Uživatel:Vojta Mužík/příběh o Vhlavěšplouchovi

(parodický) příběh o Vhlavěšplouchovi

„Epický“ příběh o světově vyhlášeném hrdinství Vhlavěšplouchovi a jeho strastiplném vyplnění přísahy světlu samotnému.

V době, kdy ještě Vhlavěšplouch nebyl Vhlavěšplouchem; byl to poklidný farmář žijící na horách. Měl zde své studny a stádečko pravěkých ovcí. On tam ani nevyrůstal on tam prostě žil a pokračoval svoji nekonečnou procházku. Toto pohoří už obcházel nějakou dobu, když si začínal všímat menších změn ve vzduchu. Ten sice nikdy nebyl skvělí, ale nikdy v něm nebyly žádné vůně. V poslední době ale míval takový nějaký nádech krve pravěký ovcí. Vhlavěšplouch s nohami pouze 3 středně velké kameny dlouhými si toho započal všímat až po tom co se mu ztratila Malta (jedna z jeho ovcí). Tuto ztrátu nejdříve ignoroval, protože už si zvykl, že některá z ovcí se čas od času ztratí a navrátí se ke stádu cca o 14kk později. Za tu dobu už většinou Vhlavěšplouch i přes jeho nohy pouze 3 středně velké kameny dlouhé stihne obejít kolečko 168,000 kroků dlouhé a natočit se o pár stupňů, aby začal kolečko nové. A ovečka se zorientuje a najde si ho na své trase.
Tentokrát se to ovšem nestalo, a to bylo pro Vhlavěšploucha s nohami pouze 3 středně velké kameny dlouhými nové. Narušilo mu to jeho kruh a tím i tok jeho kruhovitých myšlenek. A to už bylo na Vhlavěšplocha s nohami pouze 3 středně velké kameny dlouhými moc, a tak si na 100 kroků zastavil a pokusil se přemýšlet čtvercově. Nevěděl ovšem co je čtverek, a tak zkusil pouze myslet. O čem přemýšlel nikdo nevěděl, ale prý mu už tehdy trošku zašplouchalo v hlavě. Tato mentálně i fyzicky náročná práce ho ovšem dosti vyčerpávala, a tak radši přestal přemýšlet a vrátil se do svého pomyslného kruhu. V tom také pevně setrval i přes občasný nádech krve a ztráty několika jeho ovcí Tak to šlo, dokud neuplynulo 4380kk (52,560,000 kroků) pak mu totiž zmizela Malta 9 i Malta 12 najednou. A to si vyžádalo další 100 krokovou pauzu. Už si téměř navykl na mizející Malty, ale nikdy mu ještě nezmizely dvě najednou. A tak poprvé za celý svůj život otočil hlavou někam jinam než nahoru a dolu… otočil ji (dramatická pauza) do strany společně se svým tělem. Když se otočil o přesně 180 stupňů, tak zjistil že už mu většina stáda zmizela. Záhy se také dostavil nádech silnější než kdy dřív, který Vhlavěšploucha s nohami pouze 3 středně velké kameny dlouhými úplně ochromil. Vhlavěšplouch s nohami pouze 3 středně velké kameny dlouhými tam zůstal ochromeně stát. Když už cítil že mu dochází energie tak vyrazil. Vhledem k tomu že byl ale otočený o 180 stupňů tak vyrazil tam odkud přišel a tam Malty nechtěli. A přišel Vhlavěšplouch s nohami pouze 3 středně velké kameny dlouhými o zbytek Malt.
Když už uběhlo okolo 7kk tak spatřil něco jemu povědomého. A když přišel blíže došlo mu, že šlo o kosti Malty; nebyli to ovšem kosti jedné Malty ale hned dvou. Také někde v dáli zahlédl siluetu něčeho velkého. Pohybovalo se to... ale směrem pryč. Vhlavěšplouch s nohami pouze 3 středně velké kameny dlouhými i když už mu dost šplouchalo si dokázal po další 100 krokové zastávce odvodit, že tato silueta musela stát za mizení jeho milovaných Malt. Přesně v tu chvíli mu šplouchlo tak moc, že už mu nikdy nepřestalo šplouchat. A, také se zapřísáhl světlu samotnému, že prolije krev neznámé siluety. Netušil však, kolik ho bude jeho přísaha bude stát. Takto tajemná silueta patřila totiž dinosaurovi velikému kus přes 13 mírně větších kamenů – druhému největšímu dinosaurovi té doby. 
