Vymyšlený sen/Věž na břehu jezera/Kychot

Vymyšlený sen/Věž na břehu jezera/Kychot

Vidím věž na břehu jezera. Možná ji ani nevidím, protože moje vědomí je jakoby na pokraji světla a tmy, na pokraji snu. Vlastně ani nedokážu přesně rozlišit, jestli je to skutečnost nebo sen. Jakoby se smrákalo, ale možná, že ji ani nevidím. Ale zřetelně cítím, že tu někde je. Věž na břehu jezera. Jezero je celkem klidné, jen drobně zvlněné, jakoby večerním vánkem? Věž je pevná, kamenná. Předtím jsem měl možná strach, jestli je vystavená dosti pevně, aby ji případné vlny nesmetly nebo se nesesula podemletým břehem. Ale teď nevím, jestli se nemám bát spíš o to jezero, než o věž. Co tu vlastně dělá, takový artefakt?

Vlastně ani nevím, kde jsem. Jakoby se můj duch vznášel někde nad hladinou toho jezera. Jen vím, že nejsem na pevné zemi. A nejsem ani v tom jezeře. Tak kde vlastně jsem? Kde to bloumám? Žiju ještě, anebo to už jen moje duše bloudí někde po světě? Co se se mnou stalo?

Moc nebloudí, mnoho pohybu tu není. Spíš jakési spočinutí, než nějaký pohyb. Ale spočinutí na čem? Možná jsem už zemřel, možná jsem se ještě ani nenarodil. Anebo jsem prostě doopravdy usnul. Jako bych se nemohl probudit z hlubokého spánku. Nevím, kdo jsem já, ale jedno vím jistě: Jsem tu já, je tu jezero a je tu ta věž.