce zlaté, mající v sobě mannu, a hůl
+Aronova, kteráž byla zkvetla, #a dsky Zákona, -Ex 25,10;=16,33
+Nu 17,[8].10;#Dt 10,1;1Kr 8,9;2Pa 5,10;[Ex 34,29]
5. Nad truhlou pak <byli dva> cherubínové slávy, zastěňující
slitovnici. O kterýchžto věcech není potřebí nyní vypravovati
o jedné každé obzvláštně.
6. To <vše> když tak jest zřízeno, do prvního stánku vždycky
^vcházejí kněží, služby vykonávajíce, [^Nu 18,3n]
7. Do druhého pak -jedinou v rok sám nejvyšší kněz, ne bez
krve, kterouž obětuje =sám za sebe, i <za> ~lidské nevědomosti.
-Ex 30,10;[Lv 16,2n];=Žd 7,27;[~5,2]
8. Čímž Duch svatý ^ukazuje to, že ještě ~nebyla zjevena cesta
k svatyni, dokudž první stánek ÷trval. [^1Pt 1,11;~Iz 35,8]
[J 14,6;÷Žd 10,9.20]
9. Kterýž byl podobenstvím na ten přítomný čas, v němžto darové
a oběti se obětují, kteréž nemohou ^dokonalého v svědomí učiniti
toho, jenž obětuje, [^7,19;Sk 13,38.39;Ga 3,21]
10. Toliko v ^pokrmích a v nápojích, a v rozličných umýváních
a ospravedlňováních tělesných, až do času napravení, záležející.
[^Lv 11,2n]
11. Ale Kristus přišed, ^nejvyšší kněz budoucího dobrého, skrze
větší a dokonalejší stánek, ne rukou udělaný, to jest ne tohoto
stavení, [^3,1]
12. Ani skrze -krev kozlů a telat, ale skrze ~svou vlastní
krev, ÷všel jednou do svatyně, *věčné vykoupení nalezl.
-[*]10,12;[~]Sk 20,28;[Lv 16,3;÷Žd 7,27]
13. Nebo -jestližeť krev býků a kozlů, a ~popel jalovice,
pokropující poskvrněných, posvěcuje <jich> k očištění těla,
-Nu 19,4;[Žd 10,4;Lv 16,14;~Nu 19,9.12.17.18]
14. Čím -více krev Kristova, kterýžto skrze Ducha věčného
~samého sebe obětoval neposkvrněného Bohu, ÷očistí svědomí vaše
od skutků mrtvých k sloužení =Bohu živému? -1J 1,7;Zj 1,5
[1Pt 1,19];=L 1,[74].75;Ř 6,13;[~Ga 1,4;÷Žd 6,1]
15. A pro tu příčinu nové smlouvy prostředník ^jest, aby, když
by ~smrt mezi to vkročila k vyplacení přestoupení těch, kteráž
byla za první smlouvy, zaslíbení věčného ÷dědictví přijali ti,
jenž jsou povoláni. [^1Tm 2,5;~Sk 13,39;Ř 5,6;÷6,23]
16. Nebo kdež <se děje> kšaft, potřebí jest, aby k tomu smrt
přikročila toho, kdož činí kšaft.
17. Kšaft -zajisté těch, kteříž zemřeli, pevný jest, poněvadž
ještě nemá moci, dokudž živ jest ten, jenž kšaft činil.
-Ga 3,15
18. Protož ani první onen <kšaft> bez krve nebyl posvěcován.
19. Nebo když ^Mojžíš všecka přikázání podle Zákona všemu lidu
předložil, vzav krev telat a kozlů, s vodou a s vlnou červenou
a s yzopem, tak spolu i knihy i všeho lidu pokropil,
[^Ex 24,3.5.6.8;Lv 16,15.16.18]
20. Řka: -Tatoť jest krev Zákona, kterýž vám Bůh vydal.
-Ex 24,8;[Mt 26,28]
21. Ano i ^stánku i všech ~nádob k službě náležitých rovně též
krví pokropil. [^Lv 8,15.19;16,14;Ex 29,21.~36]
22. A téměř všecko podle ^Zákona krví očišťováno bývá, a bez
~krve vylití nebývá odpuštění <vin>. [^Lv 17,11;~Ef 1,7]
23. Protož potřebí bylo, aby věcí nebeských příkladové těmi
věcmi očišťováni byli, nebeské pak věci lepšími obětmi, nežli
jsou ty.