  A tak se z mírumilovného pasáka stal nemilosrdný Vhlavěšplouch. Poprvé za celý život měl nijaký cíl a za žádnou cenu se ho nehodlal vzdát. Neměl ovšem ani trochu tucha ohledně toho, jak ho splnit. I přes tuto drobnost se ale rozešel do údolí s větší energií než kdy dřív. Najednou zjistil že se při chůzi dá také přemýšlet a že to dokonce jde mnohem lépe. Znenadále měl co dělat a se všemi vzpomínkami co měl v hlavě začal pracovat na plánu jak na siluetu. Přemýšlel, a začal si uvědomovat co tato silueta mohla být. Začal kalkulací její výšky kteroužto odvodil pomocí Šutroměru (jím daná míra středně většího kamene), s kterým zpětně objevil Šutrdat (perspektivu); pomocí které mu vyšlo okolo 8 středně větších kamenů. Poté už jen vzpomínal, jestli už se s něčím takovým setkal. Vzápětí mu došlo že to musela být jedna s těch věcí které potkal cestou k horám.    
  Do údolí to bylo dobrých pár kk ale na tom Vhlavěšplochovi s nohami pouze 3 středně velké kameny dlouhými nezáleželo. Šel totiž neohroženě za svým cílem. Už dokonce měl i jeden plán který by mohl fungovat. Věděl však že jeden plán nestačí, a tak se hned pustil do druhého. Teď už měl plány dva. Ale jak šel dál a dál tak mu začínalo docházet, že mít plán je skvělé, ale jenom když ho máš možnost uplatnit. A to je přesně to, co neměl… chyběl mu dinosaur. Tak si vytvořil plán i na nacházení dinosaurů. ¨
  Tak jeho pouť pokračovala. Neměl ovšem štěstí a věděl o tom, také už trochu zestárl. V hlavě mu sice stále šplouchalo ale přemýšlení už bylo takové línější. A tak se jednoho dne rozhodl že nepůjde za dinosaury, ale počká si až oni přijdou za ním. Řekl si, že na ně bude čekat v jednom docela širokém průsmyku. Musel ovšem trochu změnit svoje plány, protože jeho hlavní plán byl, že se s dinosaurem setká v příjmem souboji, mezitím ale zestárl a zeslábl. Nechtělo se mu už vyzývat dinosaura napřímo, a tak si na něj vymyslel past. Neměl ale v tomto okruhu moc zkušeností, a tak použil to co fungovalo na něj – díru v zemi. Když past dokončil stačilo už jen čekat, ale dinosauři jen tak nepřišly.
   Vhlavěšplouch s nohami pouze 3 středně velké kameny dlouhými čekal dlouho, ale dočkal se. Všechno bylo stejné jako normálně až na pravidelné otřesy země, které pomalu zesilovali. Vhlavěšplouch s nohami pouze 3 středně velké kameny dlouhými se zaradoval, když dinosaura uviděl. Konečně měl možnost se pomstít za své stádečko Malt. Schoval se do malého úkrytu a čekal až dinosaurus spadne do jeho pasti. Všechno se třáslo, jak se dinosaur přibližoval. Vhlavěšplouch s nohami pouze 3 středně velké kameny dlouhými si myslel že ho snad oči klamou, ale ony neklamaly. Dinosaur byl o zhruba tak 71 mírně větších kamenů větší, než si pamatoval. Takže Vhlavěšplouchova past úplně ztratila účinnost se svojí šířkou okolo 4 středně velkých kamenů a podobnou hloubkou. A dinosaur ji jednoduše přešel.
  Toto Vhlavěšploucha s nohami pouze 3 středně velké kameny dlouhými dost zaskočilo, ale za chvilku už zase kopal. Rozšířil předchozí díru o solidních 12 středně velkých kamenů a pokračoval do hloubky zhruba tak 21 středně velkých kamenů. Pak už jen znova čekal až si k němu přijde nějaký dinosaur. Netrvalo to ani moc dlouho, než se zase země začala chvět a tentokrát už Vhlavěšplouch s nohami pouze 3 středně velké kameny dlouhými čekal i nečekané. Připravil si svůj dinopich (oštěp) a čekal. Vyčkal až do chvíle, kdy byl dinosaurus těsně před dírou a vyběhl. Tento dinosaur 80 mírně větších kamenů vysoký ale světlužel nespadl do pasti, ale pouze o ní zakopl. Na to už ale Vhlavěšplouchovi s nohami pouze 3 středně velké kameny dlouhými nezáleželo. Doběhl k dinosaurovi a pokusil se ho bodnou dinoštěpem do nohy. Tam ale dinosauří kůže byla moc silná na Vhlavěšplochův dinopich a tak ho Vhlavěšplouch s nohami pouze 3 středně velké kameny dlouhými bodl do palce u nohy, a tím splnil svou přísahu světlu samotnému – prolil dinokrev. 
  Poté už si jen poprvé a naposledy lehnul odešel ze světa.