Výslovnost řečtiny

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka není ještě hotová.
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí úložiště a úložiště:
Příslušnost: všeobecná

Výslovnost jazyků se během času proměňuje. Na řečtině, již máme v písemných památkách dochovánu již téměř tři tisíce let,[1] můžeme takových proměn sledovat celou řadu, byť čím dále do minulosti postupujeme, tím s menší jistotou.

Vývojové fáze řečtiny[editovat]

Pro orientaci ve vývoji řecké výslovnosti vyjděme z vývojových fází řeckého jazyka:

Prařečtina a mykénská řečtina[editovat]

Jako prařečtina se označuje předpokládaný společný prajazyk řecké větve indoevropské jazykové rodiny, který se od společného indoevropského základu oddělil cca 2000 let př. n. l. Protože není nikterak zaznamenán, domýšlíme se o jeho fonetice extrapolací pozdějšího vývoje řečtiny, resp. interpolací mezi pozdější řečtinou a jinými indoevropskými jazyky.

Nejstarší zaznamenanou formou řečtiny je mykénská neboli achájská řečtina, jazyk mykénské kultury, dochovaný na hliněných tabulkách v několika nalezištích na Krétě, na Peloponésu a v Boiotii. Fonetika tohoto jazyka je rovněž nejistá, protože je zapisován tzv. lineárem B, písmem vytvořeným původně pro jazyk mínojský, foneticky výrazně odlišný od řečtiny.

Tyto dvě vývojové fáze řečtiny zde uvádíme jen pro úplnost, protože o výslovnosti řeckého textu psaného alfabetou nás nikterak nepoučují.

Archaická řečtina[editovat]

Na počátku 1. tisíciletí př. n. l. začali Řekové zapisovat svůj jazyk písmem odvozeným z fénického, které se postupně ustálilo do podoby alfabety. Významnou řeckou inovací vůči fénickému písmu bylo zapisování samohlásek pomocí nevyužitých souhláskových znaků, díky němuž máme o řečtině této doby mnohem přesnější fonetickou představu než o jiných tehdejších jazycích.

Jako archaická řečtina se zpravidla označuje řecký jazyk v období, kdy se alfabeta teprve postupně ustalovala. Zprvu používaly různé řecké oblasti některá písmena v různém významu (největší rozdíly byly u písmen dodatečně přidaných na konec abecedy, zejména pak u Χ, kterým se v Řecku označovalo [kʰ] a v řecké Itálii [ks], a Ψ, které v Řecku znamenalo [ps] a v řecké Itálii [kʰ]).

Kolem poloviny 1. tisíciletí př. n. l. se jako nadregionální standard prosadila iónská verze alfabety o 24 písmenech,[2] kterou (s lehkými úpravami ve tvaru znaků) známe jako řeckou abecedu dodnes.

Klasická řečtina[editovat]

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.

Koiné[editovat]

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.

Byzantská řečtina[editovat]

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.

Během byzantské doby se v řečtině rovněž vyvinula palatalizace souhlásek.

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.

Novořečtina[editovat]

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.

Úplná palatalizace

Výslovnost řeckých souhlásek[editovat]

Λ, Μ, Ν, Ρ, Σ[editovat]

Pět samohláskových písmen — Λ, Μ, Ν, Ρ, Σ — si zachovalo stejnou (či velmi podobnou) výslovnost — odpovídající českému L [l], M [m], N [n], R [r], S [s] — po celou dobu vývoje řečtiny.

Výslovnost Σ se pravděpodobně rovněž již od archaické doby mění ve znělou (tedy [z]), pokud následuje Β, Γ, Δ, Μ, Ν nebo Ρ. Tak se třeba κόσμος čte od nejstarších záznamů řečtiny až dodnes přibližně stejně jako [kozmos].[3]

Jedinou patrnou vývojovou změnou těchto hlásek je jejich novořecká palatalizace, tedy v některých polohách změkčená výslovnost jako [ʎ] (tedy jako slovenské měkké „ľ“), [mɲ] (tedy přibližně jako české „mň“), [ɲ] (cca české „ň“), [rʝ] (pro české ucho něco mezi „rj“ a „rž“) a [sç] (něco mezi „sj“ a „sš“).

Zde by bylo vhodné ještě doplnit příklady.

Κ, Π, Τ[editovat]

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.

Β, Γ, Δ[editovat]

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.

Θ, Φ, Χ[editovat]

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.

Ζ, Ξ, Ψ[editovat]

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.

Výslovnost řeckých samohlásek[editovat]

Α, Ε, Ι, Ο[editovat]

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.

Η, Υ, Ω[editovat]

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.

ΕΙ, ΟΥ[editovat]

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.

ΑΥ, ΕΥ, ΑΙ, ΕΙ, ΗΙ, ΟΙ, ΥΙ, ΩΙ[editovat]

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.

Přízvuk a délky[editovat]

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.

Palatalizace[editovat]

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.

[4]

Používané výslovnosti[editovat]

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.

Novořecká výslovnost[editovat]

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.

Klasická česká výslovnost[editovat]

Zde by bylo vhodné ještě něco doplnit.

Poznámky[editovat]

  1. Nebo ještě o půl tisíciletí déle, pokud započítáme i památky, které umíme přečíst jen částečně.
  2. Korunou tohoto procesu bylo oficiální přijetí iónské verze v Athénách, které se datuje nejpravděpodobněji rokem 403 př. n. l.
  3. Rozdíly mezi starověkým a dnešním čtením slova κόσμος je ovšem slyšitelný, výrazně se změnil způsob přízvukování první slabiky, a navíc se závěrečné Σ dnes často měkčí. Při projekci do českých hlásek by se však obě výslovnosti zapsaly jako „kozmos“.
  4. Podrobně viz https://www.foundalis.com/lan/grphdetl.htm