Výslovnost/švédština

Následující tabulky slouží ponejvíce pro potřeby Wikislovníku. Podrobné informace naleznete na Wikipedii: mezinárodní fonetická abeceda – IPA.

Samohlásky

Dlouhé samohlásky

IPA	Příklad	Ukázka
ɑː	mat mɑːt
uː	bot butː
ʉː	ful fʉːl
oː	mål molː
eː	hel helː
iː	sil siːl
yː	syl syːl
ɛː	häl hɛːl
øː	nöt nøːt

Krátké samohlásky

IPA	Příklad	Ukázka
a	matt matː
ʊ	bott bʊtː
ɵ	full fɵlː
ɔ	moll mɔlː
ɪ	sill sɪlː
ʏ	syll sʏlː
ɛ	häll hɛlː
ø	nött nøtː

Poznámky

1. Psané krátké <e> a <ä> se ve standardní švédštině a ve většině švédských nářečí vyslovují stejně: [ɛ]. Před /r/ se vyslovují otevřeně jako [æ]/[æː]. Podobně je před /r/ otevřenější výslovnost psaného <ö>: [œ]/[œː]. Otevřenější výslovnost se realizuje i při retroflexní asimilaci skupin /rd, rl, rn, rs, rt/ (viz dále).
2. Psané <o> se v dlouhé pozici obvykle vyslovuje [uː], někdy však [oː]. V krátké pozici se většinou vyslovuje [ɔ], někdy však také [ʊ]. Jednotná pravidla pro tuto výslovnost nejsou.

Souhlásky

IPA	Příklad	Ukázka
p	pol puːl
b	bok buːk
t	tok tuːk
d	dop duːp
k	kon kuːn
g	god guːd
f	fot fuːt
v	våt voːt
s	sot suːt
ɧ	sjok ɧuːk
ɕ	kjol ɕuːl
j	jord juːɖ
h	hot huːt
r	rov ruːv
l	lov loːv
m	mod muːd
n	nod nuːd
ŋ	lång lɔŋː

Poznámky

1. Foném /ɧ/ (sje) se vyslovuje v různých oblastech různě. Výslovnost kolísá mezi [x] a [ʃ]. Výslovnost jako české <š> není chybou.
2. Foném /ɕ/ se vyslovuje jako polské <ś> [ɕ] nebo <ć> [tɕ]. V českých přepisech se obvykle používá [č].
3. Ve skupinách /rd, rl, rn, rs, rt/ běžně (i když ne vždy) dochází ke splývání na retroflexní [ɖ, ɭ, ɳ, ʂ, ʈ], jako např. ve slově jord [juːɖ] ( jord^{? • info}). Výslovnost skupiny /rs/ se při asimilaci blíží polskému <sz>.

Výslovnost skupin odlišná od češtiny

Písmeno nebo skupina písmen	Výslovnost	Poznámka
c	s	před e, i, y, ä, ö
	k	v ostatních případech
ch	ɧ	v cizích slovech; och [ok:]
ck	k	píše se místo kk
dj	j	na začátku slov
g	j	před e, i, y, ä, ö v přízvučných slabikách
	g	v ostatních případech
gj	j	na začátku slov
gn	ŋn	na konci slabik
h	h	neznělé
hj	j	na začátku slov
k	(t)ɕ	před e, i, y, ä, ö v přízvučných slabikách
	k	v ostatních případech
kj	(t)ɕ
lj	j	na začátku slov
lg	lj	na konci slov
ng	ŋ
rg	rj	na konci slov
sch	ɧ
sj	ɧ
sk	ɧ	před e, i, y, ä, ö v přízvučných slabikách
	sk	v ostatních případech
-tion -ssion	ɧu:n
tj	(t)ɕ
xj	kɧ
z	s

Odkud čerpat informace

Vztah mezi písmem a výslovností ve švédštině je poměrně pravidelný. Přesto jsou výjimky relativně časté. Je proto vhodné výslovnost neodhadovat, ale držet se při přepisu slovníků. V současnosti prodávané švédsko-české slovníky výslovnost neuvádějí. Uváděl ji Švédsko-český slovník autorů Koževnikové, Kejzlara a Frydicha, dvakrát vydaný v letech 1966 a 1970. Je možné využít internetový slovník Folkets lexikon, který je založený na slovníku Lexin, vytvořeném švédskou Jazykovou radou (Språkrådet). Ten však již není v současnosti veřejně přístupný.

Je však třeba mít na paměti, že uvedený slovník je tvořen především pro švédské uživatele, a proto uvádí přepis výslovnosti podle švédských zvyklostí:

Lexin	a:	är	ä:r	å	å:	c	e	i	ng	o	o:	ö	ö:	ör	ö:r	r_d	r_l	r_n	r_s	r_t	sj	u	u:	y
IPA	ɑː	ær	æː r	ɔ	oː	(t)ɕ	ɛ	ɪ	ŋ	ʊ	uː	ø	øː	œr	œːr	ɖ	ɭ	ɳ	ʂ	ʈ	ɧ	ɵ	ʉː	ʏ

Tzv. 2. intonace se ve slovníku vyznačuje dvojkou jako horním indexem v místě přízvuku.

Standardní výslovnost švédštiny není jednotná. Mohou se v ní uplatňovat regionální vlivy. Slovníky obvykle uvádějí středošvédský standard (Stockholm a okolí). Zvukové nahrávky proto nemusejí zcela odpovídat uváděnému přepisu.

Externí odkazy

• Wikislovník:Výslovnost/švédština