24. Neboť nevšel Kristus do svatyně rukou udělané, kteráž by
byla ^příklad s pravou <svatyní> se srovnávající, ale právě
v nebe <všel>, aby nyní přítomný byl tváři Boží za nás.
[^1K 10,11]
25. Ne aby častokrát obětoval sebe samého, ^jako nejvyšší kněz
vcházel do svatyně každý rok se krví cizí, [^7;Ex 30,10]
[Lv 16,2-4]
26. (Sic jinak byl by musil častokrát trpěti od počátku světa,)
ale nyní jednou při ^skonání věků, na shlazení hřícha skrze
obětování sebe samého, zjeven jest. [^9,12.28;1K 10,11;Ga 4,4]
[Ef 1,10]
27. A jakož uloženo lidem ^jednou umříti, ~a potom <bude> soud,
[^Gn 3,19;~Jb 19,29;Ž 7,9]
28. Tak i -Kristus jednou ~jest obětován, k shlazení mnohých
<lidí> hříchů; po druhé <pak> bez hříchu ÷ukáže se těm, kteříž
ho čekají k spasení. -1Pt 3,18;[Ř 4,25;~Žd 10,10;÷2Tm 4,8]
Kapitola 10.
Nedostatečnost starého zákona, 5. dostatečnost pak převýšenou
Krista Pána ukázav apoštol, 19. k opravdovému se Pána přídržení,
24. a v svatosti života prospívání velmi pilně, i hrozných
dotýkaje věcí, napomíná.
1. Zákon zajisté, -maje stín budoucího dobrého, a ne obraz
pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují,
obětmi nikdy ~nemůž přistupujících dokonalých učiniti.
-Ko 2,[16].17;[Lv 16,14;~Žd 7,19;9,9]
2. Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože
by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce
jednou očištěni?
3. Ale při těch <obětech> připomínání hříchů <děje se> každého
roku.
4. Neboť ^možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.
[^9,13;Lv 16,14.18;Nu 19,4;Mi 6,6.7]
5. Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů -nechtěl jsi, ale
tělo jsi mi způsobil. -Ž 40,7;[50,8.9;Iz 1,11]
6. Zápalných obětí, ani <obětí> za hřích jsi neoblíbil.
7. Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v ^knihách psáno jest
o mně,) abych činil, ó Bože, vůli tvou. [^Ez 2,9]
8. Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i <obětí> za
hřích, (kteréž se podle Zákona obětují,) nechtěl jsi, aniž jsi
jich oblíbil,
9. Tehdy řekl: Aj, ^jduť, abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší
první, aby druhé ustanovil. [^Ž 40,8.9]
10. V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla
^Ježíše Krista jednou. [^14;9,12.28;10,14]
11. A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu
konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy
^nemohou odjíti hříchů. [^1]
12. Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, ^vždycky -sedí na
~pravici Boží, -[~]Ž 110,1;Mk 16,19;Sk 2,33;[^Žd 9,12]
13. Již dále ^očekávaje, až by ~položeni byli nepřátelé jeho za
podnož noh jeho. [^2,8;~Ž 110,1;Sk 2,35]
14. Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž
posvěceni bývají.
15. Svědčíť pak nám <to> i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv:
16. Tatoť jest -smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech,
praví Pán: Dám zákony své ~v srdce jejich a na myslech jejich
napíši je, -8,8;Jr 31,31.[33;Ř 11,27;~J 6,45]
17. <Za tím řekl:> A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich
nikoli nezpomenu více.
18. Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť <potřebí> více oběti
za hřích.
19. Majíce tedy, bratří, ^plnou svobodu k ~vjití do svatyně
skrze krev Ježíšovu, [^4,16;1J 2,28;~J 10,9;Ř 5,2;Ef 2,13.18]
[3,12]
20. Tou cestou ^novou a živou, kterouž nám způsobil skrze
oponu, to jest tělo své, [^9,8;J 14,6]
21. A <majíce> ^kněze velikého nad domem Božím, [^4,14.16]
22. Přistupmež s ^pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná
-majíce srdce od svědomí zlého, -1Pt 1,2
[Žd 13,18;^4,16;Ef 3,12]
23. A ^umyté tělo vodou ~čistou, držmež nepochybné vyznání
naděje; (nebo věrnýť <÷jest> ten, jenž zaslíbil.) [^Ez 36,25]
[~Žd 4,14;÷1K 1,9]
24. A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých
skutcích,
25. Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří
obyčej mají, ale ^napomínajíce se, a to tím více, čímž více
vidíte, že se ~ten den přibližuje. [^Ko 3,16;~1K 10,11;Jk 5,8]
26. Nebo jestliže bychom ^dobrovolně hřešili po přijetí
známosti pravdy, nezůstávalo by již <více> oběti za hříchy,
[^6,4;Nu 15,30;Mt 12,31]
27. Ale hrozné nějaké ^očekávání soudu, a ~ohně prudká
pálivost, kterýž žráti má protivníky. [^Ez 36,5;~Sf 1,18]
28. Kdož -by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti
^pode dvěma neb třmi svědky umírá. -Dt 17,2.[^]6;[^Nu 35,30]
[Mt 18,16;J 8,17]
29. Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten,
kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl
posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl a duchu milosti
potupu učinil?
30. Známeť zajisté toho, jenž -řekl: Mně pomsta, já odplatím,
praví Pán. A opět: =Pán souditi bude lid svůj. -Dt 32,35
Ř 12,19;=Dt 32,36
31. Hroznéť jest ^upadnouti v ruce Boha živého. [^2S 24,14]
32. Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni
byvše, mnohý boj <rozličných> utrpení ^snášeli jste, [^Ga 3,4]
[Fp 1,29.30;Ko 2,1]
33. Buďto když jste byli i pohaněními i souženími jako divadlo
učiněni, buďto ^účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni
byli. [^Fp 4,14]
34. Nebo i ^vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků
svých s ~radostí jste strpěli, vědouce, ÷že v sobě máte lepší
zboží nebeské a trvanlivé. [^Sk 14,5.6;~Sk 5,41;÷Mt 5,12]
35. Protož neodmítejtež <od sebe> smělé doufanlivosti vaší,
kterážto velikou má odplatu.
36. Než potřebíť jest vám ^trpělivosti, abyste vůli Boží
činíce, dosáhli zaslíbení. [^L 21,19;Jk 5,7]
37. Nebo ještě velmi, ^velmi maličko, <a aj,> ten, jenž přijíti
má, ~přijde, a nebudeť meškati. [^Ag 2,7;~Ab 2,3]
38. Spravedlivý -pak z víry živ bude. Pakli by se <kdo> jinam
obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm. -Ab 2,4;Ř 1,17
39. Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání
duše.
Kapitola 11.
O víře pravé, co by byla, 2. a kterak velmi veliké moci jest,
s připomínáním mnohých starých a svatých otců, 32. i předivných
skutků Božích při nich, potěšitelně vypravuje.
1. Víra pak jest nadějných ^věcí podstata, <a> důvod
~neviditelných. [^Ř 8,25;~1K 2,9]
2. Pro ni zajisté svědectví došli předkové.
3. Věrou -rozumíme, že učiněni jsou věkové slovem Božím, takže
z ničehož jest ~to, což vidíme, učiněno. -Gn 1,1n;~Ř 4,17]
4. Věrou -lepší obět Bohu obětoval Abel, ^nežli Kain, skrze
kteroužto svědectví obdržel, =že jest spravedlivý, jakž sám Bůh
darům jeho svědectví vydal. A skrze tu <víru, již> umřev, ještě
~mluví. -[^]Gn 4,4;=[~]Mt 23,35;[^Žd 12,24]
5. Věrou -Enoch přenesen jest, aby neviděl smrti, a není
nalezen, proto že jej Bůh přenesl. Prve zajisté, nežli jest
přenesen, svědectví měl, že se líbil Bohu. -Gn 5,24
6. Bez víry pak ^nemožné jest líbiti se <Bohu>; nebo
přistupující k Bohu věřiti musí, že jest <Bůh>, a těm, kteříž ho
hledají, že ~odplatu dává. [^Jr 5,3;~51,6]
7. Věrou, -napomenut jsa od ^Boha Noé o tom, čehož ještě nebylo
viděti, boje se, připravoval koráb k zachování domu svého; skrze
kterýžto <koráb> odsoudil svět, a spravedlnosti té, kteráž jest
z víry, učiněn jest dědicem. -[^]Gn 6,[8].13.[14]
8. Věrou, povolán jsa -Abraham, uposlechl <Boha>, aby odšel na
to místo, kteréž měl vzíti za dědictví; i šel, nevěda, kam
přijde. -Gn 12,1.4;[Joz 24,3;Neh 9,7;Sk 7,2-4]
9. Věrou ^bydlil v zemi zaslíbené jako v cizí, v staních
přebývaje s Izákem a s Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení.
[^Gn 14,13;17,8;35,27]
10. Nebo ^očekával města základy majícího, jehožto řemeslník
a stavitel jest Bůh. [^12,22;13,14]
11. Věrou také i Sára -moc ku početí semene přijala, a mimo
~čas věku porodila, když věřila, že ÷jest věrný ten, jenž
zaslíbil. -Gn 21,2;[17,19;Ř 4,19;~L 1,36;÷Žd 10,23]
12. A protož i z jednoho, ^a to již <téměř> umrtveného,
rozplozeno jest <~potomků množství veliké>, -jako jest množství
hvězd nebeských a jako ÷písek nesčíslný, kterýž jest na břehu
mořském. -[~]Gn 15,5;[÷22,17;32,12;^Ř 4,19]
13. Podle víry ^zemřeli ti všickni, nevzavše zaslíbení, ale
zdaleka je ~viděvše, jim i věřili, i je ÷vítali, a vyznávali, že
jsou -hosté a příchozí na zemi. -Gn 23,4;[^J 8,52.53.~56]
[÷3J 1,15]
14. Nebo ti, kteříž tak mluví, zjevně to prokazují, že vlasti
hledají.
15. A jistě, kdyby se byli na onu rozpomínali, z kteréž vyšli,
měli <dosti> času zase se navrátiti.
16. Ale oni lepší <vlasti> žádají, to jest nebeské. -Protož
i sám Bůh ^nestydí se slouti jejich ~Bohem; nebo jim připravil
město. -[~]Ex 3,6;Mt 22,32;[^Žd 2,11]
17. Věrou -obětoval Abraham Izáka, byv pokoušín, a to
jednorozeného obětoval ten, kterýž byl zaslíbení přijal,
-Gn 22,1n
18. K němuž bylo řečeno: Že v -Izákovi nazváno ^bude tobě símě,
-[^]Ř 9,7;[^Gn 21,12;Ga 3,29]
19. Tak o tom smýšleje, že jest mocen Bůh i z mrtvých
vzkřísiti; odkudžto jej jako z mrtvých ^vzkříšeného přijal.
[^Gn 22,12]
20. Věrou o -budoucích věcech požehnání dal Izák Jákobovi
a Ezau. -Gn 27,28.[39]
21. Věrou -Jákob, umíraje, každému z synů Jozefových požehnání
dával, a poklonil se <podepřev se> na ~vrch hůlky své.
-Gn 48,[15].20;[~47,31]
22. Věrou Jozef, -dokonávaje, o vyjití synů Izraelských zmínku
učinil a o kostech svých poručil. -Gn 50,[24].25
23. Věrou Mojžíš, -narodiv se, ukryt byl za tři měsíce od
rodičů svých, protože viděli krásné pacholátko, ~a nebáli se
rozkazu ÷královského. -Ex 2,2;Sk 7,20;[~5,29;÷Ex 1,16]
24. Věrou Mojžíš, ^dorostlý již jsa, odepřel slouti synem dcery
faraonovy, [^Ex 2,11.12]
25. Vyvoliv ^sobě raději protivenství trpěti s lidem Božím,
nežli časné a hříšné pohodlí míti, [^Ž 84,11]
26. Větší sobě pokládaje zboží nad Egyptské poklady ^pohanění
Kristovo; nebo prohlédal k <hojné> odplatě. [Z 89,51.52]
27. Věrou ^opustil Egypt, neboje se hněvu královského; nebo
jako by viděl Neviditelného, <tak> se utvrdil. [^Ex 2,14]
[10,28.29;12,41]
28. Věrou -slavil hod beránka a vylití krve, aby ten, jenž
hubil prvorozené, nedotekl se jich. -Ex 12,18n
29. Věrou -přešli moře červené jako po suchu; o čež pokusivše
se Egyptští, ztonuli. -Ex 14,22
30. Věrou zdi -Jericha padly, když je obcházeli za sedm dní.
-Joz 6,20
31. Věrou Raab -nevěstka nezahynula s neposlušnými, pokojně
přijavši špehéře. -Joz 2,1.[18.19];6,[17].23
32. A coť mám více praviti? Nepostačíť mi zajisté čas
k vypravování ^o Gedeonovi, ~a Barákovi, ÷a Samsonovi, *a Jefte,
a ^^Davidovi, a ~~Samuelovi, a prorocích. [^Sd 6,11;~4,6]
[÷13,24;*11,6.9;^^1S 13,14;16,1;~~1,20;7,15]
33. Kteříž skrze víru ^vybojovávali království, činili
spravedlnost, docházeli ~zaslíbení, zacpávali ÷ústa lvům,
[^2S 8,1;~7,12;Ž 89,20;Žd 10,36;÷Sd 14,6;Dn 6,22]
34. Uhašovali ^moc ohně, ~utekli ostrosti meče, ÷zmocněni
bývali v mdlobách, silní *učiněni v boji, ^^vojska zaháněli
cizozemců. [^Dn 3,25;~1S 19,12;÷2Kr 20,7;Iz 38,21]
[*Sd 7,11.20.21;^^15,15]
35. Ženy ^přijímaly mrtvé své vzkříšené. Jiní pak roztahováni
jsou, neoblíbivše sobě vysvobození, aby lepšího dosáhli
vzkříšení. [^1Kr 17,23]
36. Jiní pak posměchy ^a mrskáním trápeni, ano i vězeními
a žaláři. [^Jr 20,2]
37. Kamenováni ^jsou, sekáni, pokoušíni, mečem zmordováni;
~chodili v kožích ovčích a kozelčích, ÷opuštěni, souženi, a zle
s nimi nakládáno, [^1Kr 21,13;~2Kr 1,8;÷1K 4,11]
38. Jichžto nebyl svět hoden, po pustinách bloudíce, i po
horách, a jeskyních, i v doupatech země.
39. A ti všickni svědectví dosáhše skrze víru, neobdrželi
zaslíbení,
40. Protože Bůh něco lepšího nám obmýšlel, aby oni bez ^nás
nepřišli k dokonalosti. [^Zj 6,11]
Kapitola 12.
Napomíná apoštol k udatnému rytěřování u víře, 2. a k ochotnému
snášení protivenství i bíd, ode Pána dopuštěných,
10. nejslavnější věci nebeské, jakožto pravý, k němuž běžíme,
cíl, před oči předkládaje.
1. Protož i my, takový oblak svědků vůkol majíce, -odvrhouce
všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost
konejme běh uloženého nám boje, -Ef 4,22.25;Ko 3,8 1Pt 2,1
[Ř 6,4.13]
2. Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo
předložené sobě radosti strpěl -kříž, opováživ se hanby,
i ~posadil se na pravici trůnu Božího. -Fp 2,8;[L 24,26.46]
[Sk 3,15;~Žd 1,13]
3. A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hříšníků taková
proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech vašich
hynouce.
4. Ještě jste se až do krve ^nezprotivili, proti hříchu
bojujíce. [^1K 10,13]
5. A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako
k synům mluví: Synu -můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě
stýskej, když od něho trestán býváš? -Jb 5,17;Př 3,11.[12]
6. Nebo -kohož miluje Pán, <tohoť> tresce, a švihá každého,
kteréhož za syna přijímá. -Zj 3,19
7. Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jakožto synům.
Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?
8. Pakli jste bez kázně, kteréžto všickni <synové> účastni
jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové.
9. Ano tělesné otce naše měli jsme, kteříž nás trestali, a měli
jsme <je> u vážnosti; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti
^Otci duchů, abychom živi byli? [^Nu 16,22;27,16;Iz 57,16]
[Za 12,1]
10. A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo,
trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu,
abychom došli účastnosti svatosti jeho.
11. Každé pak ^trestání, když přítomné jest, nezdá se býti
potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti
přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli. [^5]
12. Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen ^posilňte,
[^Iz 35,3]
13. A ^přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo,
<do konce> se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo. [^Ž 73,2]
[Př 4,25.26]
14. Pokoje -následujte se všemi a svatosti, bez ~níž žádný
neuzří Pána, -Ř 12,[1.2].18;2K 13,11;[2Tm 2,22;~Mt 5,8.20]
15. Prohlédajíce <k tomu> bedlivě, ^aby někdo ~neodpadl od
milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl
a ÷neučinil překážky, skrze nějž by poskvrněni byli mnozí;
[^3,11;~2K 6,1;÷Dt 29,18;Ga 5,12]
16. Aby někdo nebyl ^smilník, anebo ohyzdný, jako -Ezau,
kterýžto za jednu krmi prodal prvorozenství své. -Gn 25,33
[^Ef 5,3;Ko 3,5]
17. Víte zajisté, že potom, -chtěje dědičně dosáhnouti
požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ač ho
koli s pláčem hledal. -Gn 27,30n
18. Nebo -nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni,
a k vichru, a k mrákotě, a k bouři, -Ex 19,[12].16
19. A zvuku trouby a k hlasu slov, kterýžto <hlas> kdož
slyšeli, -prosili, aby k nim nebylo více mluveno. -Ex 20,19
20. (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: -A kdyby se
<i> hovado dotklo hory, budeť ukamenováno, anebo šípem
postřeleno. -Ex 19,12.[13]
21. A tak hrozné bylo to, což viděli, <že i> Mojžíš řekl:
^Lekl jsem se, až se třesu.) [^Dt 9,19]
22. Ale ^přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého,
-Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů, -Zj 21,2
[Ga 4,26;^Iz 2,2]
23. K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž
^zapsáni jsou v nebesích, a ~k Bohu soudci všech, a k duchům
spravedlivých dokonalých, [^L 10,20;~Gn 18,25]
24. A k ^prostředníku ~Nového Zákona Ježíšovi, a ku ÷pokropení
krví, lépe mluvící *nežli -Abelova. -[*]Gn 4,10;[^1Tm 2,5]
[~Ex 24,8;÷1Pt 1,2]
25. Viztež, abyste neodpírali mluvícím. -Nebo poněvadž onino
neušli <pomsty>, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě
Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe <mluví
k nám>, pohrdneme? -2,2.3;[10,29]
26. Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak propověděl,
řka: -Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.
-Ag 2,7
27. A to, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí
přenesení, jakožto <rukama> učiněných, aby zůstávaly ty, jenž
jsou nepohnutelné.
28. Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež ^milost,
skrze kteroužto služmež libě Bohu, s ~vážností a uctivostí.
[^1Pt 5,5;~Fp 2,12]
29. Neboť ^Bůh náš jest oheň spalující. [^]Dt 4,24;[^Ž 18,9]
Kapitola 13.
K dobrým a milosrdným skutkům, 5. ctnému životu, 13. k snášení
protivenství pro Krista, 17. ku poslušenství správců,
18. i k modlitbám za ně napomíná apoštol.
1. Láska -bratrská zůstávejž <mezi vámi>. -Ř 12,10;[Ef 4,3]
2. Na přívětivost -k hostem nezapomínejte; skrze ni zajisté
někteří, nevěděvše, anděly ~za hostě přijímali. -Ř 12,13
1Pt 4,9;[~Gn 18,2.3]
3. Pomněte ^na vězně, jako byste spoluvězňové byli, na soužené,
jakožto ti, jenž také v těle jste. [^Mt 25,36]
4. Poctivéť <^jest> u všech <lidí> manželství a lože
neposkvrněné; ~smilníky pak a cizoložníky souditi bude Bůh.
[^Ex 20,14;~1K 6,9.10]
5. Obcování vaše budiž bez ^lakomství, dosti ~majíce na tom,
což máte. -Onť zajisté řekl: ÷Nikoli nenechám tebe tak, aniž tě
opustím; -[÷]Dt 31,6.8;[÷]Joz 1,5;[^Ex 23,8;Dt 16,19]
[1Tm 6,9.10;~Př 15,16;Mt 6,25.34]
6. Tak abychom doufanlivě říkali: Pán spomocník -můj, aniž se
budu báti, by mi co učiniti mohl člověk. -Ž 56,[5].12;[54,6]
118,6.[7]
7. Zpomínejte na ^vůdce vaše, kteříž vám mluvili slovo Boží,
jejichžto jaký byl cíl obcování, spatřujíce, ~následujtež
<jejich> víry. [^17,24~1K 4,16;11,1]
8. Ježíš Kristus <jest> ^včera i dnes, tentýž i na věky.
[^Ž 2,7]
9. Učením ^rozličným a cizím nedejte se točiti. -Výbornéť jest
zajisté, aby milostí upevněno bylo srdce, a ne ~pokrmy, kteříž
neprospěli těm, jenž se jimi vázali. -Ef 4,14;[^Jr 29,8]
[Mt 24,4;Ř 16,17;~J 6,27;Ř 14,17]
10. Mámeť oltář, z něhož nemají moci jísti ti, jenž stánku
slouží.
11. Nebo -kterýchž hovad krev vnášína bývá do svatyně skrze
nejvyššího kněze za hřích, těch ~pálena bývají těla vně za
stany. -Lv 4,[5].12.[21;6,30];16,27;[~]Ex 29,14;Nu 19,[3].5n
12. Protož i Ježíš, aby posvětil lidu skrze svou vlastní krev,
vně ^za branou trpěl. [^J 19,17n]
13. Vyjděmež tedy k němu ven z stanů, pohanění jeho nesouce.
14. Neboť ^nemáme zde města zůstávajícího, ale onoho budoucího
hledáme. [^11,10.13.16;Ž 39,14;Mi 2,10;Fp 3,20;1Pt 2,11]
15. Protož skrze něho obětujme Bohu obět -chvály vždycky, to
jest ~ovoce rtů, oslavujících jméno jeho. -Ž 50,23;Oz 14,2.3
[Lv 7,12;Ef 5,20;~Ga 5,22]
16. Na ^účinnost pak a na sdílnost nezapomínejte; nebo
v takových obětech zvláštní svou ~libost má Bůh. [^2K 9,12]
[~Fp 4,18]
17. Povolni -buďte správcům vašim a poslušni buďte <jich>; oniť
~zajisté bdějí nad dušemi vašimi, jako ti, kteříž počet mají
vydati; ať by to s radostí činili, a ne s ÷stýskáním. Neboť by
vám to nebylo užitečné. -Fp 2,29;1Te 5,12;[1Tm 5,17;1Pt 5,5]
[~Ez 3,17.18;÷Jk 5,9]
18. Modltež -se za nás; doufámeť zajisté, že dobré svědomí
máme, jakožto ti, kteříž se chceme ve všem chvalitebně chovati.
-Fp 1,19;[Ef 6,18.19]
19. Pročež prosímť vás, abyste to hojněji činili, abych tím
dříve navrácen byl vám.
20. Bůh pak pokoje, kterýž toho velikého pro krev smlouvy věčné
^Pastýře ovcí vzkřísil z mrtvých, Pána našeho Ježíše,
[^Ez 34,23;J 10,11;Sk 2,24;1Pt 2,25]
21. Učiniž -vás ^způsobné ve všelikém skutku dobrém, k činění
vůle jeho, působě v vás to, což jest libé před obličejem jeho,
skrze Jezukrista, jemuž sláva na věky věků. Amen. -Fp 2,13
[1Pt 5,10]
22. Prosímť pak vás, bratří, snestež trpělivě slovo napomenutí
tohoto; neboť jsem krátce psal vám.
23. Věztež o bratru Timoteovi, že jest propuštěn, s kterýmžto,
(přišel-li by brzo), navštívím vás.
24. Pozdravtež všech ^správců svých, i všech svatých.
Pozdravují vás <bratří> z Vlach. [^17]
25. Milost <Boží> se všemi vámi. Amen.
K Židům psán jest z Vlach po Timoteovi